Závěry z diskusních skupin 9. dne pěstounských rodin

Přečtěte si o tom, co se dělo v jednotlivých diskusních skupinách na 9. dni pěstounských rodin.

Diskusní skupina č. 1:

Pěstounská péče v roce 2012

Hosté:

PhDr. Miloslav Macela, ředitel odboru rodiny a dávkových systémů

Mgr. Klára Trubačová, vedoucí OSPOD MPSV

Početné publikum si se zájmem vyslechlo záměry ministerstva, týkající se chystaných změn v systému NRP, diskuse se týkala sporných bodů, a lze s uspokojením konstatovat, že atmosféra byla příznivá a na obou stranách nechyběla vstřícnost.

Důkazem, že ministerští pracovníci slyší na podněty „zdola“, je např. upuštění od původního záměru omezit počet dětí v pěstounských rodinách. Pěstounská péče je hodnocena jako významná forma náhradní rodinné péče, podporována je „klasická“ dlouhodobá pěstounská péče /s tím, že prakticky každá PP je „na přechodnou dobu“ – ostatně stejně jako výchova biologických dětí/.

Podpory se má dostat i pěstounské péči na přechodnou dobu, hlavně v počátcích života dítěte. Pěstounství je vnímáno jako kvalifikovaná služba a v popředí je snaha, aby bylo společností vnímáno jako vysoce prestižní záležitost. K takzvané /a poněkud obávané/ „profesionalizaci“ PP má přispívat zejména nastavení podmínek pro financování /nově platby namísto odměny pěstouna, s tím, že je uvažováno o možnosti, aby oba rodiče s dítětem nebo dětmi ve společné péči pobírali plat/ a vytvoření sítě služeb, na nichž budou významně participovat neziskové organizace.

Celý systém by měly sjednotit standardy kvality práce, sjednocení má nastat i v oblasti odborných příprav žadatelů. Každý pěstoun má uzavírat Dohodu, kde bude vymezen  především rozsah pomoci v rámci stanoveného individuálního plánu dítěte a způsob rozšiřování odborných znalostí a dovedností.

Diskusní skupina č. 2:

Kontakty s původní rodinou – kdy jsou a kdy nejsou v zájmu dítěte

Hosté:

PhDr. Jarmila Valoušková

V diskusní skupině číslo 2, která nesla téma „Kontakty s původní rodinou – kdy jsou a kdy nejsou v zájmu dítěte“, jsme si hned na úvod udělali malou anketku zaměřenou na zkušenosti přítomných pěstounů s těmito kontakty. Skóre bylo vyrovnané. Dobré zkušenosti měli 3 účastníci, špatné také 3 účastníci a neutrální 2.

Pěstouni se podělili s ostatním o své názory na to, jak byli připraveni na kontakty v době, kdy přijímali děti do své péče. Čtyři z nich se shodli na tom, že na kontakty nebyli vůbec připravováni. Jedni pěstouni naopak byli připravováni, přesto se však objevilo něco, co je zaskočilo. U dalších účastníků skupiny se s přípravou na kontakty dle jejich slov vůbec nepočítalo, protože rodiče jim svěřených dětí byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti. Na to je třeba upozornit, jedná se totiž o mylný výklad zákona - zbavení rodičovské zodpovědnosti automaticky neznamená zákaz styku rodičů s dětmi. Skutečně udiveni jsme byli jednou výpovědí pěstounů, kteří předtím, než přijali své děti do pěstounské péče, vůbec neprošli přípravou pěstounů (!)

Poté jsme si vyzkoušeli v krátkém cvičení odpovědět na otázku, co by nás v první řadě napadlo, kdybychom se jako děti najednou dověděli, že žijeme v náhradní rodině. Většina odpovědí vedla k jediné základní otázce: „Proč?“. A ten, který dává odpověď na tuto otázku, není nikdo jiný než pěstouni.

