Překonávání traumatu

Trau­ma­tic­ké zážit­ky zane­chá­va­jí násled­ky, kte­ré mnoh­dy pře­tr­vá­va­jí až desít­ky let. Řadu let se sou­di­lo, že s trau­ma­tem nej­lé­pe pomá­há, pokud o něm člo­věk opa­ko­va­ně mlu­ví a hle­dá, co by moh­lo jeho násled­ky uzdravit.
Lidé, kte­ří zaži­li trau­ma, popi­su­jí něco jiné­ho. Neu­stá­lé opa­ko­vá­ní pří­bě­hu v nich čas­to zno­vu vyvo­lá­vá trau­ma­tic­ké zážit­ky a mís­to aby jim pomoh­lo s jejich pře­ko­ná­vá­ním, zapla­vu­je je. Autor­ka na zákla­dě svých tera­pe­u­tic­kých zku­še­nos­tí sou­dí, že mno­hem více pomá­há, pokud lidé při­jmou trau­ma jako nor­mál­ní reak­ci na nenor­mál­ní situ­a­ci. Je tře­ba, aby pra­co­va­li se sympto­my, kte­ré ovliv­ňu­jí jejich život, a pře­sta­li jen pře­ží­vat ve stí­nu traumatu.
Jani­na Fisher Ph.D. půso­bí na lékař­ské fakul­tě Harvar­do­vy uni­ver­si­ty. Je svě­to­vě uzná­va­nou expert­kou na prá­ci s traumatem.