Na podzim byla schválena novela zákona 359/1999Sb. s platností od ledna 2022. Jak vidí dopad nového zákona do praxe a jarní období Hana Benadová, vedoucí pobočky SPR v Plzni ?
Když jste začaly na podzim v pěstounských rodinách vysvětlovat změny, které novelou zákona nastanou, co bylo neobtížnější a pro pěstouny nejproblematičtější ?
V rodinách jsme s přípravou začaly už koncem listopadu, kdy jsme získali informační dopis, který potom v prosinci rozesílal úřad práce. Měli jsme k dispozici i tabulku se sazbami dávek. Prarodiče v pozici pěstounů samozřejmě nebyli nadšení z toho, že jim klesne příjem. Řada prarodičů je ještě relativně mladých a nemají tedy nárok na penzi. A pokud zůstali doma se svěřenými vnoučaty, spadli nyní do jiné kategorie příjmu, než je odměna pěstouna. Dostávají peníze, kterým se nyní říká dávka na pěstounskou péči, a nemají nárok na sociální a zdravotní pojištění. Ještě vyvstávaly různé další varianty, třeba příspěvek na péči o dítě s postižením druhého stupně – středně těžká závislost zakládá nárok na pojištění, ale u prvního stupně to tak není. Mnozí tedy řešili, jestli se přihlásit na úřad práce jako nezaměstnaní, aby alespoň nějakou dobu byli krytí, nebo nastoupit do práce, což mnohdy kvůli péči o děti není možné. Toto tedy budilo rozčarování.
To samé řešila další skupina nezprostředkovaných pěstounů, kam spadli tety, strýcové… ti, které zákon označuje jako osoby blízké. Většina rodin to tak nějak strávila. Zprostředkovaní si polepšili, nezprostředkovaní, kteří pracují a netýkají se jich záležitosti ohledně pojištění, to moc neřešili. V podstatě z našich sto pěti rodin se jen dvě pěstounky důrazně ozvaly, protože se nehodlaly smířit s tím, kam je podle novely zákona zařadili.
Můžeme se těm dvěma příběhů věnovat podrobněji ?
Pěstounka Alice pracovala v Klokánku a když to s Klokánky začalo vypadat nejistě, stala se pěstounkou holčičky Alenky, o kterou tam pečovala. Pak si vzala do péče ještě dvojčata staršího věku. Dnes už jsou zletilá, i když chlapec u ní žije stále. Tyto děti má podle novely jako nezprostředkované. Ovšem před dvěma lety ji oslovil Magistrát města Prahy s tím, že se narodila polorodá sestra první holčičky, kterou si brala z Klokánku s prosbou, zda by se jí neujala a spojila tím sourozence. Důkladně to s manželem promýšleli, protože už neuvažovali o tom, že by si vzali další dítě — Anetku. Podle novely se pěstounka stala osobou blízkou Anetce, protože má v péči její polorodou sestru Alenku a tím i osobou bez zdravotního a sociálního pojištění. S tím se pěstounka nechtěla smířit, považovala to za nesmysl a nespravedlnost. Vždyť jí přece dítě nabídl pražský Magistrát. Začala korespondovat na všechny strany, až konečně v polovině února dostala odpověď z MPSV a ÚP, že její zařazení přehodnotili. První holčička zůstává v péči nezprostředkované a Anetka je zprostředkovaná.
Pěstounka má tedy oficiálně v péči první holčičku nezprostředkovanou a druhou zprostředkovanou. Už o tom informovalo Generální ředitelství úřadů práce, ozvalo se příslušné oddělení úřadu práce z Rokycan, že jí tedy přiznávají tyto dvě dávky, a hlavně odměnu pěstouna. To je zásadní, protože jinak by musela platit sociální a zdravotní pojištění.
Novela zákona totiž velmi zjednodušila rozlišení zprostředkovaného a nezprostředkovaného pěstounství. MPSV se nakonec rozhodlo zařadit do metodiky k zákonu dodatek, že jakmile má žadatel o pěstounství potvrzení o „vhodnosti stát se pěstounem“, tak je automaticky zprostředkovaný. Také jakékoliv vyjádření oprávněného subjektu ve vztahu k dítěti, tedy dětských domovů, dětských center, příslušných úřadů, mění situaci a dítě se stává zprostředkovaným.
A ten druhý příběh ?
