Hledáme vás mámo táto

Vzhledem k nutnosti respektovat zákon č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů jsou uváděné údaje o dětech redukovány. Jména uváděných děti mohou být změněna.

Přidané děti k 5.3. 2013

Dvě malé sestřičky menšinového etnika, Magdalénka, které jsou necelé dva roky a Vanessa, zanedlouho čtyřletá, vyrůstají v ústavu a dobře tam prospívají. Holčičky jsou ve vývoji lehce opožděné, Vanessa je sledována na endokrinologii, Magdalénka u více specialistů, obě mají dietní omezení. Jejich biologická rodina se o ně nedokáže postarat, rády by ale vyrůstaly spolu v pěstounské rodině. Jsou to velmi hezké holčičky světlé pleti.

Klaudii bude rok a půl a zatím poznala jen prostředí ústavu. Je to pohledné hnědooké a tmavovlasé děvčátko se světlou pletí, menšinového etnika. Dobře jí a spinká, vyžaduje sociální kontakt, ráda se chová, většinou je dobře naladěná a usměvavá. Předpověď jejího dalšího vývoje v rodině je velmi příznivá. Klaudie může být osvojena.

Pro dva a půlletého Jarouška hledáme osvojitele nebo pěstouny, kteří by akceptovali možná rizika; narodil se předčasně, o jeho biologické rodině je málo informací. Chlapeček sám je handicapován vadou sluchu a zraku, nosí brýle a naslouchadla. Přesto je spokojený, usměvavý, nevyžaduje mnoho pozornosti, umí se zabavit.

Bratři Kristian, 3 a půl r. a Péťa, 2 roky, jsou velmi pohlední, usměvaví kluci menšinového etnika, kteří by mohli vyrůstat v pěstounské rodině. Péťa byl v minulosti rehabilitován Vojtovou metodou, nyní již neurologicky odpovídá věku, je zcela zdráv. Rovněž Kristiánův vývoj je ve shodě s věkem, je to šikovný, kurážný chlapec, jen lehce opožděný v oblasti řeči.

Sebastian oslaví brzy první narozeniny, je to hezký, zdravý chlapeček menšinového etnika, který se vyvíjí přiměřeně věku. Může jít do osvojení, případně do pěstounské péče.

Catrine je rok a půl a její vývoj je poznamenán výraznou nezralostí při narození. Aktuálně je hodnocena jako děvčátko vývojově v mezích široké normy. Catrinka je vzhledově nenápadné dítě, může být osvojena nebo přijata do pěstounské rodiny.

Bratři menšinového etnika, tři a půlletý Milan a 6 a půlletý Dominik mají odlišné příjmení, ale společné nedobré rodinné zázemí. Starší Dominik v ústavní péčivýrazně pokročil ve všech vývojových oblastech, přetrvává vadná výslovnost. Má odloženou školní docházku. Je vyslovována domněnka, že při tolerantním a citlivém přístupu pěstounů nebo osvojitelů může vyrovnat i další deficity, způsobené předchozí zanedbávající péčí. Je v péči specialistů, medikován pro poruchy aktivity a pozornosti. Dominik nosí brýle a je podezření na vadu sluchu.

Milánek je nádherný tmavý kluk s nerovnoměrným vývojem, v poslední době u něho došlo ke zklidnění a zlepšení koncentrace. V chování má výkyvy, většinou však je schopen přizpůsobit se činnosti skupinky, a to i v neznámém prostředí, rád vyhledává přítomnost dětí, které se verbálně dobře vyjadřují. Chlapci by měli být přijati do rodiny společně.

O dva bratry, tříletého Petra a téměř rok a půlletého Pavlíka se rodina nedokáže postarat. Jsou to kluci menšinového etnika, pohlední, nenápadného vzhledu, kteří by mohli vyrůstat v pěstounské rodině. Oba jsou zdraví a vývojově odpovídají věku.

Jiřík o letošních letních prázdninách oslaví už třinácté narozeniny. Je to velmi pohledný, zdravý, usměvavý světlovlasý chlapec, který by si sám přál žít v pěstounské rodině. Vhodná by byla rodina s většími dětmi, případně bezdětná, protože Jirka vyžaduje pozornost a je za ni vděčný. Jeho rozumové výkony jsou nerovnoměrné, s příznaky poruchy aktivity a pozornosti, bylo zvažováno přeřazení do praktické školy. Jirka je v písemném kontaktu s babičkou, občas ho navštíví strýc, v jeho biologické rodině ale pravděpodobně není nikdo, kdo by ho mohl převzít do trvalé péče.

Také rok a půlletý Nikolas může být osvojen, nebo přijat pěstouny. Je to baculatý kluk s rysy menšinového etnika, popisován je jako pohledný chlapec vyžadující blízký sociální, emoční a tělesný kontakt, s aktuální úrovní psychomotorického vývoje odpovídající spodní třetině pásma široké normy.

Roční Pepík je tmavý okatý kluk, vyvíjí se nerovnoměrně, ale vývoj pokračuje přiměřeným tempem. Rádi bychom mu našli adoptivní rodiče nebo pěstouny, kteří by mu dali do života nejcennější dar milující rodiny.

Ondřej, 3 apůl r. je popisován jako inteligentní, přizpůsobivý a bystrý chlapec, trpělivý, snášenlivý a velmi milý. I přes vážný sluchový handicap má zájem o komunikaci, dobře navazuje kontakt. Jeho psychomotorický vývoj je v mezích normy. Jeho rodiče trpí zdravotními problémy, oba jeví snahu je řešit, matka projevila zájem o svěření syna do své péče. Chlapec však potřebuje rodinné prostředí co nejdříve, prospěla by mu péče pěstounů, kteří by z hezkého, příjemného chlapečka měli velkou radost.

Pro ročního Martínka hledáme pěstouny. Chlapeček je menšinového etnika a jeho návrat do biologické rodiny není možný. Martínek je klidné, pohledné dítě, méně iniciativní, očekává podněty od dospělých. Celkově se vyvíjí zcela přiměřeně věku.

Dvouletá Kristýnka je dívenka většinového etnika, která je v ústavní péči od narození, protože se o ni rodiče nedokáží postarat. Vývojově je lehce opožděná, je doporučována do pěstounské péče tolerantním žadatelům, kteří by akceptovali rizika plynoucí z rodinné i osobní anamnézy dítěte.

Claudii jsou čtyři roky a je to zdravá, hezká, svéhlavá holčička menšinového etnika, která vyžaduje zvýšenou pozornost a trpělivost, umí být ale i milá. Její výkony v rozumové oblasti brzdí poruchy koncentrace pozornosti a hyperaktivita, celkově odpovídají pásmu průměru. V ústavu Claudinka dobře prospívá, ale velmi by jí prospěla péče pěstounské, případně adoptivní rodiny.

Přidané děti k 16.11. 2012

Zdeněčkovi je něco přes rok, je to hezké, okaté batole menšinového etnika, které se vyvíjí v mezích širší věkové normy, bez nápadností v projevu a chování. Povahově se jeví vyrovnaný, aktivní, usiluje o přízeň a pozornost. Hledáme pěstouny, kteří by umožnili občasný kontakt chlapečka s jeho rodiči.

Tři sestřičky většinového etnika Šárka, 4 r., Kristýnka, 3 r. a Květuška, 16 měs., jsou statné holčičky, dvě starší jsou vývojově opožděné a výchovně náročnější. Nejmladší Květuška je popisována jako pohodové děvčátko, vyvíjející se zhruba přiměřeně věku, potřebuje jen rehabilitaci s ohledem na riziko skoliózy. Všechny potřebují důslednou výchovu, ale hlavně lásku pěstounů, kteří by neměli klást přehnané nároky na intelektové výkony dětí a jejich pozdější školní prospěch.

Míšovi bude brzy 10 let a vyrůstá v ústavu bez jakéhokoli kontaktu se svou biologickou rodinou, pobývá jen občas v hostitelské rodině „tety“ z Klokánku. Je to dítě většinového etnika, navštěvuje základní školu, kde se navzdory dobrému nadání učí hůře, a to i proto, že není naplňována jeho touha po vztazích.  Sociálně je neobratný, dostátá se do konfliktů a „neumí se radovat“. Projevuje se jako hyperaktivní dítě a je zklidňován léky, spíše by mu ale pomohlo pevné rodinné zázemí. Chlapec může být osvojen nebo přijat pěstounskou rodinou.

Laura, 2 roky a 7 měs., se narodila matce, která nebyla zralá na péči o dítě. Tato holčička je navíc opožděná ve vývoji, opakovaně stoná, projevují se u ní výkyvy nálad. Umí být ale také milá, ráda se mazlí, pozornost si někdy vynucuje i zlostí. Pohybově je zdatná a obratná. Jde o dítě menšinového etnika, které může být přijato pěstounskou rodinou.

Sourozenci Stanislav, téměř 9 r. a Maruška, 7 a půl r. jsou děti většinového etnika, o které se rodiče nemohou postarat, ale matka je s nimi v kontaktu. Maruška měla odklad školní docházky, byla zanedbaná, špatně mluví. Citově je velmi vázaná na bratra, který navštěvuje základní školu, kde mu činí trochu potíže dávat pozor. Je zdráv, chodí pouze na kontroly pro lehkou oční vadu. Děti by rády vyrůstaly spolu v pěstounské rodině.

Roční dvojčátka menšinového etnika, bratři Denis a Filip se narodili předčasně a museli překonávat některé zdravotní nesnáze. Dnes jsou to krásné, dobře prospívající děti, u kterých nebyly doposud pozorovány žádné odchylky od normálního vývoje. Tito kluci by dělali pěstounům velkou radost.

Martinka je modrooké osmiměsíční miminko s těžším vývojovým opožděním, netypickým tvarem hlavy a rizikem pohybového postižení. Je právně volná k osvojení, ale vzhledem ke zdravotnímu stavu a nejisté prognóze je doporučována spíše pěstounská péče. Holčička potřebuje rehabilitaci, péči o kůži a dostatek stimulace v podnětném prostředí. V ústavu se projevuje jako klidné dítě, dobře spinká a jí.

Osvojitele nebo pěstouny hledáme také pro sourozence menšinového etnika Klaudii, 3 r. a Nikolase, 2 r. Klaudie je drobnější, velmi hezká holčička veselé povahy, milá, komunikativní, těší ji zájem pečující osoby. Její vývoj pokračuje dobře, v mezích normy, stoná jen běžně. Nikolas je neposedný, roztomilý klučina, s normálním vývojem, pouze v pohybech jsou patrné známky hypertonie, je sledován neurologem, ale nevyžaduje zvláštní péči. Také on si užívá pozornosti dospělých.

Devítiletý Vašík je oboustranný sirotek, podle vychovatelů „velmi milý chlapec, který každého zaujme a oblíbí si jej pro jeho nevinnost a bezelstnost“. Přesto byl vrácen z pěstounské rodiny zpět do ústavu, protože „zlobil“. Jinde problémy nemá, zvládá učivo praktické školy, má kamarády, neprojevuje se agresivně, spíše jde o „zranitelný typ s nedostatečným přijetím“. Tělesně je malý a drobný, špatně jí, nosí brýle. Sám by si přál najít pěstounskou rodinu s jedním dítětem, a to s holčičkou nebo miminkem.

