Chci být pěstounem

Máme předpoklady k pěstounské péči ?

Než se vydá­te na úřad podat žádost o při­je­tí dítě­te do pěs­toun­ské péče, musí­te si odpo­vě­dět na mno­ho otá­zek. Prv­ní a nej­dů­le­ži­těj­ší z nich je otáz­ka, proč se k tako­vé­mu kro­ku odhod­lá­vám, co mne k tomu vede. Nemé­ně důle­ži­té je pro­brat svůj záměr s nej­bliž­ší rodi­nou, zamys­let se nad tím, jak tuto sku­teč­nost při­jme i Vaše šir­ší rodi­na, přá­te­lé, zná­mí a sou­se­dé. Je dob­ré si říct, zda bude­te schop­ni ustát i jejich pří­pad­né nepo­cho­pe­ní Vámi zvo­le­né život­ní ces­ty. To vše a mno­ho dal­ší­ho, jsou sta­veb­ní­mi kame­ny, kte­ré spo­lu­u­tvá­ře­jí moti­va­ci k při­je­tí dítě­te. Vyzrá­lost a reflexe vlast­ních moti­vač­ních zdro­jů, ale i prů­běž­né vzdě­lá­vá­ní v této oblas­ti se mohou stát vět­ší záru­kou úspěš­nos­ti náhrad­ní rodin­né péče. 

Odpo­vě­dí na otáz­ku moti­va­ce se musí zabý­vat nejen budou­cí žada­te­le, ale i odbor­ní­ci, kte­ří žada­te­le posu­zu­jí a na zvlád­nu­tí tako­vých úko­lů při­pra­vu­jí. U bezdět­ných párů, uva­žu­jí­cích o osvo­je­ní (adop­ci), to bývá zpra­vi­dla nena­pl­ně­ná rodi­čov­ská potře­ba, tou­ha ucho­vat rod a sou­ži­tím s dět­mi dát své­mu živo­tu smy­sl. Při­je­tí bio­lo­gic­ky cizí­ho dítě­te je nároč­ný úkol, kte­rý úspěš­ně zvlád­nou jen ty páry či jed­not­liv­ci, kte­ří pře­ko­na­li trau­ma nedob­ro­vol­né bezdět­nos­ti a pro tako­vé řeše­ní se roz­hod­li po zra­lé úva­ze. Bez bez­vý­hrad­né­ho při­je­tí dítě­te tako­vé­ho jaké je, a plné­ho osob­ní­ho nasa­ze­ní nelze oče­ká­vat, že nově vytvo­ře­né rodin­né spo­le­čen­ství bude i plně funkční.

Poně­kud jiné to je u žada­te­lů o při­je­tí dítě­te do pěs­toun­ské péče. Jejich moti­va­ce se od moti­va­ce bezdět­ných kva­li­ta­tiv­ně liší. Zájem­ci o pěs­toun­tví vět­ši­nou své vlast­ní děti mají a býva­jí pro­to ve své rodi­čov­ské potře­bě zce­la uspo­ko­je­ni. Míva­jí však nevy­čer­pa­ný cito­vý poten­ci­ál i dosta­teč­nou ener­ge­tic­kou záso­bu dát život­ní šan­ci ješ­tě dal­ším dětem. Nej­čas­tě­ji jsou vede­ni altru­is­tic­ký­mi moti­vy, ve svých náro­cích býva­jí i mno­hem tole­rant­něj­ší a pro­to se lépe vyrov­ná­va­jí s nej­růz­něj­ší­mi těž­kost­mi, kte­ré péče a výcho­va při­ja­tých dětí vyžaduje.

