Co můžu promyslet před přijetím dítěte ?

Moti­va­ce

Prv­ní a nej­dů­le­ži­těj­ší z nich je otáz­ka, proč se k tako­vé­mu kro­ku odhod­lá­vám, co mne k tomu vede. Nemé­ně důle­ži­té je pro­brat svůj záměr s part­ne­rem, nej­bliž­ší rodi­nou, zamys­let se nad tím, jak tuto sku­teč­nost při­jme i Vaše šir­ší rodi­na, přá­te­lé, zná­mí a sou­se­dé. Je dob­ré si říct, zda bude­te schop­ni ustát i jejich pří­pad­né nepo­cho­pe­ní Vámi zvo­le­né život­ní cesty.

To vše a mno­ho dal­ší­ho, jsou sta­veb­ní­mi kame­ny, kte­ré spo­lu­u­tvá­ře­jí moti­va­ci k při­je­tí dítě­te. Vyzrá­lost a reflexe vlast­ních moti­vač­ních zdro­jů, ale i prů­běž­né vzdě­lá­vá­ní v této oblas­ti se mohou stát vět­ší záru­kou úspěš­nos­ti náhrad­ní rodin­né péče. 

Odpo­vě­dí na otáz­ku moti­va­ce se musí zabý­vat nejen budou­cí žada­te­le, ale i odbor­ní­ci, kte­ří žada­te­le posu­zu­jí a na zvlád­nu­tí tako­vých úko­lů při­pra­vu­jí. U bezdět­ných párů, uva­žu­jí­cích o osvo­je­ní (adop­ci), to bývá zpra­vi­dla nena­pl­ně­ná rodi­čov­ská potře­ba, tou­ha ucho­vat rod a sou­ži­tím s dět­mi dát své­mu živo­tu smy­sl. Při­je­tí bio­lo­gic­ky cizí­ho dítě­te je nároč­ný úkol, kte­rý úspěš­ně zvlád­nou jen ty páry či jed­not­liv­ci, kte­ří pře­ko­na­li trau­ma nedob­ro­vol­né bezdět­nos­ti a pro tako­vé řeše­ní se roz­hod­li po zra­lé úva­ze. Bez bez­vý­hrad­né­ho při­je­tí dítě­te tako­vé­ho jaké je, a plné­ho osob­ní­ho nasa­ze­ní nelze oče­ká­vat, že nově vytvo­ře­né rodin­né spo­le­čen­ství bude i plně funkční.

Poně­kud jiné to je u žada­te­lů o při­je­tí dítě­te do pěs­toun­ské péče. Jejich moti­va­ce se od moti­va­ce bezdět­ných kva­li­ta­tiv­ně liší. Zájem­ci o pěs­toun­ství vět­ši­nou své vlast­ní děti mají a býva­jí pro­to ve své rodi­čov­ské potře­bě zce­la uspo­ko­je­ni. Míva­jí však nevy­čer­pa­ný cito­vý poten­ci­ál i dosta­teč­nou ener­ge­tic­kou záso­bu dát život­ní šan­ci ješ­tě dal­ším dětem. Mohou být vede­ni altru­is­tic­ký­mi moti­vy, vírou.

Když jsme při­ja­li Maruš­ku a Anič­ku, vše se toči­lo jen kolem nich. V noci jsem se nevy­spa­la a přes den jsme jez­di­li hned k zuba­ři, na ORL, kar­di­o­lo­gii, aler­go­lo­gii, logo­pe­dii nebo reha­bi­li­ta­ci. Bez pod­po­ry a pomo­ci man­že­la i babič­ky, bych to nezvlád­la. Jsem šťast­ná, že je na mého muže spo­leh­nu­tí a hol­ky ho pros­tě milu­jí. Při této nároč­né péči se celá naše rodi­na ješ­tě více semkla…

— Pěs­toun­ka Eva

Zdravotní a psychický stav 

Péče o při­ja­té dítě je objek­tiv­ně mno­hem nároč­něj­ší než péče o vlast­ní děti. Z toho vychá­zí poža­da­vek na dob­rý zdra­vot­ní stav zájem­ce. Je potře­ba, aby byl zájem­ce zdra­vý nebo aby jeho zdra­vot­ní stav zásad­ně neo­me­zo­val kaž­do­den­ní péči o dítě. Léč­ba one­moc­ně­ní zájem­ce by nemě­la vyža­do­vat kaž­do­den­ní návště­vu léka­ře nebo dlou­ho­do­bé dodr­žo­vá­ní léčeb­né­ho reži­mu, kte­ré by bylo na úkor péče o dítě. Posu­zu­je se, zda je zájem­ce dušev­ně zdráv a zvlá­dá běž­né náro­ky živo­ta. Samo­zřej­mě nikdo nedo­ká­že­me před­jí­mat zdra­vot­ní potí­že, kte­ré mohou při­jít v budouc­nu. V pro­ce­su zpro­střed­ko­vá­ní zájem­ci doklá­da­jí lékař­ský o zdra­vot­ní způ­so­bi­los­ti nebo o zdra­vot­ním sta­vu, ale důle­ži­té je již před podá­ním žádosti si sám zod­po­vě­dět, zda můj zdra­vot­ní stav odpo­ví­dá zvý­še­ným náro­kům na péči o při­ja­té děti.

