Podpořte podcast Náhradka na DONIO. Děkujeme!

Hledáme vás, mámo, táto...

Mno­ho z vás, pěs­tou­nů, se s psy­cho­lož­kou Ninou Vodič­ko­vou z Plz­ně zná osob­ně. Pro­bí­ra­li jste s ní pro­blémy vašich dětí, naslou­cha­li jejím radám. Pěs­toun­ským rodi­nám se věnu­je léta. Změ­ni­lo se něco za tu dobu ? Jsou děti při­chá­ze­jí­cí do pěs­toun­ské péče jiné než dřív ? A jaká for­ma pěs­toun­ství dnes převažuje ?

Je dnešní společnost obeznámenější a vstřícnější k pěstounským rodinám než v době po revoluci, kdy se na něj znovu začal klást důraz, jako na lepší šanci pro život ohrožených dětí ?

Mys­lím, že se zvý­ši­lo spo­le­čen­ské pově­do­mí o potře­bě a důle­ži­tos­ti pěs­toun­ství, i když dlou­ho pře­tr­vá­va­ly ve veřej­nos­ti násled­ky jeho pod­ce­ňo­vá­ní. Ješ­tě dnes se setká­vám s pro­je­vy pode­zí­ra­vos­ti vůči pěs­tou­nům, vůči jejich moti­va­ci pro pěstounství.

Čím dál sil­ně­ji si uvě­do­mu­ji tera­pe­u­tic­ký význam pěs­toun­ské péče. Čas­to si vzpo­me­nu na to, co nám kla­dl na srd­ce pan pro­fe­sor Matěj­ček : Děti v pěs­toun­ských rodi­nách jsou vět­ši­nou děti trau­ma­ti­zo­va­né a je nut­né mys­let na to, že kaž­dý máme jen ome­ze­nou kapa­ci­tu sná­šet trau­ma. A co když prá­vě toto dítě už víc neu­ne­se ? A může­me vůbec dou­fat, že si při­ja­té dítě vytvo­ří pev­nou vazbu k pěs­tou­nům, když mu všich­ni při­po­mí­na­jí jeho trau­ma­ti­zu­jí­cí situ­a­ci, „že není se svý­mi rodiči“.

Potýkají se pěstounské rodiny dnes s jinými problémy než před 30 lety ?

Ty rodi­ny, se kte­rý­mi jsem byla v kon­tak­tu teh­dy a dnes míva­jí vel­mi podob­né sta­ros­ti. Dnes už to díky­bo­hu nejsou tak čas­to mate­ri­ál­ní a finanč­ní pro­blémy, pro­to­že pěs­toun­ské rodi­ny jsou teď na tom lépe. Co je trá­pí, se týká výchov­ných a čas­to škol­ních pro­blé­mů svě­ře­ných dětí. Řek­la bych – čím star­ší děti, tím vět­ší sta­ros­ti – podob­ně jako v jiných rodi­nách. Pěs­touni samo­zřej­mě při­chá­ze­jí i se spe­ci­fic­ký­mi pro­blémy, vyplý­va­jí­cí­mi ze situ­a­ce dětí svě­ře­ných jim do pěs­toun­ství. Řeší­me napří­klad kon­tak­ty dětí s bio­lo­gic­kou rodi­nou, což je stá­le cit­li­věj­ší téma.

S čím se ještě pravidelně setkáváte a v podstatě je to neřešitelná situace ?

Mno­ho dal­ších otá­zek mě jde hla­vou. Např. slo­ži­tá role babi­ček – pěs­tou­nek. Mezi naši­mi kli­en­ty na Plzeň­sku je jich vět­ši­na ! Býva­jí čas­to posled­ní záchra­nou a naštěs­tí je vnou­ča­ta chá­pou jako zaru­če­ný zdroj bez­pod­mí­neč­né lás­ky. Pro­blém je pře­de­vším v tom, že pra­ro­di­če na sebe záro­veň berou za děti zod­po­věd­nost, musí je vycho­vá­vat, sta­no­vo­vat hra­ni­ce, dovést dítě do samo­stat­né­ho živo­ta. Atd., atd. 

Co vás přiměje každý den znovu věnovat svůj čas a energii pěstounským rodinám ?

Když jsem se nad tím zamýš­le­la, uvě­do­mi­la jsem si, že pros­tě ráda komu­ni­ku­ji s lid­mi, kte­ří jsou pozi­tiv­ní, mají co říct, jsou zají­ma­ví. A to pěs­touni jsou. Na roz­díl od vět­ši­ny kli­en­tů, se kte­rý­mi jsem léta pra­co­va­la. Ráda jim věnu­ji svůj čas, obo­ha­cu­jí mě a kaž­dý den mě pří­jem­ně pře­kva­pu­jí. Samo­zřej­mě mě také těší sle­do­vat, jak děti v pěs­toun­ských rodi­nách pro­spí­va­jí, jak se jim daří.

Více informací Kontaktujte nás

Novinky

21. prosince 2022
Více informací