Ve společnosti budou vždy existovat děti, které nemohou vyrůstat v péči svých rodičů a to z různých důvodů. Nemusí se vždy jednat o selhání rodičovské péče, ale třeba o úmrtí rodičů nebo jejich závažnou nemoc.
V současnosti stát nabízí několik forem náhradní péče (tedy péče mimo biologickou rodinu), jejichž cílem je pomoci ohroženým dětem vyrůstat v bezpečném prostředí :
- Ústavní péče : dětský domov, dětský domov se školou, diagnostický ústav, výchovný ústav, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, domov pro osoby se zdravotním postižením.
- Náhradní rodinná péče (NRP), která má více forem :
Péče jiné osoby (svěřenectví),
Pěstounská péče,
Pěstounská péče na přechodnou dobu,
Poručenství s osobní péčí,
Osvojení (adopce).
Zvláštní formou pomoci ohroženým dětem, především staršího věku a z velkých sourozeneckých skupin, kteří jsou umístěny do ústavního zařízení, je péče hostitelská. Více o hostitelské péči najdete zde.
Proč tomu tak je ?
Dlouholetou zkušeností, podpořenou výzkumy, je prokázáno, že náhradní rodinná péče dokáže lépe naplnit potřeby dítěte než péče ústavní.
Psycholog Zdeněk Matějček definoval pět základních potřeb dětí v raném věku, které jsou klíčové pro zdravý vývoj a vyrovnanou osobnost. Mezi tyto potřeby patří :
- Potřeba stimulace (podnětů),
- Smysluplného světa (svět, který má pravidla a řád),
- Pozitivní identity,
- Citové jistoty,
- Otevřené budoucnosti.
Přestože se personál ústavních zařízení často opravdu snaží ze všech sil, nemůže plně nahradit péči rodičů, adoptivních rodičů ani pěstounů a zajistit naplnění všech potřeb dítěte – zejména těch psychických a vztahových. Už samotná Úmluva o právech dítěte připomíná, že pro harmonický rozvoj osobnosti má dítě vyrůstat v rodinném prostředí, v atmosféře lásky, porozumění a stability.
Co zažívá dítě v rodině, co ústav nenahradí ?
V rodině dítě každý den zažívá přirozený rytmus života, který buduje jeho pocit bezpečí, stabilitu i identitu a učí ho navazovat vztahy. Jde hlavně o drobné každodenní situace, rutinu – ranní vstávání, společné jídlo, večerní uspávání, sdílené radosti i starosti, ale také o rodinné rituály a zvyky. Právě tyto zdánlivě obyčejné věcí dávají dítěti jistotu, že někam patří.
Učí se, že blízcí mohou být unavení, nemocní nebo podráždění, ale neznamená to konec vztahu.
Poznává dynamiku skutečné rodiny – drobná nedorozumění, humor, zlozvyky, příběhy i to, že někdo občas „pomlouvá tetu Marušku“.
Vnímá individualitu každé rodiny a její specifické hodnoty.
Učí se rolím podle věku a zapojuje se do běžného fungování domácnosti atd.
Tato pestrost je klíčová pro to, aby z dítěte vyrostla odolná osobnost, schopná dobrých vztahů v dospělosti. V institucionální péči, kde se personál střídá ve směnách a musí přistupovat k dětem z pozice „profesionálů“, takové situace nevznikají v plném rozsahu a přirozeně.
Samozřejmě i ústavní péče, jak ji známe, zaznamenala obrovský posun. V Čechách bylo na konci 19. století povinností obce se postarat o nezaopatřené dítě. Vzhledem k tomu, že většina obcí neměla k dispozici vhodné zařízení, kam by bylo možné dítě umístit (např. sirotčinec), bylo dítě ubytováno v obecní pastoušce nebo chodilo žebrat po jednotlivých domácnostech v obci. Často tak dítě představovalo pro obec nežádoucí přítěž, mohlo např. pomáhat pást pastýři obecní dobytek nebo se toulalo od domu k domu, odkázáno na milost obyvatelům obce.
Ale je cílem transformace ústavní péče úplné zrušení ústavní péče ? Odborníci se shodují, že v určitých případech bude specifická forma pobytové péče stále nutná. Týká se to především dětí s velmi těžkým zdravotním nebo kombinovaným postižením, dětí s vážnými poruchami chování nebo potřebou ochranné výchovy. Nadále budou existovat i zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (ZDVOP), jako je například Klokánek, která slouží ke krizovému, krátkodobému pobytu, než se najde trvalé řešení.
O formách NRP podrobněji.
Základní rozdíl mezi osvojením (adopcí) a pěstounskou péčí.
Hlavní rozdíl spočívá v trvalosti a právních důsledcích pro dítě i rodiče. Zatímco osvojení (adopce) rodinu právně nahrazuje, pěstounská péče je formou pomoci dítěti, které se do své původní rodiny může teoreticky vrátit.
