Chci být pěstounem

Úskalí pěstounské péče

Jsou něja­ká úska­lí pěs­toun­ské péče ?

Tou­ha pomo­ci dítě­ti i odhod­lá­ní vás pěs­tou­nů dát mu lás­ku, poro­zu­mě­ní a bez­pe­čí nezmů­že vše. Je tře­ba reál­ně uva­žo­vat, zda máte dosta­tek fyzic­kých a dušev­ních sil, zda jste ochot­ni se dítě­ti věno­vat i za cenu ome­ze­ní, či ztrá­ty pro­fes­ní kari­é­ry, nebo změ­ny život­ní­ho sty­lu. Je tře­ba počí­tat i s limi­ty dítě­te, pova­ho­vý­mi zvlášt­nost­mi. Je důle­ži­tý býti empa­tič­tí, vel­ko­ry­sí a schop­ní při­jí­mat dítě, tako­vé jaké je. Musí­te být nato­lik sil­ní, abys­te doved­li čelit i pří­pad­né­mu nepo­cho­pe­ní ze stra­ny přá­tel, šir­ší rodi­ny, ško­ly nebo sou­se­dů. Na tato úska­lí a mno­há dal­ší je tře­ba být dob­ře připraven.

Ve spo­leč­nos­ti stá­le exis­tu­je hlu­bo­ce zako­ře­ně­ná před­sta­va o tom, jak má vypa­dat výcho­va, jak má vypa­dat dob­ře vycho­va­né dítě, jak se cho­vá rodič, když dítě na veřej­nos­ti „zlo­bí“. Jako pěs­toun bys­te měli dávat před­nost vzta­hu s dítě­tem před výcho­vou. To roz­hod­ně nezna­me­ná, že jste jako náhrad­ní rodič „bez­hra­nič­ní“ a nechá­te dítě, aby tře­ba vběh­lo pod auto nebo kopa­lo do dru­hých. Ale zna­me­ná to, že je pro vás vztah s dítě­tem pri­o­ri­tou. Také to může být tak, že jste s dítě­tem ušli kus ces­ty a poda­ři­lo se Vám spous­tu pro oko­lí nepří­jem­ných pro­je­vů dítě­te zmír­nit nebo úpl­ně odstra­nit. Ale pro oko­lí to stá­le může vypa­dat, že máte doma „nevy­cho­va­né“ dítě. Je potře­ba se při­pra­vit na pohle­dy lidí, nepří­jem­né „řeči“, nevy­žá­da­né rady a to nejen od cizích lidí na veřej­nos­ti, ale i od rodin­ných příslušníků.

Vel­kým stra­šá­kem může být kon­takt s bio­lo­gic­kou rodi­nou dítě­te. Kon­takt roz­hod­ně nemu­sí pro­bí­hat u Vás doma a nemu­sí­te u toho být sami. Dopro­vá­ze­jí­cí orga­ni­za­ce má povin­nost zajis­tit setká­ní na neut­rál­ní půdě. U kon­tak­tu může být soci­ál­ní pra­cov­ník, kte­rý pomá­há vést schůzku tak, aby pro­běh­la v kli­du a byla pro dítě co nej­pří­nos­něj­ší. Také se může­te před schůzkou pora­dit se soci­ál­ním pra­cov­ní­kem nebo psy­cho­lo­gem, jak sami sebe a dítě na schůzku co nej­lé­pe při­pra­vit a jak s ním pra­co­vat po pro­běh­nu­tí kon­tak­tu. Dopro­vá­ze­jí­cí orga­ni­za­ce může fun­go­vat i jako pro­střed­ník pro komu­ni­ka­ci, abys­te nemu­se­li komu­ni­ko­vat s bio­lo­gic­ký­mi rodi­či nebo dal­ší­mi pří­buz­ný­mi napří­mo pro­střed­nic­tvím svých osob­ních čísel a emailů.

V někte­rých pří­pa­dech může být těž­ké s dítě­tem mlu­vit o jeho život­ním pří­bě­hu, o tom, že jsou v pěs­toun­ské péči a proč. V tom­to Vám může hod­ně pomo­ci dopro­vá­ze­jí­cí orga­ni­za­ce. Se soci­ál­ním pra­cov­ní­kem může­te sdí­let své oba­vy, hle­dat vhod­ná slo­va, způ­sob. Exis­tu­jí meto­dy, jak může soci­ál­ní pra­cov­ník pomo­ci dítě­ti zpra­co­vá­vat jeho život­ní pří­běh (My Bac­kpack, Kni­ha živo­ta). Může­te si poslech­nout, jak o tom­to téma­tu mlu­ví rom­ská hereč­ka Mar­ti­na Znamenáčková.(28. minu­ta – 33.30 minuta)

Hereč­ka Mar­ti­na Zna­me­náč­ko­vá : Zrej­me som Róm­ka, no Ind či Maro­čan vra­ve­li, že som urči­te — Pod­cas­ty SME

