❤️ Podpořte Náhradku. Do 6. června můžete hlasovat pro náš podcast v anketě Podcast roku 2024. Děkujeme ❤️

Blog

Chceme, aby si stát pěstounů více vážil

21. března 2022 Lenka Pospíšilová 10 minut čtení
Chceme, aby si stát pěstounů více vážil

Po roce a půl prá­ce v září 2021 schvá­li­la Sně­mov­na nove­lu Záko­na 359/1999 Sb. o soci­ál­ně práv­ní ochra­ně dětí. Po nece­lých třech měsí­cích, kdy je v plat­nos­ti, se uka­zu­jí pozi­ti­va i nega­ti­va nových pra­vi­del. Jak vidí kva­li­tu a prak­tič­nost záko­na, kte­rý ovliv­ňu­je pěs­toun­skou péči, Pavel Šmýd, před­se­da Sdru­že­ní pěs­toun­ských rodin ?

Jaké klady a zápory vidíte v novele zákona 359/1999 Sb. po půl roce od schválení ?

Vel­mi zásad­ní je posled­ní poz­mě­ňo­va­cí část, kte­rou navrh­nul posla­nec Juchel­ka šest dní před hla­so­vá­ním, s tím, že tuto ver­zi hnu­tí ANO pod­po­ří, ale jinou ne. V prů­bě­hu minu­lé­ho roku vznik­lo k tomu záko­nu pade­sát šest poz­mě­ňo­va­cích návrhů, kte­ré byly sta­že­ny s tím, že ANO pod­po­ří jen ten Juchel­kův. A on tam prá­vě, mimo jiné, vlo­žil roz­dě­le­ní zprostředkovaný/nezprostředkovaný pěs­toun, kte­ré si spous­ta lidí moc nevši­mlo nebo mož­ná nevě­dě­lo, co si pod tím má před­sta­vit. Už bylo tak málo času, že o tom nešlo dis­ku­to­vat, tak­že ve sně­mov­ně se to schvá­li­lo, ale napří­klad v sená­tu se ved­la čtyř­ho­di­no­vá dis­ku­se na téma, jak je ten zákon špat­ný. Nicmé­ně ho také schvá­li­li, pro­to­že se blí­ži­ly vol­by, a neschvá­le­ní by zna­me­na­lo čekat na usta­ve­ní nové sně­mov­ny, tedy celé nové zpra­co­vá­vá­ní záko­na, což by v nej­lep­ším pří­pa­dě trva­lo zase tak rok a půl. Oprav­du je tam spous­ta věcí špat­ně nasta­ve­ných nebo nedo­ta­že­ných. Na všech­ny stra­ny z nové­ho záko­na vyču­hu­je, že stát si nevá­ží náhrad­ní rodin­né péče. Pra­ro­di­čům v pozi­ci pěs­tou­nů se plat změ­nil na dáv­ku, kte­rá je ose­ka­ná o soci­ál­ní a zdra­vot­ní pojiš­tě­ní a o daň. Jenomže ta pojiš­tě­ní a daň stej­ně tečou do stát­ní poklad­ny. Pří­bu­zen­ští pěs­touni ty odvo­dy musí zapla­tit, a ješ­tě dosta­nou o to méně. Toto se dá lehce pře­lo­žit jako : my si vaší prá­ce o tře­ti­nu méně váží­me. Tak­že lidé jsou naštva­ní. Kdy­by tito pří­buz­ní pěs­touni řek­li : My vám, stá­te, ta děc­ka nechá­me a sta­rej­te se, rázem nám ve vzdu­chu visí 15000 dětí, kte­ré by spadly do sys­té­mu stát­ní péče. Zase by bylo tře­ba oprášit vel­ké ústa­vy, kde žilo tře­ba sto pade­sát až tři sta dětí. Kdy­by se v záko­nu zakot­vi­lo, že ale­spoň stá­va­jí­cím pěs­tou­nům zůsta­ne všech­no, jak měli, a změ­na nasta­ne až pro ty nové po 1. led­nu 2022, bylo by to men­ší zlo.

Asi není zrovna jednoduché toto pěstounům vysvětlovat.

