Mnoho z vás, pěstounů, se s psycholožkou Ninou Vodičkovou z Plzně zná osobně. Probírali jste s ní problémy vašich dětí, naslouchali jejím radám. Pěstounským rodinám se věnuje léta. Změnilo se něco za tu dobu ? Jsou děti přicházející do pěstounské péče jiné než dřív ? A jaká forma pěstounství dnes převažuje ?
Je dnešní společnost obeznámenější a vstřícnější k pěstounským rodinám než v době po revoluci, kdy se na něj znovu začal klást důraz, jako na lepší šanci pro život ohrožených dětí ?
Myslím, že se zvýšilo společenské povědomí o potřebě a důležitosti pěstounství, i když dlouho přetrvávaly ve veřejnosti následky jeho podceňování. Ještě dnes se setkávám s projevy podezíravosti vůči pěstounům, vůči jejich motivaci pro pěstounství.
Čím dál silněji si uvědomuji terapeutický význam pěstounské péče. Často si vzpomenu na to, co nám kladl na srdce pan profesor Matějček : Děti v pěstounských rodinách jsou většinou děti traumatizované a je nutné myslet na to, že každý máme jen omezenou kapacitu snášet trauma. A co když právě toto dítě už víc neunese ? A můžeme vůbec doufat, že si přijaté dítě vytvoří pevnou vazbu k pěstounům, když mu všichni připomínají jeho traumatizující situaci, „že není se svými rodiči“.
Potýkají se pěstounské rodiny dnes s jinými problémy než před 30 lety ?
Ty rodiny, se kterými jsem byla v kontaktu tehdy a dnes mívají velmi podobné starosti. Dnes už to díkybohu nejsou tak často materiální a finanční problémy, protože pěstounské rodiny jsou teď na tom lépe. Co je trápí, se týká výchovných a často školních problémů svěřených dětí. Řekla bych – čím starší děti, tím větší starosti – podobně jako v jiných rodinách. Pěstouni samozřejmě přicházejí i se specifickými problémy, vyplývajícími ze situace dětí svěřených jim do pěstounství. Řešíme například kontakty dětí s biologickou rodinou, což je stále citlivější téma.
S čím se ještě pravidelně setkáváte a v podstatě je to neřešitelná situace ?
Mnoho dalších otázek mě jde hlavou. Např. složitá role babiček – pěstounek. Mezi našimi klienty na Plzeňsku je jich většina ! Bývají často poslední záchranou a naštěstí je vnoučata chápou jako zaručený zdroj bezpodmínečné lásky. Problém je především v tom, že prarodiče na sebe zároveň berou za děti zodpovědnost, musí je vychovávat, stanovovat hranice, dovést dítě do samostatného života. Atd., atd.
Co vás přiměje každý den znovu věnovat svůj čas a energii pěstounským rodinám ?
Když jsem se nad tím zamýšlela, uvědomila jsem si, že prostě ráda komunikuji s lidmi, kteří jsou pozitivní, mají co říct, jsou zajímaví. A to pěstouni jsou. Na rozdíl od většiny klientů, se kterými jsem léta pracovala. Ráda jim věnuji svůj čas, obohacují mě a každý den mě příjemně překvapují. Samozřejmě mě také těší sledovat, jak děti v pěstounských rodinách prospívají, jak se jim daří.
