Podpořte podcast Náhradka na DONIO. Děkujeme!

Blog

Chceme, aby si stát pěstounů více vážil

21. března 2022 Lenka Pospíšilová 10 minut čtení
Chceme, aby si stát pěstounů více vážil

Po roce a půl prá­ce v září 2021 schvá­li­la Sně­mov­na nove­lu Záko­na 359/1999 Sb. o soci­ál­ně práv­ní ochra­ně dětí. Po nece­lých třech měsí­cích, kdy je v plat­nos­ti, se uka­zu­jí pozi­ti­va i nega­ti­va nových pra­vi­del. Jak vidí kva­li­tu a prak­tič­nost záko­na, kte­rý ovliv­ňu­je pěs­toun­skou péči, Pavel Šmýd, před­se­da Sdru­že­ní pěs­toun­ských rodin ?

Jaké klady a zápory vidíte v novele zákona 359/1999 Sb. po půl roce od schválení ?

Vel­mi zásad­ní je posled­ní poz­mě­ňo­va­cí část, kte­rou navrh­nul posla­nec Juchel­ka šest dní před hla­so­vá­ním, s tím, že tuto ver­zi hnu­tí ANO pod­po­ří, ale jinou ne. V prů­bě­hu minu­lé­ho roku vznik­lo k tomu záko­nu pade­sát šest poz­mě­ňo­va­cích návrhů, kte­ré byly sta­že­ny s tím, že ANO pod­po­ří jen ten Juchel­kův. A on tam prá­vě, mimo jiné, vlo­žil roz­dě­le­ní zprostředkovaný/nezprostředkovaný pěs­toun, kte­ré si spous­ta lidí moc nevši­mlo nebo mož­ná nevě­dě­lo, co si pod tím má před­sta­vit. Už bylo tak málo času, že o tom nešlo dis­ku­to­vat, tak­že ve sně­mov­ně se to schvá­li­lo, ale napří­klad v sená­tu se ved­la čtyř­ho­di­no­vá dis­ku­se na téma, jak je ten zákon špat­ný. Nicmé­ně ho také schvá­li­li, pro­to­že se blí­ži­ly vol­by, a neschvá­le­ní by zna­me­na­lo čekat na usta­ve­ní nové sně­mov­ny, tedy celé nové zpra­co­vá­vá­ní záko­na, což by v nej­lep­ším pří­pa­dě trva­lo zase tak rok a půl. Oprav­du je tam spous­ta věcí špat­ně nasta­ve­ných nebo nedo­ta­že­ných. Na všech­ny stra­ny z nové­ho záko­na vyču­hu­je, že stát si nevá­ží náhrad­ní rodin­né péče. Pra­ro­di­čům v pozi­ci pěs­tou­nů se plat změ­nil na dáv­ku, kte­rá je ose­ka­ná o soci­ál­ní a zdra­vot­ní pojiš­tě­ní a o daň. Jenomže ta pojiš­tě­ní a daň stej­ně tečou do stát­ní poklad­ny. Pří­bu­zen­ští pěs­touni ty odvo­dy musí zapla­tit, a ješ­tě dosta­nou o to méně. Toto se dá lehce pře­lo­žit jako : my si vaší prá­ce o tře­ti­nu méně váží­me. Tak­že lidé jsou naštva­ní. Kdy­by tito pří­buz­ní pěs­touni řek­li : My vám, stá­te, ta děc­ka nechá­me a sta­rej­te se, rázem nám ve vzdu­chu visí 15000 dětí, kte­ré by spadly do sys­té­mu stát­ní péče. Zase by bylo tře­ba oprášit vel­ké ústa­vy, kde žilo tře­ba sto pade­sát až tři sta dětí. Kdy­by se v záko­nu zakot­vi­lo, že ale­spoň stá­va­jí­cím pěs­tou­nům zůsta­ne všech­no, jak měli, a změ­na nasta­ne až pro ty nové po 1. led­nu 2022, bylo by to men­ší zlo.

Asi není zrovna jednoduché toto pěstounům vysvětlovat.

