Pár poznámek z předvánočního setkání OSPOD a SPR

Spo­lu­prá­ci OSPOD a nás, jako dopro­vá­ze­jí­cí orga­ni­za­ce, pova­žu­je­me za jeden z nej­dů­le­ži­těj­ších pilí­řů naší prá­ce. Dobrou pra­xí je pak kaž­do­roč­ní před­vá­noč­ní setká­ní se zhod­no­ce­ním spo­lu­prá­ce, kte­ré rea­li­zu­jí naše Porad­ny NRP. Sto­jí­me si za tím, že bez spo­lu­prá­ce OSPOD a dopro­vá­ze­jí­cích orga­ni­za­cí nemů­že být pomoc ohro­že­ným dětem a pěs­toun­ským rodi­nám kom­plex­ní. Je vel­mi důle­ži­té potká­vat se, zpřes­ňo­vat vzá­jem­né kom­pe­ten­ce, sdí­let dobrou pra­xi a to, co nás v oblas­ti náhrad­ní péče tíží.

Co zazně­lo na setká­ní Porad­ny NRP Sdru­že­ní pěs­toun­ských rodin v Brně a zástup­ců OSPOD Jiho­mo­rav­ské­ho a Zlín­ské­ho kra­je, kte­ré jsme pořá­da­li 5. pro­sin­ce 2023 ?

• Posí­le­ní spo­lu­prá­ce OSPOD a dopro­vá­ze­jí­cích orga­ni­za­cí s nove­lou záko­na o soci­ál­ně-práv­ní ochra­ně dětí při­ne­se zlep­še­ní péče o děti v pěs­toun­ských rodinách.
• Dlou­ho­do­bé pěs­toun­ství nesmí být chá­pá­no jako sana­ce bio­lo­gic­ké rodi­ny. Na pěs­tou­ny s dět­mi v dlou­ho­do­bé pěs­toun­ské péči jsou kla­de­ny vel­ké a čas­to nespl­ni­tel­né náro­ky, napří­klad dojíž­dět s dítě­tem na kon­tak­ty s jeho původ­ní rodi­nou. Naru­šu­je to sta­bi­li­tu celé rodi­ny a pocit bez­pe­čí pro při­ja­té dítě, zvláš­tě v obdo­bí těs­ně po při­je­tí do dlou­ho­do­bé pěs­toun­ské péče.
• Ke kon­tak­tům dětí v pěs­toun­ské péči s bio­lo­gic­kou rodi­nou musí­me při­stu­po­vat se vší váž­nos­tí. Kon­tak­ty ano, ale jen pokud mají smy­sl. Je nut­né vyhod­no­co­vat jejich pří­nos ne pro původ­ní rodi­nu, ale pro ohro­že­né dítě.
• Dítě v dlou­ho­do­bé pěs­toun­ské péči si vytvá­ří zdra­vou osob­ní identi­tu na zákla­dě bez­vý­hrad­né­ho při­je­tí a funkč­ních vzta­hů v pěs­toun­ské rodi­ně, kde moh­lo bez­peč­ně cito­vě zakot­vit, niko­li na zákla­dě kon­tak­tu s původ­ní rodi­nou, ze kte­ré bylo ode­brá­no. Uka­zu­jí to výzkumy i prak­tic­ké zku­še­nos­ti. Pro vývoj zdra­vé osob­ní iden­ti­ty dítě nut­ně potře­bu­je rodi­če, ke kte­rým může dlou­ho­do­bě cito­vě při­lnout. Když se to poda­ří, jsou pěs­touni plno­hod­not­ný­mi psy­cho­lo­gic­ký­mi rodi­či. To však není v roz­po­ru s potře­bou dítě­te znát své koře­ny a svou historii.
• Čas­to jsou pře­ce­ňo­vá­ny mož­nos­ti psy­cho­te­ra­pie u dětí. Dítě nemá roz­vi­nu­tou sebe­re­fle­xi, neu­mí vyja­d­řo­vat své poci­ty a myš­len­ky jako dospě­lý, nemů­že mno­hé věci ješ­tě pocho­pit, nemá moti­va­ci pro psy­cho­te­ra­pii. Jeho pro­blé­mo­vé cho­vá­ní je sig­ná­lem, že potře­bu­je pomoc, ale nelze jej „vylé­čit“, pokud dospě­lí kolem něj sami nezmě­ní okol­nos­ti, kte­ré mohou dítě ohro­žo­vat – čas­to jsou to prá­vě nevhod­ně nasta­ve­né kon­tak­ty. Nej­ú­čin­něj­ším tera­pe­u­tic­kým nástro­jem je vzhle­dem k dítě­ti odbor­ně vede­ná pěs­toun­ská rodi­na a ome­ze­ní rizi­ko­vých fak­to­rů, niko­li občas­né seze­ní dítě­te u psy­cho­lo­ga či terapeuta.
• Pro­to za vel­mi důle­ži­té pova­žu­je­me sta­bi­li­tu dlou­ho­do­bé pěs­toun­ské péče, a prá­vě pěs­touni by měli být nej­ví­ce pod­po­ro­vá­ni ve své roli plno­hod­not­ných rodi­čů. Pěs­touni mají na dítě nej­vět­ší vliv, na jejich pří­stu­pu k dítě­ti vel­mi zále­ží. Pro­to potře­bu­jí nále­ži­tou ochra­nu, ale i odbor­nou pomoc.
• Kri­zi zaží­vá insti­tut pře­chod­né pěs­toun­ské péče, kdy pod­le dostup­ných sta­tis­tik odpa­dá postup­ně až 1/3 pře­chod­ných pěs­tou­nů a aktu­ál­ně stá­tu chy­bí až 80 pěs­tou­nů na pře­chod­nou dobu. Není sly­šet odbor­ný pohled z pra­xe, že kaž­dý pře­chod­ný pěs­toun nemů­že při­jí­mat všech­ny děti od 0 do 18 let. Osob­nost­ně i pod­mín­ka­mi musí být při­pra­ven na úzkou sku­pi­nu dětí. Je vel­ký roz­díl, pokud při­jí­má do péče mimin­ka, a naráz je vysta­ven nut­nos­ti při­jmout dítě 14leté. Kaž­dé vyža­du­je jiné zku­še­nos­ti, pří­stup, zaří­ze­ní domác­nos­ti, ale i dlou­ho­do­bou spe­ci­a­li­za­ci se vzdě­lá­vá­ním kon­krét­ní­ho pěs­tou­na na pře­chod­nou dobu.
• Vel­kou boles­tí je kri­zo­vá pomoc dospí­va­jí­cím. Kri­zo­vá zaří­ze­ní mají dlou­ho­do­bě napl­ně­nou kapa­ci­tu, pro­to se nešťast­ně vyu­ží­vá insti­tut pře­chod­né pěs­toun­ské péče v pří­pa­dě kri­zo­vé­ho umís­tě­ní dítě­te, kte­ré rodi­na nezvlá­dá. To však při­spí­vá k vyho­ře­ní pěs­tou­nů na pře­chod­nou dobu, kte­ří na to nejsou připravení.
• I přes těž­kos­ti a nevy­vá­že­nost sys­té­mu, vždy je pro­stor v kaž­dém kon­krét­ním pří­pa­dě při­stu­po­vat cit­li­vě, indi­vi­du­ál­ně, moud­ře i s dáv­kou osob­ní sta­teč­nos­ti – zkrát­ka v zájmu dítěte.