Sedmiletý Tomáš je nápadně pohledný chlapec menšinového etnika, zdravý a šikovný. Je živý a neposedný, rád je středem pozornosti, kterou si vynucuje způsobem ne vždy vhodným. Potřebuje zázemí pěstounské rodiny, která by ho uměla vhodně zaměstnávat a vymezit hranice, hlavně mu ale poskytnout dostatek lásky.

Radka je už velká dvanáctiletá dívka, ale chtěla by patřit do rodiny. Doporučována je pěstounská rodina bez dětí, případně s jedním dítětem, protože dívenka vzhledem ke své citové nenasycenosti potřebuje hodně pozornosti. Také je třeba „přitáhnout“ ji k učení, škola ji nebaví, učí se hůře, než by odpovídalo jejím schopnostem, ale na druhé straně by nebylo dobré klást na ni nadměrné požadavky. Radka nemá žádné větší potíže s chováním, její osobnost se vyvíjí harmonicky. Tělesně je drobná, zdravá, má ráda chlapecké hry, hraje fotbal. Jedná se o dívku většinového etnika.

Patrik, chlapeček menšinového etnika, oslaví v ústavu brzy první narozeniny. Vyvíjí se lehce opožděně, ale bez nápadnějších nerovnoměrností, je živý, vstřícný k sociálním hříčkám, zajímá se o okolí a navazuje přiměřeně kontakt. Může být osvojen nebo přijat do pěstounské rodiny.

12letá Nikola a 6letý Marián jsou sourozenci menšinového etnika, o které rodiče projevují zájem, ale nevytvářejí vhodné podmínky pro péči o ně. Nikola je lehce vývojově opožděná, velmi hodná, milá, bezproblémová holčička, která dává přednost klidným činnostem, nechá se vést. Tělesně je zdatná a sportovně nadaná. Také její bratříček Marián se poněkud opožďuje ve vývoji, což je přičítáno zanedbání. Je roztomilý, veselý, kamarádský, dovede si hrát i o samotě. Dělá dobré pokroky a lze soudit, že při péči pěstounů by se jeho osobnost rozvíjela velmi příznivě.

Bratrům menšinového etnika Milanovi, 3 r. a Michálkovi, necelé 2 roky, by rovněž velmi prospěla péče pěstounů. Malý Michálek se dobře vyvíjí, je to drobnější, velmi milý chlapeček, zdravý a spokojený. Milánkův vývoj je v mezích širší normy, somaticky je bez hrubších odchylek. Ve známém prostředí je veselý a klidný, trochu hůře se přizpůsobuje novým situacím, potřebuje více času.

11letá Katka je dívenka s komplikovaným osobnostním vývojem, ale dobře se učí, v současné době s ní nejsou větší výchovné potíže. Má negativní zkušenost z dřívější pěstounské rodiny, přála by si žít v rodině, ale bylo by zapotřebí, ale pěstouny víckrát navštívila a mohla si vytvořit představu možného společného života.

Sourozenci Nikolas, 13 r., Jiřinka, 10 r. a Davídek, 5 r. jsou zhruba dva roky společně v ústavním zařízení a mají smutnou naději, že tam zůstanou až do zletilosti. Moc rádi bychom jim dopřáli poznat rodinný život v pěstounské, nebo i hostitelské rodině. Nejstarší Nikolas chodí do speciální školy, je bezproblémový jak v učení, tak i v chování. Má poměrně striktní dietu pro střevní onemocnění, která ho omezuje např. při prázdninových aktivitách; nemůže jezdit na tábory atd. Jeví se jako tichý, klidný kluk, je vděčný za projevený zájem a pochvalu. Jiřinka navštěvuje rovněž speciální školu, učení zvládá. V ústavu bývá hádavá, dominantní, na druhou stranu se ráda stará o malé děti. Je to zdravá holčička, která hledá spřízněnou duši, nemá kamarádku, v ústavní rodince je jediné děvčátko. Nejmladší Davídek chodí do školky a jeho vývoj odpovídá věku. Dokáže se dobře prosadit a vše nasvědčuje tomu, že nastoupí do základní školy.

Přidané děti k 29.8. 2012

Téměř dvouletého Mariana, okatého chlapečka menšinového etnika, nedovede jeho maminka vychovávat a v rodině není ani nikdo jiný, kdo by o něj mohl pečovat. Vyrůstá proto v ústavu, kde se vyvíjí plynule, i když mírně pomaleji. Nemá žádné zdravotní omezení, trpěl jen na záněty středouší, což bylo řešeno operativně, stav je kontrolován odborným lékařem. Mariánek může být přijat pěstounskou rodinou.

 Sourozenci menšinového etnika Dominika, devětroků a Jaroslav, necelých osm roků, mají velmi hezký sourozenecký vztah a přáli by si společně vyrůstat v rodině pěstounů nebo osvojitelů. Dominika je pohybově nadaná, smělá, komunikativní školačka, Jaroušek je rovněž v kontaktu otevřený, umí se hezky vyjadřovat. Pěstouni nebo adoptivní rodiče by měli být tolerantní a méně nároční na školní výkony dětí.

Téměř pětiletá Lucinka a dva a půlletý Samuel jsou rovněž sourozenci menšinového etnika, kteří jsou na sebe citově hodně vázaní a chtěli by být v pěstounské rodině spolu. Samík je baculatý klučina, většinou pozitivně laděný, zlobí se jen, když nedostane jako první napapat; jí rád a hezky samostatně, má ale také rád hry plné pohybu. Lucinka si na ústavní život hůře zvykala, teď už je však spokojená, chodí do školky a velmi se jí tam líbí, ráda si hraje s panenkami i druhými dětmi. Má také ráda hudbu a hezky tancuje. Je to tichá, klidná, nekonfliktní holčička. V řeči zatím patlá, chodí na logopedii.

Kája je osmiletý blonďatý kluk, kterému se v rodině nedařilo dobře, opakovně byl proto umísťován v ústavech. Potřeboval by péči pěstounů, kteří by si poradili s problematickým chováním chlapce s lehkým mentálním postižením. Kája špatně snáší změny, je proto možné, že by se v rodině přizpůsoboval obtížněji, ale dokáže být vstřícný, fixuje se na dospělého, který mu věnuje dostatek citu a pozornosti. Lze proto očekávat, že vhodným přístupem a za pomoci odborníků (psycholog, psychiatr, logoped) by se v chování mohl výrazně zlepšit.

Tomášek má rok a půl a je to nápadně hezký, tmavší chlapeček, který se vyvíjí přiměřeně věku. Je sociálně vstřícný a milý, pěstounům by určitě dělal velkou radost.

Téměř dvouletá Evička může být osvojená, nebo přijatá pěstounskou rodinou. Holčička je menšinového etnika, její vývoj odráží výraznou nezralost (narodila se předčasně), má se ale zato, že při stabilizaci sociálních podmínek a trpělivé péči by dosáhla pásma širší normy. Pokud se jí věnuje osobní pozornost, je Evička dobře naladěná, usměvavá, vytrvalá a zvídavá.

Roční Lucinka je velmi pohledná, buclatá holčička menšinového etnika, usměvavá a vyvíjející se zcela přiměřeně věku. Rádi bychom i pro ni našli pěstouny, kteří by ji s láskou přijali do své rodiny.

Adoptivní rodiče nebo pěstouny hledáme také pro sourozence Valentýna, osm roků a Nikolku, sedm roků. Valentýn přišel do ústavu zhruba před rokem za svou sestrou, která zde byla umístěna od roku 2009. Oba udělali velký pokrok v sebeobsluze a dalších dovednostech. Nikolka během relativně krátké doby dohnala vrstevníky, je nyní komunikativní, hravá, vstřícná k dětem i dospělým. Dá se dobře usměrnit, protože je hodně vnímavá a citlivá. Je šikovná na manuální práce, ráda tancuje. Má velmi hezký vztah k bratříčkovi Valentýnovi. Valentýn chodí do praktické školy, kterou dobře zvládá, rád sportuje a dobře kreslí. Podle vychovatelů je to moc hodný a dobrosrdečný kluk, má rád sestřičku, a „udělá vše pro osoby, které si oblíbí“. Postupně se osměluje, ale zůstává stydlivý a naivní, je nebezpečí, že by mohl být šikanován. Oběma dětem se zlepšil zdravotní stav po operaci mandlí, jsou nyní bez zdravotních potíží. Jde o děti menšinového etnika.

Dvanáctiletý Petr a téměř osmiletý Miroslav jsou velmi pohlední kluci majoritního etnika, kteří by rádi našli novou rodinu. Petr je klidný, spíše uzavřený chlapec, který citově strádal, do své rodiny už se nechce vrátit. Jeho rozumový vývoj odpovídá věku, zdravotně je v posledním roce zcela bez potíží. Vývoj mladšího Mirka je ovlivněn nedostatečně podnětným prostředím, ve kterém vyrůstal, bylo doporučováno jeho zaškolení v praktické škole. Jeho osobnost je hodnocena jako „dětská, srdečná“.

Tmavému chlapečkovi Honzíkovi je rok a půl, je to milé, klidné, usměvavé dítě, které od narození vyrůstá v ústavu. Jeho vývoj odpovídá věkové normě. Potřeboval by péči a lásku pěstounské rodiny.

Tři a půlletý Sebastián může být osvojen, ale vzhledem k mentálnímu opoždění je doporučována spíše pěstounská péče. Chlapeček je povahově milý, usměvavý, bez známek agresivity, respektuje autoritu. Je snaživý a aktivní, projevuje zájem o okolní dění. Nosí brýle s okluzorem, který dobře snáší.

Trojici sourozenců Tomáše, sedm roků,Michaelu, pět a půl rokua Mikuláše, tři roky aosmměsíců navštěvují v ústavu rodiče, kteří se o děti nemohou sami postarat. Všechny děti dobře prospívají. Tomášek má odklad školní docházky, je to milý, hodný chlapec. Michalka je neposedná a má problémy s řečí, takže je jí věnována logopedická péče, dělá dobré pokroky. Mikuláš umí přiměřeně zlobit. Pro tyto děti hledáme pěstounskou rodinu.

Martin, šest roků, Janička, pět roků a Jura, čtyři rokyjsou sourozenci menšinového etnika, světlé pleti a velmi pohlední. Martin s Janičkou chodí do školky, Janička je ve speciální třídě, ale doporučována je spíše běžná třída MŠ; je šikovná, spokojená, v řeči ještě patlá. Nejmladší Jura je rovněž v řeči opožděný a je obtížnějšího temperamentu, ale mazlivý, vyhledává pozornost dospělých. Tyto děti mohou být osvojeny nebo přijaty do pěstounské péče.

O čtyřletého Daniela a jeho téměř rok a půlletého bratříčka Milana se rodiče nemohou postarat, vyrůstají proto v ústavu. Oba chlapci jsou mírně opožděni ve vývoji, Daniel je spíše samotář, obtížněji se soustředí, ale je trpělivý, rád se učí. Milánek je klidný, statný chlapeček, výchovně dobře ovlivnitelný. Čeká ho operace na urologické klinice. I pro tyto chlapce hledáme pěstouny.

Přidané děti k 25.6. 2012

Skoro tříletá Marcelka se opožďuje ve vývoji a rodiče se o ni nemohou postarat. Je to roztomilá, okatá holčička většinového etnika, která  bude potřebovat hodně pozornosti, včetně logopedické péče. Hledáme pro ni tolerantní a citlivé zázemí v pěstounské rodině.

