Hledáme pěstounské rodiny pro pro sourozence Dominika a Julii, chlapečka Daria, i nezletilou maminku Klárku s ročním chlapečkem.

Hle­dá­me pěs­tou­ny pro sou­ro­zen­ce Domi­ni­ka, 4 r. a Julii, 3 r., kte­ří jsou již více než rok umís­tě­ni v pěs­toun­ské péči na pře­chod­nou dobu. Děti byly před­tím v ZDVOP, kam je rodi­če umís­ti­li, pro­to­že nemě­li pod­mín­ky pro péči, ale situ­a­ce se nezlep­ši­la, tak­že děti šly spo­leč­ně do PPPD. Domi­nik je pohled­ný, nepo­sed­ný a zví­da­vý chla­pe­ček. Rych­le běhá, je vel­mi obrat­ný, jez­dí na kole s postran­ní­mi koleč­ky, rád si hra­je s autíč­ky a vláč­ky. Julin­ka se sna­ží bra­t­ra ve všem napo­do­bit, tak­že její oblí­be­nou hrač­kou je všech­no, co jez­dí. Ráda si hra­je s vodou, pís­kem a hlí­nou, má také ráda koč­ky, psy, koně, krá­lí­ky, ráda je krmí a hla­dí. Obě děti baví čin­nos­ti spo­je­né s poby­tem na zahra­dě. Domi­nik vel­mi dob­ře mlu­ví, nedě­lá mu pro­blém navá­zat komu­ni­ka­ci s cizí­mi lid­mi, tře­ba s pro­da­vač­ka­mi v obcho­dě. Rád vyhle­dá­vá muž­skou spo­leč­nost. Julin­ka je v kon­tak­tu s cizí­mi lid­mi opa­tr­něj­ší, v kon­tak­tu s pěs­toun­kou je maz­li­vá. Děti jsou na sebe fixo­va­né, Domi­ni­ka se vůči Julin­ce cho­vá ochra­ni­tel­sky, Julin­ka vyhle­dá­vá bra­t­ro­vu přítomnost.

Mat­ka děti je vět­ši­no­vé­ho etni­ka, otec men­ši­no­vé­ho. Domi­nik má svět­le­hně­dé vlás­ky a světlou pleť, Julin­ka má sně­dou pleť, tma­vé vlás­ky a krás­né vel­ké oči, je drob­ná jako panen­ka. Po zdra­vot­ní strán­ce jsou obě děti v pořád­ku. U Domi­ni­ka byl kon­sta­to­ván rov­no­měr­ný psy­cho­mo­to­ric­ký vývoj, v cho­vá­ní je hyperak­ti­vi­ta a neklid. U Julin­ky je psy­cho­mo­to­ric­ký vývoj mír­ně opožděn.

Mat­ka se s dět­mi kon­tak­tu­je zejmé­na tele­fo­nic­ky, osob­ní kon­takt pro­bí­há jed­nou za 14 dní v pro­stře­dí dopro­vod­né organizace. 

Dario je zdra­vý a krás­ný chla­pe­ček men­ši­no­vé­ho etni­ka, kte­rý v říj­nu osla­ví své prv­ní naro­ze­ni­ny. Aktu­ál­ně vyrůs­tá u pěs­toun­ky na pře­chod­nou dobu, kte­rá o něm říká, že je „roz­to­mi­lý brou­ček s krás­ný­ma oči­ma, kte­rý se rád smě­je“. Daria popi­su­je jako hod­né­ho a klid­né­ho chla­peč­ka. Chla­pec začí­ná lézt a dělat své prv­ní krůč­ky kolem postýl­ky, kaž­dý den dělá vel­ké pokro­ky. Pod­le pedi­atrič­ky jeho psy­cho­mo­to­ric­ký vývoj odpo­ví­dá věku. Dario má rád chras­tít­ka, zpí­vá­ní, napo­do­bu­je zvu­ky tyg­ra nebo dino­sau­ra, rád a dob­ře papá.

Mat­ka chla­peč­ka opa­ko­va­ně pobý­vá ve výko­nu tres­tu odně­tí svo­bo­dy. Žád­ný ze star­ších sou­ro­zen­ců chlap­ce není v péči mat­ky, ale o kon­takt s Dari­em má rodi­na zájem.

Pro Dareč­ka hle­dá­me milu­jí­cí rodi­nu tzv. dlou­ho­do­bých pěstounů. 

Pro nezle­ti­lou mat­ku Klá­ru, nar. 7/2011 a její­ho syn­ka Kevi­na, nar. 12/2025 se nena­šli v jejich kra­ji žada­te­lé, kte­ří by byli schop­ni a ochot­ni při­jmout oba do pěs­toun­ské péče. Původ­ní rodi­na je odmí­tá při­jmout, resp. otec by Klá­ru při­jal bez syna, mat­ka, kte­rá žije s part­ne­rem, se obá­vá pro­blé­mů s ohle­dem na jejich spo­leč­né děti. Babič­ka má v péči Klá­ři­na mlad­ší­ho bra­t­ra, jehož výcho­vu hod­no­tí jako náročnou.

Klá­ra nyní žije i se synem v pěs­toun­ské péči na pře­chod­nou dobu. Pěs­touni ji hod­no­tí jako hod­nou, sna­ži­vou, dob­ře ovliv­ni­tel­nou domluvou a pří­kla­dem. O Kevin­ka se Klá­ra sna­ží pečo­vat pod­le poky­nů pěs­tou­nů ; ti uvá­dě­jí, že sama je ješ­tě dítě­tem a potře­bu­je nejen vede­ní a pod­po­ru dospě­lých, ale také péči a cito­vé záze­mí. Klá­ra je v sou­čas­né době vel­mi zra­ně­ná pří­stu­pem své rodi­ny a dochá­zí na psy­cho­te­ra­pii. Dekla­ru­je o syn­ka vel­ký zájem a sama vyslo­vi­la přá­ní, aby byla umís­tě­na k pěs­tou­nům, kte­ří by při­ja­li ji i dítě. O syna tedy chce pečo­vat, ale obá­vá se, že by to nezvlád­la, odmí­tá pro­to i mož­nost ústav­ní výcho­vy v dět­ském domo­vě pro nezle­ti­lé mat­ky s dětmi.

Těho­ten­ství s Kevi­nem bylo nesle­do­va­né, Klá­ra uvá­dí, že o něm nevě­dě­la, rov­něž rodi­nu nena­padlo, že by moh­la být těhot­ná. Po poro­du Klá­ra zpo­čát­ku dítě odmí­ta­la a uva­žo­va­la o adop­ci, ale své sta­no­vis­ko brzy změ­ni­la a vytvo­ři­la si k dítě­ti cito­vý vztah. O otcov­ství dítě­te panu­jí dosud pochyb­nos­ti, Klá­ra tvr­dí, že neví, jak k otě­hot­ně­ní došlo.

Pro tuto mla­dou mat­ku a její­ho chla­peč­ka by trpě­li­vá a lás­ky­pl­ná péče pěs­tou­nů před­sta­vo­va­la nej­lep­ší šan­ci do dal­ší­ho živo­ta, kte­rý by se mohl pro oba vyví­jet v rám­ci mož­nos­tí co nejpříznivěji.