Urči­tě to není pří­jem­né a naše dopro­vá­ze­jí­cí pra­cov­ni­ce se s tím musí nějak vyrov­nat. Dal­ší věc je, že OSPO­Dy nejsou schop­né někte­rým rodi­nám říct, že jim plat pěs­tou­na spo­je­ný s pojiš­tě­ním a daní, neda­jí. Žád­ný pra­cov­ník, pra­cov­ni­ce OSPO­Du se nechce hádat s kli­en­ty o pení­ze, zvlášť, když tam nastou­pí počet­ná, vel­mi halas­ná, nepři­způ­so­bi­vá rodi­na. Navíc je na OSPO­Dech per­so­nál­ní nou­ze. Ke vše­mu tato část­ka je ve stát­ním roz­počtu úpl­ný dro­bek na jeho kon­ci, což říkal kdy­si už Petr Nečas, když byl minis­trem prá­ce a soci­ál­ních věcí. V roce 2012, kdy byla kri­ze, se změ­ni­lo finan­co­vá­ní pěs­toun­ské péče, stát pení­ze pro děti v pěs­toun­ské péči našel, a minu­lá vlá­da je nena­šla. Řeší se, za kolik mili­ard se posta­ví kanál z Vlta­vy do Duna­je, ale jeden a půl mili­ar­dy pro děti se nena­jde ? To je pros­tě špat­ně. Navíc do toho při­šla ener­ge­tic­ká kri­ze a vyso­ká infla­ce. Jestli­že má paní, kte­rá se sta­rá tře­ba o dvě děti, 28 000 hrubé­ho a byd­lí v Pra­ze, tak se neu­ži­ví. Po zapla­ce­ní nájmu, inka­sa, odvo­dů jí zůsta­ne nej­výš 8 000 na všech­ny potře­by na měsíc.

Vypadá to, že by se v nové vládě tématu pěstounství někdo ujal ?

Naštěs­tí se toho chce cho­pit KDU-ČSL a Mari­án Jureč­ka. Snad se mu poda­ří doká­zat, že na pěs­tou­nech zále­ží. My může­me dělat kam­pa­ně na pod­po­ru pěs­toun­ství, ale v této situ­a­ci je to sko­ro mar­né. Pěs­touni jsou naštva­ní a sotva budou říkat své­mu oko­lí : pojď­te do toho také. Teď spíš řek­nou : pořád to mění, říka­jí, jak jsme dra­zí… Zkrát­ka ta nove­la je pro reál­ný život hod­ně nepovedená.

Dá se to alespoň částečně napravit prováděcími předpisy ?

Do urči­té míry to mož­né je. Pro­vá­dě­cí před­pi­sy se týka­jí zvláš­tě roz­li­šo­vá­ní na zpro­střed­ko­va­né a nezpro­střed­ko­va­né pěs­toun­ství. Tady se něja­ký pro­stor najde. Dal­ší věc je zajiš­ťo­va­cí pří­spě­vek, což je dáv­ka pro děti, kte­ré jsou plno­le­té, stu­du­jí a chtě­jí ode­jít z pěs­toun­ské rodi­ny. Jen­že tako­vé děti vět­ši­nou neod­chá­ze­jí. Když plno­le­té stu­du­jí­cí dítě zůsta­ne v dět­ském domo­vě, řeší to jiný zákon. Dítě z pěs­toun­ské rodi­ny dosta­ne 15 000 na měsíc a má se nějak uži­vit. Do roku 2027 je pře­chod­né obdo­bí, kdy je mož­nost vol­by mezi pří­spěv­kem na úhra­du potřeb dítě­te plus odmě­nou pěs­tou­na nebo zao­pat­řo­va­cím pří­spěv­kem. Ale po tom­to roce pěs­toun­skou dáv­ku v momen­tě plno­le­tos­ti svě­ře­né­ho dítě­te pěs­touni auto­ma­tic­ky pře­sta­nou dostá­vat, bude jim tře­ba kolem šede­sá­ti let, nikdo už je neza­měst­ná, na důchod ješ­tě nebu­dou mít nárok, zato budou muset pla­tit soci­ál­ní a zdra­vot­ní pojiš­tě­ní. Zno­vu je to zprá­va od stá­tu ve smys­lu : My nevě­ří­me, že rodi­na je nej­lep­ší mís­to, kde se dítě může při­pra­vo­vat na svůj samo­stat­ný život. Ústav fun­gu­je dál, i když je dítě plno­le­té, ale pěs­tou­ny stát pod­po­ro­vat pře­sta­ne. Mezi řád­ky se z toho dá číst, že ústav se o děti sta­rá dob­ře, ale pěs­touni se o ně dob­ře nestarají.

