Hledáme pěstounské rodiny pro další děti | prosinec 2025

Hle­dá­me zku­še­né a trpě­li­vé pěs­tou­ny pro dvě roz­jí­ve­né před­ško­lač­ky Lenič­ku a Liduš­ku. Ve škol­ce nema­jí zásad­ní pro­blémy, ale pro jis­to­tu jsou roz­dě­le­ny do dvou sku­pi­nek. Cho­vá­ní díve­nek je jis­tě nega­tiv­ně ovliv­ně­no tím, že v rodi­ně neza­ži­ly nic hez­ké­ho a zjev­ně vidě­ly i něco, co díven­ky v jejich věku by vidět nemě­ly. Pro­je­vu­jí se bez­pro­střed­ně ; Leni je komu­ni­ka­tiv­ní, ale má vel­mi naru­še­nou vzta­ho­vou vazbu – chyt­ne vás za ruku a hned je ochot­na s vámi ode­jít. Lidu je zdr­žen­li­věj­ší. Obě hol­čič­ky jsou zdra­vé, vel­mi chyt­ré, vývo­jo­vě na odpo­ví­da­jí­cí úrov­ni, moto­ric­ky zdat­né, doká­ží pro­tan­co­vat celé dopoledne. 

Hle­dá­me sta­teč­ná srd­ce, kte­rá by doká­za­la, že i v rodin­ném pro­stře­dí lze zvlád­nout péči o těž­ce zdra­vot­ně posti­že­né dítě. Ale­spoň pře­chod­ná pěs­toun­ka se s tím­to úko­lem potý­ká vel­mi úspěš­ně, ale Míša, nar. 5/2025 by potře­bo­val sta­bil­ní rodi­nu. Ta jeho si s tím pora­dit nedo­ká­za­la, rodi­če udě­li­li sou­hlas s osvo­je­ním, ale vzhle­dem ke zdra­vot­ní­mu sta­vu spí­še při­pa­dá v úva­hu pěs­toun­ská péče. Chla­pe­ček trpí těž­kým poško­ze­ním moz­ku, men­tál­ně je opož­dě­ný a obje­vi­la se u něj epi­lep­sie. Neu­ro­lo­gic­ké vyšet­ře­ní pro­ká­za­lo spas­tic­kou kvadru­paré­zu, psy­cho­mo­to­ric­ké opož­dě­ní (1 – 2 měsí­ce), DMO, dys­fá­gii. Míša vidí, ale nero­zu­mí vidě­né­mu, což je způ­so­be­no pro­blé­mem v mozko­vém zpra­co­vá­ní obra­zu. Je vyslo­ve­no rov­něž pode­zře­ní na poru­chu slu­chu. To vše pocho­pi­tel­ně vel­mi ztě­žu­je komu­ni­ka­ci s chla­peč­kem, pěs­toun­ka pro­to hle­dá alter­na­tiv­ní meto­dy, způ­so­by, jak by byl Míša v poho­dě, cítil se v bez­pe­čí a důvě­řo­val své­mu oko­lí. Nej­lep­ší sti­mu­la­ce je fyzic­ký kon­takt s peču­jí­cí oso­bou – noše­ní, hou­pá­ní, doty­ky, pomo­cí nichž pěs­toun­ka sdě­lu­je dítě­ti, co bude násle­do­vat. Spo­lu­pra­cu­je s Ranou péčí, dochá­zí s Míšou na fyzi­o­te­ra­pii a ergo­te­ra­pii, kra­ni­o­sa­král­ní tera­pii a oste­o­dy­na­mi­ku, s dob­rým efek­tem na roz­voj dítě­te. Pro Míšu je napros­to zásad­ní indi­vi­du­ál­ní péče, kte­rá je sice nároč­ná, ale má hlu­bo­ký smysl. 

Pepík, nar. 4/2021 a Daniel, nar. 4/2024 jsou krás­ní bráš­ko­vé vět­ši­no­vé­ho etni­ka, žijí­cí nyní v pře­chod­né pěs­toun­ské rodi­ně, kam pře­šli ze ZDVOP. Jsou zdra­ví, dob­ře pro­spí­va­jí, mají všech­na očko­vá­ní, jejich psy­cho­mo­to­ric­ký vývoj odpo­ví­dá plně věko­vé nor­mě. Jejich mat­ka nemá pod­mín­ky, aby se o ně sta­ra­la, aktu­ál­ně je bez pří­stře­ší a ani nikdo z šir­ší rodi­ny o chlap­ce nepro­je­vil zájem. Kon­tak­ty s mat­kou ale pro­bí­ha­jí a měly by pro­bí­hat i v budouc­nu. Hle­dá­me pěs­tou­ny, kte­ří by je oba při­ja­li do své rodi­ny a srdcí.

