Hledáme vás mámo táto

Vzhledem k nutnosti respektovat zákon č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů jsou uváděné údaje o dětech redukovány. Jména uváděných děti mohou být změněna.

Přidané děti k 2.12.2011

Čtyřletá Anička je světlovlasá holčička, která je právně volná k osvojení, může jít i do pěstounské nebo poručnické péče. Do ústavu byla přijata velmi brzy po narození, protože matka péči o ni nezvládala. Je zřejmé, že Anička bude vyžadovat větší pozornost, vývojově je opožděná, špatně se soustředí, ale pokud ji něco zaujme, spolupracuje velmi pěkně. Má zájem o sociální interakci, je v ní aktivní, spokojená při fyzickém kontaktu.

Mirek je velmi hezký pětiletý kluk většinového etnika, který v ústavu "rád zkouší, co si může dovolit". Je hodně živý, vyžaduje důsledné vedení, pěstouni se budou muset často obrnit trpělivostí. Vývojově se vyrovná vrstevníkům, nemá žádné zdravotní potíže, chodí jen na logopedii. V ústavu je zhruba dva roky, občas jezdí za babičkou, po své rodině ale nijak neteskní a není ani naděje, že by se do ní někdy navrátil.

Chlapeček Thanh Tung, tři roky, nenechává nikoho na pochybách, že u nás nepatří k většinovému etniku, i když v ústavu, kam byl přijat ze sociálních důvodů, mu říkají Toník. Na začátku života příliš neprospíval, jeho vývoj je ovlivněn předčasným porodem a komplikacemi v poporodním období. Nyní je již poměrně aktivní ve společnosti dětí, hraje si ale raději sám. Zájem ze strany dospělého přijímá rád, pokud mu není vyhověno, pláče a zlobí se. Je pravděpodobné, že v citově vřelé a na výkony nenáročné pěstounské rodině by tento pěkný vietnamský kluk mohl dosáhnout maxima svých možností.

Sourozenci Melissa, devět roků a Honzík, tři roky, jsou roztomilé děti menšinového etnika, o které se rodiče nemohou postarat. Melissa navštěvuje základní školu a prospívá s vyznamenáním, je hodnocena jako samostatná, kamarádská, naprosto spolehlivá, dobře vychází s dospělými i dětmi. Je pořádná, pomáhá s úklidem i malým dětem, ráda zpívá a tančí. Její bratříček je hodný, klidný hošík, vstřícný k dětem, rád navazuje kontakt s dospělou osobou, s oblibou si prohlíží obrázkové knížky, rád a hezky si uklízí hračky. Obě děti jsou vhodné do pěstounské péče, je předpoklad, že budou velmi dobře prospívat a dělat pěstounům radost.

Zdeničce je rok a půl, je to pohledná baculatá holčička většinového etnika. Rodiče by se o ni rádi starali, ale nedokážou zajistit řádnou péči. Zdenička zatím může být přijata do pěstounské péče, je ale reálná možnost jejího osvojení s tím, že noví rodiče by měli akceptovat možná rizika plynoucí z rodinné anamnézy. Dívenka je v projevu milá, pozitivně laděná a sociálně vstícná, její vývoj odpovídá široké normě.

 Pětiletý Mário je chlapec menšinového etnika, kterému rodiče vzhledem k jeho hyperaktivitě nedokázali vytvořit přimeřené výchovné prostředí. Mário potřebuje průběžný dohled a hodně pozornosti. Chodí do školky, kde si dobře zvykl, dohání vývojové opoždění, hodně pokročil v osvojování společenských a hygienických návyků. Je spokojený, dovede se přitulit a pomazlit, rád tančí. Potřeboval by pevné vedení a hlavně citové přijetí v pěstounské rodině.

Honzíkovi jsou necelé tři roky a je to velmi hezký, jemný, světlovlasý chlapeček s brejličkami, který niky nepoznal prostředí rodiny. Jeho vývoj je poznamenám dětským autismem, takže bude vyžadovat speciální pozornost a péči poučených pěstounů.

Kudrnatý blondˇáček Tomáš, osm roků, je zdravý kluk většinového etnika, výchovně je hůře zvladatelný, je zklidňován léky. Jeho problém patrně tkví hlavně v tom, že má zkušenost s pozicí "odstrčeného" dítěte, takže má potřebu o pozornost "bojovat". Má problémy s chlapci stejného nebo přibližného věku, optimální by pro něj byla pěstounská rodina bez vrstevníků. Potřeboval by získat pocit, že je součástí rodiny a přijímán takový, jaký je. Se školou Tomáš nemá problémy, učí se velmi dobře, je sportovně založený, jezdí na kole, na bruslích, hraje fotbal.

Dvouletý Kristián je chlapeček menšinového etnika, který může být osvojen nebo jít do pěstounské péče. Narodil se předčasně a jeho vývoj je nerovnoměrný. Rodina, která Kristiánka přijme, by měla počítat s náročnou péčí.

Honzík, necelé dva roky, většinového etnika, je vhodný do adoptivní nebo pěstounské rodiny, která bude tolerovat pomalejší vývojové tempo. Chlapeček se pravidelně podrobuje rehabilitaci a dělá pokroky ve všech složkách, velmi příznivě reaguje na podněcování. Projevuje se jako milé dítě, které poměrně snadno naváže citovou vazbu, občas je náladový.

Patrik má čtyři a půl roku a podle zprávy z ústavu je to šikovný, zdravý chlapec, kterému chybí rodinné zázemí. Je to krásné dítě většinového etnika, světlých vlásků a pleti, jemných rysů. Dobře komunikuje, v kolektivu dětí je zcela bez problémů, hodný, rád papá. Ve vývoji je patrné určité zpoždění, ale je předpoklad, že při individuální péči pěstounů by dosahoval dobrých výsledků.

 Přidané děti k 4.11.2011

Hezký světlovlasý chlapeček Aleš, kterému je rok a půl, je v ústavu od narození. Je právně volný pro osvojení, může jít i do pěstounské péče. Je opožděný v řeči, ale reaguje dobře na podněty z okolí, je milý, má zájem o sociální kontakt. Podle názoru psychologa je doporučována spíše péče dobře poučených pěstounů.

Šarlotce jde na druhý rok a projevuje se jako vývojově opožděné, spokojené, ale spíše "lenivé" dítě. Pravděpodobně po jednom z rodičů je minoritního etnika. Pro závažnou rodinnou anamnézu by pro ni byla vhodná pěstounská péče, i když může být i osvojena, nebo vyrůstat u poručníků. Holčička má v  ústavu i bratříčka, rodiče je sporadicky navštěvují, ale trvale se o ně nedokáží postarat.

 Téměř pětiletý Patricio a jeho o rok mladší sestřička Lucinka jsou pohledné, temperamentní dětičky minoritního etnika, milé a vstřícné. Jsou na sebe hodně vázáni, zvláště Patrik na Lucinku nikdy nezapomene. Vyvíjejí se v mezích širší věkové normy, mají "rezervy", které mohou být využity při pečlivé a důsledné výchově v pěstounské rodině.

Drobná, hnědooká holčička Nataša, rok a půl, majoritního etnika, má za sebou "dobrodružný" příchod na svět a celý svůj krátký život trávila zatím v ústavu. Její starší bratříček vyrůstá v rodině osvojitelů, další vychovávají prarodiče, o jednoho pečuje otec. Nataška může být rovněž osvojena, nebo přijata do rodiny tolerantních pěstounů, kteří by neměli velké nároky na její mentální výkonnost.

