Spolupráci OSPOD a nás, jako doprovázející organizace, považujeme za jeden z nejdůležitějších pilířů naší práce. Dobrou praxí je pak každoroční předvánoční setkání se zhodnocením spolupráce, které realizují naše Poradny NRP. Stojíme si za tím, že bez spolupráce OSPOD a doprovázejících organizací nemůže být pomoc ohroženým dětem a pěstounským rodinám komplexní. Je velmi důležité potkávat se, zpřesňovat vzájemné kompetence, sdílet dobrou praxi a to, co nás v oblasti náhradní péče tíží.
Co zaznělo na setkání Poradny NRP Sdružení pěstounských rodin v Brně a zástupců OSPOD Jihomoravského a Zlínského kraje, které jsme pořádali 5. prosince 2023 ?
- Posílení spolupráce OSPOD a doprovázejících organizací s novelou zákona o sociálně-právní ochraně dětí přinese zlepšení péče o děti v pěstounských rodinách.
- Dlouhodobé pěstounství nesmí být chápáno jako sanace biologické rodiny. Na pěstouny s dětmi v dlouhodobé pěstounské péči jsou kladeny velké a často nesplnitelné nároky, například dojíždět s dítětem na kontakty s jeho původní rodinou. Narušuje to stabilitu celé rodiny a pocit bezpečí pro přijaté dítě, zvláště v období těsně po přijetí do dlouhodobé pěstounské péče.
- Ke kontaktům dětí v pěstounské péči s biologickou rodinou musíme přistupovat se vší vážností. Kontakty ano, ale jen pokud mají smysl. Je nutné vyhodnocovat jejich přínos ne pro původní rodinu, ale pro ohrožené dítě.
- Dítě v dlouhodobé pěstounské péči si vytváří zdravou osobní identitu na základě bezvýhradného přijetí a funkčních vztahů v pěstounské rodině, kde mohlo bezpečně citově zakotvit, nikoli na základě kontaktu s původní rodinou, ze které bylo odebráno. Ukazují to výzkumy i praktické zkušenosti. Pro vývoj zdravé osobní identity dítě nutně potřebuje rodiče, ke kterým může dlouhodobě citově přilnout. Když se to podaří, jsou pěstouni plnohodnotnými psychologickými rodiči. To však není v rozporu s potřebou dítěte znát své kořeny a svou historii.
- Často jsou přeceňovány možnosti psychoterapie u dětí. Dítě nemá rozvinutou sebereflexi, neumí vyjadřovat své pocity a myšlenky jako dospělý, nemůže mnohé věci ještě pochopit, nemá motivaci pro psychoterapii. Jeho problémové chování je signálem, že potřebuje pomoc, ale nelze jej „vyléčit“, pokud dospělí kolem něj sami nezmění okolnosti, které mohou dítě ohrožovat – často jsou to právě nevhodně nastavené kontakty. Nejúčinnějším terapeutickým nástrojem je vzhledem k dítěti odborně vedená pěstounská rodina a omezení rizikových faktorů, nikoli občasné sezení dítěte u psychologa či terapeuta.
- Proto za velmi důležité považujeme stabilitu dlouhodobé pěstounské péče, a právě pěstouni by měli být nejvíce podporováni ve své roli plnohodnotných rodičů. Pěstouni mají na dítě největší vliv, na jejich přístupu k dítěti velmi záleží. Proto potřebují náležitou ochranu, ale i odbornou pomoc.
- Krizi zažívá institut přechodné pěstounské péče, kdy podle dostupných statistik odpadá postupně až 1/3 přechodných pěstounů a aktuálně státu chybí až 80 pěstounů na přechodnou dobu. Není slyšet odborný pohled z praxe, že každý přechodný pěstoun nemůže přijímat všechny děti od 0 do 18 let. Osobnostně i podmínkami musí být připraven na úzkou skupinu dětí. Je velký rozdíl, pokud přijímá do péče miminka, a naráz je vystaven nutnosti přijmout dítě 14leté. Každé vyžaduje jiné zkušenosti, přístup, zařízení domácnosti, ale i dlouhodobou specializaci se vzděláváním konkrétního pěstouna na přechodnou dobu.
- Velkou bolestí je krizová pomoc dospívajícím. Krizová zařízení mají dlouhodobě naplněnou kapacitu, proto se nešťastně využívá institut přechodné pěstounské péče v případě krizového umístění dítěte, které rodina nezvládá. To však přispívá k vyhoření pěstounů na přechodnou dobu, kteří na to nejsou připravení.
- I přes těžkosti a nevyváženost systému, vždy je prostor v každém konkrétním případě přistupovat citlivě, individuálně, moudře i s dávkou osobní statečnosti – zkrátka v zájmu dítěte.