❤️ Podpořte Náhradku. Do 6. června můžete hlasovat pro náš podcast v anketě Podcast roku 2024. Děkujeme ❤️

Blog

Ještě jednou o novele zákona 

01. dubna 2022 Lenka Pospíšilová 2 minuty čtení
Ještě jednou o novele zákona 

Na pod­zim byla schvá­le­na nove­la záko­na 359/1999Sb. s plat­nos­tí od led­na 2022. Jak vidí dopad nové­ho záko­na do pra­xe a jar­ní obdo­bí Hana Benado­vá, vedou­cí poboč­ky SPR v Plzni ?

Když jste začaly na podzim v pěstounských rodinách vysvětlovat změny, které novelou zákona nastanou, co bylo neobtížnější a pro pěstouny nejproblematičtější ?

V rodi­nách jsme s pří­pra­vou zača­ly už kon­cem lis­to­pa­du, kdy jsme zís­ka­li infor­mač­ní dopis, kte­rý potom v pro­sin­ci roze­sí­lal úřad prá­ce. Měli jsme k dis­po­zi­ci i tabul­ku se sazba­mi dávek. Pra­ro­di­če v pozi­ci pěs­tou­nů samo­zřej­mě neby­li nad­še­ní z toho, že jim kles­ne pří­jem. Řada pra­ro­di­čů je ješ­tě rela­tiv­ně mla­dých a nema­jí tedy nárok na pen­zi. A pokud zůsta­li doma se svě­ře­ný­mi vnou­ča­ty, spad­li nyní do jiné kate­go­rie pří­jmu, než je odmě­na pěs­tou­na. Dostá­va­jí pení­ze, kte­rým se nyní říká dáv­ka na pěs­toun­skou péči, a nema­jí nárok na soci­ál­ní a zdra­vot­ní pojiš­tě­ní. Ješ­tě vyvstá­va­ly růz­né dal­ší vari­an­ty, tře­ba pří­spě­vek na péči o dítě s posti­že­ním dru­hé­ho stup­ně – střed­ně těž­ká závis­lost zaklá­dá nárok na pojiš­tě­ní, ale u prv­ní­ho stup­ně to tak není. Mno­zí tedy řeši­li, jest­li se při­hlá­sit na úřad prá­ce jako neza­měst­na­ní, aby ale­spoň něja­kou dobu byli kry­tí, nebo nastou­pit do prá­ce, což mnoh­dy kvů­li péči o děti není mož­né. Toto tedy budi­lo rozčarování.

To samé řeši­la dal­ší sku­pi­na nezpro­střed­ko­va­ných pěs­tou­nů, kam spad­li tety, strý­co­vé… ti, kte­ré zákon ozna­ču­je jako oso­by blíz­ké. Vět­ši­na rodin to tak nějak strá­vi­la. Zpro­střed­ko­va­ní si polep­ši­li, nezpro­střed­ko­va­ní, kte­ří pra­cu­jí a netý­ka­jí se jich zále­ži­tos­ti ohled­ně pojiš­tě­ní, to moc neře­ši­li. V pod­sta­tě z našich sto pěti rodin se jen dvě pěs­toun­ky důraz­ně ozva­ly, pro­to­že se nehod­la­ly smí­řit s tím, kam je pod­le nove­ly záko­na zařadili.

Můžeme se těm dvěma příběhů věnovat podrobněji ?

Pěs­toun­ka Ali­ce pra­co­va­la v Klo­kán­ku a když to s Klo­kán­ky zača­lo vypa­dat nejis­tě, sta­la se pěs­toun­kou hol­čič­ky Alen­ky, o kte­rou tam pečo­va­la. Pak si vza­la do péče ješ­tě dvoj­ča­ta star­ší­ho věku. Dnes už jsou zle­ti­lá, i když chla­pec u ní žije stá­le. Tyto děti má pod­le nove­ly jako nezpro­střed­ko­va­né. Ovšem před dvě­ma lety ji oslo­vil Magis­trát měs­ta Pra­hy s tím, že se naro­di­la polo­ro­dá sest­ra prv­ní hol­čič­ky, kte­rou si bra­la z Klo­kán­ku s prosbou, zda by se jí neu­ja­la a spo­ji­la tím sou­ro­zen­ce. Důklad­ně to s man­že­lem pro­mýš­le­li, pro­to­že už neu­va­žo­va­li o tom, že by si vza­li dal­ší dítě — Anet­ku. Pod­le nove­ly se pěs­toun­ka sta­la oso­bou blíz­kou Anet­ce, pro­to­že má v péči její polo­ro­dou sest­ru Alen­ku a tím i oso­bou bez zdra­vot­ní­ho a soci­ál­ní­ho pojiš­tě­ní. S tím se pěs­toun­ka nechtě­la smí­řit, pova­žo­va­la to za nesmy­sl a nespra­ve­dl­nost. Vždyť jí pře­ce dítě nabí­dl praž­ský Magis­trát. Zača­la kore­spon­do­vat na všech­ny stra­ny, až koneč­ně v polo­vi­ně úno­ra dosta­la odpo­věď z MPSV a ÚP, že její zařa­ze­ní pře­hod­no­ti­li. Prv­ní hol­čič­ka zůstá­vá v péči nezpro­střed­ko­va­né a Anet­ka je zpro­střed­ko­va­ná.

Pěs­toun­ka má tedy ofi­ci­ál­ně v péči prv­ní hol­čič­ku nezpro­střed­ko­va­nou a dru­hou zpro­střed­ko­va­nou. Už o tom infor­mo­va­lo Gene­rál­ní ředi­tel­ství úřa­dů prá­ce, ozva­lo se pří­sluš­né oddě­le­ní úřa­du prá­ce z Roky­can, že jí tedy při­zná­va­jí tyto dvě dáv­ky, a hlav­ně odmě­nu pěs­tou­na. To je zásad­ní, pro­to­že jinak by muse­la pla­tit soci­ál­ní a zdra­vot­ní pojištění.

Nove­la záko­na totiž vel­mi zjed­no­du­ši­la roz­li­še­ní zpro­střed­ko­va­né­ho a nezpro­střed­ko­va­né­ho pěs­toun­ství. MPSV se nako­nec roz­hod­lo zařa­dit do meto­di­ky k záko­nu doda­tek, že jakmi­le má žada­tel o pěs­toun­ství potvr­ze­ní o „vhod­nos­ti stát se pěs­tou­nem“, tak je auto­ma­tic­ky zpro­střed­ko­va­ný. Také jaké­ko­liv vyjá­d­ře­ní opráv­ně­né­ho sub­jek­tu ve vzta­hu k dítě­ti, tedy dět­ských domo­vů, dět­ských cen­ter, pří­sluš­ných úřa­dů, mění situ­a­ci a dítě se stá­vá zprostředkovaným.

A ten druhý příběh ?

Teď čeká­me na to, jak se vyvi­ne u Úřa­du prá­ce v Plzni. Před při­bliž­ně osmi, deví­ti lety žada­tel­ka pro­šla pří­pra­va­mi, byla zařa­ze­na mezi čeka­te­le a v rám­ci něja­ké ini­ci­a­ti­vy tady v Plzni cho­di­la do dět­ské­ho cen­t­ra. Tam se navá­za­la na hol­čič­ku a požá­da­la o ni pří­mo soud. Kraj­ský úřad to schvá­lil, ale nevy­dal žád­né písem­né dopo­ru­če­ní, což ji teď po něko­li­ka letech při­řa­di­lo do nezpro­střed­ko­va­né sku­pi­ny pěs­tou­nů. Ona to nese vel­mi úkor­ně a doda­teč­ně jí nikdo na kraj­ském úřa­dě žád­né písem­né schvá­le­ní o zařa­ze­ní mezi pěs­tou­ny nechce dát. Tím pádem jí oka­mži­tě zasta­vi­li pěs­toun­ské dáv­ky. Ona se odvo­la­la k úřa­du prá­ce. V pod­sta­tě by jí měli odpo­vě­dět do tři­ce­ti dnů, ale jsem zvě­da­vá, jak rych­le to stih­nou. Tak­že pěs­toun navíc musí být hmot­ně zabez­pe­če­ný, aby něja­kou dobu vydr­žel bez dávek. Je jas­né, že je to zpro­střed­ko­va­né pěs­toun­ství, spl­ni­la všech­ny poža­dav­ky, ako­rát se při­je­tí dítě­te sna­ži­la urych­lit tím, že si sama našla hol­čič­ku a požá­da­la rov­nou soud. A kraj­ský úřad nebyl teh­dy scho­pen napsat vyjá­d­ře­ní, že toto svě­ře­ní do péče schvalují.

Opravdu se nedá takové vyrozumění požádat zpětně ?

Nikdo se tam k tomu nechce vyjá­d­řit. Na Plzeň­sku jen v evi­den­ci ÚP Plzeň-měs­to je kolem dvou set pade­sá­ti pěs­tou­nů, což zase není tak moc, tak­že pro kraj­ský úřad to není nezná­má oso­ba, nezná­mý pří­běh, ale řek­li, že v žád­ném pří­pa­dě nemů­žou zpět­ně nic vydat. (pozn. aut.: Do umís­tě­ní tex­tu se poda­ři­lo i dru­hé pěs­toun­ce se stíž­nos­tí uspět a byla zařa­ze­na mezi zprostředkované.)

Toto jsou tedy u nás dva zásad­ní pří­pa­dy, kdy si lidé nene­cha­li nasta­lou situ­a­ci líbit a šli tzv. do toho. Chá­pu, že na minis­ter­stvu nedo­mys­lí všech­ny nuan­ce, kte­ré se v pra­xi pak obje­ví, ale je tře­ba je pak zohled­nit v pro­vá­dě­cích předpisech.

Které další latentní problémy vidíte ?

Všech­ny naše pěs­tou­ny jsme ved­li k tomu, aby nový stav pocho­pi­li. Kdy­by někde nasta­la podob­ná situ­a­ce, jako ty dvě výše zmí­ně­né, tak už by se na to při­šlo a řeši­lo by se to. Pěs­touni také hle­da­jí infor­ma­ce na inter­ne­tu a všu­de mož­ně, z čehož také mohou pochá­zet růz­né omy­ly. Napří­klad při kula­tém sto­le s pra­cov­ni­ce­mi úřa­du prá­ce jsme tu měli pěs­toun­ku, kte­rá uva­žo­va­la o odcho­du do důcho­du. Tvr­di­la, že na ČSSZ řek­li, že jí neza­po­čí­ta­jí všech­ny děti včet­ně pěs­toun­ských. Tako­vé­to mýty, kte­ré se růz­ně posbí­ra­jí, se sna­ží­me s pomo­cí pří­sluš­ných úřed­ní­ků vyvracet.

Jaká je spolupráce s příslušnými úřady na Plzeňsku ?

Už před časem jsme navá­za­li spo­lu­prá­ci na ÚP s vedou­cí oddě­le­ní nepo­jist­ných dávek. Něko­li­krát tu byla na kula­tém sto­le. Napo­sle­dy si dokon­ce vza­la s sebou kole­gu, pro­to­že po úpra­vě záko­na není ani pro ně situ­a­ce jed­no­du­chá a mož­ná měla tro­chu oba­vu, co se tady na její hla­vu sne­se. Ze začát­ku to bylo hor­ší, pro­to­že pěs­touni i úřed­ní­ci byli pod tla­kem a nikdo přes­ně nevě­děl, jak to má fun­go­vat. Také se stá­va­lo, že úřed­ni­ce vola­ly pěs­tou­nům tři roz­po­ru­pl­né infor­ma­ce, pro­to­že se v tom krát­ce po té úpra­vě úpl­ně neo­ri­en­to­va­ly. Teď už je to lep­ší. V Plzni je údaj­ně dvě stě pade­sát pěs­tou­nů a dvě úřed­ni­ce na úřa­du prá­ce mají vyři­zo­vat všech­ny jejich žádosti, kte­ré pěs­touni muse­li v led­nu podat. Spo­lu­prá­ce je oprav­du dob­rá, i pěs­touni dáva­jí klad­né zpět­né vaz­by. Také na ČSSZ máme dob­ré kon­tak­ty. Nemůžu říct, že by byl něja­ký vel­ký pro­blém. Na kraj­ském úřa­dě jsou vel­mi opa­tr­ní, ale nako­nec se cel­kem dá domluvit.

Co vidíte v úpravě zákona jako jednoznačný přínos ?

Pří­nos­ný je urči­tě pří­spě­vek na potře­by dítě­te, kte­ré pobí­rá zle­ti­lé dítě v pěs­toun­ské péči, pokud stá­le žije v jed­né domác­nos­ti s pěs­tou­ny, pří­pad­ně byd­lí tře­ba v domě na půli ces­ty nebo v azy­lo­vém domě pro mla­dist­vé, ovšem pod­mín­kou je, že stu­du­je a spo­lu­pra­cu­je se soci­ál­ním kurá­to­rem. Mys­lím, že pro řadu dětí je to šan­ce, když se chtě­jí osamostatnit.

Troš­ku jsem čeka­la, že nove­li­za­ce se nebu­de týkat jen finan­cí, ale tře­ba také pří­prav pro pří­bu­zen­ské pěs­tou­ny, tedy pod­le sou­čas­né ter­mi­no­lo­gie osob blíz­kých. V této oblas­ti jsou v sys­té­mu meze­ry, a pak se stá­va­jí malé­ry. Teta si tře­ba vez­me do péče synov­ce, vidí v tom více finanč­ní pří­nos než potře­by dítě­te, a pak to kon­čí špat­ně. Tady je vel­ká meze­ra ve vzdě­lá­vá­ní a pří­pra­vách. SPR poda­lo na MPSV pro­jekt prá­vě na pří­pra­vy osob blíz­kých, tedy dří­ve pří­bu­zen­ských pěs­tou­nů. Uvi­dí­me, jak to dopadne.

V době přípravy novelizace zákona se tvrdilo, že tato úprava by měla zvýšit zájem o pěstounství. Jak to vidíte vy ?

Nove­li­za­ce záko­na tro­chu zvý­ši­la odmě­nu pěs­tou­na, navá­za­la ji na mini­mál­ní mzdu a sli­bu­je si od toho zvý­še­ní zájmu o pěs­toun­skou péči zpro­střed­ko­va­nou. Mož­ný nárůst zájmu o pěs­toun­skou péči zásad­ně zále­ží na moti­va­ci. U zpro­střed­ko­va­ných pěs­tou­nů je moti­va­ce napros­to jiná než u nezpro­střed­ko­va­ných a zapo­mně­lo se na to, že dvě tře­ti­ny pěs­tou­nů jsou prá­vě nezpro­střed­ko­va­ní. Pokud někdo chce mít dítě, věno­vat se mu, tak pro něj nejsou pení­ze moc pod­stat­né. Máme řadu pří­pa­dů, kdy je pěs­tou­nům úpl­ně jed­no, kolik na dáv­kách dosta­nou. Že by někdo šel do pěs­toun­ství pro­to, aby zís­kal finan­ce, tak to je veli­ce krát­ko­zra­ké, pro­to­že veli­ce brzy zjis­tí, že to není žád­ná pro­cház­ka růžo­vým sadem. Tak­že uvi­dí­me, jest­li zrov­na toto pomůže. 

Příbuzenští, tedy nezprostředkovaní pěstouni, si tedy teď finančně pohorší.

Vět­ší část pra­ro­di­čů, kte­ří mají smlou­vu s naší poboč­kou SPR, je s dět­mi doma. Někte­ří už jsou v důcho­du, tak tam je to bez pro­blé­mů, ale těch mlad­ších, kte­ří by ješ­tě měli cho­dit do prá­ce a při péči o děti to není mož­né nebo z něja­ké­ho důvo­du nechtě­jí, těch je dost. Vidě­la jsem v Čes­ké tele­vi­zi repor­táž o dědeč­ko­vi, kte­rý se sta­rá o čty­ři vnou­ča­ta. Pořád jsem čeka­la, kdy se začnou zabý­vat tím, jak je ta rodi­na finanč­ně zabez­pe­če­ná, a nepadlo o tom ani slo­vo. My tu máme také tako­vé­ho dědeč­ka, má tedy jen dvě děti, ale ten si tedy teď pod­le nove­ly musí zajis­tit pla­ce­ní soci­ál­ní­ho a zdra­vot­ní­ho pojištění.

A teď z jiného soudku : Jaké žádosti máte hodně často na stole a není to vůbec jednoduché pěstounům zajistit ?

Tak tře­ba zpro­střed­ko­vá­ní odbor­né psy­cho­te­ra­pe­u­tic­ké péče, psy­cho­lo­gic­ké­ho pora­den­ství. My máme naši psy­cho­lož­ku, Dr. Ninu Vodič­ko­vou, tak­že tako­vou prv­ní pomoc může­me pěs­tou­nům nabíd­nout, ale je vel­ký nedo­sta­tek tera­pe­u­tů na dlou­ho­do­bou psy­cho­te­ra­pii pro děti. A když už se pove­de, že dítě při­jmou, tak jsou dlou­hé čeka­cí doby. Teď se do Plz­ně při­stě­ho­va­la nová paní psy­cho­lož­ka, tak jsme ji hned pod­chy­ti­li a už to běží. Tato pomoc je oprav­du důle­ži­tá. Pova­žu­ji za úspěch, že pěs­touni vza­li za svůj názor, že psy­cho­lo­gic­ká pomoc je důle­ži­tá a sami si o ni říka­jí. Dřív zavládlo vel­ké zdě­še­ní, když jsem jim navrh­la psy­cho­te­ra­pii. Byli tak ochot­ni při­jít jed­nou k naší psy­cho­lož­ce a mys­le­li si, že se sta­ne zázrak, dítě se změ­ní, všech­ny pro­blémy zmizí.

On je také pro­blém v tom, že zdra­vot­ní pojiš­ťov­ny nechtě­jí uza­ví­rat smlou­vy s psy­cho­lo­gy, natož s dět­ský­mi. Ne kaž­dý si trou­fá jít na vol­nou nohu a mít jen kli­en­ty pla­tí­cí hoto­vě. A pokud psy­cho­log dosta­ne smlou­vu s pojiš­ťov­nou, zna­me­ná to pro něj vel­kou administrativu.

Dal­ší věc je vzdě­lá­vá­ní. Pěs­touni, se kte­rý­mi máme uza­vře­né dlou­ho­do­bé smlou­vy, mají kur­zy, poby­ty s před­náš­ka­mi, semi­ná­ři a teď i webi­ná­ře doce­la rádi. Samo­zřej­mě pár jedin­ců, kte­ří nechtě­jí nikdy nic, se vždyc­ky najde. Nabí­zí­me něko­lik forem, aby si kaž­dý vybral, co mu nej­lé­pe vyho­vu­je. Někdo tře­ba oprav­du nechce nikam jez­dit, tak cho­dí na semi­ná­ře a kula­té sto­ly sem. Kdo pra­cu­je, je rád za let­ní poby­ty nebo za webi­ná­ře. Těší mě, že se tato for­ma roz­je­la. Posled­ní webi­nář jsme měli s panem Váchou o kyber­ši­ka­ně a nebez­pe­čí v kyber­pro­sto­ru a při­hlá­si­la se spous­ta lidí i z ostat­ních pobo­ček, OSPO­Dů… To mi dělá radost.

Co vás teď čeká a co byste chtěly dělat, kdyby byla ideální konstelace ?

V břez­nu chce­me roz­jet své­po­moc­nou sku­pi­nu nejen pro pěs­tou­ny, ale také pro osvo­ji­te­le. Tato zakáz­ka při­šla více­mé­ně z jejich řad, pro­to­že cítí potře­bu se také setká­vat, sdí­let zku­še­nos­ti a mít mož­nost absol­vo­vat něja­ké semi­ná­ře. Osvo­ji­te­lé ve chví­li, kdy dosta­nou dítě a pro­běh­nou sou­dy, zůstá­va­jí napros­to mimo sys­tém, a při­tom mno­hé jejich pro­blémy s dět­mi jsou stej­né jako pro­blémy pěstounů.

Teď nám ode­šla jed­na kole­gy­ně na mateř­skou a jiná se vrá­tí v září. Rodin máme tak ako­rát, ale niko­ho neod­mí­tá­me a od pod­zi­mu tedy bude­me mít ješ­tě dal­ší kapa­ci­tu. Mrzí mě, že s loc­kdow­ny utichly vol­no­ča­so­vé akti­vi­ty. Dou­fám, že na jaře se situ­a­ce s coro­na­vi­rem zlep­ší a zase něco uspo­řá­dá­me. Při tako­vých akcích se rodi­ny sezná­mí, tře­ba na poby­tech si vždyc­ky dlou­ho do noci poví­da­jí, a pak už čas­to trá­ví vol­ný čas spo­lu, bez naší asi­s­ten­ce. Tak by to mělo být, že i z jejich stra­ny vyjde něja­ká iniciativa.

Sdílet článek na sociálních sítích:
Lenka Pospíšilová
Lenka Pospíšilová
redaktorka blogu