CZ | EN | DE |

7. den pěstounských rodin v Javorníku

Další den pěstounských rodin se stal minulostí. Tentokrát jsme ho společně prožili 13. června v Javorníku u Hodonína.

Odborná část programu byla zaměřená na na tři okruhy Transformace systému péče o ohrožené děti:

• Pozice klíčového pracovníka
• Individuální plán dítěte
• Sociální bydlení

Výstupy z diskuse:

• Jeví se potřeba zvýšení práv pěstounů, kteří spatřují užitečnost klíčového pracovníka i jako kompetentní osoby, jež by byla oprávněna za pěstouny a ve spolupráci s nimi rozhodnout ve věcech týkajících se ´ne běžných´ záležitostí přijatých dětí. Rozhodování v těchto věcech, např. nutných lékařských zákroků, vyřízení cestovního pasu pro dítě apod., je doposud vázáno na souhlas biologických rodičů nebo na rozhodnutí soudu. Náhradní rodina má být vnímána jako rodina se všemi právy a povinnostmi, nikoli jako subjekt poskytující sociální služby.

• Zaznělo upozornění na nebezpečí neuváženého napodobování zahraničních vzorů, které se mnohdy ukazují jako problematické, když existují v České republice osvědčené a teoreticky dobře zakotvené tradice (Matějček, Langmeier). V této souvislosti se objevila myšlenka dětského ombudsmana.

• Přímý kontakt přijatých dětí s biologickými rodiči by měl sledovat zájem dítěte. V případě negativního dopadu na psychiku dítěte by měli odborníci v koordinaci s klíčovým pracovníkem zvážit možnost jiné úrovně kontaktu.

• Rozhodování o dalším osudu dítěte, pokud se primární rodinu nepodaří ve stanovené době sanovat, má být co možná nejrychlejší, aby děti zbytečně dlouhým pobytem v ústavu neztrácely šanci poznat milující a funkční rodinu.

Po krátké přestávce, která byla věnována nejen občerstvení, ale zejména hojným debatám v „kuloárech“, uvedl manažer SPR Mgr. Ing. Pavel Šmýd další diskusní téma vycházející z Transformace – téma Individuálního plánu dítěte a rodiny.

•  Současná praxe, kdy odborníci podporující dítě či rodinu mezi sebou komunikují zprostředkovaně skrze rodiče/pěstouna a nejsou účastni společného řešení situace, je pro rodiny i děti nevyhovující a zatěžující.

•  Neexistence týmové práce odborníků, vede k situaci, kdy jeden „článek“ může svým rozhodnutím ohrozit celý, často dlouhodobý, proces řešení.

• Individuální plán by měl být výsledkem společného a partnerského jednání pěstouna/rodiče, odborníků a všech osob zainteresovaných na situaci dítěte/rodiny.

• Koordinace všech zainteresovaných a průběh naplňování plánu by měl řídit klíčový pracovník, který je dobře seznámen se situací a historií rodiny.

• Individuální plán dítěte/rodiny musí být přesahovat hranice jednotlivých profesí, ale současně nesmí být obecný a musí obsahovat konkrétně stanovené cíle, kroky, zdroje i termíny naplňování. K naplnění těchto požadavků zapotřebí vytvořit společnou metodiku a standardy péče o dítě a rodinu.

Poslední diskusní okruh byl věnován Sociálnímu bydlení jako prostředku pomoci dětem ze sociálně ohrožených rodin. Do problematiky posluchače uvedl Mgr. Ladislav Nevrkla a hlavní diskusní příspěvek přednesl Mgr. Ferdinand Raditsch. Věnoval se v něm systému sociálního bydlení realizovanému v Domě na půli cesty v Květné u Poličky. Zdůraznil některá specifika projektu, který je realizován v tomto sociálním zařízení pro mladé dospělé ohrožené sociálním vyloučením a zodpověděl několik dotazů účastníků diskusního panelu. S poukazem na závažnost a aktuálnost této problematiky, zvláště pak bydlení mladých dospělých odcházejících z pěstounských rodin nebo z domů na půl cesty, uzavřel diskusi Mgr. Nevrkla.

• Sociální bydlení realizované v domech na půli cesty má mít rysy samostatného bydlení, buď v rámci jednoho ubytovacího centra (viz Dům na půli cesty ve Velkém Dvoře u Pohořelic, zařízení SPR, o.s.) nebo v přilehlých bytech na půl cesty (realizované v Domě na půli cesty v Květné, zařízení Květné Zahrady, o.s.

• Aktuální otázkou současnosti je bydlení mladých dospělých odcházejících z Domů na půli cesty či jiných sociálních zařízení, nebo z pěstounských rodin. Nabízí se několik cest řešení stávající situace:

a) vytváření chráněného bydlení v řadové zástavbě s nastaveným systémem sociální asistence (intervence). Nejvhodnějším modelem je spolupráce obcí jako realizátorů projektů a nevládních organizací jako garantů sociální asistence

• Z diskuse vyplynulo, že otázka následného bydlení pro vymezenou cílovou skupinu je pro pěstounské rodiny velmi aktuální a bude vhodné se jí věnovat průběžně i na jiných akcích, které Sdružení pěstounských rodin pořádá.

Zpět na Články

Opatření pro zamezení šíření nevyžádané pošty.

Stránky:  1