V roce 2021 jsme začali natáčet podcast Náhradka. Cíl je jasný : rozšířit povědomí o náhradní rodinné péči ve společnosti, a zároveň touto cestou hledat další rodiny, které by se mohly stát rodinami pěstounskými. Z počátku byly podcasty na webu pěstouni.cz, v roce 2022 jsme vytvořili samostatné stránky. Na vzniku deseti dílů mají hlavní podíl koordinátorka PR Julija Prejsová jako dramaturgyně a rozhlasová redaktorka Karolina Antlová, která natáčí rozhovory a připravuje výsledný sestřih.
Proč jste začali točit podcast ? Koho má oslovit ?
J.P.: Mojí srdeční záležitostí je přemýšlet, jak a kde najít ještě další zájemce, aby se stali pěstouny. Samozřejmě, že pořádáme všelijaké kampaně, výstavy, tiskneme plakáty … například měsíc jezdila po Brně tramvaj, tedy šalina, 😊 polepená ´reklamou´ na pěstounství, dlouhá léta jsme vydávali časopis Průvodce náhradní rodinnou péčí, který byl určený nejen pro stávající pěstouny a příslušné instituce, ale také pro ty, kteří by o pěstounství uvažovali… Už dlouho jsem hledala, jaký formát ještě není moc rozšířený, byl by zajímavý, a hlavně aby jeho výstup byl dlouhodobě udržitelný. Když máme plakátovou kampaň nebo něco jezdí měsíc po Brně nebo někde leží letáčky, tak to sejde z očí, sejde z mysli. Ovšem, než ta myšlenka došla naplnění, tak už se podcasty hodně rozšířily, ale to nevadí. Snažíme se Náhradku natáčet tak, aby ty příběhy byly zajímavé i po letech.
Jak jste vlastně přišla k natáčení podcastů Náhradka ?
K.A.: Docela přímočaře : zavolala Julka Prejsová a řekla, že má takový nápad, že by chtěla pro Sdružení podcast, ale že by to neměly být jenom rozhovory. A to mě zaujalo, protože to tehdy, v roce 2019, málokdo měl. Než se to všechno zrealizovalo, tak už existovaly projekty, které zahrnovaly kromě rozhovorů také zvukové koláže, komentáře, používaly třeba dokumentární nebo reportážní prvky. Ale tehdy jsem nic takového neslyšela. A ještě jsem ani nevěděla, že se to bude jmenovat Náhradka.
Jak vybíráš témata, pěstounské rodiny, odborníky ?
J.P.: Tím, že jsem o tom přemýšlela už dost dlouho, tak pro první rok jsem měla úplně jasno. Kdysi jsem si někde přečetla, že první pěstoun byl vlastně sv. Josef. Pak se mi dostala do ruky knížka o historii textilních fabrik v Brně od Kateřiny Tučkové a kol. Tam byla pasáž, která popisovala, jak špatně se žilo sirotkům v 19. století. Jak si někteří majitelé textilních továren brali sirotky do pěstounské péče, dostávali za to finanční dávky, a v deseti letech, protože tehdy byla dětská práce přípustná od deseti let, ty děti pak posílali pracovat do svých fabrik.
Paní Tučkovou se mi k účasti v podcastu nepodařilo získat, ale hledala jsem dál a v prvním díle nakonec krásně hovořila brněnská historička Zdeňka Stoklásková, která přednáší na MU. No a z povídání s ní jsme najednou mohli zjistit, jak ta problematika péče o sirotky v 18. a 19. století je velice zajímavá, jaké formy tenkrát byly možné a v jakém kontextu se dá hovořit o pěstounské péči…
Také jsem oslovila jsem naši kolegyni, psycholožku Irenu Sobotkovou, katolického kněze Reného Václava Strouhala a pěstouny, manžele Frantíkovy. No, a tak se zrodil první díl Svatý Josef a další, který jsme zveřejnili v červnu 2021. Doporučuji všem si ho poslechnout, jsou v něm opravdu jedinečné informace.
Co rozhoduje, za kterou pěstounskou rodinou se vypravíte, aby sdílela svůj příběh ?
