Psychické týrání je jedna z často tolerovaných forem násilí na dětech. Rány nejsou vidět, ale emocionální poškození je hluboké a často dlouhodobé. Následky na jejich sebevědomí a duševním zdraví jsou mnohdy celoživotní.
Co se považuje za psychické trestání ?
Psychické tresty dětí zahrnují slovní útoky na sebevědomí dítěte, ponižování, zavrhování dítěte, hrubé citové odmítání a/či nedostatečný zájem o dítě, vystavování dítěte závažným domácím konfliktům, podrývání sebedůvěry a sebevědomí opakovaným urážením a podceňováním ; kladení nepřiměřených nároků na dítě ; požadování věku neodpovídajících úkolů a povinností kladených na dítě, nadměrného zatěžování dítěte domácími pracemi a povinnostmi v rozsahu, které poškozuje zdravý vývoj dítěte ; opakující se nadávání dítěti, snižování jeho hodnoty, urážení dítěte, zacházení s dítětem bez respektu. Děti mohou být trestány také izolací, tedy tzv. „zarachem“.
Je běžné, že agresor zdůvodňuje své jednání tvrzením, že se tak chová v rámci správné výchovy, ačkoliv jde jasně o znak jeho neschopnosti s jednáním dítěte se vyrovnat.
Psychické týrání je forma násilí, která zahrnuje opakované a úmyslné chování zaměřené na zraňování, kontrolování a manipulování člověka. Na rozdíl od fyzického týrání, při kterém jsou poškození těla zjevná, psychické týrání zanechává jizvy na duši.
Co na to krizová interventka a psycholožka ?
Spoustu týraných dětí měla v nedávných letech na telefonu nebo chatu terapeutka a krizová interventka Hana Regnerová : „Z mé zkušenosti z Modré linky mohu potvrdit, že ačkoliv se děti ozývaly kvůli bití (což je vždy vážné), daleko více hovorů se týkalo zranění způsobených psychickým srážením, nadáváním, vyhrožováním a zesměšňováním,“ vysvětluje Hana Regnerová a pokračuje : „Právě to je podle mého soudu ještě horší než “věcný” výprask. Psychické a emoční týrání je spojeno s emocemi rodiče, shozením osobnosti dítěte a jeho degradací. Fyzický trest bez nadávání je sice také špatně, ale psychické násilí ničí vztah a sebevědomí dítěte daleko fatálněji.“
Psycholožka SPR Alena Michalová k psychickým trestům říká : „Řešením není ani křik, natož „nemluvení“, a hlavně neodpouštění… Asi všichni víme nebo si dokážeme představit, co taková „tichá domácnost“ dělá s psychikou všech a jak se těžce žije dítěti, které ví, že se mu nedostane odpuštění, kdyby se rozkrájelo, a stejně tak to cítí i dospělý… Domov nesmí být „dusný“, musí dávat prostor nezbednostem a třeba i větším proviněním, které se odpustí jen proto, že „viníka“ máme rádi.“
Co na to zákony ?
Trestní zákoník považuje týrání dětí, a to i psychické, za trestný čin. Také Zákon o sociálně právní ochraně dětí ukládá povinnost zasáhnout, je-li dítě v ohrožení. Tento zákon souvisí s mezinárodními dohodami, např. Úmluvou o právech dítěte, která stanovuje právo dítěte na bezpečí, ochranu a péči. Od ledna 2026 občanský zákoník novelou § 858 a § 884 Zák. č. 89./2012 Sb. zapovídá tělesné i duševní týrání dětí. „Navíc, vedle škodlivosti a neúčinnosti takových výchovných postupů, fyzické nebo duševní trestání dětí zapovídá Úmluva o právech dítěte, jež je součástí našeho právního řádu od roku 1991,“ doplňuje Vít Alexander Schorm, zástupce ombudsmana.
Identifikace psychického týrání
MPSV evidovalo za rok 2024 psychicky týraných 596 chlapců a 622 dívek. Jen ve 134 případech bylo podáno trestní oznámení a odsouzených pachatelů bylo 15. Drtivá většina dětí byla v péči biologických rodičů. Statistiky za rok 2025 ještě nejsou (k 10. lednu 2026) zveřejněny.
Výzkum organizace Locika, která se zaměřuje na domácí násilí a týrané děti, upozorňuje, že zneužívání a psychické týrání se opravdu detekuje pozdě, až když následky řeší policie. Ve třetině případů tělesného týrání nebo sexuálního zneužívání je podáno trestní oznámení, ale u psychického týrání to není ani pětina : 16% trestních oznámení, 2% uložených trestů (souhrn z let 2015 – 21).
Následky
Do pěstounských rodin se často dostanou děti, které prošly opakovanými traumatickými situacemi, zažily psychické i fyzické týrání. Jak se tyto zkušenosti mohou projevovat v jejich chování ? Psychické týrání dětí má často za následek přinejmenším problémy s důvěrou a sebevědomím. Mají potíže se vztahy v kolektivu, mohou být úzkostné anebo reagovat velmi agresivně. Úzkosti se mohou postupně proměnit v deprese. Ojedinělá není ani posttraumatická stresová porucha. Časté jsou také snížené kognitivní schopnosti, což znamená, že mají potíže s učením a rozvojem intelektuálních dovedností, i když zkušeným náhradním rodičům je jasné, že dítě má takzvaně „na víc“.
Podle studie Linky bezpečí se následky psychického a fyzického týrání v dětství v dospělosti projevily opakovanými výbuchy agrese v 7,7%, problémy s učením v 8%, přílišnou závislostí na jiné osobě v 8,7%, citovou nestabilitou v 9,9%, úzkostí ve 14%, depresemi v 19,8%, pocity méněcennosti v 32,4% a nízkým sebevědomím v 34,8%. Výzkum na vzorku 1104 osob v ČR od 18 do 45 let probíhal sice mezi roky 2001 – 2003, ale nedá se předpokládat, že se následky v současnosti výrazně změnily.
Další výzkumy provedené v zemích s vysokými příjmy odhalily negativní důsledky spojené s tresty : užívání návykových látek, narušení sociálně-emocionální vývoje, negativní akademické výsledky a zvýšené problémy s externalizujícím chováním.
Psychické týrání u dítěte způsobuje mj.:
- tělesné, duševní nebo citové opoždění vývoje, horší prospěch, než odpovídá skutečnému nadání, omezenou slovní zásobu,
- výbuchy vzteku, ničení věcí, zkratkovité chování,
- citovou oploštělost, nedůvěřivost, povrchní vztahy k lidem, nedostatek empatie, sebestřednost, sobectví,
- nápadnou pasivitu nebo agresivitu, strach, že jej nikdo nemá rád, strach z trestu,
- nízké nebo velmi vysoké sebevědomí (vytahování),
- sklon k sebeobviňování nebo sebepoškozování, strach z nových situací,
- neurotické projevy (kousání nehtů, kroucení či vytrhávání vlasů, cucání prstů apod.),
- nepřiměřené reakce na bolest – přehnaná na sebemenší podnět nebo naopak žádná reakce na velkou bolest,
- vznik závislostí (na drogách), poruchy příjmu potravy, deprese, častější nemocnost (děti utíkají do nemoci jako ochrany před tresty apod.), vyšší úrazovost, sklon k obezitě,
- nejistotu ve vztazích s druhými lidmi nebo neschopnost navazovat a udržovat přátelské vztahy s druhými, nedůvěru k dospělým lidem, kteří se snaží dítěti pomoci nebo se s ním snaží spřátelit, či naopak přílišné lpění na těchto lidech a projevování přehnané vděčnosti, vyhýbání se kontaktu s rodinou, útěky z domova, menší schopnost sebeprosazení, kvůli čemuž se týrané děti stávají častěji obětí šikany, menší oblíbenost mezi učiteli i vrstevníky,
- časté lhaní, podvody, sníženou schopnost prosadit se, vyjádřit svá přání, požadavky a názory.
Zdroj : Národní zdravotní ústav
Jak je léčit ?
Při rehabilitaci dítěte hraje důležitou roli spolupráce s odborníky, zejména psychologem a terapeutem, kteří dítěti pomáhají překonat trauma cestou postupného zpracovávání emocí a vrátit se do stabilního prostředí.
„Bylo by skvělé, kdyby na to byly léky – prostě 3x denně jednu tabletu a bylo by vyřešeno,“ popisuje vroucí přání asi všech pěstounů psycholožka Alena Michalová. „Bohužel ale to tak není – léčení psychických ran bývá delší než těch fyzických.“
Začátkem veškerých změn v psychice přijatých dětí je navázání vztahu dítěte a náhradních rodičů/rodiče. Bývá to ale velký oříšek hned na počátku soužití. „Otázka, jak s dítětem navázat vztah, je správná. Bez navázání vztahu by každé snažení dospělého eliminovat následky psychického zranění dítěte, bylo marné. Proč by dítě mělo důvěřovat někomu, u něhož necítí zájem, podporu, povzbuzení, pocit, že jde o dospělého, který je tu pro něho. A který s ním mluví, nezavrhne ho, když ´zlobí´,“ říká Alena Michalová a pokračuje odkazem na jednu z nejdoporučovanějších knih o vztazích s přijatými dětmi : „Nejen podle autora knihy Budování citového pouta Daniela A. Hughese, to bez vybudování úzké vazby zkrátka nejde : Základním cílem musí být vždy vytváření a udržování spojení, než náprava chování. Dítě především se musí cítit v bezpečí. Způsob komunikace, jak říká Hughes, musí obsahovat hravost, zvědavost, empatii ; často pomáhá, když problém (tíživý a „neřešitelný“) zlehčíme vhodným, neurážlivým žertem,“ dodává Michalová.
Jak by zájem vychovatele o dítě měl vypadat, záleží na více okolnostech – věku dítěte, jeho historii, jeho povahovému založení – a stejně tak záleží na dospělém, jak je vnímavý, jaké hodnoty vyznává, jak je sociálně obratný a vytrvalý. „Někdy stačí málo ; uznalý pohled, drobná oceňující poznámka, poplácání po rameni – u těch větších, hlavně kluků, u dívek a menších dětí pohlazení, pochování, polibek,“ připomíná laskavé a oceňující rodičovské chování psycholožka Michalová, která má s přijatými dětmi dvacetiletou zkušenost. „Prostě obyčejné věci, které dobří rodiče dělají instinktivně. Rozdíl spočívá nejspíše v tom, že u traumatizovaných pěstouňat je třeba tento přístup praktikovat neúnavně, dlouhodobě, bez výjimek. Prostě neustat, když je dítě „zablokované“, nereaguje tak, jak bychom si přáli nebo očekávali,“ dodává ještě Michalová.
Nic nepomáhá ?
Podpora odborníka je na místě, pokud jde o vážný psychický stav dítěte, který není zvládnutelný pěstouny, jakkoli graduovanými a úspěšnými v jiných oborech. Pak nastupuje zaměřená psychoterapie, při které opět jde o dlouhodobý proces.
„Když nepomáhá nic ? Tak ještě přidat všeho, co bylo řečeno výše. Pokud dítě nezvládá adaptaci ve školním kolektivu, nabízí se možnost domácího vyučování, je-li to v silách pěstouna,“ připomíná mj. variantu domškoláků Alena Michalová. „Školní kolektiv může být krutý (a přiznejme si, že ne všichni pedagogové situaci ve třídě mají pod kontrolou). Kolektiv vrstevníků pak může dobře nahradit zájmový kroužek, skautský oddíl apod.“
Pěstounská péče o dítě v minulosti ponižované, týrané, vysmívané a přehlížené není lehká. Je to vlastně jedna z nejtěžších prací. Ale zároveň je to práce, která má hluboký smysl ; vždyť investujeme energii do generace, u níž se naším úsilím podaří přetrhnout začarovaný kruh nelásky, nepochopení, zatvrzelosti.
Zdroje :
Gábor Maté : Držte si své děti. Peoplecomm, 3. vyd. 2022
Státní zdravotní ústav, Národní zdravotnický informační portál : www.nzip.cz
MPSV statistiky : Roční výkaz o výkonu sociálně právní ochrany dětí za rok 2024
Daniel A. Hughese : Budování citového pouta. Institu fyziologické socializace, Praha 2017.
Cuartas, E. T. Gerschoff, D. H. Bailey, M. A. Gutieréz, D. C. McCoy : Nature human behaviour 2025
Příště se budeme více věnovat tomu, jak budovat bezpečný stabilní láskyplný vztah s přijatým dítětem, které zažilo fyzické a psychické týrání v původní rodině.