Urči­tě to není pří­jem­né a naše dopro­vá­ze­jí­cí pra­cov­ni­ce se s tím musí nějak vyrov­nat. Dal­ší věc je, že OSPO­Dy nejsou schop­né někte­rým rodi­nám říct, že jim plat pěs­tou­na spo­je­ný s pojiš­tě­ním a daní, neda­jí. Žád­ný pra­cov­ník, pra­cov­ni­ce OSPO­Du se nechce hádat s kli­en­ty o pení­ze, zvlášť, když tam nastou­pí počet­ná, vel­mi halas­ná, nepři­způ­so­bi­vá rodi­na. Navíc je na OSPO­Dech per­so­nál­ní nou­ze. Ke vše­mu tato část­ka je ve stát­ním roz­počtu úpl­ný dro­bek na jeho kon­ci, což říkal kdy­si už Petr Nečas, když byl minis­trem prá­ce a soci­ál­ních věcí. V roce 2012, kdy byla kri­ze, se změ­ni­lo finan­co­vá­ní pěs­toun­ské péče, stát pení­ze pro děti v pěs­toun­ské péči našel, a minu­lá vlá­da je nena­šla. Řeší se, za kolik mili­ard se posta­ví kanál z Vlta­vy do Duna­je, ale jeden a půl mili­ar­dy pro děti se nena­jde ? To je pros­tě špat­ně. Navíc do toho při­šla ener­ge­tic­ká kri­ze a vyso­ká infla­ce. Jestli­že má paní, kte­rá se sta­rá tře­ba o dvě děti, 28 000 hrubé­ho a byd­lí v Pra­ze, tak se neu­ži­ví. Po zapla­ce­ní nájmu, inka­sa, odvo­dů jí zůsta­ne nej­výš 8 000 na všech­ny potře­by na měsíc.

Vypadá to, že by se v nové vládě tématu pěstounství někdo ujal ?

Naštěs­tí se toho chce cho­pit KDU-ČSL a Mari­án Jureč­ka. Snad se mu poda­ří doká­zat, že na pěs­tou­nech zále­ží. My může­me dělat kam­pa­ně na pod­po­ru pěs­toun­ství, ale v této situ­a­ci je to sko­ro mar­né. Pěs­touni jsou naštva­ní a sotva budou říkat své­mu oko­lí : pojď­te do toho také. Teď spíš řek­nou : pořád to mění, říka­jí, jak jsme dra­zí… Zkrát­ka ta nove­la je pro reál­ný život hod­ně nepovedená.

Dá se to alespoň částečně napravit prováděcími předpisy ?

Do urči­té míry to mož­né je. Pro­vá­dě­cí před­pi­sy se týka­jí zvláš­tě roz­li­šo­vá­ní na zpro­střed­ko­va­né a nezpro­střed­ko­va­né pěs­toun­ství. Tady se něja­ký pro­stor najde. Dal­ší věc je zajiš­ťo­va­cí pří­spě­vek, což je dáv­ka pro děti, kte­ré jsou plno­le­té, stu­du­jí a chtě­jí ode­jít z pěs­toun­ské rodi­ny. Jen­že tako­vé děti vět­ši­nou neod­chá­ze­jí. Když plno­le­té stu­du­jí­cí dítě zůsta­ne v dět­ském domo­vě, řeší to jiný zákon. Dítě z pěs­toun­ské rodi­ny dosta­ne 15 000 na měsíc a má se nějak uži­vit. Do roku 2027 je pře­chod­né obdo­bí, kdy je mož­nost vol­by mezi pří­spěv­kem na úhra­du potřeb dítě­te plus odmě­nou pěs­tou­na nebo zao­pat­řo­va­cím pří­spěv­kem. Ale po tom­to roce pěs­toun­skou dáv­ku v momen­tě plno­le­tos­ti svě­ře­né­ho dítě­te pěs­touni auto­ma­tic­ky pře­sta­nou dostá­vat, bude jim tře­ba kolem šede­sá­ti let, nikdo už je neza­měst­ná, na důchod ješ­tě nebu­dou mít nárok, zato budou muset pla­tit soci­ál­ní a zdra­vot­ní pojiš­tě­ní. Zno­vu je to zprá­va od stá­tu ve smys­lu : My nevě­ří­me, že rodi­na je nej­lep­ší mís­to, kde se dítě může při­pra­vo­vat na svůj samo­stat­ný život. Ústav fun­gu­je dál, i když je dítě plno­le­té, ale pěs­tou­ny stát pod­po­ro­vat pře­sta­ne. Mezi řád­ky se z toho dá číst, že ústav se o děti sta­rá dob­ře, ale pěs­touni se o ně dob­ře nestarají.