Radimovi je 17 měsíců, je to drobný, pěkný chlapeček většinového etnika, s opožděným psychomotorickým vývojem. Je intenzivně rehabilitován, vývoj  pomalu pokračuje,  je však komplikován oboustrannou nedoslýchavostí. Potřebuje pěstouny, kteří by se mu s láskou věnovali a pomáhali mu překonávat vrozený handicap.

Brigita, 2 roky, prospívá navzdory závažné vrozené vadě velice dobře, popisována je jako hezoučká, šikovná, snědá holčička, citlivá a temperamentní, která vítá a vyžaduje sociální kontakt. Poněkud hůře snáší zátěž, potřebuje klidné, láskyplné prostředí  pěstounské nebo adoptivní rodiny.

Martince budou zanedlouho 3 roky, její polorodé sestřičce Helence je rok a půl. Jsou to hezké holčičky menšinového etnika, obě se vyvíjejí nerovnoměrně v pásmu širší normy. Martina má poruchu zraku, Helenka se narodila předčasně, ale je to velmi sociabilní dívenka živého temperamentu. Rádi bychom pro ně našli starostlivé pěstouny.

Rodiče rok a půl letého Cristiana jsou cizinci, o dítě se nemohou postarat. Cristian se narodil předčasně a potřebuje velmi intenzivní individuální péči. Jeho vývoj je mírně nerovnoměrný, výrazněji se opožďuje v hrubé motorice. Je to milý, drobný chlapeček s tmavými vlásky. Velmi by mu prospěla péče tolerantních a trpělivých pěstounů, může být i osvojen.

 Téměř dvouletá Nikolka může jít do pěstounské nebo i osvojitelské rodiny, ale vzhledem k jejímu zdravotnímu postižení bude zřejmě vyhovovat lépe prostředí pěstounské rodiny. Holčička totiž krátce po narození zdravotně selhala a jde o trvalé postižení, pro které bude péče o ni komplikovanější. Ráda se chová a mazlí, v oblasti chování byl zaznamenán mírný pokrok, trvá však výrazné opoždění psychomotorického vývoje.

9měsíční Miguel je zcela zdravý, vyrovnaný, pozitivně laděný chlapeček menšinového etnika, s normálním psychomotorickým vývojem. Je sociálně vstřícný a aktivní, vhodný a právně volný do osvojení, může jít také do pěstounské rodiny.

Bratři majoritního etnika Michael, téměř 6letý a Daniel, 4letý, se z ústavu do původní rodiny velmi pravděpodobně nevrátí, potřebovali by ale vyrůstat v náhradní pěstounské rodině. Mladší z chlapců, Daniel, je výchovně dobře zvladatelný chlapec s přiměřeným vývojem, snaživý a aktivní, umí se hezky zabavit sám a je oblíbený i mezi ostatními dětmi. Ke staršímu bratrovi má hezký ochranitelský postoj, stará se „jako starší“. Michal je lehce mentálně opožděný, pravděpodobná je perspektiva vzdělávání v praktické škole.

Pěstouny hledáme také pro tři bratry majoritního etnika Martina, 8 r., Miloše, 7 roků a nejmladšího 5letého Tomáška. Do rodiny by měli jít společně, jsou na sebe citově silně vázání, zvláště dva starší.  Martin a Miloš se po adaptaci na ústavní prostředí zklidnili, výchovně jsou bezproblémoví, potřebují jen logopedickou péči. Tomášek je výchovně náročnější, vývojově opožděný, mívá zlobné afekty, vyžaduje větší pozornost dospělých; sám přítomnost bratrů ani příliš nevyhledává. Rodiče o děti jeví zájem, ale jejich návrat do rodiny se nejeví reálný.

Téměř 2letý Antonio je zdravý chlapec menšinového etnika, který by mohl vyrůstat v pěstounské rodině. Jeho vývoj je rovnoměrný, všechny oblasti odpovídají mírnému podprůměru.

Honzíkovi je 10 měsíců a dle psychologické zprávy se jedná o přiměřeně prospívající dítě bez výraznějších nápadností a projevů naznačujících možné další vývojové obtíže. Doporučována je pěstounská péče s předpokladem dobrého průběhu adaptace na změněné životní podmínky. Honzík je minoritního etnika.

Ondřej, 3 a půl roku, neprospíval ve vlastní rodině, takže už druhý rok tráví v ústavu. Je to chlapec, který se narodil předčasně do nepřívětivých podmínek, jeho vývoj je opožděný.  I přes svůj handicap však činí ve vývoji pokroky, a je zřejmé, že individuální péče pěstounů by pro další vývoj dítěte byla velmi prospěšná. Chlapeček má klidnou povahu, rád se směje, ale špatně snáší změny. Vzhledově je to hezký chlapec, má světlé vlasy, modré oči, nosí brýle.

Sourozenci Denis, 5 roků a Adélka, téměř 4 roky, vyrůstají společně v ústavu a rádi by měli nové rodiče nebo pěstouny. Oba se vyvíjejí v mezích normy, jsou zdraví, u Adélky jsou možná dietní omezení pro kožní problémy. Rovněž bráška Denis navštěvuje kožní ambulanci a je také v péči logopeda. Jinak vyžadují jen běžnou péči a lásku náhradní rodiny. Sourozenci jsou minoritního etnika.

Martínek oslaví v ústavu brzy první narozeniny. Je to chlapeček většinového etnika, který trpí velmi závažným dědičným onemocněním kůže, péče o toto dítě je časově i finančně náročná a onemocnění představuje celoživotní zátěž. Je však pravděpodobný normální vývoj. Martínek je v současné době vývojově zcela v normě, prospívá, projevuje se jako velmi pohodový, společenský chlapec, který si umí získat kontakt dospělého a rád komunikuje. Rádi bychom tomuto statečnému chlapečkovi našli nové rodiče nebo pěstouny.

Přidané děti k 2.4.2012

Světlovlasé sestřičky Andrea, necelých 6 let a Miluška, 3 apůl roku, žijí v ústavním zařízení, kde je občas navštěvuje jejich otec. Kontakt s ním by měl být zachován, do trvalé péče si je však vzít nemůže. Andrejka bude mít odklad školní docházky pro celkovou nezralost, je to spíše pasívní, nesamostatná holčička, kterou je třeba hodně povzbuzovat, aby podávala výkony přiměřeně svému dobrému intelektu. Miluščiny schopnosti se aktuálně jeví v pásmu podprůměru, špatně mluví, nelze vyloučit její pozdější zaškolení v podmínkách praktické školy. Obě holčičky potřebují logopedickou péči, ale hlavně pozornost a lásku pěstounské rodiny.

Sedmiletý Leo a jeho šestileý bratr Julius jsou pohlední, zdraví kluci menšinového etnika, kteří už třetí rok žijí v ústavu. Jejich dva sourozenci byli přijati do náhradních rodin a oba chlapci si přejí totéž, i když si v ústavním zařízení docela dobře zvykli. Oba se zajímají o dění kolem sebe, Leo se sice projevuje jako pomalejší a pravděpodobně bude chodit do praktické školy, ale hezky komunikuje s dětmi i dospělými, dobře zpívá, dokáže se zabavit, chápe i jednoduché počítačové hry. V současné době navštěvuje logopedickou třídu mateřské školy. Julius je popisován jako velice vnímavý, chytrý a pozorný, rychle se učí a pamatuje si písničky a říkanky, rád pomáhá u vaření. Má rád vychovatelku a děti ze své rodinné skupiny, potřebuje pozornost, pohlazení, pomazlení. Jeho vývoj je v mezích normy a v mateřké škole je zcela bez problémů.

Viktorek je půlroční zdravý, velký, dobře prospívající chlapeček menšinového etnika, o kterého se početná rodina nemůže postarat, takže je volný pro osvojení. Jeho psychomotorický vývoj se jeví zcela normální, nemá žádné nadstandardní potřeby výchovné či ošetřovatelské, potřebuje jen mámu a tátu.

Samuelovi bude brzy rok a první narozeniny oslaví v ústavu. Tento chlapeček má za sebou již kus těžkého života, který způsobil řadu jeho zdravotních potíží a vážně zkomplikoval jeho celkový vývoj. Péče o Sama je náročná a výsledek nejistý; přesto, nebo právě proto bychom rádi našli pěstouny, kteří by modrookého Samíka s láskou přijali takového, jaký je, a poskytli mu veškerou péči včetně nutné rehabilitace.

12letý Lukáš může být osvojen nebo přijat pěstounskou rodinou, která by mu umožnila kontakt se sourozenci. Lukáš je hezký kluk většinového etnika, vyvíjí se přiměřeně věku. V ústavu je spokojený, ale potřeboval by pevné rodinné zázemí.

Tadeáškovi bude brzy rok, je to okatý chlapeček většinového etnika, lehce atypického vzhledu, se závažnou anamnézou. Jeho matka se snažila poskytnout mu péči, ale nezvládala, o Tadeáška je zatím postaráno v ústavu, ale potřeboval by náruč pěstounů.

Tříletá Deniska a dvouletá Natálka jsou moc hezké, zdravé sestřičky menšinového etnika, které znají doposud jen prostředí ústavu. Prospívají velmi dobře, nemají citové vazby k rodičům, protože si je nemohly vytvořit, podporovány jsou sourozenecké vztahy. Holčičky by měly jít společně do pěstounské rodiny, která by umožnila i případný kontakt s rodiči. Deniska se hezky rozmluvila, popisována je jako „malá divoška“, s plynulým vývojem, přizpůsobivá a zátěžově odolná. Natálka je milá, mazlivá holčička, tělesně drobnější a šikovná, vývojově zcela v normě.

Filip, 5 apůl roků a Samuel, 3 roky, jsou bratři menšinového etnika, kteří mohou jít spolu do pěstounské rodiny. Filípek těžce nesl nezájem rodiny, ale již se přizpůsobil, oba jsou bez zvláštních potíží, vyvíjejí se přiměřeně věku, lehké opoždění se projevuje jen v řeči. Filip je srdečný, mazlivý kluk, vděčný za pochvalu a povzbuzení. Bývá hlučný, ale umí se zklidnit, mezi dětmi je oblíbený, rád si však hraje sám. Nadšeně spolupracuje při výchovných programech, je pomalejší, ale snaží se, rád zpívá. Má velmi pěkný vztah k bratříčkovi Samovi. Samuel má na rozdíl od tmavovlasého bratra světlé vlásky, je to temperamentní, pozitivně laděný chlapeček, který dosud nevydrží dlouho u činnosti, potřebuje dohled a pomoc při sebeobsluze. Také se rád mazlí. Oba kluci jsou zdraví, Filípek nosí brýle.

Dvouletá Valérie je holčička většinového etnika, která se narodila jako těžce nezralá a v souvislosti s tím trpí zdravotními potížemi. V současné době je v ústavu v celkem dobrém zdravotním stavu, nosí brýle s okluzorem, psychomotorický vývoj se jeví lehce opožděný. Bude vyžadovat zvýšenou péči osvojitelů nebo pěstounů.

Helenka je už velká, téměř 13letá dívka, vyrůstá v ústavu, ale je nakloněna možnosti umístění do pěstounské rodiny. Je to hezká dívenka s dlouhými, světlehnědými vlasy a dolíčky ve tvářích, dbá na svůj zevnějšek, ráda se hezky obléká. Dokáže se o sebe velmi dobře postarat, má zálibu v tanci, zúčastňuje se sportovních aktivit. Je dominantní typ, hůře se přizpůsobuje pravidlům, potřebuje důsledné vedení a pravidelný dohled nad domácí přípravou do školy. Chodí do 7. třídy základní školy, její nadání je průměrné, ale chybí jí pečlivost.

