Tábor ano či ne ?

“Dítě­ti, kte­ré bylo při­ja­to pěs­tou­ny, trvá vel­mi dlou­ho, než si vytvo­ří bez­peč­nou cito­vou vazbu s novou oso­bou. Do té doby se necí­tí v bez­pe­čí. A ten­to pocit se samo­zřej­mě ješ­tě umoc­ní, když se ocit­ne v cizím pro­stře­dí. Pak je jeho pozor­nost sou­stře­dě­na na sna­hu ochrá­nit se, a to samo­zřej­mě není úče­lem tábo­ro­vé­ho poby­tu. Mís­to aby si uží­va­lo prázd­nin, může rea­go­vat soma­tic­ký­mi potí­že­mi, růz­ným „zlo­be­ním“, poci­ty viny i han­by, že pobyt nezvlá­dá jako jiné děti. Může mít i pode­zře­ní, že selha­lo v nové rodi­ně, a ta se ho chce „zba­vit“. Zále­ží pak na pou­če­nos­ti vedou­cích, zda v jeho cho­vá­ní roz­po­zna­jí „volá­ní o pomoc“…”