Také v naší zemi existují špičkové školy pro děti se studijním potenciálem. Není jich sice úplně málo, ale zároveň není snadné se tam dostat. Mnoho rodin odradí také školné. Jsou ovšem možnosti, jak vystudovat takovou skvělou školu jako stipendista. Manželé Kellnerovi svého času založili nejen osmileté gymnázium Open Gate v Babicích u Prahy, ale také nadaci, která podporuje motivované studenty, jejichž rodiny by si nemohly drahé školné dovolit. A jak se ukázalo, tato nadace podporuje také základní školy a vysokoškoláky. Jak to v Nadaci The Kellner Family Foundation chodí, jsme se ptali výkonné ředitelky Terezy Bůžkové.
Na co se v Nadaci rodiny Kellnerových zaměřujete a jaké projekty podporujete ?
Dlouhodobě se zaměřujeme na podporu vzdělávání, protože věříme, že vzdělání může změnit českou společnost k lepšímu. Primárně se soustřeďujeme na svoje tři velké projekty, které rozvíjíme a financujeme. Ty jdou napříč všemi typy vzdělávání a podporují konkrétní jednotlivce. Dopady vidíme hned, a to je moc hezké. Kromě toho v malé míře podporujeme i jiné organizace, které dobře známe a víme, že za sebou mají dlouhodobé výsledky a obtížně shání podporu jinde. To je i případ SPR a naší finanční podpory konference ke 30. výročí založení organizace.
Vaším asi největším projektem je gymnázium Open Gate.
V rámci středního školství podporuje nadace stipendisty na Open Gate, což je osmileté gymnázium v Babicích u Prahy, na kterém díky kolejím mohou studovat děti z celé republiky. Nyní máme zhruba 300 studentů, přičemž stipendii podporujeme přibližně 80 z nich. Mezi nimi máme hodně dětí z pěstounských rodin. Škola byla založena s myšlenkou, dát kvalitní vzdělání dětem, které neměly zrovna štěstí na rodinu, do které se narodily. Studuje u nás hodně dětí z dětských domovů, pěstounské péče, rodičů samoživitelů. Tito studenti pak mohou složit mezinárodní IB maturitu (IB DP – International Baccalaureate Diploma Programme, dvouletý program pro septimu a oktávu) a někdy pokračují na vysoké školy i do zahraničí. Aby byla informace kompletní, musím ještě dodat, že na Open Gate funguje také první stupeň základní školy, ale na ní stipendia neposkytujeme.
Jak je možné získat studijní stipendium na Open Gate ? A jaké přijímací zkoušky musí budoucí studenti složit ?
Rodiče nebo zákonní zástupci dětí se s námi mohou spojit přes webové stránky, kde je kontakt na kolegyni, která dělá nábor na Open Gate. Ta je potom provede celým procesem, kde se díváme na to, odkud dítě přichází, jakou má historii, jak se mu daří na základní škole… Necháváme si poslat motivační dopis napsaný těmi dětmi, abychom viděli, co je baví, co je zajímá, jaké mají koníčky. Dokládají nám také dopis třídního učitele, protože ten vidí, jestli se dítě rádo učí, jestli je sociálně zdatné a podobně. Když je dítě třeba hodně introvertní, může pro něj být problém, zůstávat přes týden na kolejích, protože si hůř hledá kamarády. To jsou věci, které je dobré předem vědět. Pak zveme dítě se zákonným zástupcem na nějakou akci do školy. Míváme klasický den otevřených dveří a pak Den pro čtvrťáka, Den pro páťáka, při kterých mohou také nahlédnout do výuky a mají skupinovou práci, při které vidíme, jak interagují mezi sebou. Když projdou tímto prvním krokem, následuje pohovor u psycholožky. Dětem, které mají zájem, poskytujeme doučování jako přípravu na přijímačky a může si u nás udělat zkoušky na nečisto. No a pak jde uchazeč na standardní přijímací zkoušky a zkusí se k nám dostat. To je situace dětí, kterým je deset, jedenáct let.
Starší děti, které už někde studují, učení je baví a třeba se na té své škole i trošku nudí, nás mohou oslovit také. Někdy se stává, že se uvolní místo ve vyšším ročníku. Když složí rozdílové zkoušky, mohou nastoupit.
Samé jedničky a zájem o studium není to stejné.
Co považujete u uchazeče o přijetí za nejdůležitější ?
Ve chvíli, kdy je vyhledáváme a nabíráme, se primárně díváme na motivaci a chuť se učit. Je to proto, že stipendisté, kteří nastupují na Open Gate, mají často startovací čáru úplně jinde než průměrná česká populace. Čím dřív je identifikujeme, tím větší pravděpodobnost je, že budou později úspěšní. Když se hlásí na Open Gate, musí projít přes jednotnou přijímací zkoušku, a pokud o nich víme včas, můžeme jim pomoci třeba s doučováním, organizujeme přijímačky na nečisto, jak jsem už říkala. My jim můžeme dodat tu „technickou podporu“, ale nemůžeme jim dodat motivaci.