Nove­la záko­na se hlav­ně zamě­řu­je na Zaří­ze­ní pro děti vyža­du­jí­cí oka­mži­tou pomoc. Kaž­dý rok ZDVO­Py dostá­va­ly 62 mili­o­nů z rezerv, pro­to­že měly 22 800 na dítě na měsíc a za to neby­ly schop­né exis­to­vat. Kvů­li tomu vznik­la vel­ká část záko­na, kde je do finan­co­vá­ní ZDVO­Pů zapo­je­ná i obec. Sys­té­mo­vě je to, mys­lím, dob­ře, ale při­šlo to ve špat­né době. Pod­le zahra­nič­ních vzo­rů je to posta­ve­né tak, že pokud obec nedo­ká­že pod­po­řit rodi­nu, aby se neroz­padla a děti neskon­či­ly v ZDVO­Pu, musí na ně při­spí­vat. Dal­ší věc je, že mno­hem lev­ně­ji obec vyjde, když bude pla­tit pří­spě­vek 8 600 pěs­tou­nům než 36 000 ústa­vu. Zatím to ale není zakot­ve­né v záko­ně o obcích.

Co nový zákon znamená pro doprovázející organizace jako je SPR ?

Pro nás zna­me­ná zvý­še­ní pří­spěv­ku na rodi­nu ze 48 000, kte­ré byly schvá­le­ny v roce 2012, na 54 000 Kč, což je cca o 12,5% více. Výzkum­ný ústav prá­ce a soci­ál­ních věcí v roce 2021 vyčís­lil reál­né nákla­dy na dopro­vá­ze­ní jed­né rodi­ny na 71 000 Kč. K tomu je tře­ba si uvě­do­mit, jaká je infla­ce a také sku­teč­nost, že tou­to ces­tou stát pře­ná­ší nákla­dy na péči o rodi­ny na něko­ho jiné­ho. Část pro­střed­ků tak musí­me my i dal­ší nezisko­vé orga­ni­za­ce obsta­rat jinak. Navíc tu lidé pra­cu­jí za pla­ty, kte­ré neod­po­ví­da­jí jejich kvalifikaci.

Jak se s tímto finančním stavem SPR popasuje ?

Ve chví­li, kdy mají všech­ny pra­cov­ni­ce napl­ně­nou kapa­ci­tu, což zna­me­ná, že kaž­dá dopro­vá­zí 24 až 26 rodin, tak bychom měli s finan­ce­mi vyjít. Z dří­věj­ších let máme něja­kou rezer­vu, kdy­by nasta­la oprav­du hava­rij­ní situ­a­ce, ale kaž­dý rok podá­vá­me žádosti o gran­ty a dota­ce, zamýš­lí­me se nad stra­te­gií fun­drai­sin­gu a nad mož­nost­mi, jak zís­kat nové dár­ce pro naše projekty.

Takováto finanční situace vás asi nutí dělat alespoň občas nepopulární rozhodnutí.

Zatím jsme muse­li sní­žit pří­spě­vek pro rodi­ny na uhra­ze­ní napří­klad tábo­rů pro děti nebo ško­le­ní u jiných orga­ni­za­cí. Dřív jsme jim pře­dá­va­li asi o tře­ti­nu víc než jiné dopro­vá­ze­jí­cí orga­ni­za­ce, a nyní jsme se dosta­li na stej­nou úroveň.

Zákon se tedy moc nepovedl. Co se v posledním roce povedlo a nepovedlo Sdružení ?

V Pra­ze, Zno­jmě a Budě­jo­vi­cích jsme měli inspek­ci soci­ál­ně práv­ní ochra­ny z Úřa­du prá­ce, kte­rá byla vel­mi důklad­ná a důsled­ná. A ve všech třech poboč­kách jsme byli hod­no­ce­ni jako vyni­ka­jí­cí. Tedy že náš sys­tém dopro­vá­ze­ní je nasta­ven dob­ře a pro rodi­ny je pří­nos­ný. Také to uka­zu­je, že kva­li­ta pobo­ček je vyrov­na­ná, jsme schop­ni ji udr­žet a že nabí­zí­me hod­no­ty, kte­ré jsou jedinečné.