Přidané děti k 13.2.2012

Tři sestřičky "jako stupínky", Maruška, šest let, Pavlínka, necelých pět let a Terezka, tři a půl roku jsou z poloviny menšinového etnika, dvě starší jsou modrooké světlovlásky, Terezka má hnědé vlasy i oči. Všechny se vyvíjejí zhruba v souladu s věkem, zatím bylo konstatováno jen mírnější opoždění a některé projevy chování, které jsou přičítány skutečnosti, že  "neví, kam patří", touží po péči rodiny. Maruška byla doma zvyklá starat se o mladší sestřičky, děti jsou na sebe hodně vázané, takže mohou jít k pěstounům jen společně. Rodina by měla být bezdětná a neměl by chybět mužský element.

 Devítiletá Kačenka trpí závažným onemocněním (Morbus Down). Je to velice milá, mírná holčička s rezavými vlásky a typickým vzhledem, chováním a projevy patří mezi nejlepší děti v ústavu, kde od narození žije. Lpí na své poručnici, která se jí věnuje, do své péče ji však nemůže přijmout. Kačence by bylo dobře u pěstounů nebo poručníků, kteří by jí zajistili péči odborníků a poradili by si s bezlaktózovou a bezlepkovou dietou.

 Davídkovi  je rok a půl a je to nádherný, kudrnatý a baculatý chlapeček menšinového etnika. Vyvíjí se zcela přiměřeně věku, popisován je jako milé a pohodové dítě. Hledáme osvojitele nebo pěstouny, kteří by mu věnovali svou lásku a péči rodiny, kterou nikdy nepoznal.

Čtyřletá Eliška je stigmatizované dítě se středně těžkým mentálním postižením, nejvíce se opožďuje v řeči. Je v péči odborných lékařů, rehabilituje, přesto je to spokojená holčička, která by dobře poučeným pěstounům mohla přinést radost.

Sourozenci většinového etnika Vašík, dvanáct let a Adélka, jedenáct let, by rádi žili v pěstounské rodině, která by je přijala do svého středu. Jsou to zdravé, hezké děti, které navštěvují praktickou školu s výborným prospěchem a bez závažnějších výchovných problémů. Oba jsou v kolektivu dětí oblíbení, Vašík vyniká ve sportu a Adélka v dramatických a výtvarných činnostech.

Natálka má rok a půl, je menšinového etnika a je to vhodné dítě do osvojení nebo pěstounské péči. Ve věku jedenácti měsíců je popisována jako veselá a zvídavá holčička s pravidelným rytmem spánku a bdění, která na vlídný hlas reaguje úsměvem, chodí kolem postýlky a nábytku, žvatlá a umí dětské hříčky (paci paci, berany duc).

Roční Jiřík je veselý kluk menšinového etnika s mírně nerovnoměrným vývojem, zatím si moc nehraje, ale pozoruje okolí. Rád se chová, pěkně jí a spí. Je aktivní v sociálním kontaktu, v ostatních dovednostech je patrné mírné opoždění. Může být osvojen nebo přijat do pěstounské rodiny.

Honzík, jedenáct let, Anička, devět let a Ota, sedm let jsou sourozenci většinového etnika. Děti se mají velmi rády a chtějí být součástí pěstounské rodiny, která by jim umožnila styk s rodiči a staršími sourozenci; přitom vědí, že rodiče si je zpět do své péče nemohou vzít. Všichni jsou adaptabilní a oblíbení v ústavu, kde žijí. Honza je popisován jako citlivý, snaživý, kamarádský kluk, který miluje sport a reprezentuje školu v šachových turnajích, úspěšný je i v dramatickém kroužku. Navštěvuje praktickou školu a ve své třídě je nejlepším žákem, plní vzorně úkoly a pomáhá slabším. Anička chodí do první třídy základní školy a je oblíbenkyní paní učitelky. Navštěvuje hodně kroužků, ráda zpívá a tancuje. Nejmladší Ota je schopen zvládnout nároky základní školy, je to milý chlapec, který má velmi rád své vychovatelky. Je zřejmé, že tyto děti by dělaly pěstounům velkou radost.

Mireček je hezký dvou a půlletý chlapeček menšinového etnika, bez typických znaků. Vyvíjí se nerovnoměrně, ale vývoj pokračuje. Je velmi pravděpodobné, že by v pěstounské rodině dobře prospíval.

Přidané děti k 2.12.2011

Mirek je velmi hezký pětiletý kluk většinového etnika, který v ústavu "rád zkouší, co si může dovolit". Je hodně živý, vyžaduje důsledné vedení, pěstouni se budou muset často obrnit trpělivostí. Vývojově se vyrovná vrstevníkům, nemá žádné zdravotní potíže, chodí jen na logopedii. V ústavu je zhruba dva roky, občas jezdí za babičkou, po své rodině ale nijak neteskní a není ani naděje, že by se do ní někdy navrátil.

Sourozenci Melissa, devět roků a Honzík, tři roky, jsou roztomilé děti menšinového etnika, o které se rodiče nemohou postarat. Melissa navštěvuje základní školu a prospívá s vyznamenáním, je hodnocena jako samostatná, kamarádská, naprosto spolehlivá, dobře vychází s dospělými i dětmi. Je pořádná, pomáhá s úklidem i malým dětem, ráda zpívá a tančí. Její bratříček je hodný, klidný hošík, vstřícný k dětem, rád navazuje kontakt s dospělou osobou, s oblibou si prohlíží obrázkové knížky, rád a hezky si uklízí hračky. Obě děti jsou vhodné do pěstounské péče, je předpoklad, že budou velmi dobře prospívat a dělat pěstounům radost.

 Pětiletý Mário je chlapec menšinového etnika, kterému rodiče vzhledem k jeho hyperaktivitě nedokázali vytvořit přimeřené výchovné prostředí. Mário potřebuje průběžný dohled a hodně pozornosti. Chodí do školky, kde si dobře zvykl, dohání vývojové opoždění, hodně pokročil v osvojování společenských a hygienických návyků. Je spokojený, dovede se přitulit a pomazlit, rád tančí. Potřeboval by pevné vedení a hlavně citové přijetí v pěstounské rodině.

Honzíkovi jsou necelé tři roky a je to velmi hezký, jemný, světlovlasý chlapeček s brejličkami, který niky nepoznal prostředí rodiny. Jeho vývoj je poznamenám dětským autismem, takže bude vyžadovat speciální pozornost a péči poučených pěstounů.

Kudrnatý blondˇáček Tomáš, osm roků, je zdravý kluk většinového etnika, výchovně je hůře zvladatelný, je zklidňován léky. Jeho problém patrně tkví hlavně v tom, že má zkušenost s pozicí "odstrčeného" dítěte, takže má potřebu o pozornost "bojovat". Má problémy s chlapci stejného nebo přibližného věku, optimální by pro něj byla pěstounská rodina bez vrstevníků. Potřeboval by získat pocit, že je součástí rodiny a přijímán takový, jaký je. Se školou Tomáš nemá problémy, učí se velmi dobře, je sportovně založený, jezdí na kole, na bruslích, hraje fotbal.

Dvouletý Kristián je chlapeček menšinového etnika, který může být osvojen nebo jít do pěstounské péče. Narodil se předčasně a jeho vývoj je nerovnoměrný. Rodina, která Kristiánka přijme, by měla počítat s náročnou péčí.

 Přidané děti k 4.11.2011

Šarlotce jde na druhý rok a projevuje se jako vývojově opožděné, spokojené, ale spíše "lenivé" dítě. Pravděpodobně po jednom z rodičů je minoritního etnika. Pro závažnou rodinnou anamnézu by pro ni byla vhodná pěstounská péče, i když může být i osvojena, nebo vyrůstat u poručníků. Holčička má v  ústavu i bratříčka, rodiče je sporadicky navštěvují, ale trvale se o ně nedokáží postarat.

 Téměř pětiletý Patricio a jeho o rok mladší sestřička Lucinka jsou pohledné, temperamentní dětičky minoritního etnika, milé a vstřícné. Jsou na sebe hodně vázáni, zvláště Patrik na Lucinku nikdy nezapomene. Vyvíjejí se v mezích širší věkové normy, mají "rezervy", které mohou být využity při pečlivé a důsledné výchově v pěstounské rodině.

Drobná, hnědooká holčička Nataša, rok a půl, majoritního etnika, má za sebou "dobrodružný" příchod na svět a celý svůj krátký život trávila zatím v ústavu. Její starší bratříček vyrůstá v rodině osvojitelů, další vychovávají prarodiče, o jednoho pečuje otec. Nataška může být rovněž osvojena, nebo přijata do rodiny tolerantních pěstounů, kteří by neměli velké nároky na její mentální výkonnost.

 Sourozenci majoritního etnika Hedvika, 9 let, Pepík, 7 let a Honzík, 4 roky, jsou v ústavu, protože rodiče se o ně neumí dobře postarat. Mají je ale rádi a snaží se je navštěvovat. Děti mají mezi sebou silnou sourozeneckou vazbu, i když se hašteří a společně vyžadují zvýšenou pozornost vychovatelů. Hedvika je živá dívenka, která ráda zpívá a tancuje, ve škole ale neprospívá, zlobí, pravděpodobně bude muset být  vzdělávána v praktické škole. Oba chlapci jsou tělesně zdatní a sportovně nadaní. Pepík začal chodit do první třídy základní školy, je neklidný, ale snaživý, rád a pěkně maluje. Je velmi spokojený, má-li dospělého sám pro sebe. Honzík patří k oblíbeným dětem ve školce, umí si hezky a soustředěně hrát, rád si prohlíží knížky. Pěstouni by měli být připraveni na to, že péče o tyto tři děti bude náročnější.

 Čtyř a půlletý Julius je hezký a zdravý kluk minoritního etnika, výchovně běžně zvladatelný. Chodí do školy, kde se zapojuje do všech činností, dobře komunikuje, je samostatný v sebeobsluze. Jeho vývoj je ve shodě s věkem. Rád by měl místo v pěstounské rodině, která by umožnila prožít dětství v láskyplném, podnětném prostředí. Aktuálně potřebuje logopedickou péči.

Roční Kristýnka je okatá holčička minoritního etnika, jejíž vývoj se pohybuje na spodní hranici široké normy. Hledáme pro ni pěstouny nebo osvojitele, kteří by akceptovali možná rizika, plynoucí z rodinné anamnézy.

Jiřince byly dva roky a je to velice milá, pozitivně laděná blondýnka majoritního etnika, která se ráda učí novým věcem. Její psychomotorický vývoj je opožděn v souvislosti s genetickou odchylkou, do ústavního zařízení byla umístěna po narození, v letošním roce byla přemístěna do zařízení pro výchovu a vzdělávání dětí s kombinovaným a mentálním postižením. Velmi by jí prospěla péče rodiny - vzhledem ke zdravotnímu stavu spíše pěstounské, ale může být i osvojena.

