Hledáme dvě pěstounské rodiny — pro Mikuláška a pro Tea | září 2026

Teo, nar. 12/2024 je chla­pe­ček majo­rit­ní­ho etni­ka, kte­rý po naro­ze­ní vyrůs­tal u rodi­čů a s péčí o něj pomá­ha­la otcov­ská babič­ka. Po její smr­ti na kon­ci roku 2025 rodi­če péči pře­sta­li zvlá­dat a Tedík musel být svě­řen do péče pře­chod­ných pěs­tou­nů. Ti sdě­lu­jí, že je to šikov­ný, vět­ši­nou pozi­tiv­ně nala­dě­ný, milý a usmě­va­vý chla­pe­ček. Vel­mi dob­ře vychá­zí s dět­mi, má děti rád, cho­vá se k nim hez­ky, u dospě­lých potře­bu­je pro navá­zá­ní del­ší čas. U pře­chod­ných pěs­tou­nů se vel­mi dob­ře roz­ví­jí, má rád pobyt ven­ku, jízdu vla­kem, dob­ře zvlá­dá i ces­to­vá­ní autem. Z jem­né moto­ri­ky již např. zkou­ší držet tuž­ku. Rád si hra­je s mašin­ka­mi a autíč­ky. Stá­le vyža­du­je krme­ní, sám zatím nejí. Noč­ník má dopo­sud jen jako hrač­ku, sezna­mu­je se s ním. Tedík už nyní spin­ká celou noc.

U mat­ky je dia­gnos­ti­ko­vá­na dušev­ní poru­cha, otec má díky uží­vá­ní drog též dia­gnos­ti­ko­va­nou dušev­ní poru­chu. Oba rodi­če mají ome­ze­nou své­práv­nost, mat­ka byla sou­dem ome­ze­na na výko­nu rodi­čov­ské odpovědnosti.

Kon­tak­ty s rodi­nou nyní pro­bí­ha­jí cca jed­nou za tři týd­ny až jed­nou za měsíc a trva­jí asi hodinu.

Pro chla­peč­ka hle­dá­me lás­ky­pl­né a pod­nět­né pro­stře­dí v pěs­toun­ské rodině. 

Miku­lá­šek, nar. 1/2024 při­šel na svět jako dono­še­ný novo­ro­ze­nec s fyzi­o­lo­gic­kou popo­rod­ní adap­ta­cí. Ve věku jed­no­ho měsí­ce ale pro­dě­lal mimo­řád­ně závaž­nou zdra­vot­ní pří­ho­du, kte­rá měla v dal­ším prů­bě­hu závaž­né násled­ky ; byla mu dia­gnos­ti­ko­vá­na pokro­či­lá atro­fie moz­ku a mik­ro­ce­fa­lie, pře­chod­ně se obje­vi­la sekun­dár­ní epi­lep­tic­ká akti­vi­ta a poru­cha sva­lo­vé­ho tonu. V sou­čas­né době je stav Miki­ho sta­bi­li­zo­va­ný, jed­ná se však o chro­nic­ké neu­ro­lo­gic­ké posti­že­ní s nejis­tou pro­gnó­zou dal­ší­ho vývo­je. Zdra­vot­ní stav umož­ňu­je péči v domá­cím pro­stře­dí, Miku­lá­šek však vyža­du­je zvý­še­nou míru pod­po­ry a pra­vi­del­nou reha­bi­li­tač­ní péči. Je bez medi­ka­ce, antie­pi­lep­tic­ká léč­ba byla ukon­če­na v úno­ru 2026. 

V důsled­ku neu­ro­lo­gic­ké­ho posti­že­ní je pří­tomno výraz­né glo­bál­ní opož­dě­ní psy­cho­mo­to­ric­ké­ho vývo­je. Vývoj je nerov­no­měr­ný a pro­bí­há poma­lej­ším tem­pem. Patr­né jsou však pokro­ky v oblas­ti moto­ri­ky, komu­ni­ka­ce, poro­zu­mě­ní i prak­tic­kých kogni­tiv­ních doved­nos­ti. Miku­lá­šek potře­bu­je zejmé­na indi­vi­du­ál­ní vede­ní, názor­nost, opa­ko­vá­ní a pozi­tiv­ní soci­ál­ní posi­lo­vá­ní. Pra­vi­del­ně dochá­zí na fyzi­o­te­ra­pii, logo­pe­dii a je mu věno­vá­na spe­ci­ál­ní peda­go­gic­ká péče. Výraz­něj­ší obtí­že pře­tr­vá­va­jí v oblas­ti řeči, Miki aktiv­ně nemlu­ví, v sou­čas­né době pou­ží­vá při­bliž­ně 10 slov. Přes­to má zacho­va­ný zájem o soci­ál­ní kon­takt, vyu­ží­vá never­bál­ní komu­ni­ka­ci, napo­do­bu­je a postup­ně si osvo­ju­je nové doved­nos­ti. 

Miki má rád spo­leč­nost a cítí se dob­ře v dět­ském kolek­ti­vu. Milu­je pej­sky, obzvlášť si uží­vá canis­te­ra­pii. Vel­kou radost mu děla­jí bub­lin­ky z bub­li­fu­ku. Umí uká­zat, kde má očič­ka, sklá­dá kos­tič­ky, dělá paci paci. Vyčis­tí si zoub­ky a s pomo­cí zvlá­dá oblé­ká­ní. Umí být vese­lý a klid­ný jako jiné děti, ale také se u něj obje­vu­je obdo­bí vzdo­ru.  

Od 2/2024 je Miku­lá­šek umís­těn v Dět­ském cen­t­ru, kde je mu posky­to­vá­na dlou­ho­do­bá kom­plex­ní péče a sti­mu­la­ce. Z této péče dob­ře pro­fi­tu­je. 

Miku­lá­šek žil původ­ně se svý­mi rodi­či a tře­mi nezle­ti­lý­mi sou­ro­zen­ci. Rodi­če shod­ně uved­li přá­ní, aby Miki vyrůs­tal v náhrad­ní rodi­ně, pro­to­že si na péči o něj netrou­fa­jí ani s pod­po­rou odbor­ní­ků či nezisko­vých orga­ni­za­cí. V sou­čas­né době o syn­ka téměř nepro­je­vu­jí zájem. Rodi­če se hlá­sí k rom­ské­mu etni­ku, chla­pe­ček má ale svět­lej­ší pleť. 

Pro Miku­láš­ka hle­dá­me milu­jí­cí a tole­rant­ní pěs­toun­skou rodi­nu.