Když jsme při­ja­li Maruš­ku a Anič­ku, vše se toči­lo jen kolem nich. V noci jsem se nevy­spa­la a přes den jsme jez­di­li hned k zuba­ři, na ORL, kar­di­o­lo­gii, aler­go­lo­gii, logo­pe­dii nebo reha­bi­li­ta­ci. Bez pod­po­ry a pomo­ci man­že­la i babič­ky, bych to nezvlád­la. Jsem šťast­ná, že je na mého muže spo­leh­nu­tí a hol­ky ho pros­tě milu­jí. Při této nároč­né péči se celá naše rodi­na ješ­tě více semkla…

Pěs­toun­ka Eva

 
 

Pro jakou pěstounskou péči se máme rozhodnout ? Hodně se nyní mluví o přechodné pěstounské péči.

U pěs­toun­ské péče na pře­chod­nou dobu je zásad­ním před­po­kla­dem být při­pra­ven na to, že dítě nena­dá­le při­jde a domov pěs­tou­nů do roka opus­tí. Pře­chod­ná pěs­toun­ská rodi­na může poskyt­nout záze­mí i star­ším dětem, jejichž rodi­na se ocit­la v kri­zo­vé situ­a­ci (rodi­če se nemo­hou o děti dočas­ně sta­rat), nebo se pro ně hle­dá trva­lá náhrad­ní rodi­na. Do této for­my pěs­toun­ské péče mohou při­chá­zet děti v nej­růz­něj­ším věku, od naro­ze­ní až do zle­ti­los­ti. V pěs­tou­nech mohou zís­kat lidi, díky jejichž cit­li­vé péči si vytvo­ří základ­ní důvě­ru ve svět a schop­nost nava­zo­vat fun­gu­jí­cí vzta­hy. V pří­pa­dě, že se počí­tá s návra­tem k bio­lo­gic­kým rodi­čům, je čas­to mož­né, aby pěs­touni s rodi­či spo­lu­pra­co­va­li i po dobu pře­chod­né pěs­toun­ské péče. Je uži­teč­né, když se dítě může s rodi­či pra­vi­del­ně setká­vat a pěs­touni jim mohou někte­ré rodi­čov­ské doved­nos­ti pře­dá­vat v praxi.

Pěs­toun­ka pře­vza­la z porod­ni­ce hol­čič­ku. Mat­ka se již v porod­ni­ci vyslo­vi­la pro to, aby hol­čič­ce byla nale­ze­na vhod­ná, milu­jí­cí rodi­na. Pro­ží­va­la prá­vě vel­mi slo­ži­té život­ní obdo­bí. Když se pří­tel dozvě­děl, že je těhot­ná, vztah ukon­čil. Mat­ka měla z před­cho­zí­ho vzta­hu tři děti a nedo­ved­la si před­sta­vit, jak by se moh­la sta­rat ješ­tě o dal­ší dítě. Když se však mat­ka vrá­ti­la domů bez mimin­ka, veli­ce ji situ­a­ce trá­pi­la. S pomo­cí soci­ál­ní pra­cov­ni­ce a za pod­po­ry svých dětí zača­la zno­vu o hol­čič­ku usi­lo­vat. Vel­mi dojem­né bylo setká­ní této rodi­ny se svým mimin­kem u nás na Porad­ně při asis­to­va­ném kon­tak­tu. Děv­čát­ko se v náru­čí mamin­ky ihned zklid­ni­lo. Bylo to vel­mi emo­tiv­ní a dojem­né pro všech­ny zúčast­ně­né. Také pěs­toun­ka byla vel­mi šťast­ná, že si mamin­ka brzy vše upra­vi­la tak, aby se hol­čič­ka moh­la po šes­ti­ne­dě­lí vrá­tit ke své mamin­ce. 

Pří­klad z naší Poradny


Vel­mi důle­ži­tou eta­pou je doba pře­cho­du dítě­te do péče osvo­ji­te­lů či dlou­ho­do­bé pěs­toun­ské péče. Pro dítě je samot­ný pře­chod k novým rodi­čům vel­ká změ­na, pro­to je tře­ba vše při­způ­so­bit tak, aby pro­bí­ha­la co nejpřirozeněji.
 
