Chci být pěstounem

Jaké děti přicházejí do pěstounské péče ?

Děti mají čas­to za sebou smut­né zku­še­nos­ti z původ­ních rodin nebo z ústav­ní­ho pro­stře­dí. Zaži­ly odmít­nu­tí vlast­ních rodi­čů, opuš­tě­ní, nedo­sta­tek lás­ky, pozor­nos­ti a bez­pe­čí. Čas­to se u nich pro­je­vu­jí násled­ky zane­dbá­vá­ní, týrá­ní i zne­u­ží­vá­ní. Mohou to být děti, kte­ré jsou zne­vý­hod­ně­né soci­ál­ně, jiné­ho etni­ka, nebo se zdra­vot­ním posti­že­ním či chro­nic­kým onemocněním.
 

„Slyšela jsem, že děti často trpí deprivací ? Jak se „deprivované“ děti projevují a jak k nim přistupovat?“

Psy­chic­ká depri­va­ce byla vyme­ze­na jako stav vznik­lý násled­kem tako­vých život­ních situ­a­cí, kdy dítě­ti není dána pří­le­ži­tost uspo­ko­jo­vat někte­ré z jeho psy­chic­kých potřeb v dosta­ču­jí­cí míře a po dosta­teč­ně dlou­hou dobu. Mno­ho dětí při­chá­ze­jí­cích do pěs­toun­ské péče vyka­zu­je pro­je­vy psy­chic­ké depri­va­ce. Ty mohou být vel­mi roz­lič­né. Může jít o cel­ko­vou apa­tii, nezá­jem, či nao­pak o sna­hu zís­kat pozor­nost „za kaž­dou cenu“. Záro­veň míva­jí pro­blém navá­zat bliž­ší soci­ál­ní vztah, cho­vá­ní může být pro­vo­ka­tiv­ní či jinak rušivé.
Pěs­toun­ská rodi­na má zásad­ní význam při nápra­vě psy­chic­ké depri­va­ce. Pro zdár­ný, tera­pe­u­tic­ký prů­běh pěs­toun­ské péče jsou nej­dů­le­ži­těj­ší hloub­ka a stá­lost cito­vých vzta­hů mezi pěs­tou­ny a dět­mi, tole­ran­ce k pro­blé­mům a poru­chám dítě­te a spo­leč­ná život­ní perspektiva.
 

Čemu věnovat zvláštní pozornost při péči o dítě minoritního etnika ?

V evi­den­ci dětí vhod­ných pro náhrad­ní rodin­nou péči je vel­ké množ­ství dětí mino­rit­ní­ho etni­ka, zejmé­na rom­ských. Život v pěs­toun­ské rodi­ně může být pro tyto děti vel­kou šan­cí na uplat­ně­ní v naší vět­ši­no­vé spo­leč­nos­ti. Rom­ské děti býva­jí hod­no­ce­ny jako nápad­ně čilé a pohyb­li­vé, někdy až neklid­né, druž­né, se sklo­nem k domi­nan­ci a smys­lem pro humor. Čas­to je jim při­pi­so­vá­na dob­ro­sr­deč­nost, neso­bec­kost, štěd­rost. Na dru­hé stra­ně vystu­pu­je do popře­dí i malá sna­ži­vost, nedo­sta­tek cti­žá­dosti, posluš­nos­ti a peč­li­vos­ti. V obdo­bí dospí­vá­ní se mohou obje­vit někdy pro­blémy ve vytvá­ře­ní vlast­ní iden­ti­ty a v při­je­tí své­ho „rom­ství“.
 
Vel­mi dob­ré zku­še­nos­ti s při­ja­tý­mi rom­ský­mi dět­mi nám popi­su­je paní Marcela :

…Na naší malé ves­nič­ce byly děti vel­mi dob­ře při­ja­ty. Už od mateř­ské ško­ly se zapo­ji­ly do míst­ní­ho taneč­ní­ho a pěvec­ké­ho krouž­ku. Paní uči­tel­ka vyu­ži­la jejich při­ro­ze­né hudeb­ní nadá­ní a pod­po­ro­va­la děti při účas­tech na vystou­pe­ních. Děv­ča­ta jsou vel­mi vní­ma­vá k pochva­le a již něko­li­krát se v sou­tě­žích umís­ti­la na před­ních příč­kách. To je samo­zřej­mě moti­vu­je i k dosa­ho­vá­ní dob­rých výsled­ků ve škol­ním vyu­čo­vá­ní. Chla­pec je zase výbor­ný ve fot­ba­le. S jejich výcho­vou a začle­ně­ním mezi vrs­tev­ní­ky nemá­me žád­né pro­blémy… 

Paní Marcela
 
Pěs­touni musí dítě­ti pomo­ci vyrov­nat se s raso­vý­mi před­sud­ky oko­lí a nau­čit je, jak jim čelit. Je tře­ba budo­vat zdra­vé sebe­vě­do­mí dítě­te, sezna­mo­vat ho s klad­ný­mi strán­ka­mi kul­tu­ry, ze kte­ré vzešlo.
 
Pří­pad­né pro­blémy je vhod­né řešit se škol­ním psy­cho­lo­gem, výchov­ným porad­cem ve škol­ském zaří­ze­ní či psy­cho­lo­gem Porad­ny náhrad­ní rodin­né péče Sdru­že­ní pěs­toun­ských rodin. Naše psy­cho­lož­ky jsou pěs­tou­nům k dis­po­zi­ci v Porad­nách NRP v Brně, Kro­mě­ří­ži, Plzni a Pra­ze. Viz Kon­tak­ty.

Krát­ké medai­lón­ky děti, pro kte­ré jed­not­li­vé kra­je hle­da­jí vhod­nou rodi­nu, může­te najít zde.