Teď čekáme na to, jak se vyvine u Úřadu práce v Plzni. Před přibližně osmi, devíti lety žadatelka prošla přípravami, byla zařazena mezi čekatele a v rámci nějaké iniciativy tady v Plzni chodila do dětského centra. Tam se navázala na holčičku a požádala o ni přímo soud. Krajský úřad to schválil, ale nevydal žádné písemné doporučení, což ji teď po několika letech přiřadilo do nezprostředkované skupiny pěstounů. Ona to nese velmi úkorně a dodatečně jí nikdo na krajském úřadě žádné písemné schválení o zařazení mezi pěstouny nechce dát. Tím pádem jí okamžitě zastavili pěstounské dávky. Ona se odvolala k úřadu práce. V podstatě by jí měli odpovědět do třiceti dnů, ale jsem zvědavá, jak rychle to stihnou. Takže pěstoun navíc musí být hmotně zabezpečený, aby nějakou dobu vydržel bez dávek. Je jasné, že je to zprostředkované pěstounství, splnila všechny požadavky, akorát se přijetí dítěte snažila urychlit tím, že si sama našla holčičku a požádala rovnou soud. A krajský úřad nebyl tehdy schopen napsat vyjádření, že toto svěření do péče schvalují.
Opravdu se nedá takové vyrozumění požádat zpětně ?
Nikdo se tam k tomu nechce vyjádřit. Na Plzeňsku jen v evidenci ÚP Plzeň-město je kolem dvou set padesáti pěstounů, což zase není tak moc, takže pro krajský úřad to není neznámá osoba, neznámý příběh, ale řekli, že v žádném případě nemůžou zpětně nic vydat. (pozn. aut.: Do umístění textu se podařilo i druhé pěstounce se stížností uspět a byla zařazena mezi zprostředkované.)
Toto jsou tedy u nás dva zásadní případy, kdy si lidé nenechali nastalou situaci líbit a šli tzv. do toho. Chápu, že na ministerstvu nedomyslí všechny nuance, které se v praxi pak objeví, ale je třeba je pak zohlednit v prováděcích předpisech.
Které další latentní problémy vidíte ?
Všechny naše pěstouny jsme vedli k tomu, aby nový stav pochopili. Kdyby někde nastala podobná situace, jako ty dvě výše zmíněné, tak už by se na to přišlo a řešilo by se to. Pěstouni také hledají informace na internetu a všude možně, z čehož také mohou pocházet různé omyly. Například při kulatém stole s pracovnicemi úřadu práce jsme tu měli pěstounku, která uvažovala o odchodu do důchodu. Tvrdila, že na ČSSZ řekli, že jí nezapočítají všechny děti včetně pěstounských. Takovéto mýty, které se různě posbírají, se snažíme s pomocí příslušných úředníků vyvracet.
Jaká je spolupráce s příslušnými úřady na Plzeňsku ?
Už před časem jsme navázali spolupráci na ÚP s vedoucí oddělení nepojistných dávek. Několikrát tu byla na kulatém stole. Naposledy si dokonce vzala s sebou kolegu, protože po úpravě zákona není ani pro ně situace jednoduchá a možná měla trochu obavu, co se tady na její hlavu snese. Ze začátku to bylo horší, protože pěstouni i úředníci byli pod tlakem a nikdo přesně nevěděl, jak to má fungovat. Také se stávalo, že úřednice volaly pěstounům tři rozporuplné informace, protože se v tom krátce po té úpravě úplně neorientovaly. Teď už je to lepší. V Plzni je údajně dvě stě padesát pěstounů a dvě úřednice na úřadu práce mají vyřizovat všechny jejich žádosti, které pěstouni museli v lednu podat. Spolupráce je opravdu dobrá, i pěstouni dávají kladné zpětné vazby. Také na ČSSZ máme dobré kontakty. Nemůžu říct, že by byl nějaký velký problém. Na krajském úřadě jsou velmi opatrní, ale nakonec se celkem dá domluvit.
Co vidíte v úpravě zákona jako jednoznačný přínos ?
Přínosný je určitě příspěvek na potřeby dítěte, které pobírá zletilé dítě v pěstounské péči, pokud stále žije v jedné domácnosti s pěstouny, případně bydlí třeba v domě na půli cesty nebo v azylovém domě pro mladistvé, ovšem podmínkou je, že studuje a spolupracuje se sociálním kurátorem. Myslím, že pro řadu dětí je to šance, když se chtějí osamostatnit.
Trošku jsem čekala, že novelizace se nebude týkat jen financí, ale třeba také příprav pro příbuzenské pěstouny, tedy podle současné terminologie osob blízkých. V této oblasti jsou v systému mezery, a pak se stávají maléry. Teta si třeba vezme do péče synovce, vidí v tom více finanční přínos než potřeby dítěte, a pak to končí špatně. Tady je velká mezera ve vzdělávání a přípravách. SPR podalo na MPSV projekt právě na přípravy osob blízkých, tedy dříve příbuzenských pěstounů. Uvidíme, jak to dopadne.
V době přípravy novelizace zákona se tvrdilo, že tato úprava by měla zvýšit zájem o pěstounství. Jak to vidíte vy ?
Novelizace zákona trochu zvýšila odměnu pěstouna, navázala ji na minimální mzdu a slibuje si od toho zvýšení zájmu o pěstounskou péči zprostředkovanou. Možný nárůst zájmu o pěstounskou péči zásadně záleží na motivaci. U zprostředkovaných pěstounů je motivace naprosto jiná než u nezprostředkovaných a zapomnělo se na to, že dvě třetiny pěstounů jsou právě nezprostředkovaní. Pokud někdo chce mít dítě, věnovat se mu, tak pro něj nejsou peníze moc podstatné. Máme řadu případů, kdy je pěstounům úplně jedno, kolik na dávkách dostanou. Že by někdo šel do pěstounství proto, aby získal finance, tak to je velice krátkozraké, protože velice brzy zjistí, že to není žádná procházka růžovým sadem. Takže uvidíme, jestli zrovna toto pomůže.
Příbuzenští, tedy nezprostředkovaní pěstouni, si tedy teď finančně pohorší.
Větší část prarodičů, kteří mají smlouvu s naší pobočkou SPR, je s dětmi doma. Někteří už jsou v důchodu, tak tam je to bez problémů, ale těch mladších, kteří by ještě měli chodit do práce a při péči o děti to není možné nebo z nějakého důvodu nechtějí, těch je dost. Viděla jsem v České televizi reportáž o dědečkovi, který se stará o čtyři vnoučata. Pořád jsem čekala, kdy se začnou zabývat tím, jak je ta rodina finančně zabezpečená, a nepadlo o tom ani slovo. My tu máme také takového dědečka, má tedy jen dvě děti, ale ten si tedy teď podle novely musí zajistit placení sociálního a zdravotního pojištění.
A teď z jiného soudku : Jaké žádosti máte hodně často na stole a není to vůbec jednoduché pěstounům zajistit ?
Tak třeba zprostředkování odborné psychoterapeutické péče, psychologického poradenství. My máme naši psycholožku, Dr. Ninu Vodičkovou, takže takovou první pomoc můžeme pěstounům nabídnout, ale je velký nedostatek terapeutů na dlouhodobou psychoterapii pro děti. A když už se povede, že dítě přijmou, tak jsou dlouhé čekací doby. Teď se do Plzně přistěhovala nová paní psycholožka, tak jsme ji hned podchytili a už to běží. Tato pomoc je opravdu důležitá. Považuji za úspěch, že pěstouni vzali za svůj názor, že psychologická pomoc je důležitá a sami si o ni říkají. Dřív zavládlo velké zděšení, když jsem jim navrhla psychoterapii. Byli tak ochotni přijít jednou k naší psycholožce a mysleli si, že se stane zázrak, dítě se změní, všechny problémy zmizí.
On je také problém v tom, že zdravotní pojišťovny nechtějí uzavírat smlouvy s psychology, natož s dětskými. Ne každý si troufá jít na volnou nohu a mít jen klienty platící hotově. A pokud psycholog dostane smlouvu s pojišťovnou, znamená to pro něj velkou administrativu.
Další věc je vzdělávání. Pěstouni, se kterými máme uzavřené dlouhodobé smlouvy, mají kurzy, pobyty s přednáškami, semináři a teď i webináře docela rádi. Samozřejmě pár jedinců, kteří nechtějí nikdy nic, se vždycky najde. Nabízíme několik forem, aby si každý vybral, co mu nejlépe vyhovuje. Někdo třeba opravdu nechce nikam jezdit, tak chodí na semináře a kulaté stoly sem. Kdo pracuje, je rád za letní pobyty nebo za webináře. Těší mě, že se tato forma rozjela. Poslední webinář jsme měli s panem Váchou o kyberšikaně a nebezpečí v kyberprostoru a přihlásila se spousta lidí i z ostatních poboček, OSPODů… To mi dělá radost.
Co vás teď čeká a co byste chtěly dělat, kdyby byla ideální konstelace ?
V březnu chceme rozjet svépomocnou skupinu nejen pro pěstouny, ale také pro osvojitele. Tato zakázka přišla víceméně z jejich řad, protože cítí potřebu se také setkávat, sdílet zkušenosti a mít možnost absolvovat nějaké semináře. Osvojitelé ve chvíli, kdy dostanou dítě a proběhnou soudy, zůstávají naprosto mimo systém, a přitom mnohé jejich problémy s dětmi jsou stejné jako problémy pěstounů.
Teď nám odešla jedna kolegyně na mateřskou a jiná se vrátí v září. Rodin máme tak akorát, ale nikoho neodmítáme a od podzimu tedy budeme mít ještě další kapacitu. Mrzí mě, že s lockdowny utichly volnočasové aktivity. Doufám, že na jaře se situace s coronavirem zlepší a zase něco uspořádáme. Při takových akcích se rodiny seznámí, třeba na pobytech si vždycky dlouho do noci povídají, a pak už často tráví volný čas spolu, bez naší asistence. Tak by to mělo být, že i z jejich strany vyjde nějaká iniciativa.
