Osmileté gymnázium Open Gate je vskutku drahá škola, nicméně šanci dává nadaným dětem napříč společností i celou republikou. Akademická a sociální stipendia pro studenty z rodin, které si nemohou dovolit platit školné, poskytuje Nadace The Kellner Family Foundation. Dosud je získalo už 417 gymnazistů. Škola sama hledá nové studenty také mezi dětmi v pěstounské péči i v dětských domovech. A právě o tom jsme hovořili s Petrou Štětkovou, vedoucí nadačního stipendijního programu Open Gate, která děti ze složitého rodinného zázemí vyhledává.
Název Open Gate se dá na první pohled vykládat dvěma způsoby : jednak že škola má otevřenou bránu pro zájemce o studium a za druhé, že otevírá svým absolventům bránu do světa. Které vysvětlení je to výstižnější ? A máte ještě nějaké další ?
Oba výklady dávají smysl. Já si dovolím vzhledem k svému zaměření blíže popsat otevřenou bránu pro zájemce o studium na osmiletém gymnáziu, a především pro žadatele o stipendium. Nadace rodiny Kellnerových totiž na od začátku fungování školy poskytuje štědrá stipendia pro děti, které pocházejí z komplikovaného rodinného prostředí.
Otevřenost vidím také v tom, že řadu let na gymnáziu pořádáme vzdělávací aktivity pro odbornou veřejnost a již čtyřem stovkám pedagogů, sociálních pracovníků, pěstounů nebo zástupců různých služeb či dětských domovů jsme představili naše zkušenosti s vytipováváním a podporou studentů, kteří žijí v sociálně znevýhodněném prostředí. Pořádáme také školení pro sociální pracovníky a snažíme se ukazovat, že potenciál dětí nemusí být patrný na první pohled a dáváme návod, jak ho rozpoznat.
Jaké šance tedy mají děti vyrůstající v ne zrovna nejlépe situované rodině, pěstounské péči nebo dětském domově ?
Tyto děti naše nadace aktivně vyhledává. Oslovujeme děti, kterým to ve škole přirozeně jde, jsou zvídavé, baví je cizí jazyky, mají třeba nějaký zajímavý zájem a hlavně – mají sny. Pokud jsou ochotny poctivě pracovat, mohou své sny díky studiu na gymnáziu, a zpravidla i na vysoké škole, realizovat.
Je pravda, že uchazeči prochází poměrně důkladným výběrem, ale když se vše povede, je jejich nástup na gymnázium Open Gate radost a jsou ve škole spokojení. Mám zkušenost, že studenti, kteří překonali v dětském věku nějaké překážky a projevila se jejich odolnost, mohou vyzrát ve skutečně silné osobnosti, které charakterizuje kromě inteligence, smyslu pro humor a empatie, také velká dávka lidskosti. Zkrátka když nad traumatem zvítězí silné jádro, vyjde z toho pozoruhodný člověk.
V jakém předstihu by se rodina měla začít se školou kontaktovat ?
Většinou to „namlouvání“ s dětmi trvá rok. Začíná už ve čtvrté třídě. V červnu pořádáme akci pro čtvrťáčky, kdy můžou přijet se svými zákonnými zástupci, podívat se, jak to ve škole vypadá a zažít den na gymnáziu. Během toho dne se dozví, jak to funguje ve škole, na kolejích, jak vypadá areál, jsou pozváni na oběd do školní jídelny. Děti si vytvoří nějaký dojem, promyslí, jak by se jim tu líbilo, jaké tu máme prostředí, atmosféru… Na naprostou většinu to působí pozitivně.
Potřebuje uchazeč nějaké speciální doporučení ze školy, pedagogicko-psychologické poradny nebo jiné instituce ?
Snažíme se o dítěti dozvědět co nejvíce informací, abychom si byli jistí, že Open Gate pro něj bude skutečně nejlepší možnou volbou. Součástí žádosti o stipendium je proto doložení motivačního dopisu uchazeče, vyjádření jeho stávajícího třídního učitele a vysvědčení.
U dětí z pěstounských rodin a dětských domovů probíhá i povinná konzultace ve Školním poradenském pracovišti. Paní psycholožka prověřuje jejich motivaci, kognitivní potenciál a také celkové kontexty osobní situace. Výběr děláme skutečně precizně a zvažujeme různé souvislosti.
Pro děti, které mají vnitřní zápal a zájem, je Open Gate ta správná škola.
Pro většinu rodin je zásadní finanční stránka studia. Jaké typy stipendií mohou děti získat a co pro to rodiče nebo pěstouni musí udělat ?
Aby bylo Open Gate dostupné skutečně pro všechny motivované děti, máme v nabídce dva typy stipendií. Akademické stipendium může získat vynikající žák z běžné středostavovské rodiny, která pak na školném sice v určité míře participuje, ale nemohla by si ho dovolit platit v plné výši. Chceme, aby pro takového uchazeče bylo učení radost, aby byl aktivní, dosahoval skvělých výsledků a byl také sociálně zdatný. Pro získání tohoto stipendia se zohledňuje také příjem a majetek dané rodiny.
Sociální stipendium je pak určené právě třeba dětem z náhradní rodinné péče, dětem z dětských domovů, dětem z rodin samoživitelů nebo z rodin s ekonomicky velmi slabým zázemím. Výhoda je, že uchazeči o sociální stipendium mohou získat od nadace podporu již v průběhu přípravy na jednotné přijímací zkoušky. Děti dostanou tipy, jak se učit a kde si hledat potřebné informace, mají bezplatně zajištěné doučování a přijímačky nanečisto. Naší snahou je, pomoci jim vyrovnat některé handicapy (např. časté stěhování, dlouhodobější absence ve škole), které často vznikly nikoliv jejich vinou.
Jaké jsou termíny pro odevzdání přihlášek ke studiu a žádosti o stipendium ?
Děti, které se hlásí z 5. tříd základní škol, podávají přihlášku k 20. únoru, tak jak to nařizuje MŠMT. Žádosti o stipendium se podávají obvykle v průběhu ledna. Pokud se uvolní kapacita, mohou se o gymnázium ucházet i starší děti, a to v průběhu celého roku. Pokud škola vypisuje mimořádné přijímací řízení, koná se obvykle v květnu.
Jak vysoké stipendium bude ? A může se měnit v průběhu studia ?
U dětí z náhradních rodin je participace určena obvykle jako poměrná částka z příspěvku na úhradu potřeb dítěte. Zpravidla to bývá tak od pěti do sedmi, osmi tisíc měsíčně, pokud má dítě v péči např. prarodič – samoživitel, může to být i výrazně méně. Záleží také na tom, kolik mají doma dětí a odkud student dojíždí. Sice se musí každý rok znovu podat žádost o stipendium, ale v naprosté většině případů se jeho výše v průběhu studia nemění.
Co musí stipendisté dodržet ?
Jak už jsem říkala, rodiče každý rok svou žádost o podporu u Nadace Kellnerových obnovují. Znovu nám tedy posílají žádost o finanční dar a přikládají také reflexi studenta. Tato reflexe je pro nás důležitou zprávou o tom, že studují na gymnáziu rádi a zrekapitulují si, co se jim v daném roce povedlo, jestli se zúčastnili nějakých olympiád, věnovali se dobrovolnictví a kam směřují v nadcházejícím období. S problémy nebo náročnějším obdobím umíme pomoci, dlouhodobější nezájem o studium, nefér jednání nebo vysoké absence netolerujeme.
Je třeba prokázat nejen odvahu, ale také píli a studijní předpoklady…
Stane se, že někdo odejde ?
Někdy ano. Třeba na konci minulého školního roku odešla dívka, která byla v pěstounské péči u babičky, ale sblížila se s biologickým otcem, který je umělecký řezbář. A ona si přála studovat na výtvarné škole. Na Open Gate dokončila kvartu, jakoby devátou třídu, a vydala se uměleckým směrem. Prostě se jí změnily priority. To je odchod se ctí a Nadace je s tím v souladu.
Někdy je ten odchod nedobrovolný, ale to musí mít student opravdu dlouhodobé a závažné problémy. Stalo se třeba u jednoho hošíka, žil sám s maminkou, která ho asi také trochu nezvládala a nepodporovala. Objevily se velké absence, podvody při testech. Svolali jsme případovou konferenci, promluvili s matkou, dohodli plán nápravných opatření. Pak druhou konferenci, ale ono se nic nelepšilo. Nedokázal využít příležitost, kterou dostal, tak odešel. Někdy to dětem vysvětluji na principu fotbalu. Kdyby měl klub hráče, který netrénuje, dělá fauly, tak by si ho také nenechávali v týmu.
Pro děti ve zprostředkované pěstounské péči je mnohdy složité si v nové rodině zvyknout, navázat vztah, a po nějaké době by si měli zvykat zase na koleji. Mnohým to může dělat potíže. Jste na to připraveni ?
Všem studentům Open Gate je k dispozici psycholožka ze školního poradenského centra, která jim nabízí podporu podle individuálních potřeb. Někdo se ozve jen jednou za čas, ale jsou i tací, se kterými je školní psycholožka v pravidelném kontaktu klidně čtyři roky.
A naopak : jezdí děti povinně na víkend domů nebo můžou zůstat na koleji ?
U menších dětí jsme raději, když jezdí domů, aby si udržovaly rodinné vazby. Starší domů jezdí, ale povinné to není. Vychovatelé dělají na víkendy různé programy, nedávno třeba jeli na horolezecký výcvik. Některé děti z dětských domovů rády zůstanou, protože tu mají větší klid, když se potřebují učit nebo právě také kvůli programu a zážitkům. Jednu dobu trávil víkendy na koleji chlapec z pěstounské rodiny, jehož babička podstupovala onkologickou léčbu a on by byl doma sám. Také tu studenti zůstávají, když pořádají narozeninové oslavy. Upečou dort, jdou do kina a tak. Jeden víkend v měsíci je takzvaně sanitární, kdy probíhá údržba. To je třeba, aby všichni odjeli, ale jinak je možné tady zůstat.
Dostávají studenti povolení k vycházkám ?
Náležitý dohled zajišťují vychovatelé v souladu s věkem. Nastupují sem jedenáctileté děti a vycházejí devatenácti, dvacetiletí mladí lidé, takže v průběhu se to hodně mění. Ti malí mohou mít krátkou vycházku, na hodinu nebo na dvě, nebo dlouhou vycházku na čtyři hodiny. Souhlas s tím podepisují zákonní zástupci. Zajímavé je, jak rychle se děti naučí samy cestovat a souhlas s vycházkami se pak staví na jejich samostatnosti a zodpovědnosti. U těch dospělejších, případně zletilých, už se to rozvolňuje.
Nemají některé děti problém se školní uniformou ?
U nás jsou děti z velmi bohatých rodin a do toho děti se sociálními stipendii, z nichž asi třetina už přišla do kontaktu s OSPODem. Komunikuji sice víc s nadačními dětmi než s těmi z movitých rodin, ale drtivá většina mi říká, že jsou za uniformu rádi. Na různých věcech se sice finanční situace rodiny projeví, ale není to třeba na první pohled tak zjevné a pro děti to pak není velké téma. Spíš řeší, jestli je člověk spolehlivý, je s ním legrace apod.
Většinou děti chodí do různých kroužků. Pobyt na koleji ale znamená, že je musí opustit a vybrat si z vaší nabídky. Není to pro některé obtížné ?
Je to otázka priorit. Hodně získají, ale něco také ztratí. Ztratí třeba schůzky ve Skautu, ale stihnou alespoň víkendové nebo prázdninové výpravy. Dostala se k nám například holčička, nadaná baletka, která byla zároveň přijata na konzervatoř, tančila v přípravce Národního divadla. Stála před volbou, jestli balet nebo gymnázium. Naprosto racionálně se s maminkou domluvily, že balet by byl na pár let a sázka na jednu kartu. Navíc tahle dívka má maminku samoživitelku a postiženého sourozence, takže pro ni hrál roli také fakt, že bude přes týden na koleji, kde nebude nikdo křičet, ale budou tam kamarádi. Nicméně se to trochu dá kombinovat. Máme hošíka, který chodí v pátek odpoledne doma do atletiky a holčičku, která stíhá také v pátek ještě v Praze klavír.
Většinou si ale děti vyberou kroužky v rámci školy. Je jich tu kolem třiceti, od jezdectví, klavíru, kytary, sólového zpěvu, plavání, fotbalu přes různé rukodělné a výtvarné aktivity až po fotografování. Mohou se také učit čínsky nebo se věnovat třeba zahradničení a podobně. Lektoři jsou kvalitní, ale sport tu samozřejmě není vrcholový. Všechny děti by měly by mít v týdnu tři kroužky, z toho jeden sportovní. Škola organizuje také akademické kluby, ty už jsou náročnější. Třeba robotika, debatní kroužek zaměřený na hlubší témata, klub psychologie, hodně studentů se zajímá o kriminalistiku. A od určitého věku je možné mít i kroužek mimo areál školy.
Jaké děti z pěstounských rodin se obvykle stávají vašimi stipendijními studenty ?
Velmi početnou cílovou skupinou nadace Kellnerových jsou právě děti žijící v příbuzenských náhradních rodinách. Prarodiče, kteří dětem poskytují lásku, domov a zázemí jsou ale často nějakým způsobem limitovaní – věkem, zdravotním stavem nebo finanční situací. Děti z těchto rodin se mohou na gymnáziu a v komunitě realizovat a naplnit svůj potenciál. V současnosti je na gymnáziu 25 dětí, které zažily nějakou formu náhradní rodinné péče, což představuje zhruba třetinu všech stipendistů.
Máme třeba studentku, která žila se sestrou u pěstounů na vesnici. Pěstouni se bohužel rozvedli, nicméně mají spolu slušný vztah, a maminka pěstounka zůstala s oběma dívkami sama. Jedna ze sester je opravdu nadaná, chtěla studovat gymnázium, ale každodenní dojíždění by pro ni bylo složité. V současnosti je v tercii a je tu ráda. Její sestra zůstala bydlet s pěstounskou maminkou na vesnici, chodí do místní školy a ta naše studentka za nimi jezdí na víkend. Takhle si to vybraly a jsou s tím spokojené.
A také teď zrovna „namlouváme“ holčičku, kterou doprovází vaše SPR. Ještě nevím, jak to dopadne, ale snad dobře. Není v příbuzenské pěstounské péči, spíše v takové sousedské. Pěstouni již vychovali několik dětí, ale jsou už starší a asi by jim to dost pomohlo. Studentka by u nás také měla kamarády a kroužky, což v jí v současnosti podle všeho docela chybí.
Kam obvykle chodí vaši absolventi na vysoké školy ?
V poslední době často studují v Nizozemí nebo Irsku, méně než dříve v Británii, protože po Brexitu je to složitější a dražší. Vybírají si různé obory, nejčastěji humanitní jako například psychologii, učitelství nebo právo, ale máme i vynikající absolventy na přírodovědných nebo technických oborech. S výběrem vysoké školy jim na Open Gate pomáhají školní kariérní poradci.
Co vás na vaší práci nejvíc těší ?
Práce je pro mě naplňující, protože snoubí pro mě dvě krásné a důležité hodnoty – vzdělávání a pomoc druhým. Je pro mě radost, když vidím studenty, kteří v životě překonali náročné výzvy, našli „své místo na zemi“ a celkově prospívají. V mládí byl můj oblíbený film „Karlík a továrna na čokoládu“. Karlík mě zaujal právě svým snem, odvahou a touhou poznat něco nového. Dnes mě baví pozorovat, jak naši nadační studenti svůj „zlatý kupón“ díky píli a vytrvalosti využili a kráčí směrem do naplněného a spokojeného života.