- Osvojit je možné pouze právně volné dítě. To znamená, že se biologičtí rodiče dítěte zřeknou. Mezi novým rodičem a přijatým dítětem vzniká po právní stránce stejný vztah jako u vlastního dítěte (zastupování rodičů, dědická práva, v rodném listu jsou zapsáni jako rodiče, adoptivní rodiče nedostávají dávky pěstounské péče). Současně zanikají všechna vzájemná práva a povinnosti mezi dítětem a jeho původní rodinou. Dětí k osvojení je však velice málo.
- Do pěstounské péče jsou přijímány děti, které právně volné nejsou. Pěstoun má k dítěti jasně vymezená práva, která jsou ale užší než práva rodiče. V českém právu platí, že pěstoun o dítě pečuje, ale (pokud není zároveň poručníkem) není jeho zákonným zástupcem. Pěstoun má právo a povinnost o dítě osobně pečovat, bydlet s ním a vychovávat ho. V rámci běžného života rozhoduje o denním režimu, stravě nebo trávení volného času. Pěstoun může sám rozhodovat o věcech, které se považují za běžné (např. běžná ošetření u lékaře, běžná komunikace se školou, účast dítěte na školních výletech). V podstatných věcech (např. podání přihlášky na střední školu, operace, vydání pasu) potřebuje pěstoun : souhlas rodiče (pokud má rodič stále rodičovskou odpovědnost) nebo rozhodnutí soudu, pokud rodič nesouhlasí nebo není k dispozici.
Jak se liší „klasická“ pěstounská péče a pěstounská péče na přechodnou dobu ?
- „Klasická“ dlouhodobá pěstounská péče ve většině případů trvá až do dosažení zletilosti dítěte v pěstounské péči.
- Do pěstounské péče na přechodnou dobu jsou děti svěřovány pouze na dobu, než se jejich situace trvale vyřeší, a to buď vrácením do původní biologické rodiny, svěřením do dlouhodobé pěstounské péče nebo osvojením. Situace dítěte musí být vyřešena během jednoho roku.
Co je zprostředkovaná a nezprostředkovaná pěstounská péče ?
- Zprostředkovaná pěstounská péče vzniká tehdy, když zájemce absolvuje přípravy k přijetí dítěte do rodiny a odborné posouzení, následně je zařazen do evidence pro zprostředkování náhradní rodinné péče a poté je vybrán jakožto vhodný náhradní pečovatel pro konkrétní dítě z evidence krajského úřadu.
- Za nezprostředkovanou pěstounskou péči se považuje péče osoby příbuzné nebo dítěti blízké, která podá přímý návrh k soudu na svěření dítěte do pěstounské péče. Za nezprostředkovanou péči se pěstounství považuje i tehdy, kdy se zájemce chce ujmout konkrétního dítěte a požádá o jeho svěření do své pěstounské péče rovněž přímým návrhem k soudu. Nárok na příspěvek při pěstounské péči má osoba pečující poskytující dítěti nezprostředkovanou pěstounskou péči, má-li uzavřenou dohodu o výkonu pěstounské péče.
Jak se liší péče jiné osoby (svěřenectví) a poručenství s osobní péčí ?
- V případě svěřenectví mají rodiče stále rodičovskou odpovědnost, ale z nějakého důvodu nemohou o dítě pečovat. Pečující osoba tudíž není zákonným zástupcem dítěte. Nemůže rozhodovat o podstatných záležitostech dítěte (např. výběr školy, operace). V těch záležitostech musí mít souhlas soudu nebo biologického rodiče dítěte. Pečující osoby mají nárok na obdobnou finanční podporu jako pěstouni. Téměř výhradně jde o příbuzné dítěte (prarodiče, tety) nebo osoby dítěti blízké (sousedé, rodinní přátelé), u kterých je silná citová vazba směrem k dítěti. Od ledna 2025 se rozdíly mezi svěřenectvím a nezprostředkovanou pěstounskou péčí téměř smazaly. Rozdíl je v tom, že v případě svěřenectví mají rodiče povinnost platit výživné přímo pečující osobě. Vy s těmito penězi hospodaříte pro potřeby dítěte. U nezprostředkované pěstounské péče je výživné od rodičů příjmem státu.
- Poručenství s osobní péčí nastupuje v situacích, kdy dítě nemá nikoho s plnou rodičovskou odpovědností. Poručník je zákonným zástupcem dítěte. Má téměř stejná práva jako rodič, ale v podstatných věcech podléhá dohledu soudu. Poručník, který o dítě osobně pečuje, má nárok na dávky pěstounské péče. Pořád se ale nejedná o právně volné dítě a nemůže být osvojeno.
Užitečné odkazy k tématu :
Sirotci v minulých staletích (článek na blogu)
Formy náhradní rodinné péče (stránky MPSV)