J.P.: Tím, že se s pěstounskými rodinami vídám, sleduju jejich životy, mám možnost vybrat příběh, který pasuje ke konkrétnímu tématu. Oslovím pak pěstouny, jestli by byli ochotni popovídat o své rodině na mikrofon.
Musíš je moc přemlouvat nebo jsou většinou pro ?
J.P.: Hledat nové aktéry bývá někdy těžší. Ne každý chce anebo může “jít s kůži na trh”. Na druhou stranu nenatáčíme videopodcast, ale jen audio a určitý stupeň anonymity můžeme vždy zaručit. Také bez souhlasu účastníka nepadnou žádná jména. A než ten příslušný díl zpřístupníme na webu, pošleme ho všem k autorizaci a když se jim nějaká pasáž nezdá, tak ji vystřihneme. Ven jde jen to, s čím souhlasí. Ale zatím jsme s anonymitou neměli žádné potíže, všichni se zveřejněním jmen souhlasili. Jsem moc ráda, že za dva roky podcastem prošlo tolik zajímavých osobnosti, pěstounů i odborníků… A všem děkuji.
Nad čím jste se musela víc zamyslet a nešlo to natočit jen na základě vašich předešlých zkušeností, tzv na první dobrou ?
K.A.: Asi právě ten formát, aby byl co nejsdílnější. Pak stopáž, protože se snažíme, aby délka nepřekročila půl hodiny. A ze začátku bylo nejdůležitější vymyslet klíč, jak informace skládat, tu redakční linku, která je pak už stejná u všech dílů. Vyzdvihnout příběh, na který tematicky navazují odborníci, byl někdy oříšek.
Baví vás na tom víc příběhy nebo víc odborníci ?
K.A.: Baví mě obojí, každé nese něco důležitého. Příběhy jsou často silné, a protože se to týká žen a dětí, často mi vhrknou slzy do očí. Samozřejmě nesmím opomenout muže. 😊 Jsou to vztahové záležitosti. Někdy vnímám zpovídaného člověka tak silně, že sama pociťuji tu emoci, se kterou vypráví svoje vzpomínky. Ale líbí se mi na tom i odborníci, protože tomu tématu dávají jinou dimenzi. Ukazují, jak je to vlastně všechno strašně komplikované, jak systém mnohdy vůbec neposkytuje to, co by ohrožené děti potřebovaly. Je to přeci jenom téma, které zrovna nerezonuje v celé společnosti, ne všichni jsou k tomu disponovaní a někdo se na pěstounskou péči může dívat i skrze prsty.
Kolik podcastů je za roky 2021 a 2022 hotových ?
J.P.: Máme jich deset. Vychází to na pět dílů každý rok. To je tak akorát, abychom materiál poskládali a měli čas ho zpracovat.
Jaká máte za sebou témata ?
J.P.: První rok to bylo v podstatě obecně pěstounství, druhý rok jsem vycházela z významných dní, které se dají vztáhnout k náhradní rodinné péči, třeba sté narozeniny Zdeňka Matějčka, Národní týden manželství, 20. listopadu je výročí Úmluvy o právech dítěte a tak. Každé téma se vždycky snažíme pojmout z různých stran, takže se k němu vyjadřuje několik lidí.
Musím se zeptat na pár technikálií : jak dlouho vám trvá příprava a natočení jednoho dílu, kdo to stříhá, podle čeho se vybírala hudba…
K.A.: Příprava trvá hodiny. Než Julka vymyslí všechny hosty, než si řekneme, co u kterého hosta je důležité a musím se na to zeptat. Používám… nechci říct slovo nacítění, to je hrozně zprofanované, ale snažím se do toho mírně emočně ponořit, protože se mi pak při zpovídání toho člověka lépe hledají otázky. Umíte-li naslouchat, je vám úplně jasné, kam ten příběh vede. Sice říkám, že se živím hlasem, ale většinu času jenom naslouchám. Role moderátora je poslouchat a jenom občas něco málo říct.
Hudba je tam od začátku stejná, od Petry Bohemi, a klíč, jakým prolínáme jednotlivé sekvence, v podstatě také. Všechno postříhám, muziku, ruchy, komentáře přidám. Po každém dni práce si ukládám finální render a začínám třeba na dvou hodinách. Výsledek má mít kolem třiceti minut, takže pak nastává zkracování. Některé věci bych samozřejmě nejraději nevystřihla, ale třídění je dobré.
