Po roce a půl práce v září 2021 schválila Sněmovna novelu Zákona 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí. Po necelých třech měsících, kdy je v platnosti, se ukazují pozitiva i negativa nových pravidel. Jak vidí kvalitu a praktičnost zákona, který ovlivňuje pěstounskou péči, Pavel Šmýd, předseda Sdružení pěstounských rodin ?
Jaké klady a zápory vidíte v novele zákona 359/1999 Sb. po půl roce od schválení ?
Velmi zásadní je poslední pozměňovací část, kterou navrhnul poslanec Juchelka šest dní před hlasováním, s tím, že tuto verzi hnutí ANO podpoří, ale jinou ne. V průběhu minulého roku vzniklo k tomu zákonu padesát šest pozměňovacích návrhů, které byly staženy s tím, že ANO podpoří jen ten Juchelkův. A on tam právě, mimo jiné, vložil rozdělení zprostředkovaný/nezprostředkovaný pěstoun, které si spousta lidí moc nevšimlo nebo možná nevědělo, co si pod tím má představit. Už bylo tak málo času, že o tom nešlo diskutovat, takže ve sněmovně se to schválilo, ale například v senátu se vedla čtyřhodinová diskuse na téma, jak je ten zákon špatný. Nicméně ho také schválili, protože se blížily volby, a neschválení by znamenalo čekat na ustavení nové sněmovny, tedy celé nové zpracovávání zákona, což by v nejlepším případě trvalo zase tak rok a půl. Opravdu je tam spousta věcí špatně nastavených nebo nedotažených. Na všechny strany z nového zákona vyčuhuje, že stát si neváží náhradní rodinné péče. Prarodičům v pozici pěstounů se plat změnil na dávku, která je osekaná o sociální a zdravotní pojištění a o daň. Jenomže ta pojištění a daň stejně tečou do státní pokladny. Příbuzenští pěstouni ty odvody musí zaplatit, a ještě dostanou o to méně. Toto se dá lehce přeložit jako : my si vaší práce o třetinu méně vážíme. Takže lidé jsou naštvaní. Kdyby tito příbuzní pěstouni řekli : My vám, státe, ta děcka necháme a starejte se, rázem nám ve vzduchu visí 15000 dětí, které by spadly do systému státní péče. Zase by bylo třeba oprášit velké ústavy, kde žilo třeba sto padesát až tři sta dětí. Kdyby se v zákonu zakotvilo, že alespoň stávajícím pěstounům zůstane všechno, jak měli, a změna nastane až pro ty nové po 1. lednu 2022, bylo by to menší zlo.
Asi není zrovna jednoduché toto pěstounům vysvětlovat.
Určitě to není příjemné a naše doprovázející pracovnice se s tím musí nějak vyrovnat. Další věc je, že OSPODy nejsou schopné některým rodinám říct, že jim plat pěstouna spojený s pojištěním a daní, nedají. Žádný pracovník, pracovnice OSPODu se nechce hádat s klienty o peníze, zvlášť, když tam nastoupí početná, velmi halasná, nepřizpůsobivá rodina. Navíc je na OSPODech personální nouze. Ke všemu tato částka je ve státním rozpočtu úplný drobek na jeho konci, což říkal kdysi už Petr Nečas, když byl ministrem práce a sociálních věcí. V roce 2012, kdy byla krize, se změnilo financování pěstounské péče, stát peníze pro děti v pěstounské péči našel, a minulá vláda je nenašla. Řeší se, za kolik miliard se postaví kanál z Vltavy do Dunaje, ale jeden a půl miliardy pro děti se nenajde ? To je prostě špatně. Navíc do toho přišla energetická krize a vysoká inflace. Jestliže má paní, která se stará třeba o dvě děti, 28 000 hrubého a bydlí v Praze, tak se neuživí. Po zaplacení nájmu, inkasa, odvodů jí zůstane nejvýš 8 000 na všechny potřeby na měsíc.
