Chci být pěstounem

Jaké děti přicházejí do pěstounské péče?

Děti mají často za sebou smutné zkušenosti z původních rodin nebo z ústavního prostředí. Zažily odmítnutí vlastních rodičů, opuštění, nedostatek lásky, pozornosti a bezpečí. Často se u nich projevují následky zanedbávání, týrání i zneužívání. Mohou to být děti, které jsou znevýhodněné sociálně, jiného etnika, nebo se zdravotním postižením či chronickým onemocněním.
 

„Slyšela jsem, že děti často trpí deprivací? Jak se „deprivované“ děti projevují a jak k nim přistupovat?“

 

Psychická deprivace byla vymezena jako stav vzniklý následkem takových životních situací, kdy dítěti není dána příležitost uspokojovat některé z jeho psychických potřeb v dostačující míře a po dostatečně dlouhou dobu. Mnoho dětí přicházejících do pěstounské péče vykazuje projevy psychické deprivace. Ty mohou být velmi rozličné. Může jít o celkovou apatii, nezájem, či naopak o snahu získat pozornost „za každou cenu“. Zároveň mívají problém navázat bližší sociální vztah, chování může být provokativní či jinak rušivé.
Pěstounská rodina má zásadní význam při nápravě psychické deprivace. Pro zdárný, terapeutický průběh pěstounské péče jsou nejdůležitější hloubka a stálost citových vztahů mezi pěstouny a dětmi, tolerance k problémům a poruchám dítěte a společná životní perspektiva.
 

Čemu věnovat zvláštní pozornost při péči o dítě minoritního etnika?

V evidenci dětí vhodných pro náhradní rodinnou péči je velké množství dětí minoritního etnika, zejména romských. Život v pěstounské rodině může být pro tyto děti velkou šancí na uplatnění v naší většinové společnosti. Romské děti bývají hodnoceny jako nápadně čilé a pohyblivé, někdy až neklidné, družné, se sklonem k dominanci a smyslem pro humor. Často je jim připisována dobrosrdečnost, nesobeckost, štědrost. Na druhé straně vystupuje do popředí i malá snaživost, nedostatek ctižádosti, poslušnosti a pečlivosti. V období dospívání se mohou objevit někdy problémy ve vytváření vlastní identity a v přijetí svého „romství“.
 
Velmi dobré zkušenosti s přijatými romskými dětmi nám popisuje paní Marcela:
…Na naší malé vesničce byly děti velmi dobře přijaty. Už od mateřské školy se zapojily do místního tanečního a pěveckého kroužku. Paní učitelka využila jejich přirozené hudební nadání a podporovala děti při účastech na vystoupeních. Děvčata jsou velmi vnímavá k pochvale a již několikrát se v soutěžích umístila na předních příčkách. To je samozřejmě motivuje i k dosahování dobrých výsledků ve školním vyučování. Chlapec je zase výborný ve fotbale. S jejich výchovou a začleněním mezi vrstevníky nemáme žádné problémy…
 
Pěstouni musí dítěti pomoci vyrovnat se s rasovými předsudky okolí a naučit je, jak jim čelit. Je třeba budovat zdravé sebevědomí dítěte, seznamovat ho s kladnými stránkami kultury, ze které vzešlo.
 
Případné problémy je vhodné řešit se školním psychologem, výchovným poradcem ve školském zařízení či psychologem Poradny náhradní rodinné péče Sdružení pěstounských rodin.