 Sourozenci majoritního etnika Hedvika, 9 let, Pepík, 7 let a Honzík, 4 roky, jsou v ústavu, protože rodiče se o ně neumí dobře postarat. Mají je ale rádi a snaží se je navštěvovat. Děti mají mezi sebou silnou sourozeneckou vazbu, i když se hašteří a společně vyžadují zvýšenou pozornost vychovatelů. Hedvika je živá dívenka, která ráda zpívá a tancuje, ve škole ale neprospívá, zlobí, pravděpodobně bude muset být  vzdělávána v praktické škole. Oba chlapci jsou tělesně zdatní a sportovně nadaní. Pepík začal chodit do první třídy základní školy, je neklidný, ale snaživý, rád a pěkně maluje. Je velmi spokojený, má-li dospělého sám pro sebe. Honzík patří k oblíbeným dětem ve školce, umí si hezky a soustředěně hrát, rád si prohlíží knížky. Pěstouni by měli být připraveni na to, že péče o tyto tři děti bude náročnější.

 Čtyř a půlletý Julius je hezký a zdravý kluk minoritního etnika, výchovně běžně zvladatelný. Chodí do školy, kde se zapojuje do všech činností, dobře komunikuje, je samostatný v sebeobsluze. Jeho vývoj je ve shodě s věkem. Rád by měl místo v pěstounské rodině, která by umožnila prožít dětství v láskyplném, podnětném prostředí. Aktuálně potřebuje logopedickou péči.

Roční Kristýnka je okatá holčička minoritního etnika, jejíž vývoj se pohybuje na spodní hranici široké normy. Hledáme pro ni pěstouny nebo osvojitele, kteří by akceptovali možná rizika, plynoucí z rodinné anamnézy.

Jiřince byly dva roky a je to velice milá, pozitivně laděná blondýnka majoritního etnika, která se ráda učí novým věcem. Její psychomotorický vývoj je opožděn v souvislosti s genetickou odchylkou, do ústavního zařízení byla umístěna po narození, v letošním roce byla přemístěna do zařízení pro výchovu a vzdělávání dětí s kombinovaným a mentálním postižením. Velmi by jí prospěla péče rodiny - vzhledem ke zdravotnímu stavu spíše pěstounské, ale může být i osvojena.

 Tři sourozenci, čtyřletý Marian, dva a půlletá Mariana a rok a půlletá Stefania nemají v rodině podmínky pro zdravý vývoj, chodí domů jen na návštěvy. Marian se nerad podřizuje autoritě, je výchovně náročnější, obě holčičky se projevují zhruba přiměřeně věku. Dohromady jsou to krásné dětičky minoritního etnika, pro které bychom rádi našli místo v pěstounské rodině.

Tříletá Kristýnka a dvouletý Lukáš jsou také velice hezké děti, které mají zřejmě maminku minoritního a otce majoritního etnika. Vývojově jsou zcela v normě, projevují se jako veselé, usměvavé děti dobře navazující kontakt a dokonale zdravé. Určitě by si "zasloužily" místo v milující adoptivní, případně pěstounské rodině.

 Přidané děti k 12.9.2011

Pro tři bratry s jednou sestřičkou, děti majoritního etnika, hledáme pěstounskou rodinu, která by měla dostatek lásky a síly postarat se o čtyři sourozence. Nejstaršímu desetiletému Standovi hodně chybí mužský vzor, sám poskytuje oporu osmiletému Kubíkovi, ale potřebovali by spíše tátu. Nejmladšímu Vojtovi je sedm let, je hravý a dětský, hůře se soustředí, ale v individuálním kontaktu spolupracuje bez obtíží; je možné, že bude mít problémy s nácvikem čtení a psaní. Adélka je šestiletá holčička, sociálně zdatná, počítá se u ní s odložením školní docházky o jeden rok. Všechny děti jsou zdravé, pohledné, vyvíjejí se v mezích věkové normy, citově však strádají.

 Mirek, osm let a jeho o rok mladší bratr Daniel neměli doma odpovídající péči, pobývají proto už druhý rok v ústavu. Tam udělali velké pokroky a zatím si nedovedou představit život v náhradní rodině. Tu by však velmi naléhavě potřebovali. U Mirka je důležité, aby získal novou dobrou zkušenost ve vztahu s blízkým dospělým. Má přiměřené rozumové předpoklady, je pravděpodobné, že po překonání nepříznivých zážitků v minulosti, by v pěstounské rodině dobře prospíval. Daniel je na bratra hodně vázán, může opustit ústav jen spolu s ním. Jsou to hezcí, zdraví kluci majoritního etnika. Ona potřebují k psychickému zotavení především bezkonfliktní, harmonické poměry.

O desetiletého Adriana a osmiletou Lauru Ilonu se rodina nemůže postarat, mohou být osvojeny nebo přijaty do pěstounské péče. Jsou to zdravé dětičky s vietnamskými rysy, mají dobré předpoklady ke zvládání učiva v běžné základní škole. Chlapec je dobrý tanečník s poněkud neklukovskými zájmy (líčení tanečních partnerek, módní přehlídky), touží se stát zpěvákem. Ve škole výborně prospívá, v kolektivu vrstevníků zaujímá dominantní postavení, je samostatný a nekonfliktní. Laura je krásná holčička, hravá, klidná a tichá, s přiměřenou sebedůvěrou, dobře zvdládnutelná běžnými výchovnými prostředky.

 Rosťa, osm roků a Ivánek, pět roků, jsou velmi hezcí, blonďatí bratři většinového etnika. Oba vývojově odpovídají svému věku, Rosťa se hůře přizpůsobuje, v zátěžových situacích může reagovat psychosomatickými potížemi, ale rád by měl novou rodinu. Ivánek je v péči logopeda. Pro chlapce bychom rádi našli pěstouny z Brna nebo blízkého okolí, aby mohl být zachován kontakt s rodiči; je přitom možné, že budou muset překonat určité komplikace v komunikaci s otcem.

Sourozenci většinového etnika, dvanáctiletá Monika a téměř desetiletý Michal mají jen otce, který se o ně nedokáže postarat. Monika je zdravá holčička, která touží po kontaktu s dospělou osobou, chybí ji vzor matky. Chodí do základní školy, je bázlivá a nejistá, s malou sebedůvěrou. Michal je výukově i výchovně náročnější dítě, navštěvuje speciální školu, oba trpí následky psychického strádání a nevhodného chování ze strany dospělých. Chtějí být ale prospěšní, naplňuje je štěstím, když cítí, že je někdo potřebuje. Najdou pěstouny, kteří jim umožní se uplatnit?

Čtyřletý Michael už na našich stránkách byl, stále však ještě hledá tu "svoji" (pěstounskou) rodinu. Bohužel ještě nemluví, jeho vývoj je nerovnoměrný, ale pomalu pokračuje, průběžně jsou patrné drobné pokroky. Stoná průměrně. Na fotografii vyhlíží jako blonďatý "andílek", ale je možné, že jeden z rodičů byl menšinového etnika.

 Pro sedmiletého Jirku, velmi šikovného kluka většinového etnika, hledáme pěstouny ze Zlína nebo okolí, aby mohl být udržován jeho kontakt s matkou. V pěstounské rodině by měli být děti, neměla by však být příliš početná. Jirka by ideálně měl být např. třetí dítě v rodině. Do první třídy základní školy nastoupil po ročním odkladu. Je to společenský, většinou pozitivně laděný chlapec, přiměřeně aktivní, vyhledává kontakt s dospělými, kterým rád pomáhá, rád je také pochválen.