J.P.: Téměř u každého dílu si voláme a probíráme spolu, co je důležité, a co by se dalo oželet, aniž by to ochudilo to sdělení, které nám leží na srdci.
K.A.: Když to krásně navazuje, tempo i rytmus, a příjemně se to poslouchá, posílám to technikovi. Napíšu mu třeba, jak mají vyznít konkrétní prolnutí, a on to udělá tak, aby to bylo perfektní. Pavel Kunčar je mimo jiné hudebník, takže slyší soustu věcí velmi precizně.
Jak jste vlastně financovali natáčení podcastů v minulých letech ?
J.P.: Na rok 2022 se nám povedlo získat prostředky z Nadace ČEZu a od MSV dotačního programu Rodina. ČEZ má projekt Energie pomáhá pohybem, kde je třeba podat sportovní výkon. My jsme ty prostředky v podstatě museli vyběhat na podobném principu, jako jsou různé charitativní běhy. Je třeba si stáhnout aplikaci do mobilu a evidovat, kolik toho člověk naběhá, případně nachodí. Za pomoci ještě dalších lidí se nám podařilo asi za dva týdny naběhat tolik, že jsme získali 75 000 korun. Takže děkujeme všem, kdo běhali a chodili. První rok byly podcasty hrazené jen z MPSV z dotačního programu Rodina. Jsme moc rádi, že se nám zatím finance daří získávat.
V prosinci 2022 jsme založili sbírku na Donio, abychom na pokračování Náhradky v roce 2023 získali nějaké prostředky. Jako odměny jsme dárcům nabídli věci, tedy spíše služby, které umíme : Karolina poskytne pěti dárcům hodinové školení v hlasovém projevu, moje kolegyně Hana Lukešová Bartáková terapii zaměřenou na řešení, no a já poskytnu koučování v přírodě, tedy hodinovou koučovací schůzku v brněnském parku na Špilberku. Pokud potřebuje někdo něco vyřešit a neví, jak do toho, tak mu s tím ráda pomůžu. Máme ještě jednu skvělou kolegyni, a to je vedoucí poradny NRP v Plzni Hana Benadová, která má velký koníček, maluje obrazy. Jeden obraz tu máme nachystaný pro dárce pěti tisíc korun a je v tuto chvílí už zamluvený. Dalším dvěma slíbila namalovat obraz v podstatě na zakázku, protože dárci si budou moci zvolit barvy a částečně i téma, aby se jim pak hodil do interiéru. A ještě máme jednu odměnu pro zvláště movitého dárce, a to natočení podcastu třeba z nějaké rodinné události, aby měl hezkou vzpomínku. Děkujeme všem, kdo nás už v tuto chvílí podpořil !
Kolik dílů plánujete a jaká jsou témata pro rok 2023 ?
J. P.: Dílů by mělo být zase pět. Aby podcast byl zajímavý z hlediska námětu, a hlavně pomáhal šířit povědomí o pěstounství, bude základ každého dílu bude tvořit dvojice hesel, která určuje humanistické pojetí ´zdravé, plně funkční osobnosti´. Jsou to : klid, moudrost, zvědavost, soucit, sebevědomí, odvaha, kreativita, propojení, radost, humor, přijetí, odpuštění a vděčnost. Chceme prozkoumat tyto fenomény z hlediska potřeby pomáhat ohroženým dětem a pečovat o náhradní rodiny i přijaté děti v nich, a nabídnout tak posluchačům zajímavé portréty, se kterými se mohou snáz identifikovat a porovnat je se svým osobním příběhem. Věřím, že více filozofické a psychologické pojetí těchto podcastů znovu rozšíří posluchačskou základnu o další zájemce. Zkrátka o tom pěstounství přemýšlím ze všech možných stran.
Stránky podcastu jsou zde : Náhradka — podcast (nejen) o pěstounské péči (pestouni.cz)
Sbírka na DONIO zde : Náhradka — podcast nejen o pěstounství a pěstounech | Donio