Vypadá to, že by se v nové vládě tématu pěstounství někdo ujal ?
Naštěstí se toho chce chopit KDU-ČSL a Marián Jurečka. Snad se mu podaří dokázat, že na pěstounech záleží. My můžeme dělat kampaně na podporu pěstounství, ale v této situaci je to skoro marné. Pěstouni jsou naštvaní a sotva budou říkat svému okolí : pojďte do toho také. Teď spíš řeknou : pořád to mění, říkají, jak jsme drazí… Zkrátka ta novela je pro reálný život hodně nepovedená.
Dá se to alespoň částečně napravit prováděcími předpisy ?
Do určité míry to možné je. Prováděcí předpisy se týkají zvláště rozlišování na zprostředkované a nezprostředkované pěstounství. Tady se nějaký prostor najde. Další věc je zajišťovací příspěvek, což je dávka pro děti, které jsou plnoleté, studují a chtějí odejít z pěstounské rodiny. Jenže takové děti většinou neodcházejí. Když plnoleté studující dítě zůstane v dětském domově, řeší to jiný zákon. Dítě z pěstounské rodiny dostane 15 000 na měsíc a má se nějak uživit. Do roku 2027 je přechodné období, kdy je možnost volby mezi příspěvkem na úhradu potřeb dítěte plus odměnou pěstouna nebo zaopatřovacím příspěvkem. Ale po tomto roce pěstounskou dávku v momentě plnoletosti svěřeného dítěte pěstouni automaticky přestanou dostávat, bude jim třeba kolem šedesáti let, nikdo už je nezaměstná, na důchod ještě nebudou mít nárok, zato budou muset platit sociální a zdravotní pojištění. Znovu je to zpráva od státu ve smyslu : My nevěříme, že rodina je nejlepší místo, kde se dítě může připravovat na svůj samostatný život. Ústav funguje dál, i když je dítě plnoleté, ale pěstouny stát podporovat přestane. Mezi řádky se z toho dá číst, že ústav se o děti stará dobře, ale pěstouni se o ně dobře nestarají.
Novela zákona se hlavně zaměřuje na Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Každý rok ZDVOPy dostávaly 62 milionů z rezerv, protože měly 22 800 na dítě na měsíc a za to nebyly schopné existovat. Kvůli tomu vznikla velká část zákona, kde je do financování ZDVOPů zapojená i obec. Systémově je to, myslím, dobře, ale přišlo to ve špatné době. Podle zahraničních vzorů je to postavené tak, že pokud obec nedokáže podpořit rodinu, aby se nerozpadla a děti neskončily v ZDVOPu, musí na ně přispívat. Další věc je, že mnohem levněji obec vyjde, když bude platit příspěvek 8 600 pěstounům než 36 000 ústavu. Zatím to ale není zakotvené v zákoně o obcích.
Co nový zákon znamená pro doprovázející organizace jako je SPR ?
Pro nás znamená zvýšení příspěvku na rodinu ze 48 000, které byly schváleny v roce 2012, na 54 000 Kč, což je cca o 12,5% více. Výzkumný ústav práce a sociálních věcí v roce 2021 vyčíslil reálné náklady na doprovázení jedné rodiny na 71 000 Kč. K tomu je třeba si uvědomit, jaká je inflace a také skutečnost, že touto cestou stát přenáší náklady na péči o rodiny na někoho jiného. Část prostředků tak musíme my i další neziskové organizace obstarat jinak. Navíc tu lidé pracují za platy, které neodpovídají jejich kvalifikaci.
Jak se s tímto finančním stavem SPR popasuje ?
Ve chvíli, kdy mají všechny pracovnice naplněnou kapacitu, což znamená, že každá doprovází 24 až 26 rodin, tak bychom měli s financemi vyjít. Z dřívějších let máme nějakou rezervu, kdyby nastala opravdu havarijní situace, ale každý rok podáváme žádosti o granty a dotace, zamýšlíme se nad strategií fundraisingu a nad možnostmi, jak získat nové dárce pro naše projekty.