Osmiletá Petruška je dívenka majoritního etnika, která by mohla vyrůstat v adoptivní nebo pěstounské rodině. V tomto školním roce nastoupila do 2.třídy základní školy, je vzdělávána podle speciálního programu; má pomalejší pracovní tempo, ale velkou snahu uspět. Fyzicky odpovídá svému věku, má pouze špatné držení těla. Hledá bezpečí, zázemí, citové přijetí.

 Přidané děti k 15.6.2011

Tříletá Monika vyrůstá v ústavu od novorozeneckého věku. Je to hezká holčička minoritního etnika se světle hnědými vlásky, milá a přítulná, raduje se z pozornosti dospělého, ale nevynucuje si ji. Ve vývoji je zpožděná, postupně se však zlepšuje, v budoucnosti bude zřejmě třeba řešit její živost a roztěkanost. Stoná minimálně, má brejličky pro astigmatismus. Hledáme pro ni pěstouny, kteří by jí věnovali lásku a péči.

 Marečkovi jsou tři roky a čeká v ústavu na pěstouny, kteří by zvládali jeho poněkud obtížný temperament. Je to vnímavý, líbivý hošík minoritního etnika, rychle se učí, jeho kladné i záporné emoce mají bouřlivý ráz, vzorné chování je střídáno afekty zlosti. V ústavu je od podzimu 2008, předtím byl v péči babičky. Dnes chlapečka již nikdo z rodiny nenavštěvuje, potřeboval by zázemí rodiny, která by mu kromě lásky poskytla i pevná pravidla.

Danušce je šest let, od května 2010 navštěvuje speciální třídu MŠ, kde je kladně hodnocena, bylo doporučováno přeřazení do běžné třídy mateřské školy. Podle pedagogů je to hodné, vnímavé, usměvavé děvčátko, ráda si povídá. Jde o dítě minoritního etnika. V ústavu je od ledna 2010, v počátcích vůbec nekomunikovala, reagovala jen na několik německých slov. Na lehkém opoždění ve vývoji se podílí pravděpodobně nedostatek podnětů a bilingvismus. Velmi by jí prospěla péče pěstounské rodiny.

 Šestiletá Valentýnka je nádherná blondýnka, velmi milá a učenlivá, v jejím sociálním chování jsou však značné nápadnosti, pravděpodobně se jedná o autistický vývoj. Snaží se přitom o tělesnou blízkost, vyhledává škádlení s dospělou osobou. Nemluví, vydává je neartikulované zvuky, v hrubé motorice je na úrovni věku a má velmi šikovné prstíky. Hledáme pro ni schopné, poučené pěstouny, kteří by dokázali rozvíjet všechny potenciální možnosti tohoto děvčátka.

Peťa je modrooký, světlovlasý tříletý chlapeček, který nikdy nepoznal život v rodině. Má velmi složitou anamnézu, vzdor tomu je to usměvavé, milé a mazlivé dítě. I jeho další vývoj zřejmě bude rizikový, lze očekávat zpožďování ve vývoji. Může jít do osvojení k tolerantním náhradním rodičům.

Roční Lukášek může být také osvojen, nebo jít do pěstounské rodiny. Je to pohledný, drobný chlapec světlé pleti a vlásků, převážně spokojený, přizpůsobivý a nenáročný. Na svět si bohužel přinesl postižení, pro které lze očekávat zpožďování jeho vývoje. Hledáme pro něj  rodinu, kde by měl své pevné místo.

Dominik je dvouletý kluk majoritního etnika. Do ústavu šel hned z porodnice, rodiče nemohli vytvořit odpovídající podmínky pro žádné ze svých dětí, o to, jak se Dominikovi daří, se zajímají jen sporadicky. Chlapeček je sledován na alergologii a neurologii, bere léky, chodí na rehabilitaci. Ve vývoji je u něj patrné opoždění, v kontaktu je milý, snaživý v získávání podnětů. Rádi bychom pro něj našli místo v pěstounské rodině.

Robert, téměř jedenáct let a Lukáš, šest let, pocházejí od matky minoritního etnika, otec je komunikativní muž světlé pleti. Chlapci neměli doma podmínky pro zdárný vývoj, žijí proto v ústavu. Robertova výchova je obtížná, není oblíbený mezi dětmi, reaguje zlostně a nedůtklivě, vynucuje si pozornost, má-li však dospělého pouze pro sebe, dokáže být velmi milý, mazlivý a ochotný. Chodí do praktické školy, snaží se o dobrý výkon, ale výsledky neodpovídají jeho úsilí. Lukášek je milý a ctižádostivý. Je na něm rovněž patrné citové strádání, hledá fyzický kontakt s dospělým. Pro tyto chlapce hledáme poučené, trpělivé pěstouny.

Sedmiletá Janička může jít do péče pěstounů nebo poručníků. Je to nekonfliktní holčička majoritního etnika, snaživě se potýká se svým mentálním handicapem a poruchou řeči. V ústavu ji nikdo nenavštěvuje, ráda by měla "své lidi" ve funkční rodině.

Patrikovi je jedenáct let a jeho bráškovi Jirkovi osm. Do června 2010 je vychovával otec, který zemřel. Chlapci nemají zkušenost s úplnou fungující rodinou, v ústavu se rychle zadaptovali, cítí se tam dobře a v bezpečí. Tuto skutečnost budou muset pěstouni pochopit a projevit určitou dávku trpělivosti. S chlapci by jinak neměli být žádné větší starosti, jsou to zdravé, šikovné děti, bez výchovných problémů. 

Přidané děti k 20.4.2011

 Tři sourozenci většinového etnika, Deniska, devět roků, Jana, šest roků a , necelých pět roků, žijí již tři roky v ústavním zařízení. Všechny děti jsou spontánní, živého temperamentu, tělesně i duševně se vyrovnají svým vrstevníkům. Holčičky chodí do základní školy. Zpočátku si v ústavu hůře zvykaly, postupně došlo ke zlepšení. Jsou mezi nimi velmi těsné sourozenecké vztahy, prospělo by jim, kdyby mohli společně vyrůstat v pěstounské rodině.

 Dvanáctiletý světlovlasý, modrooký Vojta má za sebou krátkou zkušenost s pobytem v pěstounské rodině, kde byl zklamán, stejně jako skutečností, že nemůže být u svých rodičů. Má ale dobrý vztah s otcem. V současné době o sobě hodně přemýšlí, "pracuje na svém sebeovládání a projevu, rád by poznal novou pěstounskou rodinu, kde by mohl bydlet". Respektuje dospělé, ve škole se neobjevují žádné kázeňské ani výukové problémy, učí se dobře, slabší výsledky má jen v českém jazyce. Má kamarády, dobře navazuje sociální vztahy. Pěstounská rodina by měla mít odrostlejší děti, aby mohla dobře uspokojovat jeho citové potřeby.

Dvojčatům menšinového etnika, děvčátkům Natálii a Lucii, je rok a půl, a převážnou část života tráví v ústavu. Natálka je roztomilá holčička, temperamentní, zvídavá a zvědavá, dožaduje se pozornosti. Lucinka je oproti sestřičce klidnější, pasivnější, ráda se mazlí. Obě se vyvíjejí přiměřeně věku, hodnoceny jsou jako příjemně sociabilní dívenky. Mohou jít společně do pěstounské rodiny.