Úska­lím pěs­toun­ské péče také může být hle­dá­ní svých koře­nů, svých bio­lo­gic­kých rodi­čů, zejmé­na v obdo­bí puber­ty. Ze stra­ny pěs­tou­nů se může obje­vit strach ze ztrá­ty dítě­te. Je dob­ré o tom mlu­vit se soci­ál­ním pra­cov­ní­kem dopro­vá­ze­jí­cí orga­ni­za­ce. Může­te sdí­let své oba­vy, vymys­let, jak hle­dá­ní a pří­pad­né setká­ní s bio­lo­gic­kým rodi­čem (pokud ke kon­tak­tům z něja­ké­ho důvo­du nedo­chá­ze­lo) usku­teč­nit pro dítě co nej­bez­peč­ně­ji a tak, aby mělo co nej­vět­ší pří­nos. Inspi­ra­tiv­ní roz­ho­vor na téma s Bárou Procházkovou :

„Mám dvě mámy a celý život se hle­dám“ – o adop­ci s Bárou Pro­cház­ko­vou — Kom­plex­ní pří­stup ke zdraví

I na tom­to mís­tě je dob­ré při­po­me­nout i úska­lí pře­chod­né pěs­toun­ské péče, kdy tato for­ma péče o potřeb­né děti je sice pod­le záko­na časo­vě ome­ze­ná zpra­vi­dla na jeden rok. V pra­xi se však někdy stá­vá, že se během této doby nepo­da­ří najít pro dítě trva­lej­ší řeše­ní – tedy návrat do bio­lo­gic­ké rodi­ny ani vhod­nou dlou­ho­do­bou pěs­toun­skou rodi­nu. V tako­vých pří­pa­dech může dítě po skon­če­ní jed­né pře­chod­né péče potře­bo­vat dal­ší nava­zu­jí­cí řeše­ní, např. dět­ský domov. Tyto situ­a­ce jsou vel­mi nároč­né – pro dítě i pro pěs­tou­ny – a vyža­du­jí cit­li­vou a peč­li­vou spo­lu­prá­ci všech zúčast­ně­ných (zejmé­na úřa­dů, pak OSPOD, dopro­vá­ze­jí­cích orga­ni­za­cí i pěs­toun­ské rodi­ny samot­né), aby se pro dítě našlo co nej­lep­ší mož­né řeše­ní. Úska­lím pře­chod­né pěs­toun­ské péče je také to, že je oprav­du nároč­né na komu­ni­ka­ci se vše­mi part­ne­ry, kte­ří jsou sou­čás­tí celé­ho pro­ce­su – bio­lo­gic­ký­mi rodi­či dítě­te, dlou­ho­do­bý­mi pěs­tou­ny nebo osvo­ji­te­li, kte­ří pře­bí­ra­jí dítě, soci­ál­ním pra­cov­ní­kem OSPOD, soci­ál­ním pra­cov­ní­kem dopro­vá­ze­jí­cí orga­ni­za­ce. Je také důle­ži­té si udr­žet svou roli, kte­rou jako pře­chod­ný pěs­toun, mám, nepře­kra­čo­vat ji, což je někdy vel­mi těž­ké. Také si jako pře­chod­ný pěs­toun jen vel­mi těž­ko můžu něco naplá­no­vat, když přes­ně nevím, jak dlou­ho budu mít dítě ve své péči. Cel­ko­vě je potře­ba býti odol­ný a flexibilní.

Nejste ale na vše sami. Máte pod­po­ru soci­ál­ní­ho pra­cov­ní­ka dopro­vá­ze­jí­cí orga­ni­za­ce. Může­te vyu­ží­vat nabíd­ky své “dopro­vod­ky” na růz­né vol­no­ča­so­vé akti­vi­ty, setká­vat se s ostat­ní­mi pěs­tou­ny i v rám­ci své­po­moc­ných sku­pin a sdí­let s nimi své sta­ros­ti. Naše Sdru­že­ní se sna­ží v prů­bě­hu roku zajis­tit řadu rela­xač­ních, kul­tur­ních akcí pro celé pěs­toun­ské rodi­ny, let­ní poby­to­vé a pří­měst­ské tábo­ry pro děti, Miku­láš­ské besíd­ky a Dny pěs­toun­ských rodin. O našich akcích pro pěs­toun­ské rodi­ny zde.

Může­te v pří­pa­dě potře­by čer­pat finanč­ní pod­po­ru někte­ré z nada­cí, kte­ré se zamě­řu­jí na téma pěs­toun­ské péče.

Může­te se dál vzdě­lá­vat v pro­ble­ma­ti­ce náhrad­ní rodin­né péče. V sou­čas­nos­ti se v Čes­ké repub­li­ce roz­ví­jí tera­pe­u­tic­ké rodi­čov­ství. Jde o pří­stup, kte­rý pomá­há náhrad­ním rodi­čům lépe poro­zu­mět potře­bám dětí se zku­še­nos­tí ztrá­ty či trau­ma­tu a cit­li­vě na ně rea­go­vat. Kur­zy tera­pe­u­tic­ké­ho rodi­čov­ství nabí­ze­jí sro­zu­mi­tel­ný odbor­ný vhled i prak­tic­ké nástro­je, jak posi­lo­vat bez­peč­nou vzta­ho­vou vazbu a důvě­ru dítě­te v sebe, dru­hé i okol­ní svět.