Takováto finanční situace vás asi nutí dělat alespoň občas nepopulární rozhodnutí.
Zatím jsme museli snížit příspěvek pro rodiny na uhrazení například táborů pro děti nebo školení u jiných organizací. Dřív jsme jim předávali asi o třetinu víc než jiné doprovázející organizace, a nyní jsme se dostali na stejnou úroveň.
Zákon se tedy moc nepovedl. Co se v posledním roce povedlo a nepovedlo Sdružení ?
V Praze, Znojmě a Budějovicích jsme měli inspekci sociálně právní ochrany z Úřadu práce, která byla velmi důkladná a důsledná. A ve všech třech pobočkách jsme byli hodnoceni jako vynikající. Tedy že náš systém doprovázení je nastaven dobře a pro rodiny je přínosný. Také to ukazuje, že kvalita poboček je vyrovnaná, jsme schopni ji udržet a že nabízíme hodnoty, které jsou jedinečné.
I v době covidové jsme dál doprovázeli a pomáhali rodinám s přijatými dětmi. Také už máme asi stoprocentní promořenost našich pracovnic 🙂 Pomáhali jsme se vzděláváním dětí, udržovali jsme kontakty se školami. Do některých rodin jsme dodali počítače a tablety pro distanční výuku, abychom pomohli dětem v době nejtěžšího lockdownu. Moc bych chtěl poděkovat našim doprovázejícím pracovnicím, že všechno tak dobře zvládly.
Škoda, že jsme museli zrušit třeba mikulášské nebo den pěstounských rodin, na které se všichni těšili. Epidemie byla tak hrozivá, že jsme si nemohli dovolit tyto akce uspořádat.
Povedlo se natočit skvělé podcasty na téma pěstounství, které si může každý poslechnout na našem webu. Povedly se dvě konference : v dubnu Dítě v pěstounské péči a trauma a v květnu setkání pěstounů Visegrádské čtyřky s názvem Pěstounství jako zápas o duši, kvůli covidu uspořádané přes internet.
Po pětadvaceti letech jsme zrušili časopis Průvodce náhradní rodinnou péčí. To mě trochu trápí. V Praze a Plzni se chystají vyrábět si takové dvoustránkové letáky s informacemi, aby ho trochu nahradili a měli do rodin co přinést.
Další zkušeností loňského roku bylo tornádo na jižní Moravě. Vůči pěstounské rodině, která jím byla zasažena, se zvedla velká vlna solidarity a podpory jak od zaměstnanců, tak od ostatních pěstounů.
Jak budou tedy vypadat letošní akce pro pěstouny s ohledem na financování a na covid ?
Snažíme se nabízet stejné množství aktivit jako před pandemií a před novelou zákona 359/1999 Sb., ale je tam jeden rozdíl, pěstouni při vzdělávacích pobytech musí nést spoluúčast na stravování. V roce 2019 rozhodlo MPSV, že pěstouni mají přispívat na stravu. Předtím jsme veškeré náklady hradili z příspěvku od státu, později z darů, ale při dnešních cenách potravin už se to nedá ufinancovat.
Také jsme kvůli covidu převedli mnoho seminářů na webináře. Zájem je veliký, pro pěstouny je to úspora času, když si přednášku mohou poslechnout doma u počítače a nemusí nikam jezdit. Tato forma ale neumožňuje takové sdílení zkušeností a zážitků, jaké bylo obvyklé při osobních setkáních.
Na co se vy osobně těšíte v letošním roce ?
Na den pěstounských rodin. A na setkání zaměstnanců, které jsme vloni kvůli covidu neměli. Rád osobně s každým mluvím a opakovaně si uvědomuji, jací tu pracují úžasní lidé. Za své zaměstnankyně a zaměstnance dám ruku do ohně.
Děkuji za rozhovor