 Michalovi budou v létě čtyři roky, jeho bratříček David je šestiletý, a jsou to velmi pohlední, šikovní chlapci většinového etnika. V ústavu jsou již třetí rok, rodina se o ně svým způsobem zajímá, je možné, že pěstouni budou v počátcích soužití řešit kontakty zvláště s otcem dětí. Davídek je učenlivý chlapec s velmi dobrou pamětí, citlivý a vnímavý, má velmi pěkný vztah k bratrovi. Míša bude potřebovat logopedickou péči.

 Janičce je rok a půl, je to tmavá holčička menšinového etnika, živě reagující, aktivní a zvědavá. Její vývoj je zpožděný, a to zvláště v oblasti řeči. Potřebovala by péči a lásku pěstounské rodiny, která by akceptovala její možnosti.

 Nikolce jde na třetí rok a je to vzhledově hezké světlovlasé děvčátko, doporučováno je u ní osvojení, pěstounská i poručnická péče. Vzhledem k tomu, že jde o dítě s postižením, by však bylo vhodná spíše péče poučených, tolerantních pěstounů.

Osmiletá Lenka  a téměř šestiletý Ondřej mohou jít společně do pěstounské rodiny. Lenička chodí do speciální školy, je to velmi mazlivé děvčátko s ochranitelským vztahem k mladšímu bratříčkovi. Ondra v ústavu udělal velký pokrok, přetrvává však opoždění v řeči, zatím se ve slovním projevu opožďuje za svými vrstevníky. Rád je ve společnosti dospělých, ochotně s nimi spolupracuje, umí být bezprostřední ve svých citových projevech. Děti jsou většinového etnika.

 Anně Marii bude deset roků, chodí do základní školy, je to chytrá a upovídaná holčička menšinového etnika. Rodina se jí nemohla věnovat tak, jak by potřebovala, žije proto v ústavu a dohání, co bylo zanedbáno. Anička si sama přeje mít novou rodinu, maminku, která by se o ni starala. Nejsou s ní žádné výchovné problémy, je to klidná, milá, samostatná dívenka, která by mohla zdárně vyrůstat v pěstounské rodině.

Jiřík je tříletý chlapeček většinového etnika, který se narodil předčasně a přinesl si na svět zdravotní komplikace. Předpokládá se, že jeho zdravotnís tav se bude vyvíjet příznivě, bude však třeba průběžně ho sledovat. Pro Jirku hledáme pěstouny nebo poručníky.

 Desetiletého Romana a sedmiletého Filípka si maminka občas vezme na prázdniny, ale trvale u ní děti být nemohou. Pěstouni, kteří by poskytli těmto chlapcům domov, by měli být v kontaktu s další pěstounskou rodinou, která by přijala jejich starší sourozence. Roman je příjemný, klidný kluk přátelské povahy, velmi snaživý a nekonfliktní, Filípek je výchovně asi náročnější. Jde o polorodé bratry majoritního etnika, kteří jsou na sebe hodně vázáni.

Sedmiletý Honzík je tmavý chlapeček se zdravotními problémy, s nimiž se potýká od předčasného narození a pro které je vzděláván ve speciální škole s pomocí asistenta. Pěstouni, kteří by poskytli tomuto dítěti tolik potřebnou zkušenost života ve fungující rodině, by měli mít dostatek trpělivosti i odborných znalostí.

 Monice je deset roků a jejímu bráškovi Vašíkovi bude v létě třináct. Jsou to pěkné děti majoritního etnika, hodně živé, takže jejich výchova v pěstounské rodině bude náročnější. Monika je vzdělávána podle programu pro děti se speciálními potřebami, chování ve škole je bez větších problémů, občas je hádavá a urážlivá, ale "hned lituje a omluví se". Ochotně ve třídě pomáhá, je popisována jako společenská, veselá a citlivá dívenka, ráda se přitulí k dospělému. Vašík ve škole prospívá s vyznamenáním a "rád dělá radost třídní učitelce". Umí být náladový, nechá se také snadno ovlivnit k různým nepravostem. Oba sourozenci nosí brýle a chodí na logopedii.

Bratři majoritního etnika Karel, dvanáct roků a Marek, sedm roků, žijí v ústavu, kontakt mají jen se svým strýcem. Kája chodí do základní školy praktické a učí se velmi dobře. Je to kamarádský, nápaditý, sportovně založený kluk, rád hraje fotbal a všelicos vyrábí. Bez problémů respektuje dospělé a je dobře přistupný domluvě. Ke svému mladšímu bratrovi má hezký ochranitelský vztah, rád by společně s ním vyrůstal v pěstounské rodině.

Třináctiletá Michaela a dvanáctiletá Markéta jsou pohledné světlovlasé a modrooké dívenky, které by potřebovaly zázemí pěstounské rodiny. Michalka se v základní škole výborně učí, nejsou s ní žádné větší starosti. Lze předpokládat, že se v rodině snadno přizpůsobí a pomůže v přizpůsobování i mladší sestřičce. Markétka bude vyžadovat trpělivý přístup, pěstouni by neměli mít velké nároky na její školní výkonnost. Holčička je však spontánní, pozitivně laděná a otevřená komunikaci, věříme, že se v rodině podaří vytvořit hezké vzájemné vztahy.

Téměř šestiletá Eliška, pětiletá Janička a dvou a půlletý Pepíček jsou polorodí sourozenci Michaely a Markétky. Také jsou to hezké blonďaté dětičky, trochu se zpožďují ve vývoji, ale je předpoklad, že při dobré péči v rodině pěstounů se vyrovnají svým vrstevníkům.

 Přidané děti k 21.2.2011

 Lukášek, tři roky a jeho bráška Honzík, osm roků, jsou velice pohlední, roztomilí blonďatí kluci. V zařízení dělají velké pokroky, jsou tam spokojení, klidní, vděční za projevy zájmu ze strany dospělých. Matka s nimi udržuje písemný styk, bylo by žádoucí, aby v pěstounské rodině byl tatínek, který by chlapcům nahradil chybějící mužský element.

Čtyřletá Renatka nemůže vyrůstat v rodině, ale na návštěvy domů se těší, hůře si zvykala na ústavní prostředí, dlouho byla bázlivá a nedůvěřivá, ale v současné době už je spokojená a čilá holčička. I pěstouni by však měli počítat s delší adaptací. Renatka má hodně světlé, skoro bílé vlásky, krátce ostříhané, na fotografii se usmívá trochu nejistě. Tato holčička má v jiném ústavu dvouletou sestřičku Haničku, která rovněž může jít do pěstounské péče, buď společně s Renatkou, nebo sama (sestřičky nemají vytvořen sourozenecký vztah). Hanička je v ústavu od novorozeneckého věku, je to hezká, klidná blondýnka. Vhodní by pro ni byli pěstouni, kteří by neměli větší nároky na výkonnost dítěte.

 Mikuláš, devět roků a o necelé dva roky mladší Patrik jsou vzhledově pěkní, ale "divocí" kluci, kteří vyžadují hodně pozornosti. Mikuláš má rád společenskost, podle vychovatelů je šikovný, chytrý a vynalézavý, příjemného a kultivovaného vystupování, mezi vrstevníky ale bojuje o pozornost. Patrik je přátelský a vstřícný sociálnímu kontaktu, citlivý a trochu "provokatér", projevují se u něj známky dlouhodobého citového strádání. Doporučováno je jejich umístění v pěstounské rodině, kde jsou věkově blízké děti.