 Tři sourozenci, čtyřletý Marian, dva a půlletá Mariana a rok a půlletá Stefania nemají v rodině podmínky pro zdravý vývoj, chodí domů jen na návštěvy. Marian se nerad podřizuje autoritě, je výchovně náročnější, obě holčičky se projevují zhruba přiměřeně věku. Dohromady jsou to krásné dětičky minoritního etnika, pro které bychom rádi našli místo v pěstounské rodině.

 Přidané děti k 12.9.2011

Pro tři bratry s jednou sestřičkou, děti majoritního etnika, hledáme pěstounskou rodinu, která by měla dostatek lásky a síly postarat se o čtyři sourozence. Nejstaršímu desetiletému Standovi hodně chybí mužský vzor, sám poskytuje oporu osmiletému Kubíkovi, ale potřebovali by spíše tátu. Nejmladšímu Vojtovi je sedm let, je hravý a dětský, hůře se soustředí, ale v individuálním kontaktu spolupracuje bez obtíží; je možné, že bude mít problémy s nácvikem čtení a psaní. Adélka je šestiletá holčička, sociálně zdatná, počítá se u ní s odložením školní docházky o jeden rok. Všechny děti jsou zdravé, pohledné, vyvíjejí se v mezích věkové normy, citově však strádají.

 Mirek, osm let a jeho o rok mladší bratr Daniel neměli doma odpovídající péči, pobývají proto už druhý rok v ústavu. Tam udělali velké pokroky a zatím si nedovedou představit život v náhradní rodině. Tu by však velmi naléhavě potřebovali. U Mirka je důležité, aby získal novou dobrou zkušenost ve vztahu s blízkým dospělým. Má přiměřené rozumové předpoklady, je pravděpodobné, že po překonání nepříznivých zážitků v minulosti, by v pěstounské rodině dobře prospíval. Daniel je na bratra hodně vázán, může opustit ústav jen spolu s ním. Jsou to hezcí, zdraví kluci majoritního etnika. Ona potřebují k psychickému zotavení především bezkonfliktní, harmonické poměry.

O desetiletého Adriana a osmiletou Lauru Ilonu se rodina nemůže postarat, mohou být osvojeny nebo přijaty do pěstounské péče. Jsou to zdravé dětičky s vietnamskými rysy, mají dobré předpoklady ke zvládání učiva v běžné základní škole. Chlapec je dobrý tanečník s poněkud neklukovskými zájmy (líčení tanečních partnerek, módní přehlídky), touží se stát zpěvákem. Ve škole výborně prospívá, v kolektivu vrstevníků zaujímá dominantní postavení, je samostatný a nekonfliktní. Laura je krásná holčička, hravá, klidná a tichá, s přiměřenou sebedůvěrou, dobře zvdládnutelná běžnými výchovnými prostředky.

 Rosťa, osm roků a Ivánek, pět roků, jsou velmi hezcí, blonďatí bratři většinového etnika. Oba vývojově odpovídají svému věku, Rosťa se hůře přizpůsobuje, v zátěžových situacích může reagovat psychosomatickými potížemi, ale rád by měl novou rodinu. Ivánek je v péči logopeda. Pro chlapce bychom rádi našli pěstouny z Brna nebo blízkého okolí, aby mohl být zachován kontakt s rodiči; je přitom možné, že budou muset překonat určité komplikace v komunikaci s otcem.

Sourozenci většinového etnika, dvanáctiletá Monika a téměř desetiletý Michal mají jen otce, který se o ně nedokáže postarat. Monika je zdravá holčička, která touží po kontaktu s dospělou osobou, chybí ji vzor matky. Chodí do základní školy, je bázlivá a nejistá, s malou sebedůvěrou. Michal je výukově i výchovně náročnější dítě, navštěvuje speciální školu, oba trpí následky psychického strádání a nevhodného chování ze strany dospělých. Chtějí být ale prospěšní, naplňuje je štěstím, když cítí, že je někdo potřebuje. Najdou pěstouny, kteří jim umožní se uplatnit?

Čtyřletý Michael už na našich stránkách byl, stále však ještě hledá tu "svoji" (pěstounskou) rodinu. Bohužel ještě nemluví, jeho vývoj je nerovnoměrný, ale pomalu pokračuje, průběžně jsou patrné drobné pokroky. Stoná průměrně. Na fotografii vyhlíží jako blonďatý "andílek", ale je možné, že jeden z rodičů byl menšinového etnika.

 Pro sedmiletého Jirku, velmi šikovného kluka většinového etnika, hledáme pěstouny ze Zlína nebo okolí, aby mohl být udržován jeho kontakt s matkou. V pěstounské rodině by měli být děti, neměla by však být příliš početná. Jirka by ideálně měl být např. třetí dítě v rodině. Do první třídy základní školy nastoupil po ročním odkladu. Je to společenský, většinou pozitivně laděný chlapec, přiměřeně aktivní, vyhledává kontakt s dospělými, kterým rád pomáhá, rád je také pochválen.

Osmiletá Petruška je dívenka majoritního etnika, která by mohla vyrůstat v adoptivní nebo pěstounské rodině. V tomto školním roce nastoupila do 2.třídy základní školy, je vzdělávána podle speciálního programu; má pomalejší pracovní tempo, ale velkou snahu uspět. Fyzicky odpovídá svému věku, má pouze špatné držení těla. Hledá bezpečí, zázemí, citové přijetí.

 Přidané děti k 15.6.2011

Tříletá Monika vyrůstá v ústavu od novorozeneckého věku. Je to hezká holčička minoritního etnika se světle hnědými vlásky, milá a přítulná, raduje se z pozornosti dospělého, ale nevynucuje si ji. Ve vývoji je zpožděná, postupně se však zlepšuje, v budoucnosti bude zřejmě třeba řešit její živost a roztěkanost. Stoná minimálně, má brejličky pro astigmatismus. Hledáme pro ni pěstouny, kteří by jí věnovali lásku a péči.

 Marečkovi jsou tři roky a čeká v ústavu na pěstouny, kteří by zvládali jeho poněkud obtížný temperament. Je to vnímavý, líbivý hošík minoritního etnika, rychle se učí, jeho kladné i záporné emoce mají bouřlivý ráz, vzorné chování je střídáno afekty zlosti. V ústavu je od podzimu 2008, předtím byl v péči babičky. Dnes chlapečka již nikdo z rodiny nenavštěvuje, potřeboval by zázemí rodiny, která by mu kromě lásky poskytla i pevná pravidla.

Danušce je šest let, od května 2010 navštěvuje speciální třídu MŠ, kde je kladně hodnocena, bylo doporučováno přeřazení do běžné třídy mateřské školy. Podle pedagogů je to hodné, vnímavé, usměvavé děvčátko, ráda si povídá. Jde o dítě minoritního etnika. V ústavu je od ledna 2010, v počátcích vůbec nekomunikovala, reagovala jen na několik německých slov. Na lehkém opoždění ve vývoji se podílí pravděpodobně nedostatek podnětů a bilingvismus. Velmi by jí prospěla péče pěstounské rodiny.

 Šestiletá Valentýnka je nádherná blondýnka, velmi milá a učenlivá, v jejím sociálním chování jsou však značné nápadnosti, pravděpodobně se jedná o autistický vývoj. Snaží se přitom o tělesnou blízkost, vyhledává škádlení s dospělou osobou. Nemluví, vydává je neartikulované zvuky, v hrubé motorice je na úrovni věku a má velmi šikovné prstíky. Hledáme pro ni schopné, poučené pěstouny, kteří by dokázali rozvíjet všechny potenciální možnosti tohoto děvčátka.

Peťa je modrooký, světlovlasý tříletý chlapeček, který nikdy nepoznal život v rodině. Má velmi složitou anamnézu, vzdor tomu je to usměvavé, milé a mazlivé dítě. I jeho další vývoj zřejmě bude rizikový, lze očekávat zpožďování ve vývoji. Může jít do osvojení k tolerantním náhradním rodičům.

Roční Lukášek může být také osvojen, nebo jít do pěstounské rodiny. Je to pohledný, drobný chlapec světlé pleti a vlásků, převážně spokojený, přizpůsobivý a nenáročný. Na svět si bohužel přinesl postižení, pro které lze očekávat zpožďování jeho vývoje. Hledáme pro něj  rodinu, kde by měl své pevné místo.

Dominik je dvouletý kluk majoritního etnika. Do ústavu šel hned z porodnice, rodiče nemohli vytvořit odpovídající podmínky pro žádné ze svých dětí, o to, jak se Dominikovi daří, se zajímají jen sporadicky. Chlapeček je sledován na alergologii a neurologii, bere léky, chodí na rehabilitaci. Ve vývoji je u něj patrné opoždění, v kontaktu je milý, snaživý v získávání podnětů. Rádi bychom pro něj našli místo v pěstounské rodině.

Robert, téměř jedenáct let a Lukáš, šest let, pocházejí od matky minoritního etnika, otec je komunikativní muž světlé pleti. Chlapci neměli doma podmínky pro zdárný vývoj, žijí proto v ústavu. Robertova výchova je obtížná, není oblíbený mezi dětmi, reaguje zlostně a nedůtklivě, vynucuje si pozornost, má-li však dospělého pouze pro sebe, dokáže být velmi milý, mazlivý a ochotný. Chodí do praktické školy, snaží se o dobrý výkon, ale výsledky neodpovídají jeho úsilí. Lukášek je milý a ctižádostivý. Je na něm rovněž patrné citové strádání, hledá fyzický kontakt s dospělým. Pro tyto chlapce hledáme poučené, trpělivé pěstouny.

Sedmiletá Janička může jít do péče pěstounů nebo poručníků. Je to nekonfliktní holčička majoritního etnika, snaživě se potýká se svým mentálním handicapem a poruchou řeči. V ústavu ji nikdo nenavštěvuje, ráda by měla "své lidi" ve funkční rodině.

Přidané děti k 20.4.2011

 Tři sourozenci většinového etnika, Deniska, devět roků, Jana, šest roků a , necelých pět roků, žijí již tři roky v ústavním zařízení. Všechny děti jsou spontánní, živého temperamentu, tělesně i duševně se vyrovnají svým vrstevníkům. Holčičky chodí do základní školy. Zpočátku si v ústavu hůře zvykaly, postupně došlo ke zlepšení. Jsou mezi nimi velmi těsné sourozenecké vztahy, prospělo by jim, kdyby mohli společně vyrůstat v pěstounské rodině.

 Dvojčatům menšinového etnika, děvčátkům Natálii a Lucii, je rok a půl, a převážnou část života tráví v ústavu. Natálka je roztomilá holčička, temperamentní, zvídavá a zvědavá, dožaduje se pozornosti. Lucinka je oproti sestřičce klidnější, pasivnější, ráda se mazlí. Obě se vyvíjejí přiměřeně věku, hodnoceny jsou jako příjemně sociabilní dívenky. Mohou jít společně do pěstounské rodiny.

 Michalovi budou v létě čtyři roky, jeho bratříček David je šestiletý, a jsou to velmi pohlední, šikovní chlapci většinového etnika. V ústavu jsou již třetí rok, rodina se o ně svým způsobem zajímá, je možné, že pěstouni budou v počátcích soužití řešit kontakty zvláště s otcem dětí. Davídek je učenlivý chlapec s velmi dobrou pamětí, citlivý a vnímavý, má velmi pěkný vztah k bratrovi. Míša bude potřebovat logopedickou péči.