I v době covi­do­vé jsme dál dopro­vá­ze­li a pomá­ha­li rodi­nám s při­ja­tý­mi dět­mi. Také už máme asi sto­pro­cent­ní pro­mo­ře­nost našich pra­cov­nic 🙂 Pomá­ha­li jsme se vzdě­lá­vá­ním dětí, udr­žo­va­li jsme kon­tak­ty se ško­la­mi. Do někte­rých rodin jsme doda­li počí­ta­če a table­ty pro distanč­ní výu­ku, abychom pomoh­li dětem v době nej­těž­ší­ho loc­kdow­nu. Moc bych chtěl podě­ko­vat našim dopro­vá­ze­jí­cím pra­cov­ni­cím, že všech­no tak dob­ře zvládly.

Ško­da, že jsme muse­li zru­šit tře­ba miku­láš­ské nebo den pěs­toun­ských rodin, na kte­ré se všich­ni těši­li. Epi­de­mie byla tak hro­zi­vá, že jsme si nemoh­li dovo­lit tyto akce uspořádat.

Poved­lo se nato­čit skvě­lé pod­cas­ty na téma pěs­toun­ství, kte­ré si může kaž­dý poslech­nout na našem webu. Poved­ly se dvě kon­fe­ren­ce : v dub­nu Dítě v pěs­toun­ské péči a trau­ma a v květ­nu setká­ní pěs­tou­nů Vise­grád­ské čtyř­ky s názvem Pěs­toun­ství jako zápas o duši, kvů­li covi­du uspo­řá­da­né přes internet.

Po pět­a­dva­ce­ti letech jsme zru­ši­li časo­pis Prů­vod­ce náhrad­ní rodin­nou péčí. To mě tro­chu trá­pí. V Pra­ze a Plzni se chys­ta­jí vyrá­bět si tako­vé dvou­strán­ko­vé letá­ky s infor­ma­ce­mi, aby ho tro­chu nahra­di­li a měli do rodin co přinést.

Dal­ší zku­še­nos­tí loň­ské­ho roku bylo tor­ná­do na již­ní Mora­vě. Vůči pěs­toun­ské rodi­ně, kte­rá jím byla zasa­že­na, se zved­la vel­ká vlna soli­da­ri­ty a pod­po­ry jak od zaměst­nan­ců, tak od ostat­ních pěstounů.

Jak budou tedy vypadat letošní akce pro pěstouny s ohledem na financování a na covid ?

Sna­ží­me se nabí­zet stej­né množ­ství akti­vit jako před pan­de­mií a před nove­lou záko­na 359/1999 Sb., ale je tam jeden roz­díl, pěs­touni při vzdě­lá­va­cích poby­tech musí nést spo­lu­účast na stra­vo­vá­ní. V roce 2019 roz­hod­lo MPSV, že pěs­touni mají při­spí­vat na stra­vu. Před­tím jsme veš­ke­ré nákla­dy hra­di­li z pří­spěv­ku od stá­tu, poz­dě­ji z darů, ale při dneš­ních cenách potra­vin už se to nedá ufinancovat.

Také jsme kvů­li covi­du pře­ved­li mno­ho semi­ná­řů na webi­ná­ře. Zájem je veli­ký, pro pěs­tou­ny je to úspo­ra času, když si před­náš­ku mohou poslech­nout doma u počí­ta­če a nemu­sí nikam jez­dit. Tato for­ma ale neu­mož­ňu­je tako­vé sdí­le­ní zku­še­nos­tí a zážit­ků, jaké bylo obvyk­lé při osob­ních setkáních.

Na co se vy osobně těšíte v letošním roce ?

Na den pěs­toun­ských rodin. A na setká­ní zaměst­nan­ců, kte­ré jsme vlo­ni kvů­li covi­du nemě­li. Rád osob­ně s kaž­dým mlu­vím a opa­ko­va­ně si uvě­do­mu­ji, jací tu pra­cu­jí úžas­ní lidé. Za své zaměst­nan­ky­ně a zaměst­nan­ce dám ruku do ohně.

Děku­ji za rozhovor

Sdílet článek na sociálních sítích:
Lenka Pospíšilová
Lenka Pospíšilová
redaktorka blogu