Dvouletý Robert je krásný kluk, se kterým nejsou žádné větší výchovné starosti, občas je - přiměřeně věku - negativistický, poněkud snáze unavitelný. Rodiče ho v ústavu navštěvují, ale jeho návrat do rodiny je bohužel v současné době vyloučen. Také pro tohoto chlapečka hledáme místo v pěstounské rodině.

 Tři modroocí sourozenci "jako schůdky" Mojmír, osm roků, Boženka, sedm roků a Jiřinka, šest roků se náhle ocitli bez jakékoli péče, takže byli umístěni v ústavu. Mojmír ukončil první třídu, vyžaduje péči specialistů. Boženka je po odkladu školní docházky v první třídě základní školy a jsou s ní jen běžné problémy, Jiřinka chodí do školy a je zcela bez problémů. Podle zprávy z ústavu mezi dětmi nejsou příliš pevné sourozenecké vztahy, takže je možné, aby děvčátka byla umístěna spolu a chlapec samostatně. Všechny dětí mohou jít do osvojení i do pěstounské péče.

Roční Valentýn zatím zná jen prostředí ústavu, kde vyrůstá, potřeboval by mít pevné zázemí v pěstounské rodině. Na fotografii se směje pěkný, baculatý klučina.

Pětiletý Ládík, skoro čtyřletá Pavlínka a dvouletý Aleš by měli jít do pěstounské rodiny společně (nebo aspoň Pavlínka s Alešem). Optimální by pro ně byla dvojice bězdětných mladých manželů, návrat dětí do biologické rodiny je prakticky vyloučen. Všechny tři děti jsou výchovně dobře zvladatelné. Pavlínka začala v březnu minulého roku chodit do školky, kde je velice šikovná, chválená a oblíbená. Ládík je v MŠ se sestrou, je spokojený mezi dětmi, rád plave a jezdí na výlety. Popisován je jako velice milé, chytré a slušné dítě, bez známek citové deprivace. Rovněž Alešek se projevuje jako aktivní, citově nestrádající chlapeček. Rádi bychom našli pěstouny pro tyto velmi pěkné děti.

 Mirečkovi je rok a půl, občas je vzdorovitý, ale má tendenci se zlepšovat, rád je u dospělého na klíně, mazlí se. Podle fotografie je to veselý, hezký chlapeček, kterému bychom rádi našli milující pěstouny.

Téměř pětiletá Helenka a o rok mladší bratříček Radeček mají velmi pěkný sourozenecký vztah, v ústavu udělali oba velký pokrok ve vývoji, ale ještě více by jim prospěla péče a láska pěstounské rodiny. Helenka je vrozeně pomalejší, příjemná, veselá, učenlivá dívenka, která "svým sympatickým projevem si snadno získává náklonnost druhých". Radeček je popisován jako pohodový, sympatický kluk robustnější konstituce, celkově těžkopádnější, ale v kontaktu s dospělou osobou usměvavý a spokojený. Je vytrvalý a snaživý, aktivně se zajímá o nové podněty. Podle fotografie jsou to děti s velmi plavými vlásky, holčička má brejličky.

Přidané děti k 15.12.2010

Tříletý David je zdravý, spokojený, veselý chlapeček, který se vyvíjí v mezích normy. Vítá kontakty s dospělými, rád by měl své místo v pěstounské rodině. O dva starší sourozence pečují prarodiče, pro mladšího bratříčka Nikolase jsme rovněž hledali pěstouny. Bylo by dobré, kdyby se v budoucnu oba chlapci mohli navštěvovat. Davídek je v ústavu více jak rok, prospívá, ale velmi mu chybí maminka a tatínek.

Pepíkovi bylo deset let a jako jediný z více sourozenců byl střídavě v péči matky a v ústavní péči; ostatní sourozenci byli umístěni v ústavu, někteří jsou v osvojení. Doma si Pepík nemohl dobře osvojit potřebné návyky, chodil za školu, takže již dva roky žije opět v ústavu. Je to šikovný, hezký blonďáček, který ze všeho nejvíc potřebuje pocit jistoty a trvalé zázemí. Je citlivý, má narušené sebevědomí, citově strádá. Dokáže být milý, chtěl by se se známit s pěstounskou rodinou, která by ho přijala do svého středu, ale nechtěl by ztratit kontakt se svou matkou a bratrem.

Rodiče sedmiletého Dalibora nemohli zajistit pro dítě potřebné podmínky, a to i proto, že chlapec vyžaduje vyjímečnou péči. Je vývojově opožděný, projevují se u něho zvláštnosti v sociálním chování, trpí neurologickým onemocněním. Neprospívají mu změny, potřebuje klidné, podnětné prostředí, nejlépe u poučených, výchovně zdatných pěstounů. V ústavu dělá pomalé, ale jisté pokroky, není ovšem vyloučeno, že ani v budoucnu nebude zcela samostatný. Rádi bychom našli rodinu, která by se dokázala postarat o tohoto chlapečka.

Elena je už velká, hezká šestnáctiletá dívka s vietnamskými rysy, která by ráda žila v pěstounské rodině s malými dětmi a zároveň chce mít možnost kontaktu se svou matkou a sestrou, které občas navštěvuje. V ústavu je přátelská, dobře se chová, ráda kreslí, čte, píše, má hezké písmo a upravené sešity. Zajímá se o módu, je šikovná na ruční práce. Raději je sama, než ve společnosti agresivních vrstevníků. Dobře zvládá učební obor, ve škole je zdvořilá a poslušná, pečlivá v práci.

Dvou a půlletý Juraj je velmi hezký, statný chlapec, který byl do ústavní péče předán před necelým rokem, když ve své rodině utrpěl úraz. V ústavu se dobře přizpůsobil, je to pohodový, veselý kluk, který rád a dobře papá. Na svůj věk je velký, působí jako starší dítě. Jeví se ve vývoji opožděný, a to zejména v řeči, byla u něj totiž zjištěna porucha sluchu. Nosí také brýle s okluzorem. Chlapeček vítá pozornost dospělých, rád si s nimi hraje. Chtěli bychom mu najít pěstouny, kteří by ho přijali takového, jaký je.

 Michal, osm roků, byl přijat do ústavního zařízení jako čtyřletý a jevil se ve vývoji opožděný, matka mu nemohla zajistit přiměřenou péči. Navštěvoval speciální mateřskou školu, zaškolení do základní školy pak nezvládl, objevily se poruchy chování a řeči, byl proto převeden do speciální školy. Ve škole pak bylo jeho chování bez problémů, ale v ústavu "zlobil", takže absolvoval léčebný pobyt. Světlovlasý Míša je hodnocený jako samotář, špatně snáší změny, ruší ho přítomnost ostatních dětí. Rád si hraje, kreslí, má úžasnou fantazii. Nejraději je sám v pokoji, staví si ze stavebnic, prohlíží knížky, vymýšlí si příběhy. Hledáme pro něho pěstouny, kteří by mu umožnili občas se vídat s matkou.