Nove­la záko­na se hlav­ně zamě­řu­je na Zaří­ze­ní pro děti vyža­du­jí­cí oka­mži­tou pomoc. Kaž­dý rok ZDVO­Py dostá­va­ly 62 mili­o­nů z rezerv, pro­to­že měly 22 800 na dítě na měsíc a za to neby­ly schop­né exis­to­vat. Kvů­li tomu vznik­la vel­ká část záko­na, kde je do finan­co­vá­ní ZDVO­Pů zapo­je­ná i obec. Sys­té­mo­vě je to, mys­lím, dob­ře, ale při­šlo to ve špat­né době. Pod­le zahra­nič­ních vzo­rů je to posta­ve­né tak, že pokud obec nedo­ká­že pod­po­řit rodi­nu, aby se neroz­padla a děti neskon­či­ly v ZDVO­Pu, musí na ně při­spí­vat. Dal­ší věc je, že mno­hem lev­ně­ji obec vyjde, když bude pla­tit pří­spě­vek 8 600 pěs­tou­nům než 36 000 ústa­vu. Zatím to ale není zakot­ve­né v záko­ně o obcích.

Co nový zákon znamená pro doprovázející organizace jako je SPR ?

Pro nás zna­me­ná zvý­še­ní pří­spěv­ku na rodi­nu ze 48 000, kte­ré byly schvá­le­ny v roce 2012, na 54 000 Kč, což je cca o 12,5% více. Výzkum­ný ústav prá­ce a soci­ál­ních věcí v roce 2021 vyčís­lil reál­né nákla­dy na dopro­vá­ze­ní jed­né rodi­ny na 71 000 Kč. K tomu je tře­ba si uvě­do­mit, jaká je infla­ce a také sku­teč­nost, že tou­to ces­tou stát pře­ná­ší nákla­dy na péči o rodi­ny na něko­ho jiné­ho. Část pro­střed­ků tak musí­me my i dal­ší nezisko­vé orga­ni­za­ce obsta­rat jinak. Navíc tu lidé pra­cu­jí za pla­ty, kte­ré neod­po­ví­da­jí jejich kvalifikaci.

Jak se s tímto finančním stavem SPR popasuje ?

Ve chví­li, kdy mají všech­ny pra­cov­ni­ce napl­ně­nou kapa­ci­tu, což zna­me­ná, že kaž­dá dopro­vá­zí 24 až 26 rodin, tak bychom měli s finan­ce­mi vyjít. Z dří­věj­ších let máme něja­kou rezer­vu, kdy­by nasta­la oprav­du hava­rij­ní situ­a­ce, ale kaž­dý rok podá­vá­me žádosti o gran­ty a dota­ce, zamýš­lí­me se nad stra­te­gií fun­drai­sin­gu a nad mož­nost­mi, jak zís­kat nové dár­ce pro naše projekty.

Takováto finanční situace vás asi nutí dělat alespoň občas nepopulární rozhodnutí.

Zatím jsme muse­li sní­žit pří­spě­vek pro rodi­ny na uhra­ze­ní napří­klad tábo­rů pro děti nebo ško­le­ní u jiných orga­ni­za­cí. Dřív jsme jim pře­dá­va­li asi o tře­ti­nu víc než jiné dopro­vá­ze­jí­cí orga­ni­za­ce, a nyní jsme se dosta­li na stej­nou úroveň.

Zákon se tedy moc nepovedl. Co se v posledním roce povedlo a nepovedlo Sdružení ?

V Pra­ze, Zno­jmě a Budě­jo­vi­cích jsme měli inspek­ci soci­ál­ně práv­ní ochra­ny z Úřa­du prá­ce, kte­rá byla vel­mi důklad­ná a důsled­ná. A ve všech třech poboč­kách jsme byli hod­no­ce­ni jako vyni­ka­jí­cí. Tedy že náš sys­tém dopro­vá­ze­ní je nasta­ven dob­ře a pro rodi­ny je pří­nos­ný. Také to uka­zu­je, že kva­li­ta pobo­ček je vyrov­na­ná, jsme schop­ni ji udr­žet a že nabí­zí­me hod­no­ty, kte­ré jsou jedinečné.

I v době covi­do­vé jsme dál dopro­vá­ze­li a pomá­ha­li rodi­nám s při­ja­tý­mi dět­mi. Také už máme asi sto­pro­cent­ní pro­mo­ře­nost našich pra­cov­nic 🙂 Pomá­ha­li jsme se vzdě­lá­vá­ním dětí, udr­žo­va­li jsme kon­tak­ty se ško­la­mi. Do někte­rých rodin jsme doda­li počí­ta­če a table­ty pro distanč­ní výu­ku, abychom pomoh­li dětem v době nej­těž­ší­ho loc­kdow­nu. Moc bych chtěl podě­ko­vat našim dopro­vá­ze­jí­cím pra­cov­ni­cím, že všech­no tak dob­ře zvládly.

Ško­da, že jsme muse­li zru­šit tře­ba miku­láš­ské nebo den pěs­toun­ských rodin, na kte­ré se všich­ni těši­li. Epi­de­mie byla tak hro­zi­vá, že jsme si nemoh­li dovo­lit tyto akce uspořádat.

Poved­lo se nato­čit skvě­lé pod­cas­ty na téma pěs­toun­ství, kte­ré si může kaž­dý poslech­nout na našem webu. Poved­ly se dvě kon­fe­ren­ce : v dub­nu Dítě v pěs­toun­ské péči a trau­ma a v květ­nu setká­ní pěs­tou­nů Vise­grád­ské čtyř­ky s názvem Pěs­toun­ství jako zápas o duši, kvů­li covi­du uspo­řá­da­né přes internet.

Po pět­a­dva­ce­ti letech jsme zru­ši­li časo­pis Prů­vod­ce náhrad­ní rodin­nou péčí. To mě tro­chu trá­pí. V Pra­ze a Plzni se chys­ta­jí vyrá­bět si tako­vé dvou­strán­ko­vé letá­ky s infor­ma­ce­mi, aby ho tro­chu nahra­di­li a měli do rodin co přinést.

Dal­ší zku­še­nos­tí loň­ské­ho roku bylo tor­ná­do na již­ní Mora­vě. Vůči pěs­toun­ské rodi­ně, kte­rá jím byla zasa­že­na, se zved­la vel­ká vlna soli­da­ri­ty a pod­po­ry jak od zaměst­nan­ců, tak od ostat­ních pěstounů.

Jak budou tedy vypadat letošní akce pro pěstouny s ohledem na financování a na covid ?

Sna­ží­me se nabí­zet stej­né množ­ství akti­vit jako před pan­de­mií a před nove­lou záko­na 359/1999 Sb., ale je tam jeden roz­díl, pěs­touni při vzdě­lá­va­cích poby­tech musí nést spo­lu­účast na stra­vo­vá­ní. V roce 2019 roz­hod­lo MPSV, že pěs­touni mají při­spí­vat na stra­vu. Před­tím jsme veš­ke­ré nákla­dy hra­di­li z pří­spěv­ku od stá­tu, poz­dě­ji z darů, ale při dneš­ních cenách potra­vin už se to nedá ufinancovat.

Také jsme kvů­li covi­du pře­ved­li mno­ho semi­ná­řů na webi­ná­ře. Zájem je veli­ký, pro pěs­tou­ny je to úspo­ra času, když si před­náš­ku mohou poslech­nout doma u počí­ta­če a nemu­sí nikam jez­dit. Tato for­ma ale neu­mož­ňu­je tako­vé sdí­le­ní zku­še­nos­tí a zážit­ků, jaké bylo obvyk­lé při osob­ních setkáních.

Na co se vy osobně těšíte v letošním roce ?

Na den pěs­toun­ských rodin. A na setká­ní zaměst­nan­ců, kte­ré jsme vlo­ni kvů­li covi­du nemě­li. Rád osob­ně s kaž­dým mlu­vím a opa­ko­va­ně si uvě­do­mu­ji, jací tu pra­cu­jí úžas­ní lidé. Za své zaměst­nan­ky­ně a zaměst­nan­ce dám ruku do ohně.

Děku­ji za rozhovor

Sdílet článek na sociálních sítích:
Lenka Pospíšilová
Lenka Pospíšilová
redaktorka blogu