Bezúhonnost

Bez­ú­hon­nost se zjiš­ťu­je jak u zájem­ce, tak i u dal­ších osob v domác­nos­ti, u nichž je před­po­klad, že se budou podí­let na péči o při­ja­té dítě. Zájem­ce by neměl být v prů­bě­hu odbor­né­ho posou­ze­ní trest­ně stí­ha­ný. Zájem­ce ani dal­ší oso­by v domác­nos­ti by nemě­li být pra­vo­moc­ně odsou­ze­ni pro trest­ný čin, kte­rý smě­řo­val pro­ti živo­tu, zdra­ví, svo­bo­dě, lid­ské důstoj­nos­ti, mrav­ní­mu vývo­ji nebo jmě­ní dítě­te, nebo pro jiný trest­ný čin, jehož spáchá­ní může mít vliv na způ­so­bi­lost zájem­ce o NRP k řád­né výcho­vě dítěte.

Sociální prostředí, bydlení a domácnost

Je důle­ži­té se ptát sami sebe, zda mám kolem sebe lidi, kte­ří mi pomů­žou. Mohou to být rodin­ní pří­sluš­ní­ci, ale i přá­te­lé. Také bychom se měli zamě­řit na to, zda máme dosta­teč­né pří­jmy, kte­ré zabez­pe­čí rodi­nu i po pří­cho­du při­ja­té­ho dítě­te (u pěs­toun­ské péče počí­tám i s dáv­ka­mi pěs­toun­ské péče, viz : Prá­va a povin­nos­ti pěs­tou­nů — Sdru­že­ní pěs­toun­ských rodin)

Pokud mám dlu­hy, je důle­ži­té, jak se k celé situ­a­ci sta­vím. Jsem aktiv­ní v řeše­ní situ­a­ce nebo čekám, že to nějak dopadne.

Byto­vé pod­mín­ky zájem­ce o NRP nesmě­jí ohro­žo­vat zdra­ví a bez­pe­čí dítě­te. Dítě by mělo mít pro­stor ke spa­ní, hra­ní, uče­ní. U zájem­ců o pěs­toun­skou péči na pře­chod­nou dobu se před­po­klá­dá, že budou žít v mís­tě, kte­ré není mimo dojez­do­vou vzdá­le­nost slu­žeb (pedi­atr či jiný spe­ci­a­lis­ta apod.).

Stabilita vztahu a prostředí v rodině

Je potře­ba vychá­zet z toho, že při­ja­té dítě už si s sebou při­ná­ší batů­žek plný těž­kos­tí a ztrát, kte­ré ho potka­ly, ješ­tě než se vůbec dosta­ne do náhrad­ní rodin­né péče. Batů­žek je růz­ně vel­ký a těž­ký. Ale kaž­do­pád­ně nepo­tře­bu­je zaží­vat dal­ší stre­so­vé situ­a­ce sou­vi­se­jí­cí s roz­pa­dem part­ner­ské­ho vzta­hu náhrad­ních rodi­čů. Sta­bi­li­ta je pro tako­vé dítě klí­čo­vá. Samo­zřej­mě nikdo nikdy nedo­ká­že­me odhad­nout, jak se bude náš život vyví­jet, ale roz­hod­ně bychom nemě­li do pro­ce­su zpro­střed­ko­vá­ní s vědo­mím, že zrov­na zaží­vá­me part­ner­skou krizi.

Předpoklad vychovávat dítě

Když opo­me­ne­me něja­kou základ­ní způ­so­bi­lost sta­rat se, pečo­vat o dítě a vycho­vá­vat ho, tak zde je oprav­du důle­ži­té si odpo­vě­dět na otáz­ku, zda jsem ocho­ten při­pus­tit, že vycho­vá­vat při­ja­té dítě je vždy o něco nároč­něj­ší než vlast­ní bio­lo­gic­ké dítě. Míra nároč­nos­ti může být různá, ale vždy to bude těž­ší. Jsem ocho­ten se vzdě­lá­vat, pře­mýš­let nad svý­mi výchov­ný­mi postu­py, jsem scho­pen kon­fron­to­vat to, jak jsem byl vycho­ván sám s tím, co ode mě potře­bu­je při­ja­té dítě. Jsem ote­vře­ný oprav­du naslou­chat potře­bám dítěte.

Etnické, kulturní a náboženské prostředí

Důle­ži­tý je respekt ke koře­nům, kul­tu­ře a nábo­žen­ství při­ja­té­ho dítě­te. Měl bych se ptát sám sebe, zda mi nebu­de vadit, když potře­by dítě­te budou nějak naru­šo­vat pra­vi­dla, kte­rá mi při­ka­zu­je moje víra nebo bude když bude dítě poru­šo­vat pra­vi­dla, kte­rá pova­žu­ju za nor­mál­ní. Nebu­de mi vadit, když bude při­ja­té dítě, např. chtít cho­dit do kos­te­la nebo to bude chtít jeho bio­lo­gic­ký rodič.