 Téměř jedenáctiletá Veronika a její dvanáctiletý bráška Denis vyrůstají v ústavu, protože rodiče se o ně nemohli postarat. Oba se ve vývoji zpožďují za svými vrstevníky, jsou i malého vzrůstu, ale pohybově velmi nadaní. Veronika navštěvuje speciální školu, v dětském kolektivu je vůdčí osobnost, k dospělým se chová slušně, je samostatná, dbá o svůj zevnějšek, zajímá se o dění kolem sebe. Celkově je hodnocena jako velmi aktivní děvče, bez závažnějších výchovných problémů. Denis je dominantní kluk, který dokáže velmi zodpovědně splnit zadaný úkol, je ctižádostivý i ve sportu. Chodí do speciální školy, jeho chování je zvládnutelné běžnými výchovnými postupy. Obě děti mohou jít do pěstounské rodiny, nejlépe společně, ale i jednotlivě za předpokladu, že sourozenecké vztahy budou udržovány občasnými kontakty.

Nikolas, necelé tři roky, je velmi hezký drobnější chlapeček, zvídavý, vyvíjí se přiměřeně věku. Jeho matka se o něj nemůže postarat, souhlasila s tím, aby byl svěřen do péče pěstounské rodiny.

Tříletý Tomášek a téměř osmiletý Pepík jsou polorodí sourozenci, kteří ztratili rodinné zázemí, takže zhruba rok žijí v ústavu. Oba chlapci tam velmi dobře prospívají, nemají žádné zdravotní potíže. Pepík chodí do základní školy, kde se mu velmi líbí, je to šikovný, bystrý, veselý chlapec. V poslední době trpí poruchami spánku, takže byl zklidňován léky.Vývoj mladšího Tomáška rovněž odpovídá věku, je to přítulný, milý, mazlivý chlapeček, který by potřeboval hodně brzy patřit i s bráškou do pěstounské rodiny.

 Přidané děti k 10. 11. 2010

Klaudii bude zanedlouho 13 let a je umístěna v ústavu pro zdravotně postižené, přestože po interní i somatické stránce je zcela v pořádku. Chodí do praktické školy, projevuje se tam jako živé, občas zbrklé děvče, které ale při vhodné motivaci ochotně spolupracuje. Dokáže přirozeně komunikovat, má dobrou slovní zásobu, ráda zpívá a přeje si vlastnit nějaké zvířátko. Přáli bychom si najít pro ni pěstouny, kteří ji poskytnou zázemí rodiny – a třeba i pořídí domácího mazlíčka.

Pepíčkovi je dva a třičtvrtě roků  a je to hnědovlasý, čilý a komunikativní chlapeček, vyvíjející se v mezích věkové normy, který statečně překonal počáteční zdravotní potíže. Do ústavu občas za ním přijde babička, ta se však o malé dítě starat nemůže. Pepík proto čeká na laskavé pěstouny, kteří by ho měli rádi a neměli velké nároky na jeho výkony.

7letá Anetka je velmi hezká, drobná, tmavá holčička s culíky, která potřebuje lásku a péči blízkých osob. V ústavu je veselá, výborně se vyjadřuje, je zvídavá a přizpůsobivá, dokáže se však i zdravě prosadit. Její vývoj odpovídá věku, nejsou s ní žádné výchovné problémy. V pěstounské rodině mohou být i další děti, Anetka reaguje bezprostředně a dobře jak na své vrstevníky, tak i na mladší i starší děti.

13letý Dominik ani jeho starší sestra Kristýnka nemohou vyrůstat v rodině, což zvláště Dominik nese velmi těžce. Je to drobnější světlovlasý chlapec, který chodí do 7.třídy a učí se špatně, přestože podle mínění psychologů je to vnímavý a bystrý chlapec. Citově však strádá, má nízké sebevědomí, cítí se zklamaný, snadno se rozruší. Se sestrou, která je školsky velmi úspěšná, si nerozumí, Kristýnka ho často peskuje. Dívka sama do náhradní rodiny nechce, ale Dominik by potřeboval zázemí pěstounské rodiny, která by mu poskytla podporu a povzbuzení. Pěstouni by měli umožnit chlapci (případně oběma dětem) kontakt s tetou.

Bratři Artur, 7 roků a Steven, 5 roků, jsou zdraví, krásní kluci zajímavého vzhledu, citově jsou na sebe hodně vázáni,  po dvouletém pobytu v ústavu  by rádi šli společně do pěstounské rodiny. Artur měl odklad školní docházky pro nedostatečnou zralost a připravenost při dobrém intelektu, Steven půjde do školy rovněž o rok později, je levoruký, špatně mluví. V ústavu i ve školce si chlapci dobře zvykli, jsou kamarádští, nekonfliktní, rádi kreslí, skládají puzzle, hrají Pexeso, sportují, baví je vše, co ostatní kluky v jejich věku.

3 hezké sestřičky Martina, 11 r., Markéta, necelých 10 r. a Janička, 7 r. jsou světlovlasé holčičky, které mají na sebe pevnou vazbu a respektují nejstarší Martinu jako „vůdkyni sourozenecké smečky“. Martina je velmi klidná, tichá, nekonfliktní dívenka, výborně prospívá ve škole a jak soudí vychovatelé v ústavu, „její identifikace s pobytem v pěstounské rodině bude do budoucna rozhodující, mladší děti se s jejími postoji ztotožní“. Prostřední Markétka je dítě se speciálními vzdělávacími potřebami, trpí vadou řeči. Janička je milý benjamínek, poslouchá „na slovo“nejstarší sestru, i když občas umí být paličatá. Chodí do školky, kde je hodnocena jako šikovné děvčátko.

O děvčata by se rád staral tatínek, ale nemá pro péči o ně podmínky. Rád by však s nimi byl v kontaktu, záleží mu na nich. S umístěním dětí do pěstounské péče plně souhlasí, má dobrou  zkušenost s adoptivní rodinou své další dcerky.

12letá Sabina, 9letý Tomáš a 7letý Daniel se vcelku smířili s pobytem v ústavu, ale malému Daníkovi se stýská po mamince. Jsou to hodné, bezproblémové děti. Sabina je dívka příjemného zevnějšku, společenská a výchovně tvárná, s běžným dívčími zájmy o módu, hudbu, tanec, je ale také ochotná pomáhat s mladšími dětmi a v domácnosti, udržuje své věci v čistotě a pořádku. Dobře prospívá v praktické škole. Tomášek je rovněž společenský, milý, hodný a šikovný kluk. Je velice vděčný, projevuje radost z dárků, ochotně se zapojuje v rodinné skupině, pomáhá při domácích pracích. Velmi rád a pěkně maluje, hraje fotbal, jezdí na kole, čte, stejně jako jeho starší sestra je pořádný na svoje věci. V praktické škole má menší problémy s matematikou, ale rád vypracovává domácí úkoly. Daneček je „malý hračička“, ve skupince dětí je nejmladší a trochu toho využívá. Začal chodit do základní školy a jeho školní vývoj je hodnocen jako příznivý.

Rádi bychom našli pěstounskou rodinu, která by těmto dětem poskytla tolik potřebné rodinné zázemí.

Péťovi ještě do jednoho roku zbývá pár měsíců a doposud zná jen prostředí ústavu. Vyvíjí se zcela přiměřeně svému věku, je to zdravý, tmavý chlapeček, vhodný k osvojení. 

přidané děti k 09.09.2010

Čtrnáctiletý Kuba chodí do 8. třídy základní školy a docela dobře se učí. Je pohybově nadaný, má rád sport, chtěl by navštěvovat sportovní školu. V dětském kolektivu je kamarádský, pohotový, zvyklý na vedoucí postavení, sám by chtěl patřit do pěstounské rodiny, kde by byl nejraději v pozici jediného dítěte. Ví o sobě, že se dá snadno ovlivnit k nežádoucímu chování, a velmi si přeje, aby se do budoucna vyhnul problémům. V rodině lze očekávat náročnější adaptaci, je v citlivém vývojovém období, vyžaduje individuální přístup a velkou dávku trpělivosti. Pěstouni by měli také zajistit chlapci kontakt s matkou, na kterou je citově vázán.