Dále v diskusní skupině zazněla důležitá myšlenka, že děti potřebují pozitivní obraz o svých původních rodičích. Shodli jsme se na tom, že se nesmí opomíjet i příprava původních rodičů na kontakty a je potřeba třetí osoby, profesionála, který nejdříve osobně navštíví původní rodinu u nich doma, připravuje rodiče na setkání s dětmi a zprostředkuje kontakt nejprve pouze rodičů s pěstouny. Až po tomto setkání organizuje kontakt dítěte s rodiči. Na závěr jsme mluvili o tom, že je pro dítě nesmírně důležité, jestliže může mít pocit, že jsou jeho původní rodiče přijímáni jeho náhradními rodiči, stejně jako je jimi přijímáno samo.

Diskusní skupina č. 3:

Naplňují domy na půl cesty potřeby a očekávání uživatelů služeb (klientů)?

Moderátor: Mgr. Ladislav Nevrkla, vedoucí Domu na půli cesty Pohořelice-Velký Dvůr

Vstupním materiálem k diskuzi byly výsledky dotazníkových šetření a zkušenosti z práce účastníků pracovní skupiny.

Hlavním důvodem příchodu do domu na půl cesty je získání dostupného bydlení v momentální nepříznivé životní situaci. V názorech na to, zda klienti vnímají dům na půl cesty jako pomoc, nejsou jejich postoje jednotné. Většinou se však shodují na tom, že v různé míře a intenzitě využívají možnosti řešit aktuální osobní problémy s odbornými pracovníky domu na půl cesty. Jedná se nejčastěji o pomoc při hledání zaměstnání, vyřizování na úřadech a zajišťování stravy.

Úhradu za poskytování sociálních služeb však klienti nevnímají jako prioritu (tou je zajištění stravy bez ohledu na výši vynaložených financí), často proto musí být nastaven splátkový kalendář. Ani zaměstnanost nevnímají klienti jako vážný problém. Často si získaného místa neváží, jsou přesvědčeni, že není problémem získat jiné zaměstnání. Dosavadní sociální systém je nemotivoval aktivně hledat práci, nevhodný byl i souběh zaměstnání a sociálních dávek (a jejich následné krácení, popř. odejmutí). Velmi přínosným je naopak vstup dalších subjektů do aktivní politiky zaměstnanosti v rámci projektů podporujících vzdělávání a zaměstnanost mladých lidí do 26 let s cílem získat navazující stálé zaměstnání.

Za vážný problém považují i klienti vlastní hospodaření s penězi (neschopnost rozložit si finance na delší časové období) a zadluženost. Bez pomoci (rady, konzultace, kontroly) však většinou nejsou schopni situaci řešit. Vážným problémem je i jejich nepřipravenost na samostatný život mimo rodinu či ústavní zařízení a mnohdy nedostatečná informovanost o zařízeních typu domy na půl cesty.

Shoda panovala na tom, že je třeba vést klienty k daleko větší samostatnosti a osobní zodpovědnosti, aby se domy na půl cesty výrazněji odlišily od různých forem ústavní výchovy, kterou mladí lidé do té doby většinou prošli.

V praxi domů na půl cesty je třeba se více soustředit na naplňování požadavku na ubytování v prostředí, které má znaky bydlení v domácnosti včetně práv a povinnosti (osobní hygiena, úklid pokojů a společných prostor, přístup na internet, podíl na aktivizačních činnostech a volnočasových aktivitách). Práci domů na půli cesty je třeba stavět na systému poptávky a nabídky s přihlédnutím k zájmům a možnostem uživatelů služeb, včetně finančních možností klientů a jejich podílu na úhradě těchto aktivit. Uživatelům služeb poskytovat v domech na půl cesty podporu a pomoc v činnostech, které neovládají nebo nezvládají. Veškeré služby jsou jim poskytovány na základě dobrovolnosti a jejich přání s přihlédnutím k možnostem poskytovatele.

Zpět na Články

Přidat komentář

Diskuse