 Janičce je rok a půl, je to tmavá holčička menšinového etnika, živě reagující, aktivní a zvědavá. Její vývoj je zpožděný, a to zvláště v oblasti řeči. Potřebovala by péči a lásku pěstounské rodiny, která by akceptovala její možnosti.

 Nikolce jde na třetí rok a je to vzhledově hezké světlovlasé děvčátko, doporučováno je u ní osvojení, pěstounská i poručnická péče. Vzhledem k tomu, že jde o dítě s postižením, by však bylo vhodná spíše péče poučených, tolerantních pěstounů.

Osmiletá Lenka  a téměř šestiletý Ondřej mohou jít společně do pěstounské rodiny. Lenička chodí do speciální školy, je to velmi mazlivé děvčátko s ochranitelským vztahem k mladšímu bratříčkovi. Ondra v ústavu udělal velký pokrok, přetrvává však opoždění v řeči, zatím se ve slovním projevu opožďuje za svými vrstevníky. Rád je ve společnosti dospělých, ochotně s nimi spolupracuje, umí být bezprostřední ve svých citových projevech. Děti jsou většinového etnika.

 Anně Marii bude deset roků, chodí do základní školy, je to chytrá a upovídaná holčička menšinového etnika. Rodina se jí nemohla věnovat tak, jak by potřebovala, žije proto v ústavu a dohání, co bylo zanedbáno. Anička si sama přeje mít novou rodinu, maminku, která by se o ni starala. Nejsou s ní žádné výchovné problémy, je to klidná, milá, samostatná dívenka, která by mohla zdárně vyrůstat v pěstounské rodině.

Jiřík je tříletý chlapeček většinového etnika, který se narodil předčasně a přinesl si na svět zdravotní komplikace. Předpokládá se, že jeho zdravotnís tav se bude vyvíjet příznivě, bude však třeba průběžně ho sledovat. Pro Jirku hledáme pěstouny nebo poručníky.

 Desetiletého Romana a sedmiletého Filípka si maminka občas vezme na prázdniny, ale trvale u ní děti být nemohou. Pěstouni, kteří by poskytli těmto chlapcům domov, by měli být v kontaktu s další pěstounskou rodinou, která by přijala jejich starší sourozence. Roman je příjemný, klidný kluk přátelské povahy, velmi snaživý a nekonfliktní, Filípek je výchovně asi náročnější. Jde o polorodé bratry majoritního etnika, kteří jsou na sebe hodně vázáni.

Sedmiletý Honzík je tmavý chlapeček se zdravotními problémy, s nimiž se potýká od předčasného narození a pro které je vzděláván ve speciální škole s pomocí asistenta. Pěstouni, kteří by poskytli tomuto dítěti tolik potřebnou zkušenost života ve fungující rodině, by měli mít dostatek trpělivosti i odborných znalostí.

 Monice je deset roků a jejímu bráškovi Vašíkovi bude v létě třináct. Jsou to pěkné děti majoritního etnika, hodně živé, takže jejich výchova v pěstounské rodině bude náročnější. Monika je vzdělávána podle programu pro děti se speciálními potřebami, chování ve škole je bez větších problémů, občas je hádavá a urážlivá, ale "hned lituje a omluví se". Ochotně ve třídě pomáhá, je popisována jako společenská, veselá a citlivá dívenka, ráda se přitulí k dospělému. Vašík ve škole prospívá s vyznamenáním a "rád dělá radost třídní učitelce". Umí být náladový, nechá se také snadno ovlivnit k různým nepravostem. Oba sourozenci nosí brýle a chodí na logopedii.

Bratři majoritního etnika Karel, dvanáct roků a Marek, sedm roků, žijí v ústavu, kontakt mají jen se svým strýcem. Kája chodí do základní školy praktické a učí se velmi dobře. Je to kamarádský, nápaditý, sportovně založený kluk, rád hraje fotbal a všelicos vyrábí. Bez problémů respektuje dospělé a je dobře přistupný domluvě. Ke svému mladšímu bratrovi má hezký ochranitelský vztah, rád by společně s ním vyrůstal v pěstounské rodině.

Třináctiletá Michaela a dvanáctiletá Markéta jsou pohledné světlovlasé a modrooké dívenky, které by potřebovaly zázemí pěstounské rodiny. Michalka se v základní škole výborně učí, nejsou s ní žádné větší starosti. Lze předpokládat, že se v rodině snadno přizpůsobí a pomůže v přizpůsobování i mladší sestřičce. Markétka bude vyžadovat trpělivý přístup, pěstouni by neměli mít velké nároky na její školní výkonnost. Holčička je však spontánní, pozitivně laděná a otevřená komunikaci, věříme, že se v rodině podaří vytvořit hezké vzájemné vztahy.

 Přidané děti k 21.2.2011

 Lukášek, tři roky a jeho bráška Honzík, osm roků, jsou velice pohlední, roztomilí blonďatí kluci. V zařízení dělají velké pokroky, jsou tam spokojení, klidní, vděční za projevy zájmu ze strany dospělých. Matka s nimi udržuje písemný styk, bylo by žádoucí, aby v pěstounské rodině byl tatínek, který by chlapcům nahradil chybějící mužský element.

Čtyřletá Renatka nemůže vyrůstat v rodině, ale na návštěvy domů se těší, hůře si zvykala na ústavní prostředí, dlouho byla bázlivá a nedůvěřivá, ale v současné době už je spokojená a čilá holčička. I pěstouni by však měli počítat s delší adaptací. Renatka má hodně světlé, skoro bílé vlásky, krátce ostříhané, na fotografii se usmívá trochu nejistě. Tato holčička má v jiném ústavu dvouletou sestřičku Haničku, která rovněž může jít do pěstounské péče, buď společně s Renatkou, nebo sama (sestřičky nemají vytvořen sourozenecký vztah). Hanička je v ústavu od novorozeneckého věku, je to hezká, klidná blondýnka. Vhodní by pro ni byli pěstouni, kteří by neměli větší nároky na výkonnost dítěte.

 Mikuláš, devět roků a o necelé dva roky mladší Patrik jsou vzhledově pěkní, ale "divocí" kluci, kteří vyžadují hodně pozornosti. Mikuláš má rád společenskost, podle vychovatelů je šikovný, chytrý a vynalézavý, příjemného a kultivovaného vystupování, mezi vrstevníky ale bojuje o pozornost. Patrik je přátelský a vstřícný sociálnímu kontaktu, citlivý a trochu "provokatér", projevují se u něj známky dlouhodobého citového strádání. Doporučováno je jejich umístění v pěstounské rodině, kde jsou věkově blízké děti.

Dvouletý Robert je krásný kluk, se kterým nejsou žádné větší výchovné starosti, občas je - přiměřeně věku - negativistický, poněkud snáze unavitelný. Rodiče ho v ústavu navštěvují, ale jeho návrat do rodiny je bohužel v současné době vyloučen. Také pro tohoto chlapečka hledáme místo v pěstounské rodině.

 Tři modroocí sourozenci "jako schůdky" Mojmír, osm roků, Boženka, sedm roků a Jiřinka, šest roků se náhle ocitli bez jakékoli péče, takže byli umístěni v ústavu. Mojmír ukončil první třídu, vyžaduje péči specialistů. Boženka je po odkladu školní docházky v první třídě základní školy a jsou s ní jen běžné problémy, Jiřinka chodí do školy a je zcela bez problémů. Podle zprávy z ústavu mezi dětmi nejsou příliš pevné sourozenecké vztahy, takže je možné, aby děvčátka byla umístěna spolu a chlapec samostatně. Všechny dětí mohou jít do osvojení i do pěstounské péče.

Roční Valentýn zatím zná jen prostředí ústavu, kde vyrůstá, potřeboval by mít pevné zázemí v pěstounské rodině. Na fotografii se směje pěkný, baculatý klučina.

Pětiletý Ládík, skoro čtyřletá Pavlínka a dvouletý Aleš by měli jít do pěstounské rodiny společně (nebo aspoň Pavlínka s Alešem). Optimální by pro ně byla dvojice bězdětných mladých manželů, návrat dětí do biologické rodiny je prakticky vyloučen. Všechny tři děti jsou výchovně dobře zvladatelné. Pavlínka začala v březnu minulého roku chodit do školky, kde je velice šikovná, chválená a oblíbená. Ládík je v MŠ se sestrou, je spokojený mezi dětmi, rád plave a jezdí na výlety. Popisován je jako velice milé, chytré a slušné dítě, bez známek citové deprivace. Rovněž Alešek se projevuje jako aktivní, citově nestrádající chlapeček. Rádi bychom našli pěstouny pro tyto velmi pěkné děti.

 Mirečkovi je rok a půl, občas je vzdorovitý, ale má tendenci se zlepšovat, rád je u dospělého na klíně, mazlí se. Podle fotografie je to veselý, hezký chlapeček, kterému bychom rádi našli milující pěstouny.

Přidané děti k 15.12.2010

Tříletý David je zdravý, spokojený, veselý chlapeček, který se vyvíjí v mezích normy. Vítá kontakty s dospělými, rád by měl své místo v pěstounské rodině. O dva starší sourozence pečují prarodiče, pro mladšího bratříčka Nikolase jsme rovněž hledali pěstouny. Bylo by dobré, kdyby se v budoucnu oba chlapci mohli navštěvovat. Davídek je v ústavu více jak rok, prospívá, ale velmi mu chybí maminka a tatínek.

Pepíkovi bylo deset let a jako jediný z více sourozenců byl střídavě v péči matky a v ústavní péči; ostatní sourozenci byli umístěni v ústavu, někteří jsou v osvojení. Doma si Pepík nemohl dobře osvojit potřebné návyky, chodil za školu, takže již dva roky žije opět v ústavu. Je to šikovný, hezký blonďáček, který ze všeho nejvíc potřebuje pocit jistoty a trvalé zázemí. Je citlivý, má narušené sebevědomí, citově strádá. Dokáže být milý, chtěl by se se známit s pěstounskou rodinou, která by ho přijala do svého středu, ale nechtěl by ztratit kontakt se svou matkou a bratrem.

Rodiče sedmiletého Dalibora nemohli zajistit pro dítě potřebné podmínky, a to i proto, že chlapec vyžaduje vyjímečnou péči. Je vývojově opožděný, projevují se u něho zvláštnosti v sociálním chování, trpí neurologickým onemocněním. Neprospívají mu změny, potřebuje klidné, podnětné prostředí, nejlépe u poučených, výchovně zdatných pěstounů. V ústavu dělá pomalé, ale jisté pokroky, není ovšem vyloučeno, že ani v budoucnu nebude zcela samostatný. Rádi bychom našli rodinu, která by se dokázala postarat o tohoto chlapečka.

Elena je už velká, hezká šestnáctiletá dívka s vietnamskými rysy, která by ráda žila v pěstounské rodině s malými dětmi a zároveň chce mít možnost kontaktu se svou matkou a sestrou, které občas navštěvuje. V ústavu je přátelská, dobře se chová, ráda kreslí, čte, píše, má hezké písmo a upravené sešity. Zajímá se o módu, je šikovná na ruční práce. Raději je sama, než ve společnosti agresivních vrstevníků. Dobře zvládá učební obor, ve škole je zdvořilá a poslušná, pečlivá v práci.