Samuelovi je rok a půl a je to hezký chlapeček se světle hnědými vlásky, který na fotografii vyhlíží trochu nešťastně. Samík se narodil jako páté dítě a zatím zná jen prostředí ústavů, protože matka nemohla zajistit sama péči o velkou rodinu. Chlapeček se jeví jako vývojově lehce zpožděný, nelze u něj vyloučit ani problémy v kontaktu se sociálním prostředím. Doporučována je "terapeutická" péče v poučené pěstounské rodině, ale Samuel může být i osvojen.

Roční Renatka je tmavá holčička a je na ní patrné, že její vývoj je komplikovaný, i když hodnocen v mezích široké věkové normy. Narodila se jako nezralá a doposud je to velmi drobné dítě, sledované více odborníky, mj. foniatrem pro středně těžkou nedoslýchavost. Může jít do pěstounské péče, poručnické péče, nebo i do osvojitelské rodiny.

Ondrovi je téměř šest let a žil střídavě u své matky a v ústavech. Je to citově deprivované dítě, které by potřebovalo stabilní zázemí pěstounské rodiny. V kontaktu je velmi přátelský, spokojený ve školce, snaživý, rychle se učí, dohání mírné vývojové zpoždění. Jeho chování však musí být průběžně usměrňováno, rád se předvádí, stává se také, že ostatní děti slovně i fyzicky napadá.

Kačenka, osm roků a její o rok starší sestřička Lucka byly střídavě u obou rodičů, později se tatínek dostal do tíživé sociální situace, takže holčičky již třetí rok žijí v ústavu. A nemohou si je tam vynachválit! Obě se vyvíjejí v mezích normy, zvládají dobře nároky základní školy (Katka po odkladu školní docházky). Lucinka je hodnocena jako velice šikovná dívenka, která má krásný sourozenecký vztah se sestřičkou. Je samostatná a pečlivá, udělá přesně, co se vyžaduje, je naprosto nekonfliktní, tišší, ale nebojí se zeptat. Je usměvavá, se smyslem pro humor. Kačenka je citlivá holčička, "veliký dobrák a milá povaha". Chce se učit, při individuálním přístupu dělá velké pokroky, je i pohybově nadaná. Z těchto krásných tmavých dívenek by měli pěstouni velkou radost.

Tříletý Milánek je zdravý tmavý kluk, který by mohl vyrůstat v pěstounské rodině, pravděpodobně by mohl být později i osvojen. Je to přátelské, milé, veselé dítě, které se dovede v kolektivu dětí prosadit. Je přiměřeně bystrý a čiperný, zvládá vývojové úkoly pro tříleté děti. Zřejmě z něj vyroste fotbalista, protože již nyní perfektně kope do míče a celkově je motoricky velice šikovný. Také si ale rád prohlíží knížky, v poslední době se hodně rozšířila jeho slovní zásoba. Je zvídavý a dokáže se dobře soustředit na úkol. Navíc je to moc hezký, příjemně vyhlížející chlapeček. Věříme, že najde své pevné místo v nové rodině.

Pětiletý Julián byl přijat do ústavu před dvěma lety spolu s polorodými sestrami LUISOU a LOLITOU, k nimž má silný citový vztah. Do pěstounské péče ale půjde pravděpodobně sám, protože u dívenek je možné osvojení nebo poručnická péče. Juliána navštěvuje v ústavu otec, který však nemá vytvořeny podmínky pro trvalou péči o dítě. Julián je bystrý chlapec s nadpůrměrnými intelektovými schopnostmi. Je ctižádostivý, pozitivně laděný, veselý a vstřícný, má bohatou slovní zásobu. Výchovně je velmi dobře zvladatelný.

Jedenáctiletá Sára a třináctiletá Kristýnka jsou v ústavu dva roky a s rodiči se nevídají. Nejsou s nimi žádné výchovné problémy. Kristýnka je hodnocena jako milá a přívětivá dívka, starostlivá ke svým sourozencům, oblíbená v kolektivu dětí. Je zodpovědná, má slušné a příjemné vystupování vůči dospělým, je velice šikovná, umí se postavit k jakékoli práci. Chodí do 7. třídy základní školy, kde se projevuje jako bystré děvče, přispívá dokonce do časopisu vydávaného v ČR. Sára je milá, oblíbená, hravá holčička, velmi pracovitá. V základní škole si Sárinku hodně chválí, má dobrý prospěch, snaží se dohnat mezery v učivu Obě holčičky jsou pohybově nadané, chodí do baletu a do gymnastiky. Sestřičky mají v ústavu ještě tři sourozence; desetiletého Zdeňka, sedmiletou Marii a šestiletého Kevina - všechny děti jsou šikovné, hodné a zdravé. Optimální pro tyto sympatické, hezké děti, by bylo společné umístění do pěstounské rodiny. Řešením by mohlo být i umístění do dvou pěstounských rodin, které by byly ve vzájemném kontaktu.

Roční Vaneska se v ústavu vyvíjí po stránce somatické a psychické zcela v mezích normy, je to droboučká, hezká tmavá holčička. Hledáme pro ni pěstouny, kteří by jí poskytli péči a lásku.

Adrianovi bude pět let a doposud žil střídavě u své matky a v ústavu. Podmínky pro převzetí chlapce do trvalé péče maminka zajistit nemůže, ale má o syna zájem, občas ho navštěvuje. Adrian se ve vývoji zpožďuje, jsou však patrné pokroky, a to zejména v řeči. Dává přednost klidnému, tichému prostředí, potřebuje individuální přístup, který by mu mohli nejlépe zajistit trpěliví pěstouni s méně dětmi. Je to štíhlý chlapeček se světle hnědými vlásky.

Trojice hezkých světlovlasých sourozenců: Kája, téměř čtyři roky, Andělka, šest let a Honza, jedenáct roků, mohou jít společně do pěstounské rodiny nebo do poručnické péče. Andělka a Kája velmi touží mít někoho blízkého, když s rodinou, resp. otcem, je v pravidelném kontaktu pouze Honzík. Andělčin vývoj odpovídá věku, Kája se jeví lehce opožděný, oba navštěvují speciální mateřskou školu. Honzík chodí do 5. třídy základní školy, je tam ochotný, snaživý a ukázněný, má kamarády, občas si ale zalže. Žádné z dětí nemá vážnější zdravotní obtíže.

Jaroslav je už sedmnáctiletý mladík, ale i on by chtěl patřit do funkční rodiny. Kromě lásky potřebuje hlavně pozitivní mužský vzor, je vděčný za každou projevenou pozornost, říká si však o ni často i nevhodným jednáním. Cítí se zklamaný ve vztazích s blízkými lidmi, takže bývá negativistický, očekává již dopředu sociální neúspěch. Najde se pěstounská rodina, která by dokázala, že by tento chlapec přehodnotil svoje postoje ke světu?

