Sourozenecká dynamika

Se sou­ro­zen­ci si člo­věk spo­ju­je před­sta­vu hlu­bo­ké­ho spo­je­nec­tví i riva­li­ty. V pře­kva­pi­vém kon­tras­tu s kaž­do­den­ní­mi zku­še­nost­mi se však v psy­cho­a­na­lý­ze tomu­to téma­tu věno­va­la až do osm­de­sá­tých let minu­lé­ho sto­le­tí mizi­vá pozor­nost a i dnes k téma­tu exis­tu­je jen málo odbor­ných publikací.
Vztah se sou­ro­zen­ci však v lid­ském živo­tě bývá ten nejdel­ší a v celém svém trvá­ní je zdro­jem mno­ha vzta­ho­vých zku­še­nos­tí. Autor tak kro­mě ver­ti­kál­ní­ho roz­mě­ru rodin­ných vzta­hů (s rodi­či) navr­hu­je vší­mat si i hori­zon­tál­ní rovi­ny (se sou­ro­zen­ci) a doklá­dá exis­ten­ci tzv. hori­zon­tál­ní­ho pře­no­su. Popi­su­je, jak je téma sou­ro­zen­ců pojí­má­no v indi­vi­du­ál­ní, rodin­né i sku­pi­no­vé psy­cho­te­ra­pii dětí i dospě­lých. Odha­lu­je, jak nedo­stat­ky na rodi­čov­ské a páro­vé rovi­ně vedou k destruk­ci vzta­hů mezi sou­ro­zen­ci, a nao­pak jak osvo­bo­zo­vá­ní od rodi­čov­ských pro­jek­cí ve střed­ním věku může být spo­je­no s ros­tou­cí sou­ro­ze­nec­kou blízkostí.
Kni­ha obsa­hu­je pří­kla­dy z kaž­do­den­ní­ho živo­ta i čet­né kazu­is­ti­ky a navr­hu­je, jak by měla vypa­dat dob­rá psy­cho­te­ra­pe­u­tic­ká pra­xe zahr­nu­jí­cí sou­ro­ze­nec­kou dynamiku.
Hans Sohni je němec­ký psy­chi­atr a psy­cho­te­ra­peut, kte­rý se zamě­řu­je na děti a dospí­va­jí­cí. Vyu­ču­je, super­vi­du­je a má vlast­ní pra­xi. Vedl výcvi­ko­vý insti­tut pro páro­vou a rodin­nou terapii.