Dvou a půlletý Juraj je velmi hezký, statný chlapec, který byl do ústavní péče předán před necelým rokem, když ve své rodině utrpěl úraz. V ústavu se dobře přizpůsobil, je to pohodový, veselý kluk, který rád a dobře papá. Na svůj věk je velký, působí jako starší dítě. Jeví se ve vývoji opožděný, a to zejména v řeči, byla u něj totiž zjištěna porucha sluchu. Nosí také brýle s okluzorem. Chlapeček vítá pozornost dospělých, rád si s nimi hraje. Chtěli bychom mu najít pěstouny, kteří by ho přijali takového, jaký je.

 Michal, osm roků, byl přijat do ústavního zařízení jako čtyřletý a jevil se ve vývoji opožděný, matka mu nemohla zajistit přiměřenou péči. Navštěvoval speciální mateřskou školu, zaškolení do základní školy pak nezvládl, objevily se poruchy chování a řeči, byl proto převeden do speciální školy. Ve škole pak bylo jeho chování bez problémů, ale v ústavu "zlobil", takže absolvoval léčebný pobyt. Světlovlasý Míša je hodnocený jako samotář, špatně snáší změny, ruší ho přítomnost ostatních dětí. Rád si hraje, kreslí, má úžasnou fantazii. Nejraději je sám v pokoji, staví si ze stavebnic, prohlíží knížky, vymýšlí si příběhy. Hledáme pro něho pěstouny, kteří by mu umožnili občas se vídat s matkou.

 Téměř jedenáctiletá Veronika a její dvanáctiletý bráška Denis vyrůstají v ústavu, protože rodiče se o ně nemohli postarat. Oba se ve vývoji zpožďují za svými vrstevníky, jsou i malého vzrůstu, ale pohybově velmi nadaní. Veronika navštěvuje speciální školu, v dětském kolektivu je vůdčí osobnost, k dospělým se chová slušně, je samostatná, dbá o svůj zevnějšek, zajímá se o dění kolem sebe. Celkově je hodnocena jako velmi aktivní děvče, bez závažnějších výchovných problémů. Denis je dominantní kluk, který dokáže velmi zodpovědně splnit zadaný úkol, je ctižádostivý i ve sportu. Chodí do speciální školy, jeho chování je zvládnutelné běžnými výchovnými postupy. Obě děti mohou jít do pěstounské rodiny, nejlépe společně, ale i jednotlivě za předpokladu, že sourozenecké vztahy budou udržovány občasnými kontakty.

Nikolas, necelé tři roky, je velmi hezký drobnější chlapeček, zvídavý, vyvíjí se přiměřeně věku. Jeho matka se o něj nemůže postarat, souhlasila s tím, aby byl svěřen do péče pěstounské rodiny.

 Přidané děti k 10. 11. 2010

Klaudii bude zanedlouho 13 let a je umístěna v ústavu pro zdravotně postižené, přestože po interní i somatické stránce je zcela v pořádku. Chodí do praktické školy, projevuje se tam jako živé, občas zbrklé děvče, které ale při vhodné motivaci ochotně spolupracuje. Dokáže přirozeně komunikovat, má dobrou slovní zásobu, ráda zpívá a přeje si vlastnit nějaké zvířátko. Přáli bychom si najít pro ni pěstouny, kteří ji poskytnou zázemí rodiny – a třeba i pořídí domácího mazlíčka.

Pepíčkovi je dva a třičtvrtě roků  a je to hnědovlasý, čilý a komunikativní chlapeček, vyvíjející se v mezích věkové normy, který statečně překonal počáteční zdravotní potíže. Do ústavu občas za ním přijde babička, ta se však o malé dítě starat nemůže. Pepík proto čeká na laskavé pěstouny, kteří by ho měli rádi a neměli velké nároky na jeho výkony.

7letá Anetka je velmi hezká, drobná, tmavá holčička s culíky, která potřebuje lásku a péči blízkých osob. V ústavu je veselá, výborně se vyjadřuje, je zvídavá a přizpůsobivá, dokáže se však i zdravě prosadit. Její vývoj odpovídá věku, nejsou s ní žádné výchovné problémy. V pěstounské rodině mohou být i další děti, Anetka reaguje bezprostředně a dobře jak na své vrstevníky, tak i na mladší i starší děti.

13letý Dominik ani jeho starší sestra Kristýnka nemohou vyrůstat v rodině, což zvláště Dominik nese velmi těžce. Je to drobnější světlovlasý chlapec, který chodí do 7.třídy a učí se špatně, přestože podle mínění psychologů je to vnímavý a bystrý chlapec. Citově však strádá, má nízké sebevědomí, cítí se zklamaný, snadno se rozruší. Se sestrou, která je školsky velmi úspěšná, si nerozumí, Kristýnka ho často peskuje. Dívka sama do náhradní rodiny nechce, ale Dominik by potřeboval zázemí pěstounské rodiny, která by mu poskytla podporu a povzbuzení. Pěstouni by měli umožnit chlapci (případně oběma dětem) kontakt s tetou.

Bratři Artur, 7 roků a Steven, 5 roků, jsou zdraví, krásní kluci zajímavého vzhledu, citově jsou na sebe hodně vázáni,  po dvouletém pobytu v ústavu  by rádi šli společně do pěstounské rodiny. Artur měl odklad školní docházky pro nedostatečnou zralost a připravenost při dobrém intelektu, Steven půjde do školy rovněž o rok později, je levoruký, špatně mluví. V ústavu i ve školce si chlapci dobře zvykli, jsou kamarádští, nekonfliktní, rádi kreslí, skládají puzzle, hrají Pexeso, sportují, baví je vše, co ostatní kluky v jejich věku.

3 hezké sestřičky Martina, 11 r., Markéta, necelých 10 r. a Janička, 7 r. jsou světlovlasé holčičky, které mají na sebe pevnou vazbu a respektují nejstarší Martinu jako „vůdkyni sourozenecké smečky“. Martina je velmi klidná, tichá, nekonfliktní dívenka, výborně prospívá ve škole a jak soudí vychovatelé v ústavu, „její identifikace s pobytem v pěstounské rodině bude do budoucna rozhodující, mladší děti se s jejími postoji ztotožní“. Prostřední Markétka je dítě se speciálními vzdělávacími potřebami, trpí vadou řeči. Janička je milý benjamínek, poslouchá „na slovo“nejstarší sestru, i když občas umí být paličatá. Chodí do školky, kde je hodnocena jako šikovné děvčátko.

O děvčata by se rád staral tatínek, ale nemá pro péči o ně podmínky. Rád by však s nimi byl v kontaktu, záleží mu na nich. S umístěním dětí do pěstounské péče plně souhlasí, má dobrou  zkušenost s adoptivní rodinou své další dcerky.

12letá Sabina, 9letý Tomáš a 7letý Daniel se vcelku smířili s pobytem v ústavu, ale malému Daníkovi se stýská po mamince. Jsou to hodné, bezproblémové děti. Sabina je dívka příjemného zevnějšku, společenská a výchovně tvárná, s běžným dívčími zájmy o módu, hudbu, tanec, je ale také ochotná pomáhat s mladšími dětmi a v domácnosti, udržuje své věci v čistotě a pořádku. Dobře prospívá v praktické škole. Tomášek je rovněž společenský, milý, hodný a šikovný kluk. Je velice vděčný, projevuje radost z dárků, ochotně se zapojuje v rodinné skupině, pomáhá při domácích pracích. Velmi rád a pěkně maluje, hraje fotbal, jezdí na kole, čte, stejně jako jeho starší sestra je pořádný na svoje věci. V praktické škole má menší problémy s matematikou, ale rád vypracovává domácí úkoly. Daneček je „malý hračička“, ve skupince dětí je nejmladší a trochu toho využívá. Začal chodit do základní školy a jeho školní vývoj je hodnocen jako příznivý.

Rádi bychom našli pěstounskou rodinu, která by těmto dětem poskytla tolik potřebné rodinné zázemí.

Péťovi ještě do jednoho roku zbývá pár měsíců a doposud zná jen prostředí ústavu. Vyvíjí se zcela přiměřeně svému věku, je to zdravý, tmavý chlapeček, vhodný k osvojení. 

přidané děti k 09.09.2010

Čtrnáctiletý Kuba chodí do 8. třídy základní školy a docela dobře se učí. Je pohybově nadaný, má rád sport, chtěl by navštěvovat sportovní školu. V dětském kolektivu je kamarádský, pohotový, zvyklý na vedoucí postavení, sám by chtěl patřit do pěstounské rodiny, kde by byl nejraději v pozici jediného dítěte. Ví o sobě, že se dá snadno ovlivnit k nežádoucímu chování, a velmi si přeje, aby se do budoucna vyhnul problémům. V rodině lze očekávat náročnější adaptaci, je v citlivém vývojovém období, vyžaduje individuální přístup a velkou dávku trpělivosti. Pěstouni by měli také zajistit chlapci kontakt s matkou, na kterou je citově vázán.

Samuelovi je rok a půl a je to hezký chlapeček se světle hnědými vlásky, který na fotografii vyhlíží trochu nešťastně. Samík se narodil jako páté dítě a zatím zná jen prostředí ústavů, protože matka nemohla zajistit sama péči o velkou rodinu. Chlapeček se jeví jako vývojově lehce zpožděný, nelze u něj vyloučit ani problémy v kontaktu se sociálním prostředím. Doporučována je "terapeutická" péče v poučené pěstounské rodině, ale Samuel může být i osvojen.

Roční Renatka je tmavá holčička a je na ní patrné, že její vývoj je komplikovaný, i když hodnocen v mezích široké věkové normy. Narodila se jako nezralá a doposud je to velmi drobné dítě, sledované více odborníky, mj. foniatrem pro středně těžkou nedoslýchavost. Může jít do pěstounské péče, poručnické péče, nebo i do osvojitelské rodiny.

Ondrovi je téměř šest let a žil střídavě u své matky a v ústavech. Je to citově deprivované dítě, které by potřebovalo stabilní zázemí pěstounské rodiny. V kontaktu je velmi přátelský, spokojený ve školce, snaživý, rychle se učí, dohání mírné vývojové zpoždění. Jeho chování však musí být průběžně usměrňováno, rád se předvádí, stává se také, že ostatní děti slovně i fyzicky napadá.

Kačenka, osm roků a její o rok starší sestřička Lucka byly střídavě u obou rodičů, později se tatínek dostal do tíživé sociální situace, takže holčičky již třetí rok žijí v ústavu. A nemohou si je tam vynachválit! Obě se vyvíjejí v mezích normy, zvládají dobře nároky základní školy (Katka po odkladu školní docházky). Lucinka je hodnocena jako velice šikovná dívenka, která má krásný sourozenecký vztah se sestřičkou. Je samostatná a pečlivá, udělá přesně, co se vyžaduje, je naprosto nekonfliktní, tišší, ale nebojí se zeptat. Je usměvavá, se smyslem pro humor. Kačenka je citlivá holčička, "veliký dobrák a milá povaha". Chce se učit, při individuálním přístupu dělá velké pokroky, je i pohybově nadaná. Z těchto krásných tmavých dívenek by měli pěstouni velkou radost.

Tříletý Milánek je zdravý tmavý kluk, který by mohl vyrůstat v pěstounské rodině, pravděpodobně by mohl být později i osvojen. Je to přátelské, milé, veselé dítě, které se dovede v kolektivu dětí prosadit. Je přiměřeně bystrý a čiperný, zvládá vývojové úkoly pro tříleté děti. Zřejmě z něj vyroste fotbalista, protože již nyní perfektně kope do míče a celkově je motoricky velice šikovný. Také si ale rád prohlíží knížky, v poslední době se hodně rozšířila jeho slovní zásoba. Je zvídavý a dokáže se dobře soustředit na úkol. Navíc je to moc hezký, příjemně vyhlížející chlapeček. Věříme, že najde své pevné místo v nové rodině.