Tři malí bráškové René, necelé dva roky, Jan, tři roky a Michael, necelých pět let, byli umísťováni v ústavech postupně od podzimu 2008, protože rodiče se o ně nemohli nadále postarat. Míša a Honzík se vyvíjejí přiměřeně věku, jsou na sebe citově hodně vázáni. Oba jsou poněkud náchylnější k respiračním chorobám. Malý René je veselý, milý chlapeček, drobný, jemných rysů. Je rád mezi dětmi, spolupracuje dobře i s dospělými. Ke svým bratrům si neměl přiležitost vybudovat citové vazby, v budoucnu by mohl být osvojen. Všichni chlapci ale mohou jít společně do pěstounské rodiny.

přidané děti k 24. 6. 2010

Sára je patnácti měsíční, drobná, hezká holčička, která přes obtížné okolnosti matčina těhotenství v ústavu dobře prospívá. Je to vitální, temperamentní dítě, většinou pozitivně laděné, s dobrou odezvou na sociální podněty. Nemá žádné zdravotní omezení, vyvíjí se zcela přiměřeně svému věku, může být osvojena.

Šestileté Jesice se v ústavu líbí, navštěvuje ji tam babička, která by si ale pro vnučku velmi přála najít hodné pěstouny. Jesica je hodnocena jako zdravé, bezproblémové a inteligentní dítě, příjemné a kamarádské. Je samostatná a poslušná, ráda se přijde pomazlit, dobře cvičí a tančí. Na fotografii je velmi hezoučká a zjevně milá holčička s delšími vlnitými hnědými vlásky. Přáli bychom si, aby se cítila dobře v nové rodině, která by jí věnovala lásku a péči.

Dva sourozenci, desetiletý Dominik a sedmiletá Kristýnka vypadají na fotografii velmi mile, ale jejich výchova bude náročnější. Je mezi nimi značná rivalita, oba jsou v péči odborníka pro psychické potíže, berou léky, jejich chování je vzhledem k minulým zážitkům problémové. Dominik se zlepšil po pobytu v nemocnici, začal chodit do první třídy základní školy. U Kristýnky byl doporučen odklad školní docházky. Ráda si vynucuje pozornost, ale pokud se jí někdo věnuje, je pak spokojená a hodná. I pro tyto děti bychom rádi našli kvalitní, poučené pěstouny, kteří by jim poskytli láskyplné zázemí a žádoucí vzory chování.

Téměř tříletý Dominik vyrůstá v ústavu od nejútlejšího věku, jeho maminka se pro onemocnění nedokáže o něj postarat, takže chlapeček může být osvojen, ale vzhledem k určitým rizikům plynoucím z genetického zázemí a okolnostem raného vývoje je možná i pěstounská péče. Vyvíjí se v mezích věkové normy s výjimkou opoždění v oblasti řeči, poněkud obtížněji se přizpůsobuje změnám. Náhradní rodina představuje i pro něj šanci, aby překonal svoje prvotní znevýhodnění a vyrovnal se svým vrstevníkům.

Sedmi a půlletý Tomáš a jeho zhruba o rok mladší sestřička Michalka už jednu zkušenost s pěstounskou péčí mají, v současné době dávají přednost pobytu v ústavu. Přesto se domníváme, že by jim péče rodiny velmi prospěla, a že také tyto děti by náhradním rodičům přinesly hodně radosti. Jsou to velmi milé, šikovné, klidné a výchovně dobře zvladatelné děti, které nemají žádné zdravotní potíže a jejich vývoj je zcela v mezích věkové normy.

Terezce je sedmnáct měsíců a mohla by jít do osvojení, ovšem vzhledem k vývojovému opoždění a celkovému zdravotnímu stavu je však doporučována spíše pěstounská péče. Bude vyžadovat velkou pozornost, předpověď jejího dalšího vývoje se nejeví příznivá. Určitě si ale zaslouží lásku a péči laskavých a poučených pěstounů.

Mário je téměř čtyřletý chlapeček, který se velmi pravděpodobně bude i do budoucna vyvíjet opožděně a zřejmě bude i výchovně hůře zvladatelný (na fotografii ovšem vypadá jako milý, hezký, hnědovlasý klučina). Jeho matka se o něho nemohla postarat, čeká proto na pěstounskou rodinu, která by měla předpoklady a dost sil ke zvládnutí náročné péče o toto dítě.

Vaneska by ráda oslavila svoje blížící se první narozeniny s adoptivními rodiči. Je to baculatá, tmavooká a tmavovlasá holčička, která se narodila hodně předčasně. Tento handicap však zvládla a dobře prospívá, i když u ní nelze vyloučit poruchu sluchu.

O jedenáctiletého Standu se nemohou postarat ani rodiče, ani nikdo další z širší rodiny, otec souhlasí s pěstounskou péčí, chce mít jen o chlapci přehled. Standa sám velmi touží po nové rodině! Jeho vychovatelé ho hodnotí jako hodného, milého a chytrého chlapce, který potřebuje být zaměstnán a hlavně cítit opravdový zájem. V základní škole má Standa průměrný prospěch, hodně se zlepšil. Ve společnosti malých dětí je velmi hodný, s vrstevníky dělá jen běžné lumpárny, nejsou s ním žádné větší problémy. Věříme, že oprávněné přání tohoto chlapce, aby mohl vyrůstat v rodině, se splní.

Filip, šest roků, a Honzík, tři roky, přišli do ústavu před necelými dvěma lety a měli co dohánět. Starší Filípek dostal letos odklad školní docházky a byl zařazen do speciální třídy mateřské školy. Pravděpodobně bude později potřebovat vzdělávání ve speciálním zařízení, takže by se mohlo stát, že by bratři byli rozděleni. Honzík je šikovný, milý chlapeček, výchovně dobře zvladatelný, vývojově odpovídá věkové normě. Hledáme pěstounskou rodinu, která by poskytla zázemí a lásku oběma těmto dětem, které chtějí vyrůstat spolu.

Pětiletá Mariánka dosud poznala jen prostředí ústavu. Hodně by potřebovala péči pěstounů, kteří by jí pomohli vyrovnávat vývojové zpoždění a poradili by si i s její sociální uzavřeností.

Jedenáctiletá Adélka poznala zatím jen péči hostitelské rodiny, která se snažila zprostředkovat jí chybějící zkušenost se spořádaným rodinným prostředím. V ústavu má Adélka ještě dva bratry, desetiletého Tomáše a devítiletého Miroslava; dívenka by šla ráda do pěstounské rodiny, která by přijala všechny tři sourozence. Chlapci jsou výchovně hůře zvladatelní, vyžadují hodně pozornosti. Mirek je dítě se speciálními vzdělávacími potřebami, Tomáš prospívá v základní škole výborně, ale zlobí. Adélka navštěvuje praktickou školu s velmi dobrými výsledky, chodí do kroužku keramiky, ráda kreslí. V ústavu se zpočátku chovala dobře, ale zhoršila se, umí být hubatá a neposlušná. I tyto děti potřebují své místo v rodině, která by je přijala takové, jaké jsou, poskytla jim lásku a pevné hranice.

Martinovi bude třináct let, a také on by chtěl patřit do rodiny. Zatím navštěvuje hostitele, kteří ho hodnotí jako pracovitého kluka se zájmem o kolektivní sporty a potřebou být aktivní mezi vrstevníky. Martin respektuje hlavně mužskou autoritu, hostitelská rodina nemá žádné připomínky k jeho chování, přála by mu, aby našel své místo v pěstounské rodině. V základní škole chlapec prospívá průměrně, přátelí se s dětmi, nemá žádné potíže s plněním svých povinností.

přidané děti k 15. 4. 2010