Když zvažujeme, zda dítě podpoříme, musí projít skrze školní poradenské centrum. Zvláště u dítěte, které zažilo nějaké rané trauma, je třeba zvážit, jestli mu taková škola s kolejemi vůbec prospěje. Typicky, dítě, které vyrůstá v dětském domově nebo pěstounské péči, prožilo nějaké zátěžové situace, má narušenou vazbu se svou biologickou rodinou, a když ho pošlete na Open Gate, v jedenácti letech bydlí přes týden na koleji, což je v českém kontextu velmi neobvyklé. Většina dětí si na život na koleji po pár měsících zvykne, ale je třeba vyhodnotit, jestli právě toto nebude pro dané dítě velké riziko. Už jsme tu měli dívenku z dětského domova, která o tu školu dost stála, ale její jediný kontakt s biologickou rodinou byli sourozenci v dětském domově. Ty děti na sebe byly hodně navázané, protože nikdo další už tam nefiguroval. No a ve finále jsme vyhodnotili, že by to té holčičce spíš ublížilo. Sice by byla na skvělé škole, ale ztratila by úzkou vazbu na sourozence. Tyto děti si ze své historie nesou dost velkou zátěž a nároky školy plus kolej v nich může vytvořit další pocit selhání.
Hodně se díváme na to, čím si prošly, jestli by takovou školu zvládly a jestli samy mají motivaci. Někdy vidíme, a je to v dobré víře, že motivaci mají spíš rodiče, a dítě sem ani moc nechce. Rodiče se přijedou do školy podívat, vidí možnosti, které se tady nabízí, výuku v angličtině, různé kroužky… a vědí, když dítě nechají na domovské škole, nic z toho mít nebude. A to není dobře, chtít musí dítě. Dospělý ho sem sice dotlačí, ale dítě tu stejně nebude šťastné a spokojené, a nakonec řekne, že chce dělat něco úplně jiného.
Co se děje, když se k vám dítě dostane a v září se zjistí, že stýskání je pro něj opravdu nepřekonatelný problém ?
Pro nové studenty pořádáme v červnu Noc na kolejích, kam přijedou i se zákonným zástupcem. Jedna taková přespávačka je pro primány a druhá pro ty, kteří přestupují do vyšších ročníků. Při této příležitosti se mohou seznámit a my zase vidíme, kdo s kým si třeba bude rozumět. Také vyplní dotazníky ohledně bydlení na kolejích, kde jsou otázky jako : jste spíš ranní ptáče nebo sova, máte rád pořádek nebo vám na něm zrovna nezáleží… Je to po vzoru britských škol a snahou je zkombinovat do pokoje dva lidi, u kterých je pravděpodobné, že to bude fungovat.
Na začátku září je seznamovací výlet, kdy jedou někam ven, aby se třída lépe poznala. I přesto platí, že krize jsou skoro vždycky. Jednou, dvakrát, třikrát…, protože si děti musí zvyknout na strašnou spoustu nových věcí. A ty řeší školní aparát, který je na to připravený. Na kolejích mají jednu osobu, která je s nimi kontinuálně, naši kmenoví vychovatelé se nestřídají po týdnu, jen na noc je tam někdo jiný. No a pak mají další podpůrný aparát, jako kolejního psychologa, který je k dispozici i po večerech. Když se dětem nakupí zkoušky, do toho přijde větší stýskání, umí je vychovatelé a psychologové podpořit. Hodně také pomáhá, že každý nováček dostane svého buddyho, takového zkušenějšího průvodce z řad starších studentů. Snažíme se, aby starší a mladší student třeba byli ze stejného regionu a mohli spolu jezdit do školy. Nemyslím si, že by studenti odcházeli, protože by odloučení bylo zásadním problémem.
Když je dítě hloubavé a vyrůstá v pěstounské péči, tak to znamená, že je naše cílová skupina. Pro takové děti byla tato škola založena.
Jakou měrou podporujete stipendisty ? A mají stipendium zaručené po celých osm let ?
Když někoho na Open Gate nabereme, tak počítáme s tím, že ho budeme podporovat po celou dobu studia. Nicméně nějakou minimální částkou rodina na studenta přispívá, třeba ve výši stravného. Smlouvy jsou vždycky na rok, a pak je třeba znovu žádat o prodloužení. Když zákonný zástupce žádá o finance, napíše třeba, jak se změnila jejich rodinná situace, a dítě nám vyplní reflexi. Ty dokumenty jsou nezávislé a rodič, pěstoun nemá přístup do té reflexe. V nemálo případech děti napíšou, že se jim s pěstounem nebo pěstounkou velice zlepšil vztah. Vyhnou se totiž každodenním konfliktním situacím.
Takže na jednu stranu mohou být koleje z počátku trochu problém a na druhou stranu přinesou benefit ve vztazích ?
Dětí z pěstounské péče máme relativně hodně. Například ve vyšším ročníku máme mladíka, kterého má v pěstounské péči babička. Máme dokonce pěstounku prababičku, a ten generační odstup zavdává mnoho příčin k neshodám. Vidíme, že děti se dostávají do puberty a prarodiče stárnou, což dohromady může přinést velmi vysilující situace. Zrovna pro tuto cílovou skupinu může být gymnázium Open Gate velice užitečné, protože přes pracovní týden pobyt dítěte na kolejích prarodičům uleví do každodenních starostí a o víkendu zase budou spolu doma. Také může mít dítě nějakou zdravotní diagnózu, pěstouni jsou potom trochu hyperprotektivní, což dítě od určitého věku těžko snáší. Takže v mnoha rodinách koleje zlepšují vztahy.
Díváme se, jestli dítě samo má motivaci a jestli mu poměrně náročná škola s pobytem na koleji opravdu bude vyhovovat.
Mají někdy studenti problém se školní uniformou ?
Řekla bych, že vůbec. Když nastoupí, tak ji dostanou a vidí, že ji nosí všichni. Ono to opravdu trošku pomáhá zmenšování rozdílů. I když třeba podle modelu mobilního telefonu, tenisek a dalších věcí poznáte, kdo je z jak dobře situované rodiny. Často dostávám otázku, jak se snášejí děti, kterým školné platí rodiče a stipendisté. Kdy se na to dětí ptám, zjišťuji, že se mnohem častěji sdružují podle toho, co je baví, v jakém kroužku se potkávají než podle toho, jak drahé mají věci a kdo platí školu.
Část vašich financí směřuje také do běžných základních škol.
Pro základní školy máme velký projekt, který se jmenuje Pomáháme školám k úspěchu. V současnosti je do něj zapojeno 150 veřejných základních škol. Cílem je zlepšování čtenářské a pisatelské gramotnosti dětí, takže se v něm realizují tvůrčí dílny čtení a psaní. To znamená, že děti mají možnosti věnovat se psaní textů na jaké téma chtějí, ve stylu, který se jim líbí, a můžou to pak konzultovat s učitelem. Stejně tak čtou knihy, které si samy přinesou, a pak se o nich baví se spolužáky. Na školách, které jsou do projektu zapojeny, se dělá hodně otevřených hodin a tandemové výuky. Učitelé se na hodinu společně připravují, pak ji společně odučí a společně ji reflektují. Cílem tohoto projektu je zapojit každého žáka, nejen toho, který přichází z motivujícího, podporujícího rodinného zázemí a učení ho baví. Máme snahu podchytit děti, které takovéto zázemí doma nemají, v učení jsou ztracené, nevědí, jak se dobře učit. Snažíme se těmto dětem pomoci, aby si uměly učení dobře řídit a zažily nějaké vzdělávací úspěchy.
Jak vybíráte, které se rozhodnete podpořit ? Musí se hlásit samy nebo máte tým, který je vytipovává ?
Dosud se školy hlásily samy. Typicky to jsou školy, jejichž ředitelé přemýšlí, jak výuku udělat jinak a přitáhnout i žáky, kteří přicházejí z nepodporujícího prostředí. Teď je však před námi velká výzva. Podporovat 150 škol je hodně, ale protože je naším cílem snižovat rozdíly mezi dětmi, znamená to i snižovat rozdíly mezi školami. Když je v menším městě pět základních škol, jedna dostává podporu z našeho projektu Pomáháme školám k úspěchu, a čtyři ne, tak ti osvícenější rodiče budou posílat dítě do té základky, která podporuje kritickou gramotnost na základě našeho projektu, a na ty ostatní děti zůstanou ty další. Proto se teď víc bavíme o tom, jestli budeme umět pracovat i s celými územními celky. Pilotní projekt máme na Chebsku, kde se připojilo všech devět chebských základních škol, právě proto, aby nevznikaly rozdíly. Do jisté míry na tom finančně participuje město Cheb. Teď sledujeme, jaké to bude mít výsledky a jestli budeme umět tuto koncepci přenést i do jiných lokalit Česka.
Podporujete také vysokoškoláky ?
Ano, to je náš třetí projekt – podporujeme studenty, kteří odmaturují v Česku a chtějí jít na vysokou školu do zahraničí. Tento projekt má dvě větve – jedna se věnuje studentům z Open Gate, kteří mají potenciál vystudovat vysokou školu, ale v rodinném zázemí není nikdo, kdo by jim to mohl zaplatit. Těm pomáháme, ať se rozhodnou studovat v České republice nebo v zahraničí. A tou druhou větví je podpora libovolných středoškoláků, kteří chtějí studovat bakalářský stupeň v zahraničí. Z těch vybíráme nejlepší studenty, což jsou typicky ti, kteří už někde na univerzitě nebo třeba na Akademii věd stážují, věnují se nějakému výzkumu a jsou už třeba na úrovni českých bakalářů. Víme, že když tito mladí lidé půjdou studovat do zahraničí, bude to pro ně velký přínos.
Kolik studentů v současnosti podporujete na vysokých školách v České republice a v zahraničí ?
My se na ně díváme dohromady a v tuto chvíli máme v projektu celkem 63 studentů. Jsou v bakalářských programech, někde je to na tři, jinde na čtyři roky, protože britské školství má ve čtyřech letech integrovaný stupeň „master“. Zhruba si to lze představit tak, že máme po dvaceti studentech rozdělených do tří ročníků. Každý rok přibližně dvacet studentů z programu odejde a my dalších dvacet dobereme.
Jaké obory zpravidla studují ?
Je to hodně pestré, máme studenty na přírodovědných oborech – biologie, chemie, technika nebo matematika, ale máme i studenty humanitních věd a také docela dost studentů uměleckých oborů. Máme například trombonistu, klavíristku, houslistku a houslistu. Vloni končil mladý muž, který studoval cirkusovou akademii. Opravdu se snažíme mít široký záběr, neříkat si, že je správné podporovat jenom přírodní vědy, ale snažíme se hledat talenty napříč obory. Pokud někdo vyniká, tak je nám jedno, na jaký obor se hlásí. Na příští rok jsme podpořili jednoho studenta na Berkeley do Valencie, což je součást mezinárodního campusu University of California, slavné americké školy, kde ostatně máme slečnu, která hraje na bicí, a ten nový mladík bude studovat skladbu filmové hudby. Když vidíme vášeň a zápal, ti mladí lidé hodně chtějí a vyvíjí úsilí, tak u nás mohou získat podporu, i když chtějí studovat obory relativně neobvyklé. Třeba Tomáš Kačo, romský klavírista pocházející z dvanácti sourozenců, byl náš stipendista. Takže už máme nějakou tradici.
Často se k nám tyto děti vyrůstající v pěstounské péči dostanou na doporučení doprovázející organizace.
Jak je to s vysokoškoláky a jejich smluvním závazkem, že se vrátí do republiky a budou tu minimálně tři roky pracovat ?
Chodí nám žádosti, kde je napsané : Jsem ambiciózní, mám samé jedničky a chci studovat v zahraničí… Ale to nejsou děti do portfolia Nadace rodiny Kellnerových. U těch, které podporujeme na vysokých školách, se díváme na to, čemu se už věnují nad rámec požadavků jejich střední školy. Sledujeme třeba, jestli někde dobrovolničí. Když někdo dělá něco pro komunitu ve věku osmnácti devatenácti let, je dost pravděpodobné, že bude mít tuto potřebu i později. Posíláme je do zahraničí proto, že chceme, aby se po nějaké době vrátili a své znalosti a zkušenosti předávali. Nebudete se s nikým přít, jestli závazek splnil nebo nesplnil, ale budete si do portfolia vybírat takové lidi, u kterých cítíte, že ho naplní, protože si nesou tu morální povinnost, ne proto, že to mají někde napsané ve smlouvě.
Co vás na vaší práci těší ?
Skutečnost, že vidím dopady své práce a vidím je hned. Přišla jsem z poradenství, kde vytváříte nějakou strategii, pak ji implementujete, pak ji vyhodnocujete, a to může trvat opravdu dlouho. My tady máme samozřejmě také strategii a bavíme se o tom, jestli děláme všechno nejlépe nebo jestli jsou ještě věci, které můžeme zlepšovat. Skvělé je také vědomí, že pomáháme konkrétním lidem. Každý rok nám přibývají primáni a studenti, kteří přestoupili z jiného gymnázia a k tomu jsou vysokoškoláci z projektu Univerzity, což bývají velice fajn lidé. Je velmi obohacující, když třeba na setkání univerzitních studentů a absolventů, které pořádáme dvakrát ročně, vidíme tu mladou energii.
Jsem v nadaci krátce, teprve rok a půl, takže ještě nepozoruji tu velkou proměnu našich gymnazistů, ale kolegyně, která se stará o nábor nadačních dětí, má letos první maturanty. Tam už vidí velkou změnu. Jsou z nich mladí lidé, kteří vědí, co chtějí dělat a proč. A to je opravdu moc hezké.
Příští rozhovor, který pro vás připravujeme, bude s Petrou Štětkovou, která vyhledává nadané děti pro studium na gymnáziu Open Gate právě v pěstounských rodinách a dětských domovech.