Pětiletý Julián byl přijat do ústavu před dvěma lety spolu s polorodými sestrami LUISOU a LOLITOU, k nimž má silný citový vztah. Do pěstounské péče ale půjde pravděpodobně sám, protože u dívenek je možné osvojení nebo poručnická péče. Juliána navštěvuje v ústavu otec, který však nemá vytvořeny podmínky pro trvalou péči o dítě. Julián je bystrý chlapec s nadpůrměrnými intelektovými schopnostmi. Je ctižádostivý, pozitivně laděný, veselý a vstřícný, má bohatou slovní zásobu. Výchovně je velmi dobře zvladatelný.

Jedenáctiletá Sára a třináctiletá Kristýnka jsou v ústavu dva roky a s rodiči se nevídají. Nejsou s nimi žádné výchovné problémy. Kristýnka je hodnocena jako milá a přívětivá dívka, starostlivá ke svým sourozencům, oblíbená v kolektivu dětí. Je zodpovědná, má slušné a příjemné vystupování vůči dospělým, je velice šikovná, umí se postavit k jakékoli práci. Chodí do 7. třídy základní školy, kde se projevuje jako bystré děvče, přispívá dokonce do časopisu vydávaného v ČR. Sára je milá, oblíbená, hravá holčička, velmi pracovitá. V základní škole si Sárinku hodně chválí, má dobrý prospěch, snaží se dohnat mezery v učivu Obě holčičky jsou pohybově nadané, chodí do baletu a do gymnastiky. Sestřičky mají v ústavu ještě tři sourozence; desetiletého Zdeňka, sedmiletou Marii a šestiletého Kevina - všechny děti jsou šikovné, hodné a zdravé. Optimální pro tyto sympatické, hezké děti, by bylo společné umístění do pěstounské rodiny. Řešením by mohlo být i umístění do dvou pěstounských rodin, které by byly ve vzájemném kontaktu.

Roční Vaneska se v ústavu vyvíjí po stránce somatické a psychické zcela v mezích normy, je to droboučká, hezká tmavá holčička. Hledáme pro ni pěstouny, kteří by jí poskytli péči a lásku.

Adrianovi bude pět let a doposud žil střídavě u své matky a v ústavu. Podmínky pro převzetí chlapce do trvalé péče maminka zajistit nemůže, ale má o syna zájem, občas ho navštěvuje. Adrian se ve vývoji zpožďuje, jsou však patrné pokroky, a to zejména v řeči. Dává přednost klidnému, tichému prostředí, potřebuje individuální přístup, který by mu mohli nejlépe zajistit trpěliví pěstouni s méně dětmi. Je to štíhlý chlapeček se světle hnědými vlásky.

Trojice hezkých světlovlasých sourozenců: Kája, téměř čtyři roky, Andělka, šest let a Honza, jedenáct roků, mohou jít společně do pěstounské rodiny nebo do poručnické péče. Andělka a Kája velmi touží mít někoho blízkého, když s rodinou, resp. otcem, je v pravidelném kontaktu pouze Honzík. Andělčin vývoj odpovídá věku, Kája se jeví lehce opožděný, oba navštěvují speciální mateřskou školu. Honzík chodí do 5. třídy základní školy, je tam ochotný, snaživý a ukázněný, má kamarády, občas si ale zalže. Žádné z dětí nemá vážnější zdravotní obtíže.

Jaroslav je už sedmnáctiletý mladík, ale i on by chtěl patřit do funkční rodiny. Kromě lásky potřebuje hlavně pozitivní mužský vzor, je vděčný za každou projevenou pozornost, říká si však o ni často i nevhodným jednáním. Cítí se zklamaný ve vztazích s blízkými lidmi, takže bývá negativistický, očekává již dopředu sociální neúspěch. Najde se pěstounská rodina, která by dokázala, že by tento chlapec přehodnotil svoje postoje ke světu?

Dva malí bráškové Jan,  tři roky a Michael, necelých pět let, byli umísťováni v ústavech postupně od podzimu 2008, protože rodiče se o ně nemohli nadále postarat. Míša a Honzík se vyvíjejí přiměřeně věku, jsou na sebe citově hodně vázáni. Oba jsou poněkud náchylnější k respiračním chorobám.

přidané děti k 24. 6. 2010

Sára je patnácti měsíční, drobná, hezká holčička, která přes obtížné okolnosti matčina těhotenství v ústavu dobře prospívá. Je to vitální, temperamentní dítě, většinou pozitivně laděné, s dobrou odezvou na sociální podněty. Nemá žádné zdravotní omezení, vyvíjí se zcela přiměřeně svému věku, může být osvojena.

Šestileté Jesice se v ústavu líbí, navštěvuje ji tam babička, která by si ale pro vnučku velmi přála najít hodné pěstouny. Jesica je hodnocena jako zdravé, bezproblémové a inteligentní dítě, příjemné a kamarádské. Je samostatná a poslušná, ráda se přijde pomazlit, dobře cvičí a tančí. Na fotografii je velmi hezoučká a zjevně milá holčička s delšími vlnitými hnědými vlásky. Přáli bychom si, aby se cítila dobře v nové rodině, která by jí věnovala lásku a péči.

Dva sourozenci, desetiletý Dominik a sedmiletá Kristýnka vypadají na fotografii velmi mile, ale jejich výchova bude náročnější. Je mezi nimi značná rivalita, oba jsou v péči odborníka pro psychické potíže, berou léky, jejich chování je vzhledem k minulým zážitkům problémové. Dominik se zlepšil po pobytu v nemocnici, začal chodit do první třídy základní školy. U Kristýnky byl doporučen odklad školní docházky. Ráda si vynucuje pozornost, ale pokud se jí někdo věnuje, je pak spokojená a hodná. I pro tyto děti bychom rádi našli kvalitní, poučené pěstouny, kteří by jim poskytli láskyplné zázemí a žádoucí vzory chování.

Téměř tříletý Dominik vyrůstá v ústavu od nejútlejšího věku, jeho maminka se pro onemocnění nedokáže o něj postarat, takže chlapeček může být osvojen, ale vzhledem k určitým rizikům plynoucím z genetického zázemí a okolnostem raného vývoje je možná i pěstounská péče. Vyvíjí se v mezích věkové normy s výjimkou opoždění v oblasti řeči, poněkud obtížněji se přizpůsobuje změnám. Náhradní rodina představuje i pro něj šanci, aby překonal svoje prvotní znevýhodnění a vyrovnal se svým vrstevníkům.

Sedmi a půlletý Tomáš a jeho zhruba o rok mladší sestřička Michalka už jednu zkušenost s pěstounskou péčí mají, v současné době dávají přednost pobytu v ústavu. Přesto se domníváme, že by jim péče rodiny velmi prospěla, a že také tyto děti by náhradním rodičům přinesly hodně radosti. Jsou to velmi milé, šikovné, klidné a výchovně dobře zvladatelné děti, které nemají žádné zdravotní potíže a jejich vývoj je zcela v mezích věkové normy.

Terezce je sedmnáct měsíců a mohla by jít do osvojení, ovšem vzhledem k vývojovému opoždění a celkovému zdravotnímu stavu je však doporučována spíše pěstounská péče. Bude vyžadovat velkou pozornost, předpověď jejího dalšího vývoje se nejeví příznivá. Určitě si ale zaslouží lásku a péči laskavých a poučených pěstounů.

Mário je téměř čtyřletý chlapeček, který se velmi pravděpodobně bude i do budoucna vyvíjet opožděně a zřejmě bude i výchovně hůře zvladatelný (na fotografii ovšem vypadá jako milý, hezký, hnědovlasý klučina). Jeho matka se o něho nemohla postarat, čeká proto na pěstounskou rodinu, která by měla předpoklady a dost sil ke zvládnutí náročné péče o toto dítě.

Vaneska by ráda oslavila svoje blížící se první narozeniny s adoptivními rodiči. Je to baculatá, tmavooká a tmavovlasá holčička, která se narodila hodně předčasně. Tento handicap však zvládla a dobře prospívá, i když u ní nelze vyloučit poruchu sluchu.

O jedenáctiletého Standu se nemohou postarat ani rodiče, ani nikdo další z širší rodiny, otec souhlasí s pěstounskou péčí, chce mít jen o chlapci přehled. Standa sám velmi touží po nové rodině! Jeho vychovatelé ho hodnotí jako hodného, milého a chytrého chlapce, který potřebuje být zaměstnán a hlavně cítit opravdový zájem. V základní škole má Standa průměrný prospěch, hodně se zlepšil. Ve společnosti malých dětí je velmi hodný, s vrstevníky dělá jen běžné lumpárny, nejsou s ním žádné větší problémy. Věříme, že oprávněné přání tohoto chlapce, aby mohl vyrůstat v rodině, se splní.

Filip, šest roků, a Honzík, tři roky, přišli do ústavu před necelými dvěma lety a měli co dohánět. Starší Filípek dostal letos odklad školní docházky a byl zařazen do speciální třídy mateřské školy. Pravděpodobně bude později potřebovat vzdělávání ve speciálním zařízení, takže by se mohlo stát, že by bratři byli rozděleni. Honzík je šikovný, milý chlapeček, výchovně dobře zvladatelný, vývojově odpovídá věkové normě. Hledáme pěstounskou rodinu, která by poskytla zázemí a lásku oběma těmto dětem, které chtějí vyrůstat spolu.

Pětiletá Mariánka dosud poznala jen prostředí ústavu. Hodně by potřebovala péči pěstounů, kteří by jí pomohli vyrovnávat vývojové zpoždění a poradili by si i s její sociální uzavřeností.

Jedenáctiletá Adélka poznala zatím jen péči hostitelské rodiny, která se snažila zprostředkovat jí chybějící zkušenost se spořádaným rodinným prostředím. V ústavu má Adélka ještě dva bratry, desetiletého Tomáše a devítiletého Miroslava; dívenka by šla ráda do pěstounské rodiny, která by přijala všechny tři sourozence. Chlapci jsou výchovně hůře zvladatelní, vyžadují hodně pozornosti. Mirek je dítě se speciálními vzdělávacími potřebami, Tomáš prospívá v základní škole výborně, ale zlobí. Adélka navštěvuje praktickou školu s velmi dobrými výsledky, chodí do kroužku keramiky, ráda kreslí. V ústavu se zpočátku chovala dobře, ale zhoršila se, umí být hubatá a neposlušná. I tyto děti potřebují své místo v rodině, která by je přijala takové, jaké jsou, poskytla jim lásku a pevné hranice.

Martinovi bude třináct let, a také on by chtěl patřit do rodiny. Zatím navštěvuje hostitele, kteří ho hodnotí jako pracovitého kluka se zájmem o kolektivní sporty a potřebou být aktivní mezi vrstevníky. Martin respektuje hlavně mužskou autoritu, hostitelská rodina nemá žádné připomínky k jeho chování, přála by mu, aby našel své místo v pěstounské rodině. V základní škole chlapec prospívá průměrně, přátelí se s dětmi, nemá žádné potíže s plněním svých povinností.

přidané děti k 15. 4. 2010