Kontakt s biologickou rodinou

Pěs­touni při­jí­ma­jí dítě do náhrad­ní rodin­né péče i s jeho minu­los­tí. Měli by mu pomo­ci se v ní co nej­lé­pe zori­en­to­vat, nevy­tvá­řet zby­teč­ná tabu, kte­rá by moh­la být vel­kým rizi­kem při zdra­vém utvá­ře­ní osob­nos­ti dítě­te. Umož­nit kon­takt s bio­lo­gic­kou rodi­nou je jed­na z povin­nos­tí pěs­tou­na, kte­rý má t ten­to styk pod­po­ro­vat, pokud soud nesta­no­ví jinak. Mož­nost potkat svou bio­lo­gic­kou mat­ku či otce, pří­pad­ně dal­ší pří­buz­né, může pomo­ci k lep­ší­mu poro­zu­mě­ní tomu, kdo jsem, odkud pocházím.
 
Někdy pěs­touni vyja­dřu­jí své oba­vy z kon­tak­tů. Důvo­dy k oba­vám ze sty­ku s bio­lo­gic­kou rodi­nou mohou být růz­né. Napří­klad, že se rodič či jiný pří­buz­ný bude sna­žit s dítě­tem mani­pu­lo­vat přes nea­de­kvát­ní sli­by, dary, nebo sku­teč­nost , že návštěvy bio­lo­gic­ké­ho rodi­če mohou být neo­če­ká­va­né a pro celou rodi­nu zatě­žu­jí­cí apod. Řada z těch­to obav může být opod­stat­ně­ná. Pro tyto situ­a­ce je zde řeše­ní v asis­to­va­ném kontaktu.
 
Asis­to­va­ný kon­takt může pro­bí­hat v pro­sto­rách dopro­vá­ze­jí­cí orga­ni­za­ce, ale i kde­ko­liv jin­de pod­le přá­ní dítě­te, rodi­če i pěs­tou­na (v par­ku, na hřiš­ti, v cuk­rár­ně aj.). Čas­to se od mís­ta setká­ní odví­jí i čin­nos­ti, kte­ré budou děti a rodi­če dělat (spo­leč­ná hra, pro­cház­ka) a také téma­ta hovo­ru (zájmy, ško­la, kama­rá­di). U asis­to­va­né­ho kon­tak­tu je pří­to­men klí­čo­vý pra­cov­ník – jako nestran­ný odbor­ník, kte­rý ade­kvát­ně pod­po­ru­je všech­ny zúčast­ně­né v komu­ni­ka­ci a v dodr­žo­vá­ní Doho­dy o Asis­to­va­ném kon­tak­tu, se kte­rou všech­ny zúčast­ně­né před prv­ním kon­tak­tem seznámí.
 
Mimo osob­ní kon­tak­ty je mož­no pod­po­ro­vat také kon­takt písem­ný, např. pomoc s napsá­ním přá­ní, dopi­su, zho­to­ve­ní obráz­ku, zaslá­ní foto­gra­fie apod. V dítě­ti se udr­žu­je pocit, že je s pří­buz­ný­mi dále pro­po­je­no. Tím se pod­po­ru­je důvě­ra v pomoc dospě­lé­ho ke kon­tak­tům s jeho blízkými.