Matou­šek, nar. 10/2024 je pěk­né dítě vět­ši­no­vé­ho etni­ka, naro­dil se před­čas­ně, těž­ce nezra­lý, akut­ním císař­ským řezem. 3 měsí­ce pobý­val v nemoc­ni­ci, rodi­če byli prů­běž­ně pod­po­ro­vá­ni a instru­o­vá­ní v péči o dítě, pak násle­do­va­lo svě­ře­ní chla­peč­ka do pře­chod­né pěs­toun­ské péče. Tam Matou­šek hez­ky pro­spí­vá, při­bý­vá na váze, dob­ře spí. Aktiv­ně se zají­má o oso­by, hrač­ky, je pře­váž­ně pozi­tiv­ně ladě­ný, soci­a­bil­ní. Pěs­toun­ka s ním dří­ve cvi­či­la pod­le Voj­to­vy meto­dy, nyní sta­čí při­ro­ze­ná pod­po­ra moto­ric­ké­ho vývo­je. Pro­gnó­za je zatím nejis­tá, ale vývoj pozvol­na pokra­ču­je, pod­le posled­ní lékař­ské zprá­vy se zdá, že odpo­ví­dá věku. Matou­šek je sle­do­ván v odbor­ných ambu­lan­cích. Pro­bí­ha­jí také kon­tak­ty s rodi­či, na kte­ré Matou­šek hez­ky rea­gu­je. Mat­či­ny výchov­né kom­pe­ten­ce jsou sní­že­né pro men­tál­ní zao­sta­lost, otec je osob­nost pro­ble­ma­tic­ky struk­tu­ro­va­ná, je emoč­ně nesta­bil­ní, dráž­di­vý. Chla­pe­ček potře­bu­je pěs­tou­ny pou­če­né o jeho život­ním pří­bě­hu, empa­tic­ké, trpě­li­vé a nepří­liš nároč­né na výkon.

Rodi­če Miku­lá­še, nar. 10/2020 jsou oba závis­lý na alko­ho­lu, otec i na dal­ších dro­gách. Miki žil do nece­lých 4 let s rodi­či, pak s bra­t­rem pobý­va­li v ústav­ních zaří­ze­ních. Mat­ka vidě­la chlap­ce napo­sle­dy v září 2024, otec se neza­jí­má. Miku­lá­šek je rizi­ko­vé dítě s dg. leh­ké men­tál­ní retar­da­ce, vývo­jo­vě nevy­rov­na­né, s rysy FAS a poru­cha­mi cho­vá­ní, postup­ně se ho ale daří zklid­ňo­vat. Pro Miki­ho hle­dá­me pěs­tou­ny, kte­ří by moh­li počí­tat výhle­do­vě i s jeho osvo­je­ním. Bude zapo­tře­bí udr­žo­vat jeho kon­takt se sou­ro­zen­ci (bra­t­rem a sestřič­kou), zvláš­tě bra­t­rem, na kte­ré­ho je hod­ně vázán. Miku­láš je dítě vět­ši­no­vé­ho etnika. 

Růžen­ka je roč­ní usmě­va­vé mimin­ko. Nejdří­ve se vyví­je­la jako zdra­vé dítě, ale pak zaži­la těž­ké ublí­že­ní na zdra­ví s doži­vot­ní­mi násled­ky. Růžen­ka bude navždy potře­bo­vat celo­den­ní péči dospě­lých. Pro­to­že zaži­la hod­ně těž­ké­ho, věří­me, že teď se na ni štěs­tí usmě­je a najde své andě­ly. Jed­ny tako­vé už našla v pěs­toun­ské péči na pře­chod­nou dobu : „Jsem vděč­ná za to, že Růžen­ka už věří, že svět je dob­ré mís­to. Uží­vá si s námi tule­ní a pusin­ko­vá­ní,“ říká o ní paní pěs­toun­ka. Růžen­ka pro­dě­la­la ope­ra­ci moz­ku. Když ji pře­chod­ní pěs­touni pře­bí­ra­li z nemoc­ni­ce, nevi­dě­la, nesly­še­la a nechtě­la při­jí­mat dotek. V sou­čas­nos­ti je z ní „jiná“ hol­čič­ka. Mozek rea­gu­je na pod­ně­ty. Zača­la se na dotek těšit. Růžen­ka se pro­je­vu­je jako sly­ší­cí dítě. Oči začí­na­jí zaost­řo­vat. Růžen­ka kaž­dý den trpě­li­vě cvi­čí. Začí­ná sama držet hla­vič­ku. Hýbe ruka­ma a noha­ma. Když je na boku, tak se oto­čí na záda. Někdy chví­li vydr­ží pást koníč­ky, jin­dy se hned pře­ku­lí. Více zatím nezvládne.