Paní Věra, pěs­toun­ka pro pře­chod­nou pěs­toun­skou péči nám napsa­la o svých zkušenostech :

Noví rodi­če už při­jíž­dě­li den­ně k nám a sezna­mo­va­li se s chla­peč­kem a péčí o něj. Zají­ma­lo je všech­no. Co a kolik toho mimin­ko spa­pá, kdy a jak usí­ná, co má nej­ra­dě­ji a co se mu a nao­pak nelí­bí. Pro bez­pro­blé­mo­vý pře­chod dítě­te z rodi­ny do rodi­ny je důle­ži­tá kaž­dá malič­kost. Také my jsme jeli s malým okouk­nout jeho nový domov. Pro naše­ho dro­beč­ka už bylo vše při­pra­ve­no. Po prav­dě jsem byla troš­ku smut­ná, že to krás­né děťát­ko si už domů neod­ve­ze­me. Novým rodi­čům jsme při roz­lou­če­ní věno­va­li kufřík, kde bylo oble­če­ní a iden­ti­fi­kač­ní pás­ka z porod­ni­ce, dud­lík a hrač­ka, kte­ré měl chla­pe­ček nej­ra­dě­ji a fla­sh disk, na kte­rém byly foto­gra­fie a deníček…Měli jsme nád­her­ný pocit a jis­to­tu, že jsme udě­la­li kus prá­ce, že jsme jed­no­mu člo­víč­ku pomoh­li pře­kle­nout byť nepa­tr­ný, ale vel­mi důle­ži­tý kou­sí­ček života…Dnes už máme za sebou dvě pře­dá­ní. S obě­ma rodi­na­mi jsme v kon­tak­tu, občas si zavo­lá­me, posí­la­jí nám foto­gra­fie a infor­mu­jí nás, jak děti ros­tou a prospívají.

Paní Věra
 

Dlou­ho­do­bá pěs­toun­ská péče je řeše­ním pro tisí­ce dětí, kte­ré nema­jí šan­ci na osvo­je­ní. Pěs­touni jsou ochot­ni nabíd­nout svůj domov, lás­ku, sílu, opti­mis­mus a zku­še­nos­ti dětem, kte­ré nemo­hou žít ve svých bio­lo­gic­kých rodi­nách. Děti žijí v pěs­toun­ské rodi­ně vět­ši­nou až do dospě­los­ti a vzá­jem­né vzta­hy jsou obvykle celo­ži­vot­ní. Dlou­ho­do­bí pěs­touni mají vel­ký úkol v plně­ní všech rodi­čov­ských úko­lů — být dětem dob­rý­mi vycho­va­te­li, posky­to­vat jim rodi­čov­skou opo­ru a bez­peč­né záze­mí až do dospě­los­ti. Navíc mohou dětem vel­mi pomo­ci ve zmír­ně­ní násled­ků pro­ži­té psy­chic­ké depri­va­ce či trau­mat. Mlu­ví­me pro­to o tera­pe­u­tic­kém půso­be­ní pěs­toun­ské rodiny.
 

…Když k nám při­šel Kája, pro­mě­ni­lo to celou naši rodi­nu. Naše děti byly bato­le­tem tak nad­še­ny, že jsme muse­li vypsat pořad­ník na pro­jížď­ky s kočár­kem. Všich­ni chtě­li cho­vat, pře­ba­lo­vat, kou­pat. Všech­ny naše před­cho­zí oba­vy se roz­ply­nu­ly. Když jsme vidě­li, jak klou­ček v rodi­ně roz­kvé­tá, jaké dělá pokro­ky, brzy jsme požá­da­li ješ­tě o svě­ře­ní hol­čič­ky do pěs­toun­ské péče. Když při­šla Janič­ka, vel­mi rych­le se do naší rodi­ny akli­ma­ti­zo­va­la. Kája si s Janič­kou moc rozu­mí, je to její ochra­ni­tel. Obě děti vel­mi dob­ře pro­spí­va­jí a děla­jí nám jen radost, i když zazlo­bit také pěk­ně umí.

Pěs­toun­ská rodi­na N.