Přijetí dítěte do rodiny
Cesta rodiny k opuštěnému dítěti se někdy zájemcům o náhradní rodinnou péči zdá příliš náročná a složitá.
Zapomínají však, že i narození dítěte je provázeno devítiměsíčním čekáním a řadou nesnází. Toto oddálení příchodu nového člena rodiny může sloužit k přípravě na život s dítětem. Tak jako matka zabuduje budoucí dítě do svých plánů, připraví se na svou roli a sžije se s ní, tak i budoucí náhradní rodina by měla projít podobným procesem.
V prvním období – období příprav
se rozbíhá proces psychologické adaptace na rodičovskou roli. S partnerem byste měli prodiskutovat řadu praktických a také psychologických otázek. Totéž by měl v sobě vyřešit i jednotlivec, uvažující o přijetí dítěte.
K praktickým otázkám patří například:
- Máme zaměstnání, které je stálé a umožní finančně zajistit dítě a rodinu?
- Je naše pracovní vytíženost taková, že budeme mít dostatek času na výchovu dítěte? (zpočátku je nutné, aby jeden z rodičů mohl zůstat s dítětem doma a přizpůsobit svůj život jeho potřebám)
- Je naše bytová situace taková, že dovolí všestranně zajistit potřeby dítěte? (dítě nepotřebuje "přepých", drahé vybavení a hračky, ale odpovídající zázemí ano)
- Je náš trestní rejstřík zcela čistý?
Příklady psychologických otázek:
- Proč chceme přijmout dítě? Máme nějaké osobní problémy, o níchž si myslíme, že se s příchodem dítěte vyřeší?
- Co od příchodu dítěte očekáváme? Chceme dítě kvůli sobě anebo budeme jako rodina pro dítě?
- Jsme natolik spokojeni se svou současnou situací, že budeme schopni vyhnout se "posedlostí" na cestě za dítětem a přijmout fakt, že to třeba nevyjde?
- Jsme přizpůsobiví, tolerantní a umíme bezpodmínečně přijímat druhého?
- Máme svůj stabilní žebříček hodnot?
- Umíme otevřeně naslouchat a přijímat rady od jiných?
Neměli byste zapomenout hovořit o svém úmyslu přijmout "cizí" dítě s širší rodinou.
Někdy se může stát, že některý z příbuzných toto rozhodnutí odmítá, ale osvědčilo se dát těmto lidem dostatek času, aby si k novému členu rodiny mohli najít cestu. Pokud je to možné, je samozřejmě podpora širší rodiny silnou psychickou jistotou, o níž se můžete opřít v případě potřeby.
Druhé období – posuzování budoucích rodičů
je naplněno událostmi vztaženými k úřednímu postupu a také zážitky spjatými s pronikáním do problematiky náhradní rodinné péče.
Třetí období – očekávání
Toto období lze využít k četbě odborné literatury z oblasti vývojové psychologie a pedagogiky, setkávání s "náhradními rodinami". Informovanost je zároveň rodičům oporou při přijetí dítěte. Praxe totiž ukazuje, že i když příchod dítěte do rodiny je událost toužebně očekávaná, jde o zátěž celé rodiny i každého člena zvlášť. Doba, kterou žadatelé čekají na "přidělení" dítěte do rodiny, se různí. Záleží na jednotlivém kraji, kde mají žadatelé trvalé bydliště (v některém je méně, v některém více žadatelů), na tom, zda jde o osvojení či pěstounskou péči a jaké dítě jsou žadatelé připraveni přijmout.
Čtvrté období – příchod nového člena do rodiny
začíná vyzváním krajského úřadu k pohovoru o konkrétním dítěti, pro které byli žadatelé vytipováni poradním sborem jako vhodní. Žadatelé jsou informováni o všech dostupných údajích o dítěti - zdravotním a psychickém stavu, o původní rodině a sociálně-právních otázkách, a samozřejmě právních krocích jenž budou následovat. Na rodině záleží, zda se rozhodnou podniknout další kroky ke sbližování s tímto dítětem nebo dítě z nějakého důvodu odmítnou. Pokud se pro ně definitivně rozhodnou, následuje většinou návštěva kojeneckého ústavu nebo dětského domova, odkud pak dítě odchází do nové rodiny.