Nevím, jak je to u vás, ale ve chvíli, kdy naše dcera začala chodit o školy, možná ještě o chvíli dřív, jí přestalo připadat úžasné hračkářství, ale nadchlo ji papírnictví. Vydrží v něm klidně hodinu a najde hromadu skvělých věcí, z nichž některé opravdu nutně potřebuje. Zvláštní pozornost poutají deníčky a tužtičky všeho druhu.
Když přinese ze školy reklamní sešitek některého nakladatelství dětských knih, neomylně si vybere všechny možné sešity s testy, „knížky“ kam se má něco dopisovat, deníky, kam se kreslí a píše o tom, co má kdo rád, jaké má kamarády/kamarádky, vlepují se do něj fotografie nebo kresby a podobně. Když odhlédnu od toho, že podle mého soudu je fajn, vybrat si také nějakou skutečnou knihu, jsou takové dopisovací a doplňovací deníčky dobrá věc. Jednak se nenásilnou formou dítě přiměje k psaní, třeba i bez chyb a hezky, a za druhé je-li nám to ochotno ukázat, ledacos se dozvíme. Navíc po letech se nad takovými záznamy možná dobře pobaví.
Dopisovací a dokreslovací deníčky těší asi víc holky, ale možná ani leckteří kluci by nepohrdli. Jedním z těch klučičích je třeba : Toto je knížka o mně od Adama Frosta. Je plná otázek, zajímavých informací, kvízů a volných stránek na psaní a kreslení. Vydalo nakladatelství Pikola a možná se už bude trochu obtížně shánět.
Naopak typicky holčičí je Rosein deníček. Rose se propadne do pohádkové země, zjistí, že je vnučkou Popelky a místo do základní školy chodí na Královskou akademii. Začíná to klasicky : „Milý deníčku, musím ti povyprávět všechno, co zažívám….“ No a pak už může psát, kreslit a vlepovat fotografie střídavě s Roseinými zážitky dítě samo. Nachystané jsou stránky na přísně tajné záznamy co má rádo, co ho stresuje, jaká je jeho rodina, kamarádi, třída a paní učitelka, co by si ve škole přálo a co ne (třeba každý den pizzu o obědu a žádné úkoly). Na konci je kalendář s názvem Kouzelný rok. Je asi zbytečné dodávat, že převažuje růžová barva a obrázky jsou opravdu líbivé. Vydal Albatros.
Méně cukrkandlový je deník Moje kamarádky, kam se dá vepisovat spousta záznamů o vlastnostech, přezdívkách, co mají a nemají kamarádky rády a vlepovat selfíčka s nimi. V deníčku je také sekce vzkazů, která evokuje někdejší památníky. Následuje Zážitkovník a Narozeninový kalendář. Deník vydala Grada, je určený pro čtenářky od osmi let. Podobný, ale výhradně pro dvě nej kámošky, je deník nazvaný Takové jsme my, který vyšel v Mladé frontě nebo Můj tvořivý deník — 37 nápadů pro nejlepší kamarádky od Fragmentu.
No a pak je tu tajný deník, tajný tak, že má zámek, a když nemáte klíček, nedozvíte se nic. Akorát že ho vydal Egmond. Další Můj supertajný deník vychází v Egmontu právě teď, v květnu 2022. Příslib zní : „Díky tomuto deníku budou tvé zápisky, tajemství a přání navždy bezpečně uchované ! Na volné stránky si můžeš kreslit, psát, lepit fotky, vytvářet koláže, cokoliv ti fantazie dovolí. A pak stačí zamknout zámeček a schovat si klíč!“
Kdo je fanouškem Malého poseroutky, potěší ho třeba Můj nový vlastní deník malého poseroutky. Na polovině stránek jsou otázky typu : jaké nejtajnější tajemství jste slyšeli, které nejhnusnější jídlo museli jíst, co nejhezčího se vám zdálo… apod. Druhá polovina je volná pro vlastní příběhy malých autorů. Vazba je jen brožovaná, vydává CooBoo. (Jen pro zajímavost : cooboo znamená dítě Aboriginů.)
Holčičiny – vybarvovací deník 2, autorky Zuzany Neubauerové, se jmenuje další z plejády deníčků. Malé holky od devíti let, jak doporučuje nakladatel Cpress, ale určitě to zvládnou i mladší, si mohou nejen vybarvovat, ale opět zapisovat, co mají rády, co je baví nebo nebaví. Čekají je také návody, testy, horoskopy a nápady pro volný čas s kamarádkami.
Pro starší ročníky, které jen tak nějaké spisování o kamarádkách/kamarádech nebo oblíbených činnostech či jídlech neosloví, je k dispozici Cestovní deník, v němž jsou stránky na itinerář, plánování financí a spousta místa na dojmy z cesty, fotografie a kresby. Má několik záložek a doplněný je i samolepkami, kterými ho vybavilo nakladatelství CooBoo.
No a něco je tu také pro maminky pěstounky. Pokud vám zůstal ještě nějaký čas i síly a také máte rády hezké deníčky, vyšel jeden takový s názvem S láskou máma. Pro přijaté děti budou záznamy o jejich dětství dalším dokladem, že je jejich nová rodina má opravdu ráda. Mnohé pěstounky takové deníčky svým přijatým dětem píší i bez předtištěných stránek, ale třeba některým z vás se záznamy pomůže autorka Kristýna Janáčková a ilustrátorka Barbora Svrčinová. Vydalo nakladatelství Motto.
Dalších takových deníčků najdete na trhu asi dost, stačí se jen porozhlédnout. Třeba se vašim dětem budou líbit. A jak je to s vámi ? Také jste v dětství měly/měli rády/rádi všechny možné sešitky, bločky, tužky s obrázky, propisky, co psaly čtyřmi barvami, nebo ty, kde v horní části plavala v čiré tekutině nějaká pohádková postavička ? Vzpomínáte si na deníčky z Číny, které byly vázané v saténu s motivy krajinek, ptáků a dalších obrázků podle čínských grafik ? A co voňavé a průsvitné čínské gumy ? Pamatujete ? Celkem nedávno moje maminka při nějakém opravdu zevrubném úklidu našla krabičku čínských tužek s krásnými obrázky, které jsem nashromáždila ještě na základce, a pečlivě si je schovala, protože byly přece tak krásné, že se s nimi nesmělo psát. Matně si vybavuji, že stály korunu čtyřicet. No tak s těmi teď píše moje dcera.
Jestli si vzpomenete na svoje dětské poklady z papírnictví a bude se vám chtít o nich napsat, těšíme se na vaše vzpomínky na adrese pruvodcenrp@email.cz