Hle­dá­me lás­ky­pl­ný domov pro dvě sestřič­ky Alen­ku a Elen­ku. Alen­ka a Elen­ka jsou dvě milé a šikov­né sest­ry, kte­ré momen­tál­ně vyrůs­ta­jí v dět­ském domo­vě. Přes­to­že se zde o ně dob­ře sta­ra­jí, nej­vět­ším přá­ním obou dívek je najít oprav­do­vý domov – bez­peč­né a lás­ky­pl­né mís­to, kde budou moci zno­vu zažít pocit rodi­ny. Alen­ka je zod­po­věd­ná a srd­cem „vel­ká ség­ra“, kte­rá ale sama potře­bu­je pod­po­ru, důvě­ru a klid­né vede­ní, dří­ve cho­di­la v rám­ci mateř­ské­ho klu­bu na gym­nasti­ku, je pohy­bo­vě nada­ná, ráda zkou­ší nové věci např. na pro­lé­zač­kách, ráda tan­cu­je, je šikov­ná na veš­ke­ré ruč­ní tvo­ře­ní, malo­vá­ní. Elen­ka je vese­lá a živá hol­čič­ka, kte­rá je plná ener­gie a rados­ti. Ráda kres­lí, sklá­dá puzzle, i pohy­bo­vě je vel­mi obrat­ná. Obě dív­ky si pro­šly nároč­ným začát­kem živo­ta a hle­da­jí pěs­tou­ny, kte­ří jim nabíd­nou sta­bi­li­tu, lás­ku a bez­peč­né záze­mí. Jejich sester­ské pou­to je vel­mi sil­né, a pro­to hle­dá­me pěs­tou­ny, u kte­rých budou moci vyrůs­tat společně.

Filip a Matěj jsou dva vese­lí klu­ci, kte­ří hle­da­jí spo­leč­ný domov v lás­ky­pl­né pěs­toun­ské rodi­ně. Jsou to sou­ro­zen­ci, kte­ří k sobě mají sil­né pou­to a moc by si přá­li vyrůs­tat spo­lu. Filip už cho­dí do ško­ly. Je to zví­da­vý a šikov­ný chla­pec, kte­rý má rád sport, pohyb ven­ku a rád zkou­ší nové věci. Umí se ale i zklid­nit – nej­ra­dě­ji si pak vybar­vu­je. Potře­bu­je dospě­lé­ho, kte­rý ho pod­po­ří, pochvá­lí a pomů­že mu roz­ví­jet jeho zájmy. Matěj navště­vu­je mateř­skou ško­lu. Je to cit­li­vý, usmě­va­vý kluk, kte­rý milu­je maz­le­ní a blíz­kost. Rád si hra­je se star­ším bráš­kou a napo­do­bu­je ho. Cítí se dob­ře v klid­ném a las­ka­vém pro­stře­dí, kde má jis­to­tu, že je v bez­pe­čí. Pro oba chlap­ce si pře­je­me najít rodi­nu, kte­rá jim poskyt­ne sta­bi­li­tu, poro­zu­mě­ní a pro­stor pro radost z dět­ství. Potře­bu­jí dospě­lé, kte­ří jim nabíd­nou pev­né obje­tí, trpě­li­vost a mož­nost vyrůs­tat spolu.

Dva bráš­ko­vé, kte­ří hle­da­jí bez­pe­čí, lás­ku a jis­to­tu. Hon­zík a Voj­tík jsou úžas­ní malí klu­ci, kte­ří si pro­šli těž­kým začát­kem živo­ta. Dnes už jsou ale v bez­pe­čí a kaž­dý den doka­zu­jí, kolik v nich je odva­hy, něhy i rados­ti. Jsou na sebe vel­mi navá­za­ní a je pro ně důle­ži­té zůstat spo­lu. Hon­zík je tichý, cit­li­vý a pře­mýš­li­vý chla­pec. Má rád, když ho někdo pochvá­lí a věří mu. Příští rok ho čeká vel­ká změ­na – nástup do prv­ní tří­dy, a pro­to potře­bu­je dospě­lé­ho, kte­rý mu pomů­že začát­ky ve ško­le zvlád­nout s kli­dem a trpě­li­vos­tí. Má drob­né opož­dě­ní ve vývo­ji řeči, ale s pomo­cí logo­pe­da se zlep­šu­je. Když se cítí v bez­pe­čí, umí být vese­lý, zví­da­vý a vel­mi milý. Voj­tík je men­ší a maz­li­věj­ší z bráš­ků. Milu­je obje­tí, blíz­kost a fyzic­ký kon­takt. Jeho vývoj byl ovliv­něn nedo­stat­kem péče, a pro­to se teď učí vše­mu, co jiné děti zna­jí od malič­ka. Potře­bu­je hod­ně pocho­pe­ní, las­ka­vos­ti a jis­to­ty. Má rád hru a spo­leč­nost dru­hých, doká­že roz­dá­vat úsměvy a rea­gu­je na lás­ky­pl­ný pří­stup. Od chví­le, kdy jsou mimo původ­ní domov, oba udě­la­li vel­ké pokro­ky. V pro­stře­dí, kde cítí klid a při­je­tí, roz­kvé­ta­jí. Hle­da­jí las­ka­vé pěs­tou­ny, kte­ří jim ote­vřou své srd­ce a pomo­hou jim obje­vo­vat svět s důvě­rou a radostí.