K narozeninám prof. Zdeňka Matějčka

Sté naro­ze­ni­ny by 16. srp­na 2022 osla­vil prof. Zde­něk Matěj­ček, legen­da čes­ké dět­ské psy­cho­lo­gie. Ohro­že­ným dětem, jež nemoh­ly vyrůs­tat ve své bio­lo­gic­ké rodi­ně věno­val drti­vou část své pro­fes­ní pozor­nos­ti. Při tom­to výro­čí tedy vybí­rá­me něko­lik cita­cí z kni­hy Náhrad­ní rodin­ná péče, kte­rá sice vyšla v roce 1999, ale mno­hé sku­teč­nos­ti pre­zen­to­va­né prof. Matějč­kem a jeho kole­gy, jsou stá­le platné.

Děti a základ­ní psy­chic­ké potře­by (Lang­me­ier, Matěj­ček 1974)

1. Potře­ba stimulace.
2. Potře­ba smys­lu­pl­né­ho světa.
3. Potře­ba život­ní jistoty.
4. Potře­ba pozi­tiv­ní identity.
5. Potře­ba ote­vře­né budoucnosti.

Z. Matěj­ček a kol.: Náhrad­ní rodin­ná péče. Por­tál 1999, str. 56.

Dlou­ho­do­bé sle­do­vá­ní dětí, kte­ré byly v dět­ství vysta­ve­ny vli­vu psy­chic­ké depri­va­ce, svěd­čí o tom, že i za hra­ni­ce­mi čas­né­ho dět­ství, tj. ve věku před­škol­ním, škol­ním, mla­dist­vém, ba i v mlad­ším věku dospě­lém, je mož­no nepří­z­ni­vý vývoj zachy­tit a svést do soci­ál­ně pří­z­ni­vých kolejí.

…

O psy­chic­kém při­je­tí dítě­te roz­ho­du­jí tzv. rodi­čov­ské posto­je, kte­ré se vytvá­ře­jí niko­liv až těho­ten­stvím, ale celým před­cho­zím živo­tem. … V tom­to vnitř­ním při­je­tí dítě­te je zřej­mě psy­cho­lo­gic­ká pod­sta­ta rodi­čov­ství. To sou­čas­ně zna­me­ná, že v tom­to nej­zá­klad­něj­ším a nej­dů­le­ži­těj­ším bodě jsou si rodi­če vlast­ní stej­ně jako nevlast­ní, osvo­ji­te­lé stej­ně jako pěs­touni doce­la rov­ni. Jsou v téže situ­a­ci „při­jí­má­ní“ dítě­te i své rodi­čov­ské život­ní funk­ce. Pohy­bu­jí se na téže rovi­ně a mají před sebou týž úkol, tj. napl­nit uspo­ko­ji­vě základ­ní psy­chic­ké potře­by své i své­ho dítěte.

Z. Matěj­ček a kol.: Náhrad­ní rodin­ná péče. Por­tál 1999, str. 64 – 65.

Nejmé­ně vhod­ná pro děti útlé­ho věku jsou ústav­ní zaří­ze­ní. Koje­nec­ké ústa­vy a dět­ské domo­vy pro děti do tří let mají být vlast­ně jen pře­chod­ným nou­zo­vým opat­ře­ním. Dítě, o němž lze od koje­nec­ké­ho věku rea­lis­tic­ky před­po­klá­dat, že nebu­de moci být vycho­vá­vá­no ve vlast­ní rodi­ně, by se, teo­re­tic­ky vza­to, v dět­ském domo­vě vůbec nemě­lo vyskytnout.

Z. Matěj­ček a kol.: Náhrad­ní rodin­ná péče. Por­tál 1999, str. 81.

Desa­te­ro o tom, jak náhrad­ní rodin­nou péči zajistit

1. Neboj­me se při­jmout své „náhrad­ní“ rodičovství.
2. Neboj­me se o lás­ku dítěte !
3. Neboj­me se prá­ce na sobě samých !
4. Zata­je­ná prav­da je v lid­ských vzta­zích nebez­peč­ná. Nový sva­zek nemů­že pojis­tit sebe­lep­ší zákon, nýbrž pravda !
5. Dítě má o sobě vědět víc, než vědí ostatní.
6. Nesta­čí sdě­lit, je tře­ba sdí­let ! Neče­kat, až se dítě bude ptát, ale začít při vhod­né pří­le­ži­tos­ti sami.
7. Dítě není z nás, ale je naše.
8. S hor­ším počí­tej­me, lep­ším se dej­me překvapit.
9. O vlast­ních rodi­čích dítě­te jen to dobré.
10. Ote­vře­né rodin­né společenství.

Z. Matěj­ček a kol.: Náhrad­ní rodin­ná péče. Por­tál 1999, str. 93 – 97.