Několik ukázek z připravovaného sborníku 10 let doprovázení

Po novelizaci zákona o sociálně právní ochraně dětí platné 1. ledna 2013 je každá pěstounská rodina povinna uzavřít tzv. Dohodu o doprovázení. Uplynulo deset let – jaké jsou zkušenosti na straně pěstounů i odborníků z oblasti péče o ohrožené děti ? Tomu se bude věnovat náš připravovaný sborník 10 let doprovázení, z něhož vám přinášíme několik ukázek.

Začát­kem roku 2012 byla schvá­le­na dlou­ho­do­bá stra­te­gie Prá­vo na dět­ství, kte­rá se svo­jí kon­cep­cí sta­la zákla­dem jedi­neč­ných změn v oblas­ti péče o děti. Dítě bylo posta­ve­no do stře­du zájmu spo­leč­nos­ti a všech­ny oso­by oko­lo dítě­te, při­ja­ly mož­nost spo­lu­prá­ce. A když 7. lis­to­pa­du 2012 bylo pře­hla­so­vá­no pre­zi­dent­ské veto nove­ly záko­na o soci­ál­ně práv­ní ochra­ně, s napě­tím jsme oče­ká­va­li bou­ři změn, kte­rá byla před námi.

Mgr. Ing. Pavel Šmýd, před­se­da Sdru­že­ní pěs­toun­ských rodin z.s.

Od uve­de­ní záko­na č.359/1999 Sb., a jeho nove­li­zo­va­né­ho zně­ní zák. č. 401/2012 Sb., uve­de­né od 1. led­na 2013 do pra­xe uběh­lo již deset let. Je pro­to mož­no hod­no­tit jeho pří­no­sy. Sdru­že­ní pěs­toun­ských rodin dopro­vá­zí cel­kem 490 pěs­toun­ských rodin, z toho kla­sic­kých, nyní tedy zpro­střed­ko­va­ných pěs­toun­ských rodin dopro­vá­zí­me 170, pří­bu­zen­ských, tzv. nezpro­střed­ko­va­ných, 288 a 32 rodin pře­chod­ných pěstounů.

Mag. Ale­na Vít­ko­vá, Sdru­že­ní pěs­toun­ských rodin, z.s., vedou­cí Porad­ny NRP v Kroměříži.

Jed­na naše pěs­toun­ka se mi svě­ři­la, že jí vnuč­ka, kte­rou pře­vza­la do péče, řek­la : „Babič­ko, my nejsme nor­mál­ní rodi­na.“ Jed­ním z cílů naše­ho dopro­vá­ze­ní je, aby kaž­dá naše rodi­na zís­ka­la sebe­úctu a pova­žo­va­la se za ´nor­mál­ní´. A k tomu výraz­nou měrou při­spí­va­jí i spo­leč­ná setká­vá­ní našich pěs­toun­ských rodin.

Mgr. Tere­za Poš­to­vá, Sdru­že­ní pěs­toun­ských rodin, z.s., vedou­cí porad­ny NRP Čes­ké Budějovice

Dopro­vá­ze­jí­cí orga­ni­za­ce – to je ta pomoc­ná ruka, kte­rá se obje­ví, když je potře­ba, a cit­li­vě, zku­še­ně vede pěs­tou­na růz­ný­mi úska­lí­mi náhrad­ní rodin­né péče. Ano, je prav­da, že i dob­rý pra­cov­ník orgá­nu soci­ál­ně-práv­ní ochra­ny dětí pora­dí či pomů­že, ale ten má tolik jiných povin­nos­tí a jiné agen­dy, že pra­vi­del­nou pomoc a pod­po­ru pěs­tou­nům lze od něj těž­ko oče­ká­vat. Dese­ti­le­tá zku­še­nost s fun­go­vá­ním dopro­vá­ze­jí­cích orga­ni­za­cí vede k pozná­ní, že jest­li někdo je pro pěs­tou­na tou pra­vou pomoc­nou rukou a tím uka­za­te­lem smě­ru, jsou to prá­vě ony.

JUDr. Mar­ce­la Nová­ko­vá, pěs­toun­ka, soud­ky­ně ve věcech opatrovnických

Mož­ná bude­te časem potře­bo­vat něko­ho, kdo vám pomů­že nasta­vit kon­tak­ty s bio­lo­gic­kou rodi­nou vašich při­ja­tých dětí, pokud to nějak nechce fun­go­vat. Kdo vám seže­ne práv­ní­ka, když potře­bu­je­te sepsat něco k sou­du. Kdo s vámi tře­ba i půjde do ško­ly, když paní uči­tel­ka nebu­de chtít respek­to­vat potře­by vaše­ho dítě­te. A i ta povin­ná ško­le­ní (jojo, musí­me tam všich­ni…) můžou být doce­la dob­rá pří­le­ži­tost se dozvě­dět něco zají­ma­vé­ho, pokud orga­ni­za­ce vybí­rá dob­ré lek­to­ry a uži­teč­ná témata.

pěs­toun­ka Y.

My jsme pěs­touni zhru­ba těch deset let, co je dopro­vá­ze­ní uzá­ko­ně­né a od začát­ku jsme u SPR. Pro­dě­la­li jsme pře­chod­nou péči a teď jsme tři roky dlou­ho­do­bí pěs­touni. U té pře­chod­ky nám pomá­ha­lo dopro­vá­ze­ní hod­ně, pro­to­že jsme měli kom­pli­ko­va­né pře­dá­vá­ní na Island. Zvlá­da­lo se to jen díky klí­čo­vé pra­cov­ni­ci. Máme výbor­nou klí­čo­vou pra­cov­ni­ci, tak­že když coko­liv potře­bu­je­me, řek­ne­me si. Ale teď, v dlou­ho­do­bé pěs­toun­ské péči, necí­tí­me tak akut­ní potře­bu kon­tak­tu s klí­čo­vou pra­cov­ni­cí kaž­dé dva měsíce.

pěs­touni R a L.

Pěs­tou­ny jsme od roku 2008, tak­že když nasta­la ta změ­na, děti už jsme při­ja­té měli. Dřív to bylo hor­ší. Urči­tě je to s dopro­vá­ze­ním lep­ší. Naše dru­há hol­čič­ka už měla šest roků, když jsme si ji bra­li, tak­že to bylo slo­ži­těj­ší a s ní nám také pomá­ha­li. Pama­tu­ju si, že jsme si dovez­li obě děti a krát­ce na to jsme měli prv­ní návště­vu ze Sdružení.

Tře­ba kon­takt s bio­lo­gic­ký­mi rodi­či je slo­ži­tý a musím říct, že je to veli­ká pomoc, když to nemu­sí­me řešit sami. Všech­no zaří­di­la dopro­vá­ze­jí­cí orga­ni­za­ce a stý­ka­li jsme se v pro­sto­rách SPR. Při­pra­vi­la tu mamin­ku na setká­ní, potom to pro­bí­ra­la i s námi… To bych oce­ni­la asi úpl­ně nej­víc, pro­to­že nevím, jak bychom si s tím pora­di­li. Nevě­dě­li jsme, jak to bude na děti půso­bit, tak­že nás upo­zor­ni­li pře­dem, co může nastat.

pěs­touni M a P.

To, že jsme se po letech impro­vi­za­cí (v dob­rém slo­va smys­lu!!!), dočka­li zákon­né úpra­vy v oblas­ti NRP, je v zása­dě dob­rý počin už pro­to, že před­sta­vu­je (ved­le upřes­ně­ní práv a povin­nos­ti jak pěs­tou­nů, tak i pra­cov­ní­ků dopro­vá­ze­jí­cích orga­ni­za­cí) urči­tou pomoc ze stra­ny stá­tu. Pořád ale je to všech­no hlav­ně „o lidech“. A tak pře­ji hod­ně štěs­tí všem, komu náhrad­ní rodin­ná péče leží na srdci.

PhDr. Ale­na Micha­lo­vá, Sdru­že­ní pěs­toun­ských rodin, z.s., vedou